Tři hradiště na pěti kilometrech, post první-Nuzice
Napsal: 24/8/2015, 18:07
ÚVOD
V letošním roce jsem měl už druhou dovolenou, kdy jsem opravdu měl pocit, že mám dovolenou. Strávil jsem pár dní v Bechyni, městě, kde začala moje kariera profesionálního vojáka po skončení osmi let studií vojenských škol. Bechyně je město, kde s jeho okolím šla historie svým tempem, které dnes až bere dech. Pro osídlovací aktivity různých pravěkých kultur se Bechyně a její okolí stala zlatou šancí. Mnoho vodních toků hluboce zařízlých do terénu vytvořilo ideální podmínky pro budování opevněných i neopevněných sídel a současně velké roviny s příznivým počasím umožnily toto území využívat pro výživu i velkých populací, což se přeneslo i do období raného středověku, kdy osídlení získalo trvalý charakter.
Protože jsem tam viděl mnoho zajímavých věcí, postupně na Palbu dodám různě dlouhé práce o třech pravěkých hradištích, které jsou nakumulovány na linii dlouhou pouhých 5 kilometrů. Bude to hradiště u Bežerovic, Hradiště, hrad a zámek přímo v Bechyni a hradiště u obce Nuzice. Samostatně potom do práce o Bechyni vložím i kapitolu o městském opevnění tohoto krásného města. Práce bude mít název uvedený níže, každý samostatná část bude mít podnadpis upřesňující konkrétní lokalitu. A aby to nebyla jen pravěká nuda, dávnou historii. kde to půjde propojím s novou dobou i nedávnou minulostí.
TŘI HRADIŠTĚ NA PĚTI KILOMETRECH
LOKALITA PRVNÍ - HRADIŠTĚ NUZICE.
ÚVOD k nuzickému hradišti LOKALITA PRVNÍ - HRADIŠTĚ NUZICE.
Hradiště u Nuzic je třetí z hradišť, které jsem během pár dnů se svojí paní navštívil. Cesta k němu vedla přes bechyňské náměstí, po schodech k Lužnici k hospodě kdysi zvané U Mrskoša, dnes Pod skalou, přes krásný nový most do části Bechyně Zářečí a po žluté značce terénem místy vhodným tak leda pro horskou kozu. V určitém bodě se na žlutou navázala modrá a tato dvojice nás dovedla k Židově strouze. Zde se modrá značka oddělila a dovedla nás po několika zastávkách až na hradiště.
Zde vám sdělím, že pokud jste naprosto nenapravitelní lenoši, stačí sednout do auta, z Bechyně vyjet na Týn nad Vltavou a jakmile dojedete na úroveň obce Nuzice, v pravo od silnice uviďte řadu stromů. Ty rostou na valu, který jediný je dochován a je zde i odbočka k chatám. Takže potom stačí přejít asi 150 metrů po skoro rovině a jste tam. Ale to je pro paďoury. Drsoni jdou pěšky, nejhorším možným terénem, jako my dva a pokud možno ve vedru 35 stupňů. Potom to má ten správný objevitelský šmrnc. Akorát občas máte pocit, že potřebujete resuscitaci.
Lužnici zná každý, více o ní napíšu u hradiště Bežerovice. Ale Židovu strouhu už každý nezná a tak pár slov. Je to větší potok, dlouhý jen 20,5 km a odvodňuje území o rozloze 74 km2. Pramení asi 1 km jižně od obce Bzí v nadmořské výšce 519 m. Na dolním toku vytváří divoké romantické kaňonovité údolí. Před ústím do Lužnice lemují Židovu strouhu mohutné skalní masivy s jeskyněmi. Do Lužnice ústí zleva asi 3 km jižně od Bechyně nedaleko vsi Muzice.
xxx
Soutok Židovy strouhy a Lužnice. Když tam stojíte, je to krásné místo. Druhý obrázek ukazuje kaňon Židovy strouhy. Je to mimořádná přírodní překážka. Na pravé straně obrázku jsou svahy hradiště u Nuzic.
