Florence Farmborough
Florence Farmborough byla spisovatelka, fotografka, zdravotní sestra, učitelka a univerzitní lektorka. Narodila se v Aylesbury 15. dubna 1887 jako čtvrté ze šesti dětí, se narodila a vyrůstala v Buckinghamshire. Původně se v roce 1908 přestěhovala do Ruska a pracovala jako guvernantka pro rodinu v Kyjevě. O dva roky později se přestěhovala do Moskvy, kde pracovala jako lektorka angličtiny pro dvě dcery Pavla Sergejeviče Usova, významného kardiochirurga. Hned po vypuknutí první světové války absolvovala zdravotní kurs a stala se sestrou Červeného kříže u carské armády; působila v Haliči i v Bukovině. Své nezřídka otřesné zážitky si zapisovala do deníku a rovněž je zachycovala svým velkým deskovým fotoaparátem. Popsala tak např., co se dělo poté, když rakouská a německá vojska zahájila 1. května 1915 ofenzivu, je jímž cílem bylo vypuzení Rusů z Karpat. Ti byli do 24 hodin vyhnáni z Gorlice a pět dnů nato i z Tarnowa. "Ti, kdo mohli chodit, vstali a šli za námi; běželi, poskakovali nebo kulhali vedle nás. Těžce zmrzačení se za námi plazili; všichni prosili, zapřísahali nás, abychom je neopouštěli v nouzi. A na silnici jsme potkávali další, mnoho dalších; někteří padli vyčerpáním a zůstali ležet v prachu. Ti na nás také volali. Musely jsme jim vytrhovat sukně z křečovitého sevření prstů. Potom se k jejich prosbám přidávaly kletby a daleko za nimi bylo slyšet ještě opakující se proklínání z úst našich bratří, které jsme ponechali na pospas osudu. Nastávající tma jen zdůrazňovala paniku a mizérii. Tak jsme za doprovodu hřmění, s nímž explodovaly dělostřelecké granáty, proklínání i modliteb raněných, které se ozývaly zprava, zleva i zezadu, spěchaly někam do noci před námi."
Výňatky z deníků nakonec sloužily jako podklad pro její knihu Zdravotní sestra na ruské frontě, která byla vydána v roce 1974. Pracovala také jako reportérka pro The Times a pro BBC Radio. Po Říjnové revoluci a rozpuštění její jednotky Červeného kříže se v roce 1918 vrátila do Anglie, cestovala přes Sibiř, Vladivostok a USA a přeplula Tichý oceán na stejné lodi jako Maria Bočkarevová, velitelka "Ženského praporu smrti", s níž se v létě 1917 seznámila v nemocnici v Seretu. Během této cesty a po ní napsala pro The Times řadu článků, které vycházely z toho, čeho byla svědkem a co zažila v Rusku po bolševickém převratu. Do knihy "Národy všech národů", kterou editoval J. A. Hammerton, přispěla řadou kapitol o národech východní Evropy.
Po návratu do Británie byla slečna Farmboroughová zvolena členkou Královské geografické společnosti. V roce 1926 byla jmenována univerzitní lektorkou angličtiny ve Valencii ve Španělsku. Během španělské občanské války se Farmboroughová, která zastávala silné protikomunistické názory, spojila s nacionalisty. Pracovala jako hlasatelka zpráv ve Španělském národním rozhlase a vysílala denní zpravodajství v angličtině. Později se vrátila do Anglie a během bitvy o Británii sloužila ve Women‘s Voluntary Service, kde se angažovala zejména v rehabilitaci španělsky mluvících obyvatel Gibraltaru. Později strávila čtyři roky jako vládní cenzorka na Jamajce, kde kontrolovala korespondenci do a z Jižní Ameriky. Usadila se v Somptingu poblíž Worthingu v Sussexu. U sebe doma dávala lekce ruštiny žákům z Worthing High School for Boys. Později se přestěhovala do Newton Abbot. V roce 1962 se vrátila do Ruska a v roce 1966 navštívila Izrael. V roce 1974, kdy byly publikovány její deníky z první světové války, se stala námětem pořadu "Anglická zdravotní sestra u carské armády" v dokumentárním seriálu BBC Yesterday's Witness. Byla také oceněna čestným doživotním členstvím v Britském červeném kříži. V té době žila v domově důchodců v Cheshire, ačkoli poslední část svého života strávila v domě svého synovce. Nápad vydat knihu založenou na jejích denících a fotografiích z let 1914–1918, které pečlivě uchovávala její sestra Margaret, vzešel z výstavy, kterou v dubnu 1971 uspořádala v Heswallu, kde prezentovala své ruské memorabilie. Odmítla služby stínového autora (ghostwritera) - tedy profesionálního spisovatele, který by se podílel na tvorbě textu. Po dobu třinácti měsíců denně od rána do večera si rukopis připravila zcela sama, přičemž napsala přes 400 000 slov. Podle jejího vlastního přiznání to bylo "příliš mnoho" i v případě, že by její vydavatel zkrátil rukopis na polovinu. Florence Farmborough zemřela v roce 1978 ve věku 91 let. Nikdy se neprovdala. Podstatnou část jejích fotografií uchovává Imperial War Museum.
Zdroj:
https://www.vhu.cz/wp-content/uploads/2 ... eranek.pdf
https://www.iwm.org.uk/collections/sear ... dia&fbclid
https://en.wikipedia.org/wiki/Florence_Farmborough
https://www.facebook.com/luli.primavera.10
