Více vrstev, menší rozměry: proč velké opěrné body ustoupily do minulosti a jak se do podzemí přesouvá nejen fronta, ale i týl.
Velké otevřené pozice odešly do minulosti a část vojenské infrastruktury – od krytů pro pěchotu až po sklady a velitelská stanoviště – se přesouvá stále hlouběji pod zem.
U příležitosti Dne ženijního vojska vypráví server АрміяInform o lidech, jejichž těžká a nebezpečná práce zachraňuje životy vojáků jak na přední linii, tak v týlu.
O evoluci stavby ochranných staveb, podzemních městečkách o rozloze stovek metrů čtverečních a nových bezpečnostních standardech hovořili příslušníci 91. samostatné ochtyrské podpůrné brigády – velitelé ženijních čet s volacími znaky "Marik" a "Mexičan".
Od velkých VOPů ke kompaktním chráněným pozicím
Ještě na začátku roku 2024 stavěli ženisté klasické velké četové opěrné body (VOP), vzpomíná "Marik". Podle jeho slov byly spojovací zákopy dlouhé 800 metrů nebo dokonce jeden kilometr a uvnitř se zřizovalo 6–7 krytů pro mužstvo. Současná válka to však změnila. "Dnes už velké opěrné body dávno nejsou aktuální. K udržení takového VOPu je zapotřebí minimálně 20–30 lidí. A kde vzít tolik pěchoty? Navíc držet takové množství vojáků na jednom místě je nebezpečné. Takové pozice lze snadno odhalit a zničit. Nepřítel na to nešetří prostředky. Proto teď děláme malé pozice pro několik osob. Je těžké je odhalit. A několika takovými skrytými VOPy dokážeme vykrýt stejný úsek, jaký jsme dříve pokrývali jedním velkým VOPem," vypráví Marik". Změnily se i přístupy ke stavbě. Zatímco dříve se zákopy zakrývaly sítěmi, dnes se používají půlklády, které poskytují spolehlivější ochranu. Nad samotnými kryty se pak zvýšil počet vrstev (naskládaných klád). To vše proto, aby odolaly silnému ostřelování a útokům dronů.
Pozice "na zakázku": od pilotů UAV po pěchotu
Výhoda těchto předem připravených pozic nespočívá jen v mžikovém obsazení pěchotou bez plýtvání časem a silami na jejich budování. Tyto kryty aktivně využívají také posádky bezpilotních letounů (UAV). "Tyto pozice zpočátku často využívají piloti. Jsou to dobře chráněná stanoviště, ze kterých lze téměř okamžitě pracovat, aniž by si sami museli cokoli vykopat. Často se stává, že pozici ještě ani nedokončíme a už je po ní poptávka," dodává "Marik". Některé jednotky pracují přímo v zájmu posádek dronů. Například četa "Mexičana" už delší dobu staví úkryty pro prapor bezpilotních systémů 91. brigády. Konkrétně pro posádky těžkých dronů, které se zabývají dálkovým zaminováním a instalací zátarasů. "Jsme s nimi v neustálém kontaktu. Když je potřeba něco postavit, jedeme přímo s jejich velitelem roty a vybereme místo tak, aby úkryt plně odpovídal jejich potřebám," říká "Mexičan".
Do podzemí se přesouvá nejen fronta, ale i týl
Jedním z trendů války je, že se do podzemí přesouvá nejen fronta, ale i zázemí – sklady, velitelská stanoviště. Bezpečné vzdálenosti dnes prakticky neexistují. Kvůli masivnímu rozšíření vzdušných hrozeb se podzemní úkryty stávají životně důležitými kdekoli. Hlavní výhoda podzemních úkrytů spočívá v tom, že je velmi těžké je lokalizovat, říká "Mexičan". Zatímco úkryt v nějaké budově bude dříve či později odhalen, s podzemními objekty to má nepřítel výrazně složitější. "Kromě pozic dle pilotů stavíme občas i jiné objekty. Například velkorozměrové sklady s podlahou, ventilací a vjezdy pro auta. Jednou jsme stavěli celé podzemní městečko o rozloze přes 500 metrů čtverečních. Byla to velmi složitá, ale zajímavá práce. Pokud se takový objekt správně využívá, je prakticky nemožné ho odhalit," dodává "Mexičan".
Práce pod dohledem dronů: cena každého metru
Budování různých typů úkrytů je náročná a nebezpečná práce. Zatímco na začátku roku 2024 mohla ženijní technika relativně klidně plnit úkoly 5 kilometrů od linie dotyku, dnes kvůli aktivitě nepřátelských dronů číhá nebezpečí ve vzdálenosti 10 a více kilometrů. "Stavíme úkryty na různých lokacích. Jsou místa, kde můžeme využít techniku, ale to je velmi daleko od linie bojového dotyku. Pak jsou tu ale skupiny, které pracují poměrně blízko frontové linie. A tam se už musí všechno dělat ručně. Je to velmi těžké a nebezpečné," říká "Marik". Každý výjezd skupiny připomíná speciální operaci. Kromě potřebného nářadí, zbraní a prvků osobní ochrany má každá skupina detektory dronů, vysílačky a prostředky elektronického boje (REB). Podle "Marika" se také snaží každou skupinu vybavit terminálem Starlink, aby ženisté mohli neustále sledovat situaci na obloze v reálném čase. Budování úkrytů je přitom jen částí rozsáhlé práce vojenských ženistů. Od vytváření pastí ("killzon") a zátarasů až po stavbu mostů, přívozů a ochranu zásobovacích tras – každý z těchto směrů činnosti zastavuje postup nepřítele, způsobuje mu těžké ztráty a zachraňuje životy vojáků i civilistů.
https://armyinform.com.ua/2026/11/03/bi ... ale-j-tyl/