Stránka 1 z 1

Spartská výchova

Napsal: 14/10/2009, 16:15
od kacermiroslav
Historické dokumenty

Spartská (Spartanská) výchova


autor: Xenofón
V ostatním Řecku ti, kdo údajně vychovávají své syny nejlépe, svěřují je hned, jak chápou mluvené slovo, do péče vychovatelů-otroků a už je posílají k učitelům, aby se naučili čtení, psaní a počítání, hudbě a tělocviku. Kromě toho obouvají dětské nohy sandály, takže zchloulostivějí, tělo jim rozmazlují navlékáním plášťů a jejich žaludek mají za míru jídla. Lykúrgos namísto toho, aby si každý soukromě dělal z otroků vychovatele, ustanovil jednoho z mužů, jimž se svěřují nejvyšší úřady, aby na ně dohlížel… Tomu dal pravomoc shromažďovat chlapce (od 7 let) a dbát o přísné potrestání, kdyby si někdo počínal lehkomyslně. Poskytl mu také muže s biči, aby je trestali, kdykoli bude třeba; proto tam vedle sebe žije velká úcta a velká poslušnost… Nařídil otužovat je chůzí bosky, … místo rozmazlování pláštěm přikázal oblékat se po celý rok jediným šatem, v domnění, že tak budou lépe připraveni i na mráz, i na horko. Nařídil, aby eirén jedl u společného stolu jen tolik jídla, aby ho nikdy nezmáhalo přesycení a nechyběla mu zkušenost se skromnějším živobytím; myslel totiž, že takto vychovaní lidé by byli v případě nutností schopnější snášet námahu…Ale…připustil, aby kradli všechno, čím by se chránili před hladem… Je zřejmé, že kdo zamýšlí krást, musí v noci bdít, ve dne podvádět a strojit léčky, a kdo se chce něčeho zmocnit, musí mít také špehy… Někdo by tedy namítl, pročpak, když považoval krádež za něco správného, dával chycenému vyplácet mnoho ran. To proto…, že všem, čemu lidé vyučují, se trestá, když to někomu nejde. (…)

Když shledal, že Sparťané jídají doma jako ostatní Řekové, věda, že to bývá nejčastěji příčinou rozmařilosti, přenesl Lykúrgos společné stolování na veřejnost v domnění, že tak se budou nařízení překračovat nejméně. (…) Smísil věkové skupiny, protože mladší se mohou mnohému naučit ze zkušeností starších. A také je tam zvykem, že se při společném stolování probírá, co kdo ve státě vykonal krásného; proto se tam vyskytuje nejméně zpupnosti, výtržnictví, hanebných činů i řečí (…) Opačně než u většiny Řeků rozhodl i toto: V ostatních státech vládne každý nad svými dětmi, otroky a majetkem; Lykúrgos však ve snaze dosáhnout, aby si občané neškodili, ale aby měli jeden ze druhého prospěch, zavedl, aby každý vládl stejně nad svými i nad cizími dětmi… Kdykoliv je některý chlapec bit od cizího muže a žaluje otci, je hanba nedat mu je další výprask. (…)

V ostatních státech se všichni snaží se vší silou vydělávat; jeden obdělává půdu, druhý se plaví po moři, další obchoduje, někteří se živí řemeslem. Ve Spartě však Lykúrgos zakázal svobodným zabývat se čímkoliv, co souvisí s výdělkem, a nařídil jim, aby považovali za své pouze ty činnosti, které přinášejí státu svobodu…



Zdroje:
Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech – Jan Kvirenc – Dialog 2005

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jistě není bez zajímavosti se trošku poučit jakým způsobem popisují starověcí historici výchovu v legendární Spartě. Mezi jedny z takových historiků patří i příznivec této výchovy Xenofón, který jej popisuje ve spisu Lakedaimonské zřízení z 80.-70.let 4.století př.Kr. Spartská výchova nebo též Sparťanská se nevyhýbala ani ženám a svým pojetím položila základy k silné válečné historii Spartské vojenského státu.

Re: Spartská výchova

Napsal: 13/9/2026, 20:36
od Rase
Jediná Spartská kolonie Taras

Nechtění levobočci ze Sparty, aneb kterak unikátní kolonie obávaných válečníků dala vzniknout italskému Tarantu. Při vzpomínce na řeckou kolonizaci Středomoří si většina z nás okamžitě vybaví Athény či Korint. Málo se však ví, že svůj vlastní pokus o zámořskou expanzi udělal i jejich největší rival – Sparta. Ta přitom od dávných dob platila za čistě vnitrozemskou mocnost, jejíž veškeré zdroje a vojenská síla se zaměřovaly na udržení kontroly nad porobeným domácím obyvatelstvem, takzvanými heilóty. Vše se změnilo na konci první messénské války v 8. století před naším letopočtem. Protože sparťanští válečníci strávili v bojích mimo domov dlouhých dvacet let, jejich ženy doma v touze po zachování populace plodily děti s muži nižšího postavení. Když se armáda vrátila, z těchto dětí vyrostla početná skupina mladíků zvaných partheniové (synové panen). Sparta jim však odmítla přiznat plnoprávné občanství a přidělit půdu, což ve městě vedlo k pokusu o ozbrojený převrat. Aby vojenská elita zabránila občanské válce, rozhodla se nebezpečné rebely naložit na lodě a nadobro je vyhnat z vlasti. Vedení těchto vyhnanců se ujal charismatický Falanthos, který se před cestou vydal do slavné věštírny v Delfách. Tamní Pýthie mu dala záhadné proroctví: "Až uvidíš pršet z čistého nebe, dobudeš zemi a město." Výprava po strastiplné plavbě přistála na jihu Itálie, kde ale narazila na tvrdý odpor místních kmenů. Unavený Falanthos si v zoufalství položil hlavu do klína své manželky Aithry a začal si zoufat nad nesplnitelným proroctvím. Jeho žena, jejíž jméno v překladu znamená "Čisté nebe", propukla v pláč nad osudem svého muže a její slzy mu začaly stékat po tváři. Falanthos v tu chvíli pochopil metaforu věštby, zavelel k útoku a Sparťané v roce 706 před naším letopočtem dobyli strategický přístav, který pojmenovali Taras (dnešní Taranto). Byla to historicky jediná oficiální kolonie, kterou kdy Sparta založila. Vyhnaní levobočci zde vybudovali jedno z nejbohatších a nejmocnějších měst celé Velké Řecké kolonizace, které proslulo luxusem, obřím loďstvem a slavnou tarentskou kavalérií.

https://warhistory.org/article/tarentum
https://www.amazon.nl/-/en/Nic-Fields/dp/1846032792
https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Taranto

81fcAjN8f8L._AC_UF894,1000_QL80_.jpg