Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Moderátoři: jarl, michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4088
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od jarl »

Bitva u ostrovů Santa Cruz - Jamamotovo Pyrrhovo vítězství

Díl první
Obrázek

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429

Poté co oba protivníci v polovině října přepravili na Guadalcanal posily, bylo zřejmé, že je na spadnutí další kolo v úporné bitvě o Hendersonovo letiště. Zatímco generál H. Hjakutake plánoval dobytí tohoto strategicky důležitého objektu, jeho protějšek byl odhodlán učinit vše možné i nemožné pro udržení letiště, jehož obrana si již vyžádala tolik životů.

Od vylodění na tomto nehostinném ostrově uběhlo takřka čtvrt roku, takže není divu, že se unavení a nejrůznějšími tropickými chorobami sužovaní námořní pěšáci ocitli na pokraji sil a důrazně se dožadovali podpory Tichooceánskéko loďstva. V uplynulých měsících měli mnohdy pocit, že je námořnictvo nechalo na holičkách, ale naštěstí právě v době, kdy si japonští vojáci klestili cestu do výchozích útočných postavení, došlo ke změně na postu velitele oblasti Jižního Pacifiku, což jim vlilo novou krev do žil.

V Pearl Harboru už delší dobu sílilo přesvědčení, že pesimistický a neiniciativní viceadmirál R. Ghormley není schopen dotáhnout guadalcanalské tažení do úspěšného konce, a 16. října velitel Tichooceánského loďstva admirál Ch. Nimitz dospěl k závěru, že změna nesnese odkladu. Nimitzův štáb nejprve zvažoval Ghormleyho nahrazení velitelem vyloďovacích operací, jenomže tvrdohlavý a s generálem A. Vandegriftem rozhádaný kontradmirál R. Turner se nejevil jako optimální volba. Následně Nimitz i velitel Amerického loďstva admirál E. King usoudili, že ideálního kandidáta představuje populární a bojovností překypující viceadmirál William Halsey přezdívaný „Býk“, jenž se nedávno zotavil z vleklé kožní choroby.

ObrázekObrázek
Viceadmirál Ghormley (vlevo) a admirál Nimitz

Halsey původně počítal, že se stane velitelem 61. operačního svazu letadlových lodí, a když se dozvěděl, že má nahradit Ghormleyeho, s upřímností sobě vlastní prohlásil: „Ježíši Kriste a generále Jacksone! To je nejrozpálenější brambor jaký jsem kdy dostal!“ Naštěstí se o svěřený „horký brambor“ nepopálil a spojenečtí námořníci i vojáci získali v jeho osobě inspirujícího vůdce ochotného nasadit k udržení Guadalcanalu všechny síly, což dokládají i vztyčené cedule s velkými nápisy: „Zabíjejte Japončíky, zabíjejte Japončíky, zabíjejte víc Japončíků!“

Kronikář nasazení americké floty S. Morison k tomuto svéráznému Halseyovu heslu pokládal za nutné připsat následující komentář: „To tě, čtenáři, může zarazit, ale přesně tak jsme to cítili. Nevedli jsme civilizovanou nebo rytířskou válku. My jsme se radovali, když Japonci umírali. Vrátili jsme se do dnů válek i Indiány. Japonci se vydali touto cestou doufajíc, že nás jako „dekadentní demokracii“ zastraší. Dostali takovou válku jakou chtěli, ale se všemi hrůzami jaké byla schopná poskytnou moderní věda.“

Obrázek
Tabule s Halseyho heslem

Halsey kromě vydání svérázného zákazu nošení kravat, obratem zrušil Ghormleym naplánované obsazení ostrova Ndeni v archipelagu Santa Cruz, přesunul hlavní námořní základnu z odlehlého Aucklandu do podstatně blíže situované Nouméy na Nové Kaledonii a nařídil zlepšení infrastruktury v tomto přístavu. Zároveň padlo rozhodnutí posílit zdejší námořní síly, takže na Pacifik mířila moderní bitevní loď INDIANA i s patřičným doprovodem, Pearl Harbor opustila opravená ENTERPRISE a k Šalomounovým ostrovům směřovala i řada ponorek a letounů.

Velitel Tichooceánského loďstva doufal i v pomoc Albionu, jak dokládá jeho depeše admirálu Kingovi: „Nyní nastala příhodná příležitost pro britské Východní loďstvo zaútočit na západní japonské křídlo.“ Bohužel ve Whitehallu byli opačného mínění, takže Královské loďstvo v této oblasti zůstalo nadále pasivní.

Zatímco Halsey přebíral velitelství oblasti Jižního Pacifiku, na moři již od 11. října operovalo jádro Spojeného loďstva a admirál I. Jamamoto čekal pouze na zprávu, že vojáci dobyli Hendersonovo letiště, načež se mohutné námořní síly měly vydat ke Guadalcanalu a vybojovat dlouho očekávanou rozhodující bitvu. Operace takovýchto rozměrů však limitoval nedostatek pohonných hmot. Třebaže bylo k tomuto účelu použito 9000 tun topného oleje z bitevních lodí JAMATO a MUCU kotvících na Truku a na moře vypluly čtyři tankery, Jamamoto odhadoval, že jeho podřízení nemohou na moři zůstal déle než dva týdny.

Obrázek
Letouny na palubě letadlové lodě Zuihó před bitvou u ostrovů Santa Cruz

K tomuto účelu Japonci soustředili opravdu mohutné síly rozdělené do tří samostatně operujících uskupení. Viceadmirál Č. Nagumo velel 3. loďstvu složenému z letadlových lodí ŠÓKAKU, ZUIKAKU a ZUIHÓ (1. divize letadlových lodí), doprovázených těžkým křižníkem KUMANO a torpédoborci AMACUKAZE, HACUKAZE, TOKICUKAZE,, JUKIKAZE, ARAŠI, MAIKAZE, TERUZUKI a HAMAKAZE. Nagumovi podléhalo i uskupení kontradmirála H. Abeho, jenž disponoval bitevními loděmi HIEI a KIRIŠIMA, těžkými křižníky SUZUJA, ČIKUMA a TONE, lehkým křižníkem NAGARA a torpédoborci AKIGUMO, MAKIGUMO, JÚGUMO, KAZEKUMO, ISOKAZE, TANIKAZE a URAKAZE.

