Chalkis
(Evripos, Negroponte, Egriboz)
38.462813, 23.589032
Začneme tím nejdůležitějším hradem, který dal v italštině jméno celému ostrovu a který se.. nedochoval. Chalkida byla opevněna od nepaměti. Původní byzantské hradby s využitím antického zdiva byla průběžně opravovány a modernizovány, až v druhé polovině 15. století získaly svou poslední podobu. Stará zeď byla zesílena z vnitřní strany. Na její koruně pak vznikla široká terasa pro postavení děl. Z vnější strany byly hradby obezděny šikmým soklem až k patě hlubokého příkopu. Ten byl vyzděn i na opačné straně. Hradby dosáhly síly 3,5 až 4 metry s deseti obdélnými dělovými baštami, přičemž z hradeb vystupovaly i starší čtverhranné věže.
Velmi zajímavý musel být tzv. mořský hrad, opevnění v úžině, kterým musel každý projít při cestě suchou nohou z pevniny na ostrov. Bylo to poslední místo odporu Benátčanů při obléhání města Turky roku 1470. Vedl sem most z pevniny a na druhou stranu pokračoval most na ostrov, přičemž části mostu byly zvedací, případně otočné.
Zachoval se zjednodušený popis této zajímavé stavby: „Na moři stojí dvě silné okrouhlé bašty, vybavené mnoha děly, a na druhé straně tři věže a silná zeď“. Tento popis sedí na fotografie, z nichž vyplývá, že uprostřed úžiny byla do mořského dna založená stavba s dvěma okrouhlými věžemi v nárožích. Mezi nimi byla hradba s hlavní branou. Cimbuří bylo původně opatřeno vlaštovčími ocasy. Na věže a hradbu navazovaly klenuté přízemní prostory otevřené směrem k městu. Tuto bránu spojoval s městem otočný most. V pozdější fázi byly Turky na věže nastaveny vyšší okrouhlé nástavby. Stejně tak bylo upraveno cimbuří, které bylo v některých částech zazděno a byly ponechány jen střílny.
Červeně jediný dnešní pozůstatek opevnění
Mě se moc nezdá ona otevřenost branského komplexu vůči městu. Zejména pokud by se mělo jednat o citadelu. Je tedy možné, že po dobytí města Turci hrad pobořili a ponechali jen opevnění směřované proti pevnině. No ono je vůbec otázka, zda je rozumné mít takto poměrně malou citadelu průchozí s velmi čilým pohybem osob a zboží.
Turci vystavěli roku 1684 na výšině nad úžinou pevnost s - nejméně pro Čechy - poměrně roztomilým názvem Karababa. Ovšem výběr místa a odhodlaná posádka dokázaly roku 1688 odrazit benátský pokus o dobytí Negroponte.¨
Co vedlo k požadavku na zboření hradeb není jasné. Konec 19. století byl dobou, kdy se města zbavovala sevření opevnění a chtěla se rozvíjet dál, stejně jako chtěla využít volné a lukrativní pozemky (viz. Vídeň 1858, Praha 1874). A ani Řecko a Chalkis nebylo výjimkou. Obyvatelé žádali snadný přístup k moři a starosta Iraklis Gazepis je vyslyšel. Svou roli možná sehrála obecně i tradiční protifranská a protibenátská nálada obyvatel v Řecku, jíž mimojiné padla za oběť roku 1875 věž u Propylejí na athénské Akropoli. Příslušná komise potvrdila, že z obranného hlediska nemá opevnění žádný význam. A mohlo se začít s bouráním, které bylo dokončeno roku 1890. Byly zbořeny téměř celé hradby a všechny věže, jejichž suť (prodávaná demolicí pověřenou firmou v ceně 2,70 drachmy za metr krychlový) pak sloužila k zasypání příkopů a výstavbě nového nábřeží. Současně byl zbořen i mořský hrad či citadela přes kterou procházel most na pevninu. Pevnost Karababa byla dál ve správě armády.
Řecký král Jiří pak již jen roku 1904 při návštěvě Euboie prohlásil, že zboření hradeb a hradu byl akt barbarství. Kromě toho, že by to dnes byla celkem pěkná turistická atrakce a „druhý Rhodos“, je ze stavebně-historického pohledu obrovská škoda, že nebyl proveden jakýkoli průzkum, zaměření, popis, nákres a existuje všeho všudy asi pět fotografií opevnění Negroponte.
Místo dnes označované jako hrad a od roku 1981 sídlo Folklorního muzea je ve skutečnosti prakticky jediný pozůstatek benátských hradeb, který nebyl z dnes neznámého důvodu zbořen. Konkrétně se jedná o jednu z benátských bašt z druhé poloviny 15. století, před kterou je i zbytek příkopu využívaný jako hlediště amfiteátru sousedící vojenské pěchotní školy.