PALBA.CZ

podla mna slušny rytier kružkovu zbroj nekupoval, ale vyzliekal mrtvemu nepriatelovi. archeologovia malokedy vyhrabu neboštíkov v kružkovej zbroji. to by to inač detektoristom pipalo na Moravskom poli!

Dobrý postreh.
Čo sa dalo, to sa vzalo. A nielen mŕtvemu nepriateľovi, ale rovno padlému spolubojovníkovi.
Ale plátovú zbroj, prípadne jej časti museli byť na mieru, inak by zlodej riadne chrastil alebo sa nedopol.

Aký zlodej? Regulérna korisť!
A nový majiteľ nechrastil, aspoň nie dlho, jednoducho preto, že "nevhodnú" korisť buď rýchlo predal alebo (možno častejšie) vymenil za takú, čo jej novému majiteľovi tiež nesedela.
Ostatne, s tými "mierami" sa to vtedy nijak nepreháňalo - a každý radšej chrastil v zboji, ako na pohrebnej káre.

tak jsme si zagenerizovali a zasmáli se... včíl co s tím.

Aký zlodej? Regulérna korisť!
A nový majiteľ nechrastil, aspoň nie dlho, jednoducho preto, že "nevhodnú" korisť buď rýchlo predal alebo (možno častejšie) vymenil za takú, čo jej novému majiteľovi tiež nesedela.
Ostatne, s tými "mierami" sa to vtedy nijak nepreháňalo - a každý radšej chrastil v zboji, ako na pohrebnej káre.

Už jsem se dlouho tak nezasmála. (V dobrém).
Jo, s tím zlodějem to beru zpět.

Takže ano, máte pravdu, zbroj se běžně získala stáhnutím z těla nepřítele. Češi dokonce nehledě napravo nalevo přímo v táboře nepřítele se bezstarostně věnovali této činnosti:

Fuldské anály popisují jak roku 849 při německém vpádu stahovali Češi zbroje poraženým Němcům "...Nepřátelé totiž nabyvše převahy, vraždíce pronásledovali je až do tábora a stahujíce před jejich očima bezstarostně zbroj ze zabitých, naplnili je takovým strachem, že úplně ztratili naději na uniknutí..." (MMFH I. str.92). Roku 936 pak pro změnu popisuje Widukind jak stahovali Němci zbroje padlým Čechům. Což dobře dokumentuje jeden z oblíbených způsobů nabývání výstroje a výzbroj

http://www.curiavitkov.cz/valka23.html

Stuka píše:No já si myslím, že časem obě bojující strany měly k řadám rytířů i dostatek střelců s luky a kušemi - asi to byla nezbytnost, protože pokud by je jedna strana neměla, tak by nutně byla ve velké nevýhodě. Takže se to nakonec vyrovnalo. A proti střelám posloužilo lepší brnění jak u lidí tak u koní. Konec slavné éry rytířů tedy vidím spíš v použití střelného prachu, proti kterému je jakékoli brnění bezmocné.

Myslím, že zo začiatku tie palné zbrane, až tak účinné neboli. Teda, pokiaľ ma neoklamal sprievodca!
Na prehliadke expozícií hradu Červený kameň som si na exponátoch brnení všimol v oblasti brucha preliačeniny(ako po zásahu guľkou). Pýtal som sa či je to z boja. Odpoveď znela, že nie! V tom období sa takto brnenie skúšalo proti výstrelom. Údajne najlepší výrobcovia brnenia si ho sami pri skúške obliekli. Čiže preliačenina po guľke bola vlastne znakom kvality brnenia. Čo už, keď vtedy eššte nemali OTK - árov!

Jistě, střelné a palné zbraně mají určitou průbojnost. Ta není konstatní a mění se s podmínkama. Třeba s energijí a tvarem střely, úhlem dopadu apod. Obecně i střelná zbraň, která dokáže prostřelit ochranou zbroj ji v určitých sytuacích prostřelit nemusí. Jak se zkvalitňovaly střelné (a palné) zbraně, kvalitativně se lepšial i ochrana. Byl to stejně známí princim souboje "pancíře a děla", jaký známe z tanků. Finálně, ochraná zbroj dokázala mohla zadržet střelu. Záleželo na tom, jakou měla právě střela probíjecí schopnost. Obecně se dá říci, že to zbroj "prohrála" v 19. stoleté, kdy se těžká jízda definitivně zbavuje ochrany podobné zbroji (kyrysníci svlékají kyrys). Teprve až z příchodem moderních materiálů se opět dostává na pořad dne.
Takže ano, ve straších dobách opravdu zbroj dokázala odolat střelám ze střelných a palných zbraní, ale rozvojem palných zbraní tuto schopnost strácí, až se stává prakticky neúčinou.