PALBA.CZ

Na tak velkém ostrově byla samozřejmě postavena celá řada opevnění. Podle stránky kastra.eu to bylo celkem 16 hradů, z nichž je drtivá většina ve velmi pokročilém stavu rozpadu, navíc mnohdy pokrytá hustou a středomořsky nepřívětivou vegetací. Níže v článku představím pět nejzachovalejších. Vlastně čtyři zachovalé a jeden velmi zajímavý. Mimoto na Euboii vzniklo nejméně 39 věží, od pozdně byzantských přes franské po benátské z 15. století. Tyto věže byly obvykle čtvercové o straně 4,5-7,5 metru, většinou se čtyřmi podlažími. Sloužily často jako pozorovací body, ale byly současně sídly nižších leníků. Byly to vlastně zmenšené a méně kvalitně provedené kopie donjonů. Osobně bych je přirovnal k našim věžovým tvrzím.


Chalkis
(Evripos, Negroponte, Egriboz)

38.462813, 23.589032

Začneme tím nejdůležitějším hradem, který dal v italštině jméno celému ostrovu a který se.. nedochoval. Chalkida byla opevněna od nepaměti. Původní byzantské hradby s využitím antického zdiva byla průběžně opravovány a modernizovány, až v druhé polovině 15. století získaly svou poslední podobu. Stará zeď byla zesílena z vnitřní strany. Na její koruně pak vznikla široká terasa pro postavení děl. Z vnější strany byly hradby obezděny šikmým soklem až k patě hlubokého příkopu. Ten byl vyzděn i na opačné straně. Hradby dosáhly síly 3,5 až 4 metry s deseti obdélnými dělovými baštami, přičemž z hradeb vystupovaly i starší čtverhranné věže.

Východní hradby

Velmi zajímavý musel být tzv. mořský hrad, opevnění v úžině, kterým musel každý projít při cestě suchou nohou z pevniny na ostrov. Bylo to poslední místo odporu Benátčanů při obléhání města Turky roku 1470. Vedl sem most z pevniny a na druhou stranu pokračoval most na ostrov, přičemž části mostu byly zvedací, případně otočné.

Brána - pohled na město

Brána – pohled z města

Brána - pohled směrem na jižní část úžiny

Zachoval se zjednodušený popis této zajímavé stavby: „Na moři stojí dvě silné okrouhlé bašty, vybavené mnoha děly, a na druhé straně tři věže a silná zeď“. Tento popis sedí na fotografie, z nichž vyplývá, že uprostřed úžiny byla do mořského dna založená stavba s dvěma okrouhlými věžemi v nárožích. Mezi nimi byla hradba s hlavní branou. Cimbuří bylo původně opatřeno vlaštovčími ocasy. Na věže a hradbu navazovaly klenuté přízemní prostory otevřené směrem k městu. Tuto bránu spojoval s městem otočný most. V pozdější fázi byly Turky na věže nastaveny vyšší okrouhlé nástavby. Stejně tak bylo upraveno cimbuří, které bylo v některých částech zazděno a byly ponechány jen střílny.

Středověké Negroponte na půdorysu dnešního Chalkis
Červeně jediný dnešní pozůstatek opevnění

Mě se moc nezdá ona otevřenost branského komplexu vůči městu. Zejména pokud by se mělo jednat o citadelu. Je tedy možné, že po dobytí města Turci hrad pobořili a ponechali jen opevnění směřované proti pevnině. No ono je vůbec otázka, zda je rozumné mít takto poměrně malou citadelu průchozí s velmi čilým pohybem osob a zboží.

