Další jednotkou která začala vznikat v listopadu 1943 bylo I Gruppo pod velením majora Borgogna. Výzbrojí se staly letouny Macchi Mc 205. Tyto Italové převzali v počtu 20 kusů od II/JG77, která je měla ve výzbroji cca 2 měsíce a měla se přezbrojit zpět na Bf-109G. Oficiálním dnem vzniku je udáván 1 leden roku 1944.
Odkaz na film s prvním letem Mc 205 v barvách ANR.
http://www.youtube.com/watch?v=xSe8S3O8 ... re=related
Odkaz na film se sestřelem P-47 (Mc 205)
http://www.youtube.com/watch?v=jkGhyY2m ... re=related
fota Mc 205 od ANR
http://www.finn.it/regia/immagini/macch ... ormido.jpg
http://www.finn.it/regia/immagini/macch ... m92219.jpg
Již 3 ledna 1944 skupina podstoupila první boj a nahlásila tři sestřely. Tím začalo pro skupinu sedm měsíců tvrdých bojů, které přinesli nejen vítězství ale i ztráty. V únorů nálety stovek bombardérů USAF na nějakou dobu znemožnili operační činnost