37.045804, 22.116845
Na jihu Peloponésu v nížinaté oblasti Messénie sloužilo skalnatém návrší jako akropole antického města Faraé. Byzantinci zde poté vybudovali pevnost, která byla přestavěna na klášter. Místo vhodné pro kontrolu okolí bylo oceněno i Franky a Geoffroi, zde nechal vybudovat hrad, součást knížecí domény. Kalamata byla oblíbeným místem návštěv dvora. Kníže Vilém II. se zde jak narodil, tak zemřel.
V roce 1293 jej epizodicky obsadili vzbouření Slované, když jeden z vězňů unikl a spolu s 50 dalšími obsadili věž a další stovky vzbouřených Slovanů vyhnaly posádku. V roce 1381 se jej zmocnili Navařané. Roku 1410 hrad připadl despotátu Mystra. V letech 1458-1460 byl součástí benátských opevnění na jihu Peloponésu. V roce 1460 hrad obsadili Turci, o tři roky později byl opět v moci Benátčanů až do roku1481. V roce 1659 benátský generál Morozini provedl diverzní nájezd na Kalamatu a oblast včetně hradu vyplenil. V roce 1685 se sem Morosini vrátil a porazil turecké oddíly, které při ústupu vyhodili hrad do povětří. Po obsazení Turky roku 1715 byl hrad opuštěn posádkou a stal byl osídlen prostým obyvatelstvem. Za Řeckého povstání byl ještě roku 1825 poničen Ibrahimem Pašou.
Skalnaté návrší vybíhající z okolní planiny bylo ideální pro vybudování antické akropole. Strategickou polohu převzali Byzantinci a vybudovali zde pevnost, která se později přeměnila na klášter. Oválné návrší s delší osou severovýchod – jihozápad mělo dvě výškové úrovně. Dolní hrad na východě a výše položené jádro na západě. Vstup do hradu vedl snad původně prostou kulisovou branou v jižní části východní hradby, V severní části východní hradby byla vně vysunutá poměrně rozměrná hradební věž. Nádvoří dolního hradu bylo svažité a stoupalo směrem k jádru opět zhruba oválného půdorysu. Jádro využilo horní terasu, která byla obestavěna hradbou.
Vstup do jádra byl na jihovýchodě čtverhrannou branskou věží s využitím byzantského zdiva, vystupující z linie hradeb. Cesta do ní vedla opět souběžně s hradbami a byla z nich lehce kontrolovatelná. Ve věži se cesta lomila. Jižně na bránu navazovala vysunutá čtverhranná věž. Východní hradbu v její severní části zpevňovala ještě druhá, výrazně menší čtverhranná věž v nevýrazném nároží. Západní strana byla nejlépe chráněna nepřístupným skalnatým terénem. Nádvoří jádra lehce stoupalo směrem na severovýchod. Na nádvoří byly obytné budovy, dnes vše jen v nevýrazných základech. V nejvyšším bodě vystupující z hradeb na severu, byl s využitím staršího byzantského kostela postaven donjon obdélného půdorysu o poměrně úctyhodných rozměrech 12x18 m. K němu byla přistavena další budova 10x5 m, která měla v přízemí cisternu s antickým zdivem. V této podobě hrad vydržel prakticky po celou dobu své existence.
Jen jako reakci na obsazení hradu Slovany roku 1293 Frankové zvýšili hradby. Při výbuchu roku 1685 byl donjon ve vyšších úrovních zničen a zůstalo jen přízemí. Po roce 1700 zde proběhli menší benátské úpravy. Tou největší z nich byla nová brána do hradu, kdy kulisový portál nahradila masivní čtverhranná branská budova. Vstup byl veden rovnoběžně s hradbami a nad portál byl samozřejmě zasazen mramorový reliéf se lvem sv. Marka.
https://youtu.be/M4Pj7H6_4hc