To je právě to riziko jako s tím Írákem, nebo ještě může Donald říct, vyřadili jsme íránský zbrojní a raketový program, lid nepovstal a nedal tam nám milého šáha, je to jejich blbost. Alibi pro omezený úder a kratší válku. Je to čisté zbavení se odpovědnosti za následný chaos.
No a pak třeba někdy bude i ta pozemní invaze, vlastně u Iráku byly taky dvě války.
Nebo budou mít štěstí a najde se tam někdo rozumný jako ve Venezuele, to je ta lepší, ale asi ne moc pravděpodobná varianta.
To, co vidíme teď, připomíná spíš rok 1991 (Pouštní bouře) – masivní letecké údery, likvidace strategické infrastruktury, ale (zatím) žádní američtí vojáci na zemi v Teheránu.
Riziko je v tom, co se stalo mezi rokem 1991 a 2003 v Iráku. Pokud režim v Íránu přežije v nějaké formě, bude následovat dekáda sankcí, izolace a pravděpodobně další radikalizace. A pak by mohl přijít nějaký budoucí jestřáb, který řekne, že "práci je potřeba dokončit".
Trump se chlubí, že "ušetřil miliardy", protože neposlal zatím pěchotu.
Jenže pokud se Írán propadne do občanské války nebo pokud jeho zbytky odpálí rakety na ropná pole v Zálivu, ta "levná" válka se může sakra prodražit. Ta podobnost s Irákem je děsivá v tom, že USA opět zkoušejí "změnu režimu na dálku" s tím, že když to nevyjde, prostě pokrčí rameny.
Jenže Írán není Irák – je to mnohem větší sousto, geograficky i demograficky. Pokud ten lid skutečně nepovstane tak, jak si Donald maluje, budeme se v tom patlat další roky.
Revoluční gardy (IRGC) jsou jiný level, oni vědí, že nemají kam utéct, historicky taky už vědí, jak to dopadlo jinde.
Nepíšu, že se historie musí opakovat, ona je vždy trošku jiná.
Historie se neopakuje jako přes kopírák, ale jak se říká, občas se dost rýmuje.
Zatímco Saddámova strana Baas byla ke konci už jen prázdná skořápka plná prospěchářů, IRGC a jejich milice Basídž mají pořád jádro fanatiků.
Pro ně je to svatá válka proti "Velkému a malému satanovi".
V Iráku byla armáda loajální vůdci, v Íránu jsou gardy loajální systému, který samy vlastní.
Trump teď sází na to, že když jim rozmlátí hračky (rakety, námořnictvo, jaderné laborky), gardy ztratí autoritu a lid je svrhne.
Historie je sice jiná, ale ten konec může být mnohem krvavější. Ale třeba to dopadne dobře, to nikdo úplně neví.
Každopádně pro někoho to může být "užitečný chaos". Rusko a Čína mají volnější ruce jinde (Ukrajina, Tchaj-wan).
Pokud to Trumpovi projde bez pozemní invaze (tedy "relativně levně"), bude to pro ně špatná zpráva, protože to ukáže, že USA jsou pořád schopné bleskově vymazat regionálního hráče z mapy.
Byla by to i pro nás ta lepší varianta. To je ten největší paradox celé situace.
Pokud Trumpovi tenhle "řez" vyjde, je to pro Západ (včetně nás) sice TROŠKU morálně pochybná, ale strategicky nejvýhodnější varianta.
Hitler používal taky termín „preventivní úder“ (Präventivschlag). Prakticky ho vynalezl jako univerzální alibi pro agresi do Sovětského svazu.
V červnu 1941 tvrdil, že Stalin už má prst na spoušti a že Německo jen „předešlo jistému útoku“.
Trump dnes říká to samé – že íránské rakety už byly v silech namířené na Izrael a americké základny.
Resp. Írán hromadil rakety, ale to může být jeho obrana. Pak je tedy nebezpečný, ano to je pravda, ale mezinárodní právo tohle moc nezná.
JASNĚ, nacismus byla odporná diktatura, tady se usiluje o demokracii, nebo aby Izrael mohl mezi araby v klidu existovat.
Právně je to obrovská šedá zóna. Článek 51 říká, že stát má právo na sebeobranu, pokud dojde k ozbrojenému útoku.
Nyní se operuje s termínem „anticipatorní sebeobrana“ (anticipatory self-defense).
Což se ALE při PŘEDCHOZÍM diplomatických jednáních prokazuje blbě.
"Preventivní" vs. "Preemptivní" – Slovíčkaření
Preemptivní úder: Útočíš, protože vidíš, že nepřítel už nabíjí zbraně a jde po tobě. (To je v právu jakžtakž obhajitelné).
Preventivní válka: Útočíš, protože si myslíš, že nepřítel by mohl být silný a nebezpečný v budoucnu. (To je podle mezinárodního práva nelegální agrese).