Když jsem v Bechyni na letišti sloužil, bylo to oblíbené místo, kam naši záklaďáci zdrhali a potom do areálu pašovali várnice s pivem. V té době se mi ji přes působení dva roky nepodařilo navštívit. Ale pátral jsem po tom, proč se jmenuje zrovna takto. Našel jsem několik verzí, ale dvě mi připadají jako vysoce pravděpodobné:
Primo: po Židech, vypovězených z Bechyně za vlády krále Vratislava II. a zde se skrývajících právě v těch jeskyních, kde mohlo přežívat i několik desítek lidí.
Secundo: po vltavotýnských Židech, kteří do míst k potoku uprchli z města Týn nad Vltavou kolem roku 1681 před chystaným pogromem za údajné zavlečení moru do města. Ale ti se usadili podle některých pramenů v Neznašově a Kolodějích. Tato varianta je asi pravděpodobnější. Bylo to nesmyslné obvinění a o vině rozhodl arcibiskupský úřad. Vystěhování bylo otázkou dvou let a bylo to dle všeho účelové chování. Židé odešli jen s tím, co mohli odnést, jejich nemovitosti a movité vybavení jim bylo zabaveno a za babku prodáno jejich bývalým spoluobčanům. Krátkou dobu asi skutečně přežili v jeskyních a po zjištění možností se postupně usadili v obou zmíněných obcích. Zde a i jinde na Vltavotýnsku přežili až do roku 1942, kdy jich bylo všech posledních 58 odvezeno do Terezína. Následně většina z nich byla povražděna v likvidačních táborech. Přežili a vrátili se jen tři z nich.
xxx
Zde je Židova strouha, blížíme se k místu, kde se ve skalní stěně nachází jeskyně a hluboké převisy. A na druhém obrázku jsou už tyto jeskyně a převisy v plné kráse. Některé jeskyně jsou hluboké i 8 až 10 metrů, v jedné je dokonce malé jezírko. Obývá ho statný skokan hnědý.
Zde je výhled z největší jeskyně do kaňonu Židovy strouhy. Někdo tam vztyčil minidolmen a je to poměrně působivé.
Kapitola první: Stručná charakteristika hradiště
Hradiště Nuzice má dvou a možná i trojdílnou dispozici. Je vybudováno na výrazné ostrožně, vytvořené na jihu, východě a severovýchodě posledním meandrem kaňonu Židovy strouhy a na severozápadě srázem údolí Lužnice. Pohodlně přístupné je pouze od západu a právě zde leží dochovaný velký val, pozůstatek pravěké hradby. Před tímto valem jsou jisté terénní příznaky dalšího, asi menšího valu - hradby, možný viditelný pozůstatek je pouze pár metrů dlouhý, jinak je zde terénní vlna, která by moha vzniknout rozvezením a rozoráním tohoto možného tělesa.
Další val byl popsán na severovýchodě a jedno z posledních zaměření zde dokládá valy dokonce i dva. První, který byl blíže centrální části hradiště a je opakovaně popsán, byl beze stopy rozvezen a ten vzdálenější, jelikož jsem nevěděl, že ho tam mám hledat, jsem prostě neviděl.
Na stavu hradiště se výrazně podepsaly tyto skutečnosti:
- dlouhodobá orba
- malý kamenolom na severozápadě
- výstavba rekreačních zařízení a pokus vybudovat chatu přímo na valu.
Ale i tak si myslím, že to je místo, které spolu s přírodou je jedno z nejpěknějších co jsem měl možnost vidět. A nyní se podíváme na to, jak se formovalo povědomí o tomto hradišti. Osobně si myslím, že jeho význam není dostatečně zhodnocen. Vše je to o penězích a kdyby se našly, asi bychom se dověděli ledacos zajímavého.
Kapitola druhá: Přehled výzkumů a záznamů o tomto hradišti
První zmínka o hradišti pochází z roku 1893 z pera pana Jindřicha Rychlého, a to zápisem o nalezených zlomcích keramiky několika typů.
