PALBA.CZ

Kalamata

37.045804, 22.116845



Na jihu Peloponésu v nížinaté oblasti Messénie sloužilo skalnatém návrší jako akropole antického města Faraé. Byzantinci zde poté vybudovali pevnost, která byla přestavěna na klášter. Místo vhodné pro kontrolu okolí bylo oceněno i Franky a Geoffroi, zde nechal vybudovat hrad, součást knížecí domény. Kalamata byla oblíbeným místem návštěv dvora. Kníže Vilém II. se zde jak narodil, tak zemřel.
Plánky

V roce 1293 jej epizodicky obsadili vzbouření Slované, když jeden z vězňů unikl a spolu s 50 dalšími obsadili věž a další stovky vzbouřených Slovanů vyhnaly posádku. V roce 1381 se jej zmocnili Navařané. Roku 1410 hrad připadl despotátu Mystra. V letech 1458-1460 byl součástí benátských opevnění na jihu Peloponésu. V roce 1460 hrad obsadili Turci, o tři roky později byl opět v moci Benátčanů až do roku1481. V roce 1659 benátský generál Morozini provedl diverzní nájezd na Kalamatu a oblast včetně hradu vyplenil. V roce 1685 se sem Morosini vrátil a porazil turecké oddíly, které při ústupu vyhodili hrad do povětří. Po obsazení Turky roku 1715 byl hrad opuštěn posádkou a stal byl osídlen prostým obyvatelstvem. Za Řeckého povstání byl ještě roku 1825 poničen Ibrahimem Pašou.

Brána do jádra Hradba jádra

Skalnaté návrší vybíhající z okolní planiny bylo ideální pro vybudování antické akropole. Strategickou polohu převzali Byzantinci a vybudovali zde pevnost, která se později přeměnila na klášter. Oválné návrší s delší osou severovýchod – jihozápad mělo dvě výškové úrovně. Dolní hrad na východě a výše položené jádro na západě. Vstup do hradu vedl snad původně prostou kulisovou branou v jižní části východní hradby, V severní části východní hradby byla vně vysunutá poměrně rozměrná hradební věž. Nádvoří dolního hradu bylo svažité a stoupalo směrem k jádru opět zhruba oválného půdorysu. Jádro využilo horní terasu, která byla obestavěna hradbou.
Horní hrad

Vstup do jádra byl na jihovýchodě čtverhrannou branskou věží s využitím byzantského zdiva, vystupující z linie hradeb. Cesta do ní vedla opět souběžně s hradbami a byla z nich lehce kontrolovatelná. Ve věži se cesta lomila. Jižně na bránu navazovala vysunutá čtverhranná věž. Východní hradbu v její severní části zpevňovala ještě druhá, výrazně menší čtverhranná věž v nevýrazném nároží. Západní strana byla nejlépe chráněna nepřístupným skalnatým terénem. Nádvoří jádra lehce stoupalo směrem na severovýchod. Na nádvoří byly obytné budovy, dnes vše jen v nevýrazných základech. V nejvyšším bodě vystupující z hradeb na severu, byl s využitím staršího byzantského kostela postaven donjon obdélného půdorysu o poměrně úctyhodných rozměrech 12x18 m. K němu byla přistavena další budova 10x5 m, která měla v přízemí cisternu s antickým zdivem. V této podobě hrad vydržel prakticky po celou dobu své existence.

Donjon
První brána se lvem sv. Marka

Jen jako reakci na obsazení hradu Slovany roku 1293 Frankové zvýšili hradby. Při výbuchu roku 1685 byl donjon ve vyšších úrovních zničen a zůstalo jen přízemí. Po roce 1700 zde proběhli menší benátské úpravy. Tou největší z nich byla nová brána do hradu, kdy kulisový portál nahradila masivní čtverhranná branská budova. Vstup byl veden rovnoběžně s hradbami a nad portál byl samozřejmě zasazen mramorový reliéf se lvem sv. Marka.

https://youtu.be/M4Pj7H6_4hc

Karytaina

37.483121, 22.040144


Na místě snad již antické akropole Brente, a byzantského opevnění, vybudovali Frankové hrad ke kontrole oblasti jižní Skorty - hornaté západní částí Arkádie a současně spojnice s Elis. Stalo se tak před rokem 1245. Baronii Karytaina s 22 lény získal Renaud de Bruyer ( či Briel), od něj roku 1222 jeho bratr Hugo a po něm jeho syn Geoffroi, který se výrazně (a ne vždy pozitivně) zapsal do kronik vlády Viléma II. Po smrti nepokojného Geoffroie hrad připadl knížecí doméně, ovšem od konce 13. století se zde začaly množit útoky Byzance. Nakonec byl roku 1324 velitel hradu podplacen Byzantinci a hrad se stal majetkem despoty z Mystry Andronika II. Palailoga. Hrad tím rychle ztratil na významu a v pramenech se objevuje jen velmi zřídka.