Stejně jako v bitvě u východních Šalomounových ostrovů, Jamamoto nesvěřil vrchní velení Nagumovi, nýbrž viceadmirálovi N. Kondóovi, jenž disponoval 2. loďstvem. To se skládalo z lehkých letadlových lodí DŽUNJÓ a HIJÓ (2. divize letadlových lodí), bitevních lodí KONGÓ a HARUNA, podporovaných těžkými křižníky ATAGO, TAKAO, MAJA a MJÓKÓ, lehkým křižníkem ISUZU a torpédoborci KAGERÓ, OJAŠIO, KUROŠIO, KAWAKAZE, HAJAŠIO, SUZUKAZE, UMIKAZE, NAGANAMI, MAKINAMI, TAKANAMI, ISONAMI a INAZUMA.

Obrázek
Viceadmirál Kondó

Toto rozdělení velitelských pravomocí se neukázalo jako šťastné, protože hlavní úder měla provést Nagumova 1. divize letadlových lodí, zatímco vrchní velitel Kondó disponoval pouze dvojicí lehkých letadlových nosičů, jež nedokázaly delší dobu udržet rychlost přesahující 22 uzlů. Navíc japonská rozvědka předpokládala, že se hlavní síly Tichooceánského loďstva soustředí jižně od Guadalcanalu, takže rozmístění jednotlivých uskupení bylo koncipováno k zachycení protiútoku z jižního směru, zatímco Američané křižovali v okolí souostroví Santa Cruz tj. jihovýchodně od japonské operační oblasti.

Kromě výše uvedených sil kotvilo na Shortlandách ještě několik křižníků a torpédoborců podřízených viceadmirálovi G. Mikawovi, které měly podporovat armádní útoky na Guadalcanalu, v okolí Šalomounových ostrovů číhalo 16 ponorek a na pozemních letištích čekaly na povel ke startu bombardéry a stíhačky 11. vzdušného loďstva.

Obrázek
Torpédoborec Meredith

Už několik dní po vyplutí odhalil vzdušný průzkum východně od Guadalcanalu malý spojenecký konvoj, načež bombardéry z ŠÓKAKU a ZUIKAKU poslaly ke dnu americký torpédoborec MEREDITH, ale 17. října při úderu na válečné lodě u mysu Lunga utrpěly letecké skupiny z DŽUNJÓ a HIJÓ citelné ztráty, aniž by zaznamenaly sebemenší úspěch.

Během únavného křižování v okolí Stewartových ostrovů navíc Japonci přišli o letadlovou loď HIJÓ, která kvůli požáru ve strojovně 22. října v doprovodu torpédoborců INAZUMA a ISONAMI odplula k atolu Truk, přičemž 9 palubních letounů posílilo letecké křídlo na DŽUNJÓ a dalších 33 se přesunulo do Rabaulu. Po tomto oslabení tvořila 2. divizi letadlových lodí kontradmirála K. Kakuty pouze osamělá DŽUNJÓ, takže její ofenzivní potenciál po této redukci v předvečer bitvy podstatně poklesl.

Obrázek
Letadlová loď Hijó

Naproti tomu Američané nakonec proti této hrozbě soustředili 61. operační svaz, jehož jádro tvořily sesterské těžké letadlové lodě ENTERPRISE a HORNET představující vůdčí jednotky do značné míry autonomních svazů. Celému uskupení velel kontradmirál Thomas Kinkaid, přičemž se jemu bezprostředně podléhající 16. operační svaz kromě vlajkové ENTERPRISE skládal z bitevní lodě SOUTH DAKOTA, těžkého křižníku PORTLAND, lehkého křižníku SAN JUAN a torpédoborců CUSHING, CONINGHAM, MAHAN, MAURY, PRESTON, PORTER, SHAW a SMITH.

17. operační svaz kontradmirála G. Murraye sestával z letadlové lodě HORNET, těžkých křižníků PENSACOLA a NORTHAMPTON, lehkých křižníků JUNEAU a SAN DIEGO doplněných torpédoborci ANDERSON, BARTON, HUGHES, MUSTIN, MORRIS a RUSSELL.

Obrázek
Letadlová loď Hornet

Kromě toho jižně od Rennellova ostrova křižoval ještě kontradmirál W. Lee s 64. operačním svazem ve složení bitevní loď WASHINGTON, těžké křižníky SAN FRANCISCO a CHESTER, lehké křižníky ATLANTA a HELENA a torpédoborce AARON WARD, BENHAM, FLETCHER, LARDNER, LANSDOWNE a MCCALLA. Tyto lodě nesoucí mj. 77 děl ráže 127 mm a asi 200 malorážních automatů mohly podstatnou měrou vylepšit schopnost 61. operačního svaz odrážet vzdušné útoky, ale protože se držely daleko od epicentra bitvy, tyto přednosti nebyly využity.

Navíc na 64. operační svaz v noci z 20. na 21. srpna šesti torpédy zaútočila ponorka I-176, přičemž korvetní kapitán Tanabe ohlásil potopení bitevní lodě třídy TEXAS. Ve skutečnosti byl do pravoboku zasažen křižník CHESTER, na němž zahynulo 11 osob, ale zmrzačená loď doprovázená několika torpédoborci se odploužila k Espiritu Santo a po náročných opravách v Sydney a Norfolku se v létě následujícího roku vrátila do služby.

