Rase píše: ↑28/5/2026, 21:58
No ony jsou známé ilustrace "válečných vozů" z českých zemí i okolí, jsou známé i krátce před husitskými válkami. Níže přikládám některé dobové knižní vyobrazení. Nutno poznamenat, že jde o poněkud fantaskní vyobrazení, ale koncept byl více než známý.
Díval jsem se teď na
Maciejowskou/Křižáckou/Morganovu Bibli, jestli v ní nenajdu něco zajímavého k vyobrazení bitev ve středověku a na foliu 12r jsem objevil ilustraci válečného vozu:
Jedná se o výjev z Knihy soudců (4:1–16):
Po Ehudově smrti však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. Hospodin je proto vydal napospas kanaánskému králi Jabínovi, který vládl v Chacoru. Vůdcem jeho vojska byl Sisera, který sídlil v Charošet-hagojimu. Synové Izraele volali k Hospodinu, protože Sisera měl devět set železných vozů a po dvacet let syny Izraele krutě utiskoval.
V té době soudila Izrael prorokyně Debora, manželka Lapidotova. Sedávala pod Debořinou palmou mezi Rámou a Bet-elem v Efraimských horách a Izraelci si k ní přicházeli pro rozhodnutí. Ta poslala pro Baráka, syna Abinoamova z neftalímského Kedeše, a vyzvala ho: „Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: Jdi, vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíma a Zabulona a vytáhni s nimi na horu Tábor. Sd 4,7Já pak přivedu vůdce Jabínova vojska Siseru i s jeho jízdou a s jeho zástupy k potoku Kíšon a vydám ti ho do rukou.“
Barák jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu. Nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu!“
„Dobrá, půjdu s tebou,“ řekla mu na to, „ale ty se svou cestou neproslavíš. Hospodin totiž vydá Siseru do rukou ženy.“ Potom Debora vstala a odešla s Barákem do Kedeše, kam Barák svolal Zabulona i Neftalíma. Následovalo ho 10 000 mužů a šla s ním i Debora.
Cheber Kenijský se oddělil od ostatních Kenijců, potomků Mojžíšova švagra Chobaba, a utábořil se u dubu v Caananimu, což je u Kedeše.
Když se Sisera dozvěděl, že Barák, syn Abinoamův, vytáhl na horu Tábor, povolal z Charošet-hagojimu celou svou jízdu devíti set železných vozů a celé své vojsko k potoku Kíšon.
Debora tehdy řekla Barákovi: „Vzhůru! Toto je den, kdy ti Hospodin vydal Siseru do rukou. Vždyť před tebou jde sám Hospodin!“ A tak Barák vyrazil z hory Tábor a za ním 10 000 mužů. Hospodin tehdy před Barákem rozprášil celou Siserovu jízdu a celé jeho vojsko ostřím meče. Sisera seskočil z vozu a prchal pěšky, zatímco Barák pronásledoval ty vozy a vojsko až k Charošet-hagojimu. Celé Siserovo vojsko padlo ostřím meče; nezůstal ani jediný.
Zajímavé je, že Barák vytáhl na horu Tábor, důležitější je nicméně samotné vyobrazení. Vozy na něm nemají rejd, koně je táhnou s použitím chomotu a jeden z tažných koní je osedlaný, protože vůz nemá kozlík a vozka ho řídil ze sedla. Na iluminaci vozka chybí (patrně skončil zasažený ranami Izraelitů a teď leží dole pod koly vozů), ale ilustrátor zřejmě považoval za velmi praktické, aby tam nějaký byl.
Zároveň si povšimněte postavy Debory v červené a modré, což je kombinace vyhrazená většinou pro Krista a Pannu Marii, celkové úrovni krvavosti celé scény (jednomu z rytířů dole vyhřezla střeva) a také toho, jak jízdní knechti drží svá kopí (obouruč a z ilustrace se zdá, že je to způsob boje vyhrazený pouze pro ně).
dnes už tam třeba něco vykopali.