Antimateriálová puška na bázi DŠK
Ukrajinské bojiště je plné různých improvizovaných zbraní, a někdy se jedná o konstrukce s neobyčejně silným účinkem. Vojáci se snaží vytvářet systémy, jichž nemají dostatek, ale mohou s nimi dosáhnout kýženého výsledku. Jednou z takových zbraní je úprava starého sovětského těžkého kulometu DŠK, který je běžně využíván na vozidlech. Ukrajinci i Rusové z něj však udělali jakousi zbraň podobnu moderním antimetariálovým puškám. Na Ukrajině s touto koncepcí experimentovali již před ruskou invazí a velmi obdobná konstrukce se později objevila i na ruské straně. Kulomet byl vybaven dvounožkou jako těžké odstřelovací pušky a pažbu s lícnicí, aby z něj bylo možné střílet v leže. Kulomet DŠK vychrlí 600 ran za minutu, ale je 1,6 metru dlouhý a s pažbou má téměř 2 metry. Původní zbraň používá munici ráže 12,7×108 mm a lze ji v mnoha ohledech přirovnat ke slavnému americkému kulometu M2 Browning. Nevýhodou zbraně však není jenom vysoká hmotnost (35 kg), ale i silný zpětný ráz, což při montáži na vozidlo, trojnožku nebo dvoukolovou lafetu tolik nevadí, ale při střelbě s pažbou už ano. Konstruktéři se proto pokusili na kulomet DŠK namontovat opravdu velkou úsťovou brzdu, která dokáže odvést část plynů z výstřelu a redukovat zpětný ráz až o polovinu. Je nepochybné, že pokud se podařilo zpětný ráz takto zvládnout, může se jednat velmi užitečnou zbraň jak pro boj s obrněnými vozidly, tak i proti útočící nebo zakopané pěchotě.
Historie sovětského velkorážního kulometu DŠK (Děgťarjov-Špagin Krupnokalibernyj) sahá až do počátku 30. let, ovšem tehdejší návrhy byly neúspěšné a to až do roku 1938, kdy byla představena zbraň s automatickou funkcí na principu odběru prachových plynů z hlavně a závěrem uzamčeným pomocí uzamykacích destiček. Lafeta byla osazena ochranným štítem a kolečky, s možností přestavby na protiletadlovou lafetu. Pojmenována byla dle svých konstruktérů Děgťareva a Špagina. Robustní, téměř kovářsky hrubá zbraň byla vyráběna od roku 1938 a díky své spolehlivosti a účinnosti se osvědčila v bojích na východní frontě. Umožňovala ničení živých cílů na vzdálenost 3 500 m, vzdušných na 2 500 m a na vzdálenost 500 m prorážela průbojným nábojem pancíř o tloušťce až 15 mm. Užívala se zejména k protiletadlové obraně a to nejen samostatně, ale také jako součást výzbroje tanků (IS-2, IS-3), samohybných děl (ISU-122, ISU-152), či obrněných automobilů (BA-64). Přepravovala se zejména na korbách vozidel GAZ AA, kde stála na trojnožce, přičemž hmotnost zbraně s podstavcem (trojnožkou) činila 82 kg, s dvoukolovým pojízdným podstavcem 157 kg. V poválečném období se modernizované provedení kulometu označené DŠKM (z konce roku 1944) dostalo do výzbroje více než 40 zemí. V poválečném období probíhala v ČSR ve Zbrojovce Vsetín licenční výroba, která vyvrcholila konstrukcí protiletadlového čtyřkulometu vz. 53 zavedeného do výzbroje ČSLA. V současné době se kulomet stále ještě používá, jelikož byl vyroben ve vysokých počtech (cca 1 milion kusů).
Zdroj:
https://armadnizpravodaj.cz/vyzbroj/upr ... ova-zbran/
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%A0K_(kulomet)
https://youtu.be/Fvo1yuftRqw