Obrázek
Ponorka I-176

Poměr sil tedy vyzníval jasně ve prospěch Nipponu, tím spíše že v době, kdy mělo podle původního plánu dojit k útoku na Henderson, Američané v okolí Šalomounových ostrovů disponovali pouze jednou letadlovou lodí. A protože admirálové Nimitz a Halsey díky dobré práci rozvědky věděli, že jejich protivníci mají na moři čtyři jednotky této kategorie, nemohli před připlutím ENTERPRISE přikročit k rozhodné protiakci.

Dodejme, že odpoledne 24. října si formace kolem ENTERPRISE doplnila palivo z tankeru SABINE, načež se 270 mil severovýchodně od Espiritu Santo spojila s HORNETEM a jeho doprovodem, takže Kinkaid konečně disponoval silou schopnou zasadit protivníkovi citelný úder. Podle Halseyho dispozic měl 61. operační svaz ze severu obeplout ostrovy Santa Cruz, poté se stočit k San Cristobalu a zamířit na Korálové moře. Kdyby se ani poté nepřítel neobjevil, hodlal si střet vynutit údery letadlových lodí na japonské základny v severních Šalomounech. To byla oproti dosavadním zvyklostem, kdy se letadlové lodě převážně držely jižně a jihovýchodně od tohoto ostrova radikální změna symbolizující útočný styl boje na hraně přijatelného rizika typický pro válečníky Halseyho ražení.

Obrázek
Velitel oblasti Jižního Pacifiku viceadmirál Halsey

Klíčovým faktorem pro úspěch byla včasná lokalizace nepřítele, tudíž není divu, že oba protivníci za tímto účelem vyčlenili množství palubních letadel i průzkumných hydroplánů. Výsledky však dlouho neodpovídaly vynaložených prostředkům a japonští i američtí admirálové několik dní marně čekali na informace o poloze nepřátelských letadlových nosičů. To však neznamená, že by během početných vzletů nedošlo k žádným kontaktům s nepřítelem. Japonci mezi 22. a 24. říjnem opakovaně lokalizovali části 64. operačního svazu, ale po amerických letadlových lodích jako by se slehlo moře navzdory tomu, že počet depeší zachycených v uplynulých dnech i zpráva agentury United Press predikující velkou námořní bitvu v jihozápadním Pacifiku signalizovaly, že se Spojenci chystají k větší akci.

Tehdy se nebezpečně ztenčily zásoby paliva na japonských lodích, které navíc po dlouhém pobytu na moři potřebovaly údržbu, takže Jamamoto oznámil velitelům pozemních sil, že pokud nad Hendersonovým letištěm do dvou dnů nezavlaje zástava se stylizovaným vycházejícím sluncem, vydá rozkaz k návratu.

V době, kdy Nagumo s napětím očekával zprávy o nepříteli, došlo v noci z 24. na 25. října k několikrát odloženému útoku na Hendersonovo letiště. Ten sice Američané utopili v krvi stejně jako předchozí výpady, ale na velitelství na Truku přesto došla depeše oznamující, že letiště se konečně dostalo do rukou synů Nipponu. Není zcela zřejmé, jak k tomuto omylu došlo, ale údajně jej způsobilo zvolaní „Banzai“, kterým generál Marujama na velitelském stanovišti okomentoval první z jeho pohledu nadějně se vyvíjející fázi útoku. Buď jak buď, Nagumo dostal na základě této mylné informace rozkaz k akci, takže všechna japonská uskupení zamířila na jih a zvýšila rychlost.

Obrázek
Bitevní loď Kirišima

Onoho rána se Kondóovo 2. loďstvo nalézalo severovýchodně od ostrova Malaita, Nagumovy letadlové lodě se držely 100 mil dále na východ a konečně Abeho formace byla asi 60 mil jižně od Nagumy. Zásoby paliva rychle docházely, takže se Jamamoto rozhodl přinutil nepřítele k bitvě.

Klamná zpráva o obsazení Hendersonu přiměla admirála Mikawu k vyslání dvou uskupení, které opustily Shortlandy a s úkolem napadnout hydroplánovou základnu na Tulagi, a zabezpečit výsadek u Lunžského výběžku, zamířily ke Guadalcanalu. První se skládalo ze čtyř torpédoborců, zatímco formaci kontradmirála T. Takamy tvořil lehký křižník JURA a pět torpédoborců. Jenomže ještě nežli propluli Štěrbinou, japonští admirálové se přesvědčili, že situace na Hendersonově letišti není tak růžová, jak líčila ona noční depeše.

Podle instrukcí vyslal Nagumo před rozbřeskem 25. října do vzduchu 14 stíhaček a 5 bombardérů ze ZUIKAKU, které měly vytvořit zárodek japonských leteckých sil na ostrově. Jejich osádky však nad Hendersonem čekaly na naváděcí signál tak dlouho, než odstartovaly americké stíhačky, načež se rozpoutala zuřivá letecké bitva, ve které Japonci přišli o několik letounů.

Obrázek
Lehký křižník Jura

Nevedlo se ani lodím určeným k ostřelování spojeneckých pozic. Torpédoborce AKACUKI, ŠIRACUJU a IKAZUČI sice dopoledne u Tulagi zaskočily staré americké „čtyřkomíňáky“ přestavěné na minolovky ZANE a TREVER, ale naděje na snadné vítězství synům Nipponu zhatili spojenečtí aviatici, kteří útočníky zahnali. Ti si záhy spravili chuť potopením hlídkového člunu YP-284 a remorkéru SEMINOLE, ale poté co se u Lungy stali cílem pobřežní artilerie, změnili kurs na Shortlandy. O poznání hůře dopadla skupina kontradmirála Takamy soustředěná kolem lehkého křižníku JURA, kterou v úžině Indispensable napadly americké bombardéry, načež těžce poškozený křižník dorazily doprovodné torpédoborce, jež zároveň zachránily posádku.