V roce 1909 hradiště navštívil jeden z nejlepších archeologů doby Josef Ladislav Píč. Uvádí mohutný val vysoký zvenčí až 4 metry a z vnitřní asi 2 metry. Píše, že část toho valu je rozvážena. Plochu za valem považuje za předhradí a centrální část hradiště vidí dále směrem k opyši ostrožny. V zúžení je potom popisovým další val dlouhý pouhých 30 kroků, místo jsem našel, ale po valu ani památka. Tento val byl rozebrán a materiál použit na výstavbu silnice. Tato hradba podle dochovaných popisů měla kamennou komorovou konstrukci. Komory byly vysypány hlínou.
Jediný dochovaný záznam kde je tato krátká hradba zobrazena je z roku 1940. Obrázek a jeho popis pochází ze školní kroniky vedené Janem Albínem Fritzem a následuje.
Pan Fritz ve svém záznamu uvádí, že při rozebírání valu místním občanem Václavem Pouzarem byly nalezeny četné pravěké střepy, bronzové jehlice dokonce i zlatý drátek. Tyto předměty si vzali místní soudce a řídící z Albrechtce. Ani jeden z výzkumníků nepopsal u valů, tedy před nimi, žádné náznaky příkopů, i když lze předpokládat, že zde byly. Chybou plánu je, že cesta do Bechyně je zakreslena špatně. Vedla přes severovýchodní výběžek a tedy i malý val je zakreslen na špatném místě.
Jako další se zde objevil pan Antoním Chleborát. Jeho popis udává stejné závěry jako zpráva školního kronikáře. V roce 1947 zde byl proveden povrchový a sběrový výzkum pan Dubský Bedřich, který zde našel tři střepy z keramiky, které přisoudil době halštatské a dva střepy které přiřadil době pozdně laténské.
xxx
Zde jsou pohledy na zachovaný pilíř. První je od severu a druhý od jihu. Je to staré asi tak 100 až 150 let ale zde si nejsem jistý, nenašel jsem žádný záznam. Je možné, že zde byla cesta i v Pravěku a raném středověku, na přemostění Židovy strouhy by zde stačily dva 15 metrů dlouhé smrkové kmeny a na ně položená mostovka.
xxx
Zde jsou další dva pohledy, které považuji za důležité. První je pohled na dochovaný pilíř z plochy hradiště. Skála, na které jsem stál, nese dodnes stopy zasekání pro uložení samotného mostu. A druhý obrázek ukazuje pohled přes pilíř na upravenou skálu hradiště. Most mohl být kvalitní, stabilní a se slušnou nosností.
Nejvíce poznatků ale pochází z výzkumu provedeného v roce 1965 a potom 1967 a 1970 Antonínem Benešem. Bylo nalezeno poměrně dost keramických artefaktů z doby bronzové a dokonce byla identifikována kulturní vrstva patřící do tohoto pravěkého období. Dále byly nalezeny artefakty ranně a pozdně středověké. Podařilo se mu také toto hradiště konečně zařadit mezi chráněné lokality a tím zabránit jejímu ničení jak zemědělci, tak snahou zde stavět rekreační objekty, kdy jeden měl být postaven přímo na zachovaném valu. V roce 1970 byl podnikem Agroplan z písku vytvořen nový plán hradiště, který dokonce zachycuje tři zachované valy nebo stopy po nich.
Jak je vidět, valové těleso A se nachází na konci ostrožny a pokud zde skutečně bylo, mělo úlohu uzávěry z této strany a asi obsahovalo výstup pro dopravu vodu ze Židovy strouhy do hradiště. Já ho nenašel, v době kdy jsem tam byl, jsem nevěděl, že by zde měl být, věděl jsem toho málo.
Valové těleso B je onen malý val, popisovaná jako rozvážený. Asi to byla hlavní obranná linie z této strany hradiště a není dnes po něm žádná stopa. Pan učitel Fritz ho ale zakreslil do špatné části ostrožny. Jím popisovaná a zakreslená cesta do Bechyně vede severovýchodně hradištěm, nikoliv na východ. Důkazem je zachovaný pilíř mostu, jehož fotografie jsou výše. Prostor mezi valy B a A, je zde považován na hlavní část hradiště, prostor mezi valem C- dochovaným a valem B za předhradí. Val B byl podle nedestruktivní archeologie obloukovitý soustředně s valem C a tedy hlavní hrozbu detekuje od východu.
