PALBA.CZ

Jerome Klapka Jerome

Jerome Klapka Jerome (1859-1927) byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy. Narodil se 2. května 1859 v anglickém Staffordshiru, jako čtvrté dítě do rodiny laického kazatele otci Jerome Clapp Jeromovi a matce Marguerite Jeromové, své prostřední, neanglicky znějící jméno Klapka dostal na počest rodinného přítele maďarského generála a politita Györgya Klapky (1820-1892), který tehdy pobýval v Anglii. Jerome neměl lehké dětství, jak sám píše ve svém životopisu Můj život a doba (My Life and Times). Vyrůstal v chudých poměrech společně se sestrami Paulinou a Blandinou a bratrem Miltonem, který brzy zemřel. V roce 1874 zemřel i jeho otec a z finančních důvodů byl donucen zanechat studií na střední škole a začít si vydělávat na živobytí sám. Čtyři roky pracoval jako dělník u železniční společnosti London and North Western Railway. Později pracoval také jako učitel, skladník, uředník u advokáta a jako ochotnický herec (pod uměleckým jménem Harold Crichton) v kočovné herecké společnosti. Po třech letech společnost opustil a začal psát drobné eseje a krátké humoristické příběhy, leč bez většího úspěchu. Dne 21. června 1888 se oženil s Georginou Elizabeth Henrietta Stanley Marris, která se až devět dní poté rozvedla se svým prvním manželem. Georgina měla z předchozího pětiletého manželství dceru, která zdědila jméno po své matce a přezdívalo se jí Elsie. Jejich svatební cesta probíhala na řece Temži, což výrazně ovlivnilo Jeromovo další a nejvýznamnější dílo Three Men in a Boat (Tři muži ve člunu). Původně se jednalo o seriál příběhů vycházející v časopise Home Chimes. Po deseti letech pak vydal její volné pokračování Tři muži na toulkách, kde popisoval cestování po Německu. Zde mimo jiné barvitě popisuje i zvláštní druh souboje s dlouhými šavlemi - zvaný Mensura, který byl svého času oblíben mezi německými studenty v buršáckých spolcích - Burschenschaft. V roce 1892 začal vydávat ilustrovaný měsíčník The Idler (Lenivec), ale po pěti letech musel vydávání periodika ukončit. Své zkušenosti z celého podniku zúročil v knize Tommy a spol (Tommy and CO) z roku 1904. Po propuknutí války se dobrovolně nabídl sloužit své vlasti, ale do britské armády nebyl kvůli vysokému věku přijat. Chtěl pomáhat alespoň nějakým způsobem, a tak pracoval ve francouzské armádě jako řidič sanitky. Zkušenosti z války a smrt jeho nevlastní dcery Elsie v roce 1921 oslabily jeho tvůrčí a životní energii. V roce 1926 publikoval svoji autobiografii My Life and Times. O rok později na cestě z Devonu do Londýna přes Cheltenham a Northampton utrpěl těžký úraz, který mu způsobil krvácení do mozku a ochrnutí. Dva týdny byl ošetřován v nemocnici Northampton General Hospital, 14. června 1927 zraněním podlehl. Byl zpopelněn v Golders Green vedle své rodiny. V jeho rodném Walsallu později zprovoznili muzeum zaměřené na Jeromův život a dílo.

Zdroj:
http://www.jeromekjerome.com/
http://www.victoriansecrets.co.uk/below ... -k-jerome/
http://palba.cz/viewtopic.php?f=296&t=4832
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gy%C3%B6rgy_Klapka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jerome_Klapka_Jerome

Jerome Klapka Jerome (1859-1927)

Dodám že v knize Tři muži na toulkách je i popis Prahy a něco málo o defenestracích...

Citát z knihy, ketrý se nedá zapomenout: "V Rakousko-Uhersku vládne tuhý absolutismus, který je mírněn znamenitým šlendriánem" !
Toto se týkalo Čechů, Prahy etc... Nemrzí mne to.

Našel jsem pěkný výňatek z Tři muži na toulkách - ukázka z kapitoly 8:

Návštěvu Prahy jsme byli nuceni poněkud prodloužit. Praha je totiž jedno z nejzajímavějších měst v Evropě. Její kameny jsou prosáklé historií a bájemi; každé její předměstí určitě bylo někdy bojištěm. To je to město, co počalo reformaci a vysedělo třicetiletou válku. Ale poloviny všech svých útrap mohla být Praha patrně ušetřena, kdyby měla méně veliká a ne tak lákavě příhodná okna. První z těch mohutných katastrof uvedla v pohyb tím, že vyhodila sedm katolických konšelů z oken své radnice na píky husitů. A k té druhé dala později signál tím, že z oken starobylého hradu na Hradčanech vyhodila zase královské místodržící - to byla druhá pražská defenestrace. Od těch dob se v Praze rozhodovalo ještě o mnoha fatálních problémech; ale jelikož se vyřešily bez násilí, lze patrně usoudit, že se projednávaly ve sklepích. Okno jakožto argument by zřejmě pro každého roduvěrného Pražana znamenalo vždycky příliš silné pokušení. další ukázka viz odkaz: http://www.upah.cz/filesource/Tri_muzi_ ... kach_2.pdf

Budu si ho muset přece jen někdy přečíst, ten styl humoru mi imponuje.

No, když jsem kdysi dávno četl Tři muže ve člunu, dostával jsem záchvaty smíchu.
Geniální autor!

Můj oblíbený autor - scény typu vaření irského guláše či dialog foxteriéra Montorencyho (snad jsem to jméno nezvoral) s kocourem ze Třech mužích ve člunu či nákup bot nebo dialog ve vlakovém kupé podle příručky pro turisty ze Třech mužů na toulkách jsou nezapomenutelné.

S tvorbou tohoto pána jsem se poprvé setkal ještě jako dítko školou povinné, na otcově gramofonové desce v podání pana Horníčka. Zaujala mne tak, že jsem se ke knížce Tři muži ve člunu a na toulkách vrátil o něco později jako teenager - a pak ještě asi 8x. Nenapodobitelná schopnost glosovat cokoli zcela nezaměnitelným a skvělým způsobem - něco ve stylu "My Angličané ztrácíme hodinky, ale neztrácíme klid". Viz scéna, kde George zkouší hrát na banjo a pejsek Montmorency ho ruší vytím...

"Co to toho psa posedlo, že takhle vyje, když já hraju?" vztekal se George a házel po něm botou.
"Co to tebe posedlo, že takhle hraješ, když on vyje?" odpovídal mu Harris a vždycky tu botu zachytil. "On za to nemůže. Má hudební sluch, a když ty hraješ, tak prostě výt musí."

Asi se stavím ve starém bytě, pohrabu se ve skříni a zkusím tu ohmatanou paperbackovou knížečku najít...