Během dopoledne lokalizovaly průzkumné Cataliny (těsně před bitvou byly 4 sestřeleny) a bombardéry B-17 polohu všech tří hlavních japonských uskupení, přičemž největší význam mělo hlášení o dvou letadlových lodích v poloze 8 stupňů a 11 minut jižní šířky a 164 stupňů 30 minut východní délky blížících se 25 uzlovou rychlostí k 61. operačnímu svazu. Tuto depeši obdržel i admirál Halsey, jenž v souladu se svojí býčí zarputilostí neprodleně vyslal veliteli 61. operačního svazu rozkaz: „Zaútočte, opakuji zaútočte!“

Obrázek
Kontradmirál Kinkaid

Zatímco Halsey pobízel své podřízené k akci, na ENTERPRISE nalézající se v poloze 10 stupňů 4 minuty jižní šířky a 170 stupňů 18 minut východní délky probíhala porada admirála Kinkaida se členy jeho štábu. Chuť uštědřit Japoncům vzdušný úder nikomu na palubě nescházela, ale bleskový výpočet ukázal, že je od nepřítele dělí 355 mil, takže se nacházejí za hranicemi dosahu amerických palubních letounů. Operační svaz tedy zvýšil rychlost na 27 uzlů a zamířil na severozápad přímo k nepříteli.

„Opět nastal předbitevní ceremoniál - letadla byla vytahována z hangáru na palubu, plněna bombami a municí, personál je přesouval na vyčleněná místa ke startu.“ Popsal dění na palubě HORNETU L. Rose. „Připravovalo se nejen letecké oddělení, ale celá loď. Velitel dělostřelců Jim Smith testoval přístroje pro řízení palby, připravovaly se opravárenské čety, první důstojník Henry Moran kontroloval stav protipožárních zařízení, každý člen posádky si zkontroloval svoji helmu, protipožární součást oděvu záchranný pás a nůž proti žralokům. Zdravotnické oddělení prověřilo obsah první pomoci po celé lodi, zkontrolovalo zásoby léků a chirurgické náčiní, důstojníci nafasovali morfium pro tlumení bolesti a lodní kuchyně připravila obvyklý jídelníček pro každou bitvu: koblihy, sendviče, ovoce a kávu.“

Jakmile se HORNET a ENTERPRISE dostaly do polohy, odkud bylo podle propočtů vzniklých na základě ohlášeného kursu a rychlosti Nagumova svazu možné vyslat do vzduchu průzkumné stroje, vzlétl po 13. hod. z ENTERPRISE tucet letounů, jejichž osádky dostaly za úkol pátrat po nepříteli. Asi o hodinu později odstartovala z téže lodě i úderná skupina tvořená 19 torpédovými a střemhlavými bombardéry doprovázenými 16 stíhači, která měla po zdolání 150 mil vyčkat na zprávu o poloze nepřátelského svazu.

Obrázek
Letadlová loď Enterprise

Jenomže ačkoliv pozorovatelé na palubách průzkumných létajících člunů a bombardérů nespouštěli z hladiny Tichého oceánu oči, charakteristické siluety letadlových lodí se ne a ne objevit. Pravda, několik B-17 již krátce po poledni neúspěšně zaútočilo na formaci viceadmirála Kondóa, ale žádný ze čtyř nepřátelských nosičů letounů se nalézt nepodařilo.

Toho dne japonský průzkum opět poblíž Rennellova ostrova zaznamenal přítomnost 64. operačního svazu, a jelikož po amerických letadlových lodích stále nebylo ani vidu ani slechu, netrpělivý Kondó Nagumovi nařídil zaútočit na toto uskupení. Toho však od cíle dělila přílišná vzdálenost a navíc se brzy ukázalo, že velitel 3. loďstva má jiné plány.

Neblahé zkušenosti ze střetnutí u Midway totiž Nagumu přesvědčily, že není radno zahajovat bitvu, aniž by znal pozici spojeneckých nosičů letounů, takže už o den dříve zaslal na velitelství Spojeného loďstva varování před riziky přesunu do blízkosti Guadalcanalu, načež popuzený Jamamoto v noci z 24. na 25. října nařídil náčelníkovi svého štábu odeslat následující odpověď: „Vaše operační skupina bude rychle pokračovat směrem k nepříteli. Operační rozkazy zůstávají v platnosti a nijak se nemění.“

Obrázek
Letadlová loď Šókaku

Ani tato nerudná reakce nerozptýlila Nagumovy pochybnosti, takže jakmile dostal na stůl hlášení o sestřelené Catalině, na nic nečekal a bez konzultace s Kondóem a Jamamotem, ukončil doplňování paliva a vydal se na sever, přičemž vyslal do všech směrů průzkumné letouny, aby se zajistil před nepříjemným překvapením. Protože se tímto manévrem nebezpečně zvětšila vzdálenost mezi 3. loďstvem a zbývajícími formacemi, byli Kondó a Abe nucení zamířit rovněž na sever, takže se hlavní síly Spojeného loďstva vydaly opačným směrem, než si přál jeho velitel.

Z tohoto důvodu americké palubní bombardéry po japonských letadlových lodích pátraly marně, a jakmile spotřebovaly většinu paliva, obrátily zpět na mateřské lodě. Bohužel k návratu s poloprázdnými nádržemi došlo až po západu slunce, takže není divu, že nezkušení piloti náročný manévr nezvládli a vedoucí leteckého provozu na ENTERPRISE odepsal jednu stíhačku a sedm bombardérů. To při započítání dalších letounů ztracených dopoledne při nezvládnutém přistání nevilétaného pilota, zvedlo celodenní součet zničených strojů na 2 stíhačky a 10 bombardérů.