Další výzkumy a zaměřování provedly státní instituce až o hodně později. Z roku 2009 pochází tento plán.
xxx
Obsahuje pouze polohu jednoho valu, další nezachytil. Ta černá tečka v plánu ukazuje místo, kde byl nalezen asi nejcennější artefakt, měděný slitek. Jeho vyobrazení ukazuje obrázek vedle plánu. A to je asi tak vše, co se dá o hradišti podle dostupných zdrojů říci.
Kapitola třetí: Kultury, které se pravděpodobně na lokalitě vystřídaly a pár slov o každé z nich
Primo: Jaká by mohla být datace osídlení tohoto hradiště? Neví se toho moc, ale něco přece. Některé nalezené střepy jsou datovány do střední doby bronzové. Tedy konkrétně do časového úseku 1 750 let před naším letopočtem až do 1 650 let před naším letopočtem.
Na našem území byl počátek doby bronzové stanoven z hlediska nástupu kultur, které se pak dále plynule vyvíjely, přitom v období 2000před naším letopočtem zde ještě bronzová industrie zde produkovaná chybí. Vyskytuje se pouze drobný kovový šperk, stále ještě z mědi či z arzenového bronzu. Vlastní bronzová industrie se objevuje až okolo 1 850 před naším letopočtem. Ten bronzový slitek by tomu mohl nasvědčovat. Z našeho pohledu jde o kulturu protoúnětickou, únětickou a hlavně na Moravě o kulturu větrovskou.
Jinak:
- Hosty cca 5 kilometrů od našeho hradiště
- Těšínov cca 15 kilometrů od našeho hradiště
Takže hradiště Nuzice sem dokonale zapadá a je to důvod si myslet, že tato datace může být platná. A tak jen ještě na dalším obrázku ukázat typickou keramiku z tohoto období a jelikož se toho opravdu ví málo, podíváme se na další prokázané osídlení hradiště u Nuzic.
Je vidět že tato keramika je už na vysoké technické a umělecké úrovni.
Fortifikační zvyky této kultury: Kultury této doby vyhledávaly pro svá opevněná sídla právě takovéto ostrožny. Fortifikace vypadal tak, že byl vykopán - vysekán příkop, hluboký až 1,5 metru, zpravidla hrotitý nebo lichoběžníkový, široký od 3 do 10 metrů. Výjimečně se objevují i příkopy oblé. Za příkopy potom stály hradby s dřevěnou či kamennou konstrukcí nebo nasypán val s palisádou. Palisády se potom objevovaly na obvodech hradišť nebo ve vnitřním členění.
Secundo: Druhý časový úsek osídlení je předběžně datován na období doby železné a to do let 650 let před naším letopočtem do asi 450 let před naším letopočtem. Zde se na našem území objevují jednotlivé typy halštatské kultury. V jižních Čechách jde o halštatskou mohylovou kulturu. Následuje mapka této kultury:
Jinak:
- Řepeč: cca 9 kilometrů od našeho hradiště
- Nemějice asi 10 kilometrů
- Rybova Lhota: asi 15 kilometrů od Nuzic
Z hlediska pokrytosti území tedy ani zde nic nevylučuje možnost hradiště této kultury v této lokalitě.
A zde je ukázka velmi pěkné keramiky této kultury.
Tato kultura už byla velmi zdatná ve zpracování železných rud a produkce železné industrie. Na Bechyňsku se vyskytují naleziště méně kvalitních, ale zpracovatelných železných rud, konkrétně krevelu v kulových konkrecích, tedy je možno, že i to byl důvod, proč se zde tato kultura usazovala. Ty kulové krevelové konkrece jsou místní geologickou zvláštností, v muzeích je jich dost a část jedné jsem našel v polích při procházkách a stal jsem se jejím hrdým majitelem.