Turci vystavěli roku 1684 na výšině nad úžinou pevnost s - nejméně pro Čechy - poměrně roztomilým názvem Karababa. Ovšem výběr místa a odhodlaná posádka dokázaly roku 1688 odrazit benátský pokus o dobytí Negroponte.¨

Karababa

Co vedlo k požadavku na zboření hradeb není jasné. Konec 19. století byl dobou, kdy se města zbavovala sevření opevnění a chtěla se rozvíjet dál, stejně jako chtěla využít volné a lukrativní pozemky (viz. Vídeň 1858, Praha 1874). A ani Řecko a Chalkis nebylo výjimkou. Obyvatelé žádali snadný přístup k moři a starosta Iraklis Gazepis je vyslyšel. Svou roli možná sehrála obecně i tradiční protifranská a protibenátská nálada obyvatel v Řecku, jíž mimojiné padla za oběť roku 1875 věž u Propylejí na athénské Akropoli. Příslušná komise potvrdila, že z obranného hlediska nemá opevnění žádný význam. A mohlo se začít s bouráním, které bylo dokončeno roku 1890. Byly zbořeny téměř celé hradby a všechny věže, jejichž suť (prodávaná demolicí pověřenou firmou v ceně 2,70 drachmy za metr krychlový) pak sloužila k zasypání příkopů a výstavbě nového nábřeží. Současně byl zbořen i mořský hrad či citadela přes kterou procházel most na pevninu. Pevnost Karababa byla dál ve správě armády.

Příkop

Řecký král Jiří pak již jen roku 1904 při návštěvě Euboie prohlásil, že zboření hradeb a hradu byl akt barbarství. Kromě toho, že by to dnes byla celkem pěkná turistická atrakce a „druhý Rhodos“, je ze stavebně-historického pohledu obrovská škoda, že nebyl proveden jakýkoli průzkum, zaměření, popis, nákres a existuje všeho všudy asi pět fotografií opevnění Negroponte.

Místo dnes označované jako hrad a od roku 1981 sídlo Folklorního muzea je ve skutečnosti prakticky jediný pozůstatek benátských hradeb, který nebyl z dnes neznámého důvodu zbořen. Konkrétně se jedná o jednu z benátských bašt z druhé poloviny 15. století, před kterou je i zbytek příkopu využívaný jako hlediště amfiteátru sousedící vojenské pěchotní školy.

Fylla
(Kastelli, Tianto, Lilanto, Kastro Licario, Flabor kale)

38.440206, 23.688957

Hrad byl vybudován Franky někdy v první čtvrtině 13. století. A až na dvě výjimky o jeho dějinách nic nevíme. Je doloženo, že díky příhodné poloze od 7 km vzdálené nedobyté a pro Byzanc i nedobytné Chalkidi, si jej za své sídlo zvolil Licario, původně leník triarchy Gilberta dalle Carceri, v roce 1278 již ověnčený mnoha vítězstvími v byzantských službách a nosící hrdý titul Megas Doux. Záhy po roce 1280 se opět dostal do držení franků. Po obsazení Euboie Turky roku 1470, byl hrad záměrně pobořen.


Hrad zaujal rovinatý skalnatý vrchol dominantního kopce kontrolující cestu na jih z hlavního města. Hrad měl půdorys podobný zvonu, či sférickému trojúhelníku, o největších rozměrech 50x60 metrů, který vymezily okraje skal. Jeho jihozápadní oblouk byl nad nepřístupnými strmými útesy. Zde byl postaven palác, přimykající se k západní hradbě a dosahoval výše 13 metrů. Jednalo se o třípodlažní budovu o rozměrech 19x 10 metrů s přízemím přístupným od východu. V prvním patře byl hlavní sál, osvětlený čtyřmi románskými sdruženými okny, na východě, jihu a dvěma na západě. Vstup sem vedl z pavlače portálem v severní zdi. Nejvyšší patro bylo plochostropé zakončené cimbuřím se sedlovými stříškami. Nad vstupním portálem do sálu byl vrhací arkýř a ochoz západní hradby navazující na palác byl tvořen schodištěm pro přístup na horní patro.

Plánek a rekonstrukce fasády - hmotové rekonstrukce shora
Hrad na počátku 13. století
Hrad na konci 13. století
Hrad před zemětřesením v roce 2006

Zhruba v polovině západní hradby byl ústupek, ve kterém byla branská věž či bašta, hlavní vstup do hradu. Přístupová cesta vedla severně rovnoběžně se západní hradbou, ze které mohla být dobře bráněna. Hradba byla silná 1,2 metru a dosahovala výšky přes sedm metrů. Severní nároží zaujala menší obdélná hospodářská budova.