Obrázek
Kontradmirál Murray

Američané snížili rychlost na 20 uzlů a čekali na další zprávy o poloze Nagumova uskupení. Po těchto nebojových ztrátách zůstalo na letových palubách a v podpalubních hangárech HORNETU a ENTERPRISE 64 letuschopných stíhacích letounů Grumman F4F-4 Wildcat, 26 torpédonosných bombardéry Grumman TBF-1 Avenger a 47 střemhlavých bombardérů Douglas SBD-3 Dauntless, přičemž na Guadalcanalu, Espiritu Santo a Nové Kaledonii stálo přes 200 stíhacích, bombardovacích a průzkumných strojů. Naproti tomu Kinkaidův protivník měl na čtveřici mateřských letadlových lodí 76 bojeschopných stíhaček Micubiši A6M2, 60 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 a 57 torpédonosných bombardérů Nakadžima B5N2.

Co do počtu palubních letounů hráli tedy prim Japonci a jejich převahu zvýrazňoval rovněž fakt, že mezi osádkami na ŠÓKAKU a ZUIKAKU stále dominovali veteráni zocelení dosavadním průběhem kampaně, zatímco jejich protivníci měli často první bojové zkušenosti načerpat teprve v průběhu střetu známého jako bitva u souostroví Santa Cruz.

Obrázek
Velitel Spojeného loďstva admirál Jamamoto

Večer 25. října přešla jednotlivá japonská uskupení opět na jižní kurs, načež velící admirálové zachytili Jamamotovu depeši: „Existuje velká pravděpodobnost, že nepřátelské loďstvo se objeví v oblasti severovýchodně od Šalomounů a Spojené loďstvo se bude snažit je 26. října zničit.“ Scéna pro v pořadí čtvrtou konfrontaci letadlových lodí byla připravena, a když se na noční obloze ukázal Jižní kříž, zatemněné válečné kolosy se valily na jih. Zatímco se osádky japonských střemhlavých a torpédových bombardérů uložily ke spánku, jenž měl být pro mnohé spánkem posledním, mechanici a zbrojíři připravovali jejich stroje k plnění průzkumných a bojových úkolů.

Na nohou byl rovněž letecký personál zajišťující provoz spojeneckých létajících člunů a dálkových bombardérů B-17 pátrajících po nepříteli. V průběhu večera a noci jich vzlétlo 70, přičemž odvážné osádky po oznámení pozice nepřátelských lodí pokládaly za svoji nepsanou povinnost zaútočit. Již krátce po půlnoci Catalina nadporučíka G. Cluteho napadla torpédoborec ISUKAZE patřící k Abeho uskupení, ale torpédo minulo, přičemž kapitán-poručík G. Hoffman o několik hodin později svrhl pumy na ZUIKAKU. Ani tento pokus k úspěchu nevedl, ale sloupce vody vzedmuté poblíž jeho vlajkové lodě vystrašily Nagumu natolik, že opět zavelel k obratu na sever.

Obrázek
Viceadmirál Nagumo

61. operační svaz udržoval rychlost 20 uzlů a na ochranu před nepřátelskými ponorkáři často měnil kurs. Té noci se na HORNETU zrodil plán nočního úderů, ale admirálové Murry a Kinkaid se touto riskantní myšlenkou odmítli zabývat, čímž v konečném důsledku poskytli protivníkovi možnost prvního úderu, i když je třeba dodat, že se důležitou informaci a poloze a kursu Nagumova svazu dozvěděli až v 5:12.

V 5 hod. posádky na HORNETU a ENTERPRISE přešly do bojového režimu a jakmile se rozednilo, vyslali Kondó i Kinkaid do vzduchu průzkumné stroje a nad rozprostřenými mapami netrpělivě čekali na zprávu a poloze nepřátelských letadlových lodí. Tehdy obdržel Kondó informaci, že neuspěl ani další pokus pozemních jednotek „vytlouci“ Američany z pozic před Hendersonovým letištěm, ale na jeho uvažovaní neměla tato zpráva vliv. Fáze vzájemného oťukávání skončila a oba velící admirálové byli odhodláni pustit se s protivníkem do křížku s nasazením veškerých prostředků. „Moře bylo klidné, mírný jihovýchodní vítr slabě čeřil hladinu. Na obloze ve výši 500 až 700 metrů táhly mraky, na které starostlivými zraky pohlížely obsluhy protiletadlových děl. Aniž by to kdo věděl, bylo už s konečnou platností určeno bojiště - tisíc čtverečních mil jižního Pacifiku severně od souostroví Santa Cruz.“ Napsal o těchto napjatých hodinách i s udáním meteorologických podmínek z 26. října M. Hubáček.

Obrázek
Bombardér Nakadžima B5N2

Úsilí vynaložené Američany na vzdušný průzkum přineslo sladké ovoce po 6. hod., kdy postupně přicházela hlášení od Dauntlessů vyslaných brzy ráno z ENTERPRISE. V 7 hod. již Kinkaid věděl, že tři nepřátelské letadlové lodě vzdálené necelých 200 mil na severozápad od 61. operačního svazu plují severním kursem, přičemž prázdné vzletové paluby Američanům avizovali, že se každou chvíli mohou na radarech objevit nepřátelské bombardéry.

Následoval rozkaz zvýšit rychlosti na 27 uzlů, načež zazněl i povel ke startu první úderné vlny z HORNETU složené z 15 střemhlavých bombardérů a 6 torpédonosných bombardérů doprovázených 8 stíhačkami s přídavnými nádržemi. Záhy se od paluby HORNETU odlepily i stroje zařazené do druhé útočné skupiny tvořené 10 torpédovými a 9 střemhlavými bombardéry (všechny ozbrojené pumami) zajišťovanými 7 stíhačkami. V 7:47 začaly startovat i letouny z ENTERPRISE, která proti Nagumovu svazu vyslala 9 Avengerů a 3 Dauntlessy střežené 8 Wildcaty. Celkem se tedy severozápadním kursem vydalo 27 střemhlavých bombardérů, 25 torpédonosných bombardérů a 23 stíhaček, přičemž v pohotovosti bylo dalších 38 Wildcatů vyčleněných k ochraně HORNETU a ENTERPRISE.