Fortifikační zvyky této kultury: byla zajímavá tím, že u ní není prokázána jakákoliv preference ohledně výběru lokality pro opevněné sídlo. Cokoliv se dalo dobře opevnit, to se hodilo. Stolové hory, ostrožny kopce s velkým převýšením nad okolní krajinou, na terasách, a na použitelných okrajích horských pásem. Pokud to byla ostrožna jako je ta u Nuzic, bylo opevnění budováno v podobě obloukové fortifikace, tvořené příkopem- někdy znásobeným a hradbou. Tato kultura ale navíc ráda využívala přírodní podmínky a to skalní stěny a srázy, což u Nuzic najdeme ve vrchovaté míře.
Tertio: Na toto možné osídlení potom navazuje s přestávkou další fáze doby železné a to doba laténská.
Její základní dělení je takové:
starší doba laténská - od 600 let před naším letopočtem
střední doba laténská - okolo 450 - 100 před naším letopočtem
pozdní doba laténská - od 100 před naším letopočtem
Artefakty na lezené na Nuzicích spadají do let 300-100 před naším letopočtem LTC- střední doba laténská a 100-0 před naším letopočtem D - pozdní doba laténská. Tato doba je na našem území spojována s Kelty.
Faktem je, že ve 4.-3. století před naším letopočtem se keltská společnost se jeví z hlediska vnější i vnitřní situace jako stabilizovaná, ale najednou dochází ke změnám – na Apenninském poloostrově roste moc Říma, tlak z jihu vede nakonec k podrobení Popádí a vzniku římské Přealpské Gallie – část Keltů podmaněna, část vytlačena k západu do jižní Francie, část se vrací do střední Evropy
V Popádí, kde se Keltové dostali do kontaktu nejprve s Etrusky, poté také s Římem, se jejich společnost vyvíjela zrychleně – právě tady se objevila první keltská oppida – opevněná sídliště městského typu, s vysokou koncentrací obyvatelstva, rozvinutou řemeslnou výrobou a obchodem. Z toho plyne, že Keltové, kteří se vrátili do střední Evropy, byli vyspělejší, než jejich zdejší krajané – přinesli řadu inovací a přispěli k podstatné proměně života, ale současně se středoevropští Keltové dostávají také do defenzivy – ze severu narůstá tlak germánských kmenů.
Keltská železná industrie.
Nemáme vysvětlení, proč ubývá tak nápadně otevřených venkovských sídlišť v severní polovině Čech a současně vznikají oppida. Oppidum je římské označení pro opevněné výšinné sídliště / hradiště Keltů z 2. - 1. století před naším letopočtem. Na rozdíl od halštatských hradišť se oppidum rozkládá na mnohem větší ploše, jeho půdorys je výrazně členitější a má charakter města s plánovanou vnitřní zástavbou – ploty oddělené dvorce s obytnými domy a hospodářskými budovami, menší usedlosti strážců a řemeslníků, drobná zástavba, ulice, shromaždiště, kde se konaly trhy, ale i náboženská shromaždiště v blízkosti svatyní, které se s největší pravděpodobností nacházely na akropolích, oddělených od ostatní zástavby. Jednoduše řečeno oppidum bylo něco jako keltské opevněné město. Jedním z nejstarších oppid, které zbudovali Keltové na našem území je oppidum Závist. Mezi dalšími jde o oppidum Stradonice u Berouna, oppidum Třísov u Českého Krumlova, oppidum Hrazany u Sedlčan. Zvláštní je charakter jejich rozmístění, kdy kromě 8 českých lokalit známe ještě na Moravě Staré Hradisko u Prostějova, a také snad štramberský Kotouč a Hostýn.
Oppida nejsou situována uprostřed osídlení, ale vysouvají se na či za okraj dosavadní sídelní oikumeny, proč to těžko říci, možná vazba na exploataci surovin, například v oblastech, kde jsou zdroje zlata. A třeba moravské Staré Hradisko bylo přímo součástí Jantarové stezky a oppidum Hostýn ji střežilo.
Možná šlo už o projev ústupu před tlakem Germánů – v každém případě v této době pozorujeme výrazný vzrůst osídlení jižních Čech. A to hraje do karet tomu, že i Nuzice se staly sídlem a to opevněným sídlem Keltů.