Čelo hradu

V roce 1458 byla obsazen Turky a byla centrem místní správy. Za Morejské války hrad roku 1687 obsadili Benátky. V roce 1715 byl hrad opuštěna zpustl. Pod hradem dosáhl řecký vůdce Theodor Kolokotronis 27. května 1821 prvního vítězství nad Turky, což dostalo pevnost dokonce na pětitisícidrachmovku. Z hradu pak udělal svůj opěrný bod, který se roku 1826 Ibrahim Paša pokoušel marně hrad dobýt.
Plánek hradu

Staveniště bylo opět vybráno velice dobře. Protáhlé návrší 60 výškových metrů nad sedlem, se strmými a na jihozápadě téměř kolmými svahy s dokonalým výhledem a kontrolou důležité cesty. Stávala zde snad již antická akropole a později byzantské opevnění s kostelíkem z 12. století.

Vstup do jádra

Cesta k hradu vedla jihovýchodním úbočím a na menší plošině na jižním konci se stáčela severně k vstupu. Cesta vedla pod kontrolou jižních hradeb jádra do obdélného příhrádku. Brána byla ze severu chráněna menší čtverhrannou věží a nad průchodem bylo vysazené podsebití nesené třemi konzolemi. Jádro hradu má protáhlý trojúhelníkový půdorys s vrcholem na severu o rozměrech 110x40 m. Hradby víceméně kopírovaly skalnatý terén vyjma příhrádku. Na jižním konci z linie hradeb vybíhala trojúhelná bašta. Severní vrchol zaujal pětiboký baštovitý útvar. Podle půdorysu by zde mohla kdysi stát věž obracející se nárožím k sedlu pod hradem.

Rekonstrukce hradu

V centrální poloze stál vícepodlažní obdélný donjon. Prakticky celé nádvoří obklopily provozní a obytné budovy včetně dvou cisteren na východě a jihozápadě. V jižní části byl vybudován dvoupodlažní palác. Ve 14. století Byzantinci opevnění hradu zesílili stavbou věže nízko pod jádrem, která chránila přístupovou cestu.

Nádvoří
Palác
Byzantská věž pod hradem

Po roce 1821 nechal Theodor Kolokotronis hrad opravit a na plošině jižně od hradu dal vybudovat kostel Panny Marie a obytné budovy dnes známé jako Kolokotronisova rezidence. Hrad je od roku 2012 opravován nákladem 1 300 000 €, přičemž největší pozornost byla věnována stavbám připisovaným Kolokotronisovi.

https://youtu.be/wOlZUhl2Yzw


POUŽITÁ LITERATURA
Bon, A.: La Morée franque. Paris 1969.
Doumerc, B,: Benátky a jejich impérium ve Středomoří 9.-15. století. Ptaha 2017.
Honzák, F.; Pečenka, M.; Vlčková, J. : Evropa v proměnách staletí. Praha 1995.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha 1997.
Mayer, H.E.: Dějiny křížových výprav. Praha 2013.
Miller, W.: The Latins in the Levant. A history of Frankish Greece. London 1908.
Nicolle, D.: Crusaders castles in Cyprus, Greece and the Aegean 1191-1571. Oxford 2007.
Pappas, N.C.J.: Stradioti: Balkan mercenaries in fifteenth and sixteenth century Italy. 2008, Sam Houston State University, nd.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greece. Vol II. Anixi Attikis 1994.
Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greek islands. Vol III. Athens 1999.
Procacci, G.: Dějiny Itálie. Praha 1997.
Synek, J..(ed.): Vojenské dějiny od pravěku do roku 1648 - střední Evropa. Praha 2013.
www.archaeology.wiki
www.burgenwelt.org
www.history-maps.com
www.ecastles.gr
www.kastra.eu
www.palba.cz
www.romeartlover.it
http://wikipedia.org
www2.fhw.gr/chronos/projects/fragokratia/index.html