Zatímco osádky spojeneckých letounů pozorně sledovaly mořskou hladinu i oblohu, z opačném směru se k 61. operačnímu svazu rychle přibližovaly stroje s rudými terči na trupech, neboť nadporučík T. Ukita už v 6:12 spatřil americké letadlové lodě vzdálené od svých protějšků 210 mil. Jakmile Nagumo obdržel hlášení o poloze HORNETU a ENTERPRISE vydal těsně před 7. hod. rozkaz ke staru letounům první úderné vlny vedených ostříleným korvetním kapitánem Šigeharu Muratou, přičemž celkem z ŠÓKAKU, ZUIKAKU a ZUIHÓ vzlétlo 22 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1, 20 torpédonosných bombardérů Nakadžima B5N2 a 21 stíhaček Micubiši A6M2.

Obrázek
Korvetní kapitán Šigeharu Murata

To však zdaleka nebylo všechno, neboť sotva Muratova formace zmizela za obzorem, začaly výtahy z podpalubních hangárů dopravovat na uvolněné paluby stroje určené pro druhou útočnou vlnu. Jejich předletovou přípravu však zkomplikovala odvážná akce průzkumných letounů, jejichž piloti byli jak víme odhodláni pokoušet štěstěnu a nevracet se na mateřské lodě s plnými pumovnicemi.

Prvními z těchto odvážlivců byli H. Burnett a K. Miller, kteří se v 6:45 se svými Dauntlessy vyřítili z mraků a svrhli několik pum na těžký křižník TONE. Bohužel všechny minuly, a jelikož protiletadloví dělostřelci stáli u svých zbraní, oba piloti se vydali na zpáteční let, aniž by nepříteli způsobili sebemenší újmu. Šťastný konec měl o něco později i pokus korvetního kapitána J. Leeho a poručíka W. Johnsona napadnout Nagumův svaz, ale ani tentokrát Japonci neutrpěli.

Obrázek
Střemhlavý bombardér Douglas SBD Dauntless

O mnoho lépe dopadl o hodinu později útok dalších dvou Dauntlessů na Nagumův svaz. Kapitán-poručík S. Strong a poručík Ch. Irvine zvaný „Skinhead“ zachytili hlášení o poloze japonských lodí, a svévolně se rozhodli opustit přidělený hlídkový sektor 100 mil západně od Nagumy a napadnout nejhodnotnější cíle široko daleko. Díky tomu dost možná odřad kontradmirála Kakuty unikl objevení, ale tuto nedisciplinovanost bohatě vyvážily dosažené výsledky.

Třebaže technici na ŠÓKAKU nedávno instalovali pátrací radar, v 7:40 zastihli se sluncem v zádech útočící Strong s Irvinem japonskou protileteckou obranu nad ZUIHÓ v nedbalkách, neboť stíhači byli zaneprázdněni soubojem s Dauntlessy nadporučíků Warda a Carmodyho. Každý ze vzdušných bohatýrů v pravý okamžik ve výšce 450 m uvolnil pumu, a třebaže je pronásledovali rozlícení „mořští orli“, dokázali uniknout a s posledními kapkami paliva v nádržích přistáli na ENTERPRISE.

Obrázek
Letadlová loď Zuihó

Nejméně jedna 227kg puma prorazila letovou palubu na ZUIHÓ v oblasti zadolodí, přičemž v hangáru vyšlehly plameny, zkáze podlehly 3 stíhačky a bylo vyřazeno několik protiletadlových děl. Třebaže si hasiči s plameny briskně poradili, v palubě zel 15m otvor a ZIUHÓ nemohl přijímat letouny. Odvážná akce tedy připravila nepřítele o lehkou letadlovou loď, což v další fázi bitvy ulehčilo těžce zkoušenému 61. operačnímu svazu a dost možná na spojenecké straně zachránilo stovky životů. Není tedy divu, že nadřízení Stronga navrhli na nejvyšší americké vyznamenání Medaili cti, i když se nakonec musel spokojit s Námořním křížem.

Zdroje použité k sérii Bitva u ostrovů Santa Cruz:
Больных А.: Дуэли авианосцев; Кульминация Второй мировой. Vydala nakladatelství Яуза Эксмо 2011.
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Hammel E.: Guadalcanal The Carrier Battles; The Pivotal Aircraft Carrier Battles of the Eastern Solomons and Santa Cruz. Vydalo nakladatelství Crown Publishers 1987.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hubáček. M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Lundstrom J.: The First Team and the Guadalcanal Campaign; Naval Fighter Combat from August to November 1942. Vydalo nakladatelství Naval Istitute Press 2005.
Skwiot M.: Monografie morskie (3) Shokaku Zuikaku. Vydalo nakladatelství A.J. PRESS 1994.
Морозов М., Грановский Е.: Гуадалканал Одна из переломных битв Второй мировой войны. Vydalo nakladatelství ЧеРо 1996.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Борьба за Гуадалканал, август 1942 - февраль 1943. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Полмар Н.: Авианосцы. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Rose L.: Hornet. Vydalo nakladatelství Mustang 1997.
Сулига С.: Японские авианосцы Сёкаку и Дзуйкаку. Moskva 1995.
Tillman B.: Enterprise; America´s Fightingest Ship and the Men Who Helped Win World War II. Vydalo nakladatelství Simon & Schuster 2012.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Okrety 2012/11.
Morze Statki i Okrety; Wydanie specjalne 2014/5.
Okrety Wojenne; Numer specjalny 24.
Morze Statki i Okrety 2019/11,12.
Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise; díl čtvrtý Krvavé ostrovy Santa Cruz.
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.radiodixie.cz/clanek/swede-v ... tremi-zery
http://www.navweaps.com/index_oob/OOB_W ... a-Cruz.php
https://www.history.navy.mil/content/hi ... lands.html
https://www.pacificwar.org.au/Guadalcan ... aCruz.html
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Pěkný úvod k bitvě, už se těším na pokračování.
To rozdělení velení v japonských flotilách se opravdu nezdá šťastné. Skoro to vypadá, že si Nagumo z Kondóa moc nedělal a hlavní velení si stejně držel Jamamoto.