Pod vlivem vysoce vyspělé fortifikační architektury českých a moravských oppid zaniká povědomí o tom, že tato kultura opevňoval vše, co se dalo a bylo účelné. Opevnění z oppid se tak přenášela i do menších sídel a dá se říci, že Keltové byli jako fortifikátoři opravdu zdatní.
Kvarto: Jako poslední se na hradišti sporadicky objevuje keramika slovanská z raného středověku. Slovanskému osídlení oblasti se budu věnovat více v práci o hradišti Bežerovice.
Kapitola čtvrtá: Popis a fotografie dochovaných zbytků fortifikací na Hradišti Nuzice.
Ze všeho co jsem uvedl a tak působí i oficiální závěry, mělo by být toto hradiště dvoudílné. Jenže jelikož jsem tam byl a nastudoval vše dostupné, dovolím si trochu zaspekulovat. Prostě jsem viděl toho tolik, že si myslím, že to mohlo být i jinak. Napřed obrázek, je to letecká fotografie google.cz a je dost výpravná.
My si to nyní projdeme postupně, tento obrázek ale obsahuje i moje spekulace. I když vychází z toho, že se hradišti zabývám už dlouho a ledacos o nich vím.
Takže jako první musím uvést, že
- oranžové tečky ukazují mnou samotným předpokládaný rozsah hradiště. Je tedy značně větší, než předpokládají archeologové, i když i v pramenech jsem našel možnost, že mám pravdu, i když hmotné důkazy nejsou jednoznačné.
- zelené tečky ukazují polohu valu A z plánu vytvořeného podnikem Agroplan z roku 1970, jelikož jsem ho nenašel - ani jsem jak jsem uvedl nevěděl že by tam měl být - nemám ani jednu fotografii
- žluté tečky ukazuji polohu zkoumaného a popsaného malého valu. Jelikož je uvedeno ve zdrojích že byl uměle celý rozebrán na stavební materiál, nemohl jsem pořídit fotografie. Což mě mrzí ještě dnes.
- jen šipkou je ukázán pás stromů, které rostou na jediném opravdu dochovaném valovém tělese valu - pravěké hradby. A ta nějaké fotografie. Snad stojí za to.
xxx
Takto vypadá těleso valu při pohledu ze soudobé polní cesty, která jím prochází asi 15 metrů od prudkého spádu svahu do kaňonu Židovy strouhy. Druhý obrázek ukazuje velmi pěkně jeho tvar a výšku na přístupové straně.
xxx
Zde jsou dva pohledy na korunu tělesa valu. Vyniká jeho relativní mohutnost. Je to na tak malé hradiště opravdu velká fortifikace a pokud by byl před ním potvrzen příkop - nyní je prostě zasypán destrukčním materiálem valu. Těžké opevnění. Příkop bez položení sondy bohužel nelze prokázat.
xxx
Zde jsou fotografie na severním konci valu. První ukazuje prudké svahy do koryta Lužnice, tedy dokonalou přírodní ochranu hradiště z této strany. Druhý ukazuje poškození jak plochy hradiště a současně i valu na jeho severním konci.
xxx
Zde jsou ukázky novodobého stavebního vandalismu, který poničil už mnoho stop z naší historie. První ukazuje místo kde byl val poškozen výkopem pro stavbu rekreačního objetu a taková díra po něm zůstal. A druhý ukazuje výkopy, pro mě neznámého účelu kterých je na valu povícero. Jediný užitek z nich je ten, že je vidět struktura materiálu - mnoho kamenné destrukce a méně hlíny. Je tedy možné, že popsaná konstrukce hradby u malého valu platí i pro tento velký. Tedy na sucho položené kamenné stěny tvořící komory vysypané zemnou a drobným kamenivem a ze zadu podepřené hliněným náspem. Tolik k hlavnímu valu.