Brána, v pozadí čelo paláce

U západní hradby před touto budovou se zachovalo schodiště, které umožňovalo přístup na ochoz hradeb. Od severního nároží vedla lehce obloukovitá hradba na východ. Tato hradba byla nejohroženější a měla zdivo o síle 1,9 metru, na druhou stranu byla relativně nízká - čtyři a půl metru. Cimbuří na hradbách bylo zakončeno sedlovými stříškami, ovšem dochovala se i zdobné pilovité zakončení do“W“.

Nádvoří

Východní nároží bylo prázdné a odtud vedla zeď o výši 5,5 metru k paláci. Zhruba vprostřed délky hradby byla postavena tříprostorová valeně klenutá cisterna o rozměrech 12x9 metru, jejíž zdi byly od hradby cca metr a nebyly s ní ani zcela rovnoběžné. Dešťová voda se sem sváděla hliněným potrubím.

Cisterna

Zřejmě ještě před Licariem byl hrad upraven. K budově v severním nároží byla podél severovýchodních hradeb přistavěna dvouprostorová budova. Tyto stavby sloužily jako stáje a ubikace pro hradní posádku. Obě budovy měly pultové střechy. Hradba u východního nároží byla zvýšena a výškově zarovnána. Proluky cimbuří byly částečně nebo zcela zazděny a stínky byl zvýšeny a opatřeny sedlovou stříškou.

Vnitřek paláce

K východní zdi paláce byla přistavěna další o něco nižší patrová budova široká 7,5 metru, která výrazně vylepšila obytný provoz hradu. V přízemním provozním patře se nacházely dvě místnosti. Hlavní komnaty byly v prvním patře. Tento druhý palác byl kryt sedlovou střechou. Od jeho nároží vedla zeď k rohu cisterny. Nad ní byla postaveno další patro. Veškeré střešní konstrukce byly pokryty taškami. Použití této krytiny zde bylo levnější, než víceméně nedostatkové dřevěné šindele. Zřejmě ještě později byly zazděny proluky u cimbuří západní hradby navazující na palác.

Zazděné cimbuří

Po poboření cisterny, severovýchodní hradby a ochozů Turky, byly vylámány trámy a dřevěné části střech, stejně jako bylo odvezeno ostění oken a portálů. Poslední ránu hradu zasadilo zemětřesení v roce 2006, které strhlo prakticky celou doposud stojící východní zeď paláce a jeho jihozápadní nároží.

Když měla na Euboiu v dubnu 1941 vstoupit německá armáda, napsal místní bojovník na západní zeď velké OXI - NE, symbol řeckého odporu. Nápis je udržován jako vzpomínka na nezlomnost řeckého ducha. A teď ještě překlad z řeckých stránek vztahující se k nápisu:

„Na tom, že je toto „NE“ stále viditelné, je něco hluboce dojemného. Překlenuje staletí okupace a konfliktů – od latinských pánů přes osmanské paši až po nacistické velitele – a připomíná, že hrad, i v troskách, nikdy nepřestal být místem vzdoru.“

Řekl bych poměrně vlastenecky zabarvený a zejména nepřesný, když je hrad vydáván za symbol vzdoru proti latinským pánům, kteří jej postavili...


Video
https://www.youtube.com/watch?v=LwWlTOIbNeo

Rizokastro
(Protimo?)

38.381513, 24.071947

Tak o tomto hradu dostupné a dosud prostudované prameny úplně a naprosto mlčí. Nevelký hrad byl založen prakticky ihned po obsazení ostrova Franky kolem roku 1210. Spadal do jižní části Euboie a jeho pán byl leníkem triarchy z Karystu. Hrad byl snad nazýván Protimo, ale komu patřil, netušíme. Byl obýván a využíván až do roku 1823, kdy jej po dvouleté držbě řeckými povstalci získali Turci. Od té doby chátrá.