Pár poznámek z útoku na Hendersonovo letiště 25. října. Jestliže ta letadla byla z Džunjó, tak útok asi nenařídil Nagumo, ale spíš Kondó. Taky popis akce se nejspíš v různých zdrojích liší. Lundstrom píše, že ten den od rána proběhlo nad Guadalcanalem mnoho bitek s letadly z pozemních základen. Při těch Japonci utrpěli citelné ztráty. Ale Džunjó měla zaútočit až odpoledne a vyváznout bez ztrát. To samé uvádí i combinedfleet.com. Také to přemístění letadel na ostrov se mi nezdá. Co by tím Kondó získal? Uvázal by svoje letadla na jedno místo, zatímco na lodi jsou jeho síly sice nevelké, ale mobilní. V takovém případě by Džunjó mohl použít leda tak k průzkumu a chabé obraně. Navíc pokud by Japonci chtěli mít na Hendersonu letadla, bylo by vhodnější poslat tam uzemněnou skupinu z Hijó.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4088
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od jarl »

Děkuji za zajímavé podněty. Při tom popisu dění nad Hendersonovým letištěm ráno 25. října jsem patrně vycházel z ruské knihy Тихоокеанская премьера, ale teď koukám, že jsem Šókaku zaměnil za Džunjó (v azbuce jsou si jejich názvy dost podobné). Podobně událost popisuje i náš klasik Hubáček, ale ten udává méně podrobností. Jestli to tak opravdu bylo bych se neodvážil posuzovat, ale je pravda, že anglicky píšící autoři pokud si vzpomínám nic takového nepotvrzují, což je podezřelé.

Obrázek

Obrázek
Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11570
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Dzin »

A není to spíše Zuikaku, která je v azbuce díky ruské transkripci Džunjó podobnější (Дзуйкаку/Дзюнъё)?
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4088
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od jarl »

Samozřejmě, že je to Zuikaku. Mrknu se na ten ruský text, řeknu si, že to bude asi Zuikaku, ověřím si to na ruské wiki a stejně na Palbu napíšu Šókaku. Ostuda. Asi bych toho měl nechat a přenechat psaní podobných článků někomu jinému.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Lord »

Jarle, to je v pohodě, to se mi občas taky stane, řešením je překontrolovávat texty.
Zase některé Palbáky obdivuji, jaké mají v určité oblasti hluboké znalosti.

Spíš trošku překvapilo, jaký tam rozmístili cedule :)
Nevedli jsme civilizovanou nebo rytířskou válku ... to je skoro jak na východní frontě, dalo mi střípek do mozaiky.
Radši se nebudu ptát, v jaké míře brali zajatce, na to tady máme jiné téma.

Bitva to je jinak docela zajímavá i z hlediska blátošlapů, kteří neměli zrovna ideální podmínky.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11570
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Dzin »

jarl
Rozhodně ne!!! Jednak i světově uznávaní historikové dělají daleko výraznější chyby, jednak je to pěkný příklad jak mozek pracuje s podvědomím a hlavně kvalita tvých textů zde na Palbě je na takové úžasné výši, že pokud se někde jednou na 10 let objeví nějaká naprosto triviální chybka, tak to člověka samozřejmě zarazí a pro jistotu si projde párkrát ruskou wiki, jestli se neplete on. :wink:

A bohužel v těchto případech kontrola textu nepomáhá. Jak mi kdysi vysvětlil můj přednášející na matematiku (tehdy budoucí dnes bývalí ministr obrany), pokud člověk jednou něco napíše a mozek si to podvědomě nějak zdůvodní, tak chybu člověk nikdy neodhalí, byť by byla sebetriviálnější. Na to musí přijít někdo jiný a text zkontrolovat.



Santa Cruz byla v Hubáčkově Pacifiku v Plamenech jednou z mých oblíbených kapitol a tak mám radost, že došlo zde už i na ní. Těším se na pokračování. :up:
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Lord »

Dzin, to je taky možný ... je pravda, že něco se přehlédne, i při nejlepší snaze.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4088
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od jarl »

Lord píše:Spíš trošku překvapilo, jaký tam rozmístili cedule :)
Nevedli jsme civilizovanou nebo rytířskou válku ... to je skoro jak na východní frontě, dalo mi střípek do mozaiky.
Radši se nebudu ptát, v jaké míře brali zajatce, na to tady máme jiné téma.
Troufnu si tvrdit, že muže kterým bylo tohle heslo určeno to nijak nepřekvapilo, protože jim Halsey mluvil z duše. Válka v Pacifiku byla z pohledu Američanů křížové tažení a ta se nevedla podle pravidel rytířské války. Navíc byl způsob zahájení války ze strany Japonců vnímán jako zákeřný a zbabělý, a protože Japonci se v době kdy postupovali chovali jako utržení z řetězu, Američané se nastolenému trendu ochotně přizpůsobili. Tohle opravdu v mnoha ohledech byla obdoba východní fronty (byť vzhledem k charakteru bojiště v mnohem menším měřítku) se vším co k tomu patří. Jestli mě paměť neklame, Halsey po útoku na Pearl Harbor prohlásil něco ve smyslu: "Až s nimi skoncujeme bude celé peklo mluvit japonsky" a troufnu si tvrdit, že kdyby se Američané tohle "konečné řešení" po porážce Japonska pokusili zrealizovat, moc odpůrců by se u nich doma ani v zemích majících zkušenost s japonskou okupací nenašlo.
Dzin píše: A bohužel v těchto případech kontrola textu nepomáhá. Jak mi kdysi vysvětlil můj přednášející na matematiku (tehdy budoucí dnes bývalí ministr obrany), pokud člověk jednou něco napíše a mozek si to podvědomě nějak zdůvodní, tak chybu člověk nikdy neodhalí, byť by byla sebetriviálnější. Na to musí přijít někdo jiný a text zkontrolovat.:
Částečně to určitě platí, ale když před vložením na Palbu kontroluji své už nejméně tři čtvrtě roku staré texty, dají se s tímto časovým odstupem některé chyby najít. I tady mě stejně jako Micuchide Akechiho zarazilo proč by Nagumo nařídil vyslání letadel na Henderson z Džunjó, která patřila ke Kondóovu svazu, ale protože jsem byl líný zase prolézat všechny zdroje, řekl jsem si, že měl asi na povel stroje na všech letadlových lodí a nechal to plavat.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Micuhide Akechi »

jarl píše: Obrázek
Obrázek
To vypadá spíš jako vtip. Nejdřív se stane nějaká neobvyklá událost. Svědkové si to přirozeně vysvětlí tím, že nepřátelé jsou úplný pitomci. K tomu se přimíchá několik dalších jen volně souvisejících událostí. Pak se to opakovaně převypráví, postupně se přidá pár nesmyslů a výsledný guláš, vlastně „skvělá historka“, je hotov.

Co jsem četl, tak první letadlo 25. října nad Hendersonem byl průzkumný Ki-46. Patřil armádní jednotce, která do Rabaulu dorazila o deset dní dříve. Armáda ho poslala zjistit, jak to na ostrově vypadá. Zcela běžný postup. Jenže pilot byl neopatrný. Aby posádka dobře viděla, tak letěl nízko a pomalu. Američtí dělostřelci proto neměli mnoho práce letoun sestřelit. Něco takového mariňáci ještě asi neviděli. Do té doby se Japonci pokud možno drželi v uctivé výšce nebo alespoň prolétali vysokou rychlostí. To nejspíš vyvolalo domněnku, že chtěl přistát. Ale určitě to v plánu neměl a nejspíš by se vrátil zpět do Rabaulu, aby podal zprávu.

Během rána a dopoledne se nad Guadalcanalem postupně objevilo několik skupin Zer. Ty měly za úkol po nějakou dobu hlídkovat a pak, jestliže to situace dovolí, skutečně přestát. To dává smysl. V případě, že se útok podařil, bylo potřeba co nejdříve zajistit vzdušnou podporu. Musel to být nevděčný úkol. Stíhači potřebovali k úspěšnému boji převahu výšky, ale z 6000 nebo 8000 m se nedá sledovat, co se děje na zemi. Museli proto slétnout níž, přes nebezpečí, že je z výšky zaskočí Američané. A i v případě, že by zpráva o dobytí letiště byla pravdivá, zbývalo mnoho co kdyby. Co kdyby byla letiště příliš poškozená? Co kdyby je Američané stihli zaminovat? Co kdyby je ostřelovali nebo zahájili protiútok? Co kdyby bylo dobyto jen jedno letiště? Co kdyby se objevila letadla z amerických letadlových lodí? A i kdyby vše vyšlo, mohli tak akorát přistát, sami si někde sehnat palivo, a pak vzlétnout k další hlídce. Bez možnosti oprav nebo doplnění munice. S tím by museli počkat, až něco pošlou z Rabaulu.
Mimochodem, Lundstrom uvádí, že první skupina Zer zaútočila na Wildcaty v době, kdy stihly vystoupat do výšky necelých 500 m. Až později se Wildcatům podařilo zaskočit jinou skupinu útokem shora.

To, že by ten den ráno nebo dopoledne nad Henderson přiletěla nějaké letadla z japonských letadlových lodí, považuji za krajně nepravděpodobné. Nagumo i Kondó se ráno přiblížili od severu a nutně se potřebovali rozhlédnout po okolí. Protiútok amerických lodí se po pozemní bitvě dal očekávat. Zbavovat se za této situace letadel by bylo velmi nerozumné. Odpoledne už bylo jasné, že bezprostřední útok nehrozí. Tehdy mohli poslat pár letadel k útoku na Guadalcanal.
A mimochodem, kdyby Nagumo 25. října přišel o nějakých 15 letadel, výrazně by se to projevilo další den v bitvě. Neměl žádnou možnost, jak ztráty doplnit. Ale podle všech popisů měl lodě takřka plné.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4088
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od jarl »

Při zpětném pohledu můžeme celou historii světa považovat za špatný vtip, i když ti kteří ji prožívali se asi moc nenasmáli. Jednotlivé zdroje se prostě v popisu těch událostí rozcházejí a co jsem k tomu našel už jsem uvedl.

Není to sice tento případ, ale ještě nikdy se mi při psaní nějakého delšího článku nestalo, že bych v podkladech narážel na tolik rozporů jako u bitvy u ostrovů Santa Cruz. Tady jsem opakovaně narážel na zásadně odlišné časové údaje, značně se rozcházely počty nasazených i sestřelených letadel stejně jako uváděné hodnosti pilotů a čím více zdrojů jsem prošel, tím větší jsem v tom měl zmatek. Nakonec jsem se zaměřil hlavně nato, aby seděla časová osa jednotlivých událostí a jinak jsem vybral takové údaje, které mi přišly jako nejvěrohodnější, ale ruku do ohně bych za ně rozhodně nedal.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Zas tak pesimisticky bych to neviděl. Jsou věci, o které se dá opřít. Jen nemám rád, když se historické dokumenty zaplevelují anekdotami. Často vychází z nepochopení situace nebo z nějakého vtipu, často ironizujícího. A další generace, která už nemá povědomí o tom, jak věci fungovali, na to nabalí další nesmysly.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11570
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 429.

Příspěvek od Dzin »

jarl píše: Částečně to určitě platí, ale když před vložením na Palbu kontroluji své už nejméně tři čtvrtě roku staré texty, dají se s tímto časovým odstupem některé chyby najít.
Jen ještě rychlou poznámku, ano z odstupem času to lze, protože do té doby se už stihl mozek "resetovat" a tedy si své původní zdůvodnění nepamatuje.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“