A nyní nastává čas pro moji osobní invenci. Čára tvořená střídavě položenými oranžovými a modrými tečkami je linie, kde podle mě ležel další val. Pokusím se to dokázat.
xxx
První obrázek ukazuje sice nevýraznou ale jasně viditelnou terénní vlnu. Probíhá přesně tam, kde bych očekával lehčí fortifikační prvek, nejspíše příkop a za ním val s palisádou. Druhý obrázek potom ukazuje zbytek něčeho, co by mohla být zachovaná část možného valového tělesa. Je dlouhá asi 9 metrů a její osa přesně navazuje na terénní vlnu. Fotografie je pořízena z pomyslného středu terénní vlny,
xxx
První fotografie ukazuje onen kus možného valového tělesa při pohledu od východu. Nevím proč, ale já jsem přesvědčený, že mám pravdu. A poslední obrázek ukazuje sráz na koci zbytku možného valu do kaňonu Židovy strouhy.
Při pohledu na letecký snímek a modrooranžovou linii je vidět, že možný val vede přímo od svahu Židovy strouhy mírným obloukem k hluboké strži, kde opět přebírá část ochrany samotný terén. Tím by vzniklo další předhradí. Osobně si myslím, že takto velké hradiště vzniklo v pozdní době laténské, tedy za Bójů s využitím práce, kterou odvedli jejich předchůdci v době bronzové a halštatské.
Takže je skutečně otázka, jak to opravdu bylo. Náznaky které jsem viděl a vše co o pravěkých fortifikacích vím mě vede k tomu, že hradiště skutečně mohlo být opravdu třídílné a mohlo tedy plnit roli v různých dobách nejen sídelní ale možná i refugia.
Víc nemám, co bych dodal, i tak je toho hodně a hodně.
5. Trochu jiná archeologie
Jak už jsem uvedl, posádka Bechyně byla moje prvním působištěm jako vojáka z povolání po ukončení osmi let studií na vojenských školách. Nastoupil jsem sem jako náčelník služby PHM, ČVO740 u vojenského útvaru 6613. tento krycí název ukrýval 31. rotu technického radiotechnického zabezpečení. Tato rota měla za úkol všeobecné materiální, technické, letištní a radiotechnické zabezpečení v míru i za války 31. smíšené letky velení a průzkumu. V míru se ještě navíc starala o 9. a 15. vrtulníkový odřad.
Letka a rota byly za války přímo podřízeny velitelství Československého frontu, 9. vrtulníkový odřad potom za války předcházel do podřízenosti 9. tankové divize a 15. vrtulníkový odřad válečně doplnil sestavu 15. motostřelecké divize. Ale ten odkaz na jinou archeologii se netýkal mého vojskového letectva.
V areálu letiště Bechyně bylo umístěno mimo vojskové letectvo o několik dalších útvarů. Ten hlavní bylo velitelství 1. letecké stíhací divize. To zde bylo asi od září 1958 a do podřízenosti dostala 1. slp, 4. slp, 9. slp a opravny v Bechyni. 9. stíhací letecký pluk byl tím plukem, co seděl v Bechyni. V době kdy jsem zde byl i já, mu velel major Švanter Dušan a 1. letecké stíhací velel generálmajor Hrubý Karel. Setkal jsem se s ním jen párkrát a myslím, že to byl fajn chlap.
Bechyně patřila mezi nejmladší posádková města v zemi, na rozdíl od ostatních jihočeských měst. Od počátku své existence byla Bechyně úzce spjata s vojenským letectvem - především se stíhači. Stálá vojenská posádka však přišla do Bechyně až během výstavby nového vojenského letiště v letech 1952 až 1954. Pro úplnost uvedu, že většinu objektů kasárenského typu, sídliště pro stálý stav v Bechyni byla postavena otrockou prací vojáků Pomocných technických praporů. Kdo jste četli knihu ČERNÍ BARONI ANEB SLOUŽILI JSME ZA ČEPIČKY od Miroslava Švandrlíka, tak se tam o výstavbě bytového fondu v Bechyni přímo píše.
Prvním vojenským útvarem nové jihočeské posádky se v květnu 1955 stal 19. stíhací letecký pluk se svými zabezpečovacími jednotkami, letištním praporem a rotou pozemního zabezpečení navigace. V září roku 1957, se do Bechyně dále přemístil 9. stíhací letecký pluk, následovaný v září 1958 velitelstvím nadřízené 1. stíhací letecké divize. Zavádění nových typů letecké techniky bylo u 9.slp obdobné jako u většiny pluků. Ve výzbroji zde byly MiG-15, MiG-19 a MiG-21 všech verzí, kromě MiG-21R. Po dobudování rozptylů pro tři letky, celkově 36 úkrytů, se stalo bechyňské letiště jednou z největších a nejlépe vybavených leteckých základen čs. letectva. Bechyňské velitelství 1. stíhací letecké divize sice vzniklo jako jedno z řady obdobných velitelství, ale od šedesátých let už zůstalo jediným divizním velitelstvím stíhacího letectva. Divize převzala tradici čs. leteckých jednotek ze Sovětského svazu za 2. světové války a od května 1955 nesla název Zvolensko-ostravská. Její standarta byla dekorována mnoha vyznamenáními, z nichž některá připomínala válečnou tradici (Vojenský řád bílého lva „Za vítězství“, Válečný kříž 1939). Ke dni 30. září 1990 bylo velitelství bechyňské divize zrušeno. K prosinci 1991 byl 9. slp přejmenován na 9. stíhací bombardovací letecký pluk. K 31. květnu 1993 byl 9.sbolp v Bechyni zrušen. Toto letiště se tedy stalo mojí první posádkou.
A konečně jsme u té archeologie. Už na leteckém snímku nahoře je označen prostor pro úkryt letadel, který byl z nedostatku místa vybudován mimo ohrazený areál letiště.
Zde je celková situace letiště v Bechyni, stav z této doby. Zvýraznil jsem vzletovou a přistávací dráhu a pojížděcí dráhu. Našel bych tam spoustu věcí, které bych dokázal popsat, ale nejsou důležité pro tuto práci. A poblíž obce Hodonice severozápadně od ní, jsem vyznačil prostor rozmístění úkrytů letadel jedné letky 9. leteckého stíhacího pluku.
Takto vypadal kryt pro leteckou techniku. Tuším, že šlo o unifikovanou stavbu, hodně se o tom píše na webu Fortifikace. net.
http://www.fortifikace.net/pov_uz6_vs_b ... dovce.html
Tento odkaz je celý pouze a jen o tom odloučeném rozptylu, hovorově nazývaný v Židovce. Zde mohlo dojít pro běžného občana k naprosto kuriosní situaci. Pokud jel z Bechyně do Hodonic, mohlo se a občas se stávalo, jednou se to stalo i mě osobně, že najednou musel zůstat stát na světel jak u kolejí. Místo vlaku, ale po pomocné vzletové dráze profrčelo letadlo. Jo to byla doba.
Na posledním obrázku této práce jsem ukázal detailnější pohled na tento rozptyl letecké techniky v Židovce. A žlutě jsme vyznačil polohu hradiště u Nuzic - je to hnedle vedle. A tak se archeologie pravěké doby propojila alespoň virtuálně s archeologií doby nedávně, ale velmi pečlivě ignorované.
Tímto tuto první práci o pravěkých fortifikacích v blízkém okolí města Bechyně, které samo leží na opakovaně osídlovaném hradišti pravěkých kultur ale bylo zde i hradiště raně a pozdně středověké, ukončil. Další práce bude, až ji dokončím. Ale neslibuji nic.
Pátrač
Použité zdroje a literatura
http://www.geocaching.com/geocache/GC31 ... 8d2181fe3a
https://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/
Hradec u Nuzic (okr. České Budějovice). Hradiště na soutoku Lužnice a Židovy strouhy
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992
http://www.hrady.cz/
M. Chytráček, Výšinná sídliště doby halštatské a laténské v západních Čechách
Sklenář, Karel – Sklenářová, Zuzana – Slabina, Miloslav, Encyklopedie pravěku, Praha 2002
Pavlů, Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 3. Neolit, Praha 2007
Encyklopedie hradišť v Čechách., kolektiv autorů, Libri , 2006
Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezku, Miloš Čižmář, Libri , 2006
Dějiny pravěku I, II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání
.