Hrad ze západu

Možná o to zajímavější je, že známe poměrně dobře jeho stavební vývoj. Rizokastro o maximálních rozměrech 46x30 metrů stál na dominantním vrchu, chránící přístup z moře k vnitrozemské planině. První stavbou byla na nejvyšším místě postavená čtyřpodlažní věž o stranách 7,6 x7,1 metru a silou zdiva 90 cm v přízemí. Nejnižší patro bylo polozapuštěné do země. Vstup byl portálem z východu ve zvýšeném přízemí a byl přístupný po schodech. Tato úroveň byla předělena tenkou příčkou postavenou patrně v pozdější fázi. Tyto prostory dále osvětlovala tři štěrbinová okna. V prvním patře byla hlavní obytná místnost s celkem osmi okny, dvěma na každé straně. Ostění bylo poměrně hrubě opracováno.

Takové provedení samozřejmě značně snižovalo obranyschopnost věže. Té nepomáhal ani vstup v přízemí a relativně malá výška 11 metrů (ta věž byla nižší než palác ve Fylle). Věž byla zakončena cimbuřím. Všechny místnosti měly trámové podlahy a byly plochostropé. Vlastně to připomíná pokus o stavbu donjonu, který byl ovšem proveden velice laicky, zdá se místními řemeslníky bez nějakých zkušeností se stavbou vojenské architektury. Zřejmě se původně jednalo o jednu z mnoha věží, které vznikaly po celém franském Řecku pro novou třídu západní vojenské aristokracie. Ovšem v tomto případě byl kolem věže postaven hrad a taková situace nemá v Řecku analogii.

Hrad ze severozápadu

Plánek

Snad současně, snad o něco málo později vznikla východně od věže zalomená budova se severojižní osou, která navazovala na další stavbu dohromady s půdorysem do L. Jak vypadalo další ohrazení nevíme. Pozdější fáze vymezila severní nádvoří. Stavba na východě a severu byla zesílena, k původním 80 cm silným (slabým) zdem bylo přizděno dalším cca 60 cm kamene. Na severní stavbu v lehkém zalomení navázala dvouprostorová budova. Všechny tyto stavby měly provozní a severní část zejména obytnou funkci.

Nádvoří hradu

Pod severozápadním nárožím byla valeně klenuté cisterna. Západní stranu vyplnila obdélná sálová stavba s do země polozapuštěnou, valeně klenutou cisternou. Západní zeď měla sílu 1,2 metru. V přízemí byl velký sál 17x5 metrů přístupný z nádvoří zhruba uprostřed portálem s pečlivě opracovaným ostěním. Vpravo od něj jsou schody na terasovitou střechu stavby. Jižní zeď sálové stavby pokračovala východním směrem jako hradba k věži. Vstup do nádvoří byl veden pod věží ve výklenku hradby ze západu tak, aby byla cesta kontrolována jak z věže, tak z hradeb.

Hrad z jihozápadu

Později, zřejmě v průběhu 14. století bylo, postaveno jižní nádvoří, které leželo o něco níže. Na západní straně hradba v linii navázala na sálovou stavbu. Jižní hradba byla dvakrát lehce zalomená a na sever se stáčela tak, že se připojovala kus před nárožím východní hradby severního nároží. Podél západních hradeb vznikly hospodářské budovy, přičemž větší z nich je identifikována jako stáje.

Hrad z východu

V jihovýchodním nároží bylo postaveno další zhruba čtverhranné nádvoří snad s funkcí barbakánu. Původní vstup do hradu snad vedl z jihu, v jihovýchodním nádvoří se cesta lomila a portálem na západě vstoupila na jižní nádvoří u stájí. Zřejmě záhy u hradu vznikla menší vesnice, jejíž pozůstatky dnes připomínají víceméně jen rozvalené kameny.

Video
https://www.youtube.com/watch?v=dGUGVPkIHpA

Kastello Rosso
(Kokkinokastro, Kizil Hisar)

38.034922, 24.431546

Hrad zvaný Červený podle barvy kamene, ze kterého byl postaven. byl založen roku 1030 Byzantinci. Po obsazení Franky si jej vyvolil triarcha jižního dílu Ravano dalle Carceri. Roku 1276 byl dobyt Licariem a Byzanc hrad ztratila roku 1295, kdy se stal pánem Bonifác z Verony. V roce 1318 hrad zdědil jeho zeť generální vikář athénského vévodství Alfonso Fadrique Aragonský. Jeho syn Bonifác hrad roku 1359 prodal Benátkám za 6 000 dukátů s právem doživotního užívání.

Hrad ze západu

Od roku 1365 hrad plně spadal po benátskou správu, ale díky vzdálenosti od moři nebyl úplně v centru státního zájmu. Díky tomu jej republika udělovala svým šlechticům. V roce 1386 byl pronajat rodu Giustiniani a v roce 1406 panství získal Mikuláš III. Zorzi, který byl v Benátských službách až do své smrti roku 1436. Po pádu Chalkidi Benátčané nebránili hrad, ale rychle jej opustili. Během řeckého povstání nebyl obsazen a Řekové jej získali až roku 1833.

Satelitní pohled

Na dominantním kuželovitém vrcholu 350 metrů nad hladinou 2,5 vzdáleného moře vybudoval Carceri v letech 1209-1216 na byzantských základech své sídlo. Pro jeho stavbu byla využita nejvyšší skalnatá část vrcholu, která na severu a východě strmě spadá do údolí. Jádro mělo půdorys pravoúhlého lichoběžníku. A přirozeně se dělilo na dvě výškové úrovně. V nejvyšší poloze na severu stála větší budova s obdélným půdorysem. V 19. století sem byl vestavěn kostelík sv. Elijáše, který poničil původní situaci. Podle analogií zde mohl stát buď klasický donjon nebo pravděpodobněji větší patrová palácová budova. K jejímu východnímu konci byla v pravém úhlu přistavěna na skalách další menší obdélná stavba.

Budovy v jádře

Hrad z východu

Hrad z jihovýchodu

V rohu se hradba lomila v pravém úhlu, pokračovala na západ, kde se opět zalomila a skončila v ostrém nároží na severozápadě, odkud hradba po skalnaté hraně stoupala k předpokládanému paláci. Kulisová brána byla patrně v nejpřístupnější jihozápadní hradbě.

Pohled na jádro z dolního nádvoří

Snad současně vzniklo níže položené dolní nádvoří zhruba s půdorysem kosočtverce. Nevíme jak vypadalo původně díky pozdějším přestavbám. V jeho jihozápadním nároží byla postavena větší čtverhranná věž, chránící hrad z nejpřístupnější strany. Od ní hradba stoupala na severovýchod a když dosáhla hrany skály, její linie se napojila jádro. V blízkosti jádra vytvořila hradba ústupek, či trojhrannou baštu, která měl ve své patě výpadní branku na sever. Hradba si na některých místech zachovala části ochozu a cimbuří.

Patro paláce

Od čtverhranné věže na východ vedla hradba. Zhruba ve dvou třetinách její dílky byla brána, snad od počátku zabezpečená lomeným barbakánem. Na konci této hradby v nároží odkud hradba pokračovala ke skalám pod jádrem byla postavena pětiboká věž.

Pohled na barbakán

Rekonstruovaná brána a točnice vrat

Dolní nádvoří bylo patrně ještě ve 13. století přestavěno, aby hrad splňoval nároky mocného triarchy. Mezi čtverhrannou věž a bránu byla postavena rozměrná patrová nejspíše palácová stavba. Vzniklo zde mnoho dalších budov včetně cisteren.

Letecky JZ

Hrad z jihu

Před jižní stranou hradu postupně vzniklo menší osídlení. Je pravděpodobné, že je středověkého původu, ale bylo obýváno až do roku 1833. Zřejmě v průběhu 15. století získalo severozápadní nároží hradu polookrouhlou baštu. Od ní vybíhala hradba po klesající skalní hraně na východ, aby se v širokém oblouku stočila na severovýchod. Tam skončila na prakticky kolmých skalách. V její východní části byly dvě podkovovité bašty. Další bašty, ač je můžeme předpokládat, nejsou znát.

Severozápadně od hradu se dochoval středověký akvadukt, který přiváděl vodu z hory Ochi. V roce 1821 Turci hradbu upravili. Po roce 1833 byl ponechán svému osudu. V posledních letech byly jeho části vyčištěny a zakonzervovány. Osobní poznámka. Nevím jestli je to běžné, ale v den mé návštěvy foukalo a dost. To se úplně z auta nedalo poznat, ale jakmile jsem otevřel dveře, vítr je málem vyvrátil.


Video
https://www.youtube.com/watch?v=846X5l5EwBk

Karystos - opevnění v přístavu
(Bourtzi)

38.012804, 24.421908

Toto opevnění u pobřeží Karysta postavili Benátčané někdy mezi lety 1350-1365, aby posílili obranu zdejšího přístavu.

Karystos letecky

Karystos z pobřeží

Jednalo se o dvoupodlažní stavbu na půdorysu šestiboké podkovy o rozměrech 23x18 metrů. Úzké nádvoří obíhaly budovy, jejichž střecha tvořila ochoz s cimbuřím s vlaštovčími ocasy. Vstup vedl portálem v přízemí uprostřed severní hradby. Byl chráněn vrhacím arkýřem v úrovni ochozu. Další dva arkýře byly na východní straně. Přízemí i patro obsahovalo čtvercové střílny, přičemž některé střílny obsahovaly i stínky cimbuří. Pro stavbu této pevnosti byly využity kameny a jiné stavební články z antických budov, zejména z Apolónova chrámu, který stával v centru antického Karystu.

Antické kameny

Východní hradba

Čelo

Sice se to sem tématicky úplně nehodí, ale v blízkém parčíku je vystavený tento nádherný stroj

Video
https://www.youtube.com/watch?v=bk2eEjIkNVA&t=11s


POUŽITÁ LITERATURA
Bon, A.: La Morée franque. Paris 1969.
Doumerc, B,: Benátky a jejich impérium ve Středomoří 9.-15. století. Ptaha 2017.
Honzák, F.; Pečenka, M.; Vlčková, J. : Evropa v proměnách staletí. Praha 1995.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha 1997.
Mayer, H.E.: Dějiny křížových výprav. Praha 2013.
Miller, W.: The Latins in the Levant. A history of Frankish Greece. London 1908.
Mamaloukos, S.; Kanatouris, P.; Miaoulis, M.: Castle of Fylla, History and Architecture. International Conference on Fortifications of the Mediterranean Coast - FORTMED 2023.
Loizou, C.:
Mamaloukos, S.; The Rizokastro near Aliveri, Euboea, in the context of Frankish castle architecture in Greece. (s.613-624) In An island between two worlds. The Archaeology of Euboea from Prehistoric to Byzantine Times.Papers and monographs from the Norwegian institute at Athens. Vol 6. Athény 2017.
Nicolle, D.: Crusaders castles in Cyprus, Greece and the Aegean 1191-1571. Oxford 2007.
Pappas, N.C.J.: Stradioti: Balkan mercenaries in fifteenth and sixteenth century Italy. 2008, Sam Houston State University, nd.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greece. Vol II. Anixi Attikis 1994.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greek islands. Vol III. Athens 1999.
Procacci, G.: Dějiny Itálie. Praha 1997.
Synek, J..(ed.): Vojenské dějiny od pravěku do roku 1648 - střední Evropa. Praha 2013.
www.archaeology.wiki
www.burgenwelt.org
www.history-maps.com
www.ecastles.gr
www.kastra.eu
www.palba.cz
www.romeartlover.it
www.square.gr
http://wikipedia.org
www2.fhw.gr/chronos/projects/fragokratia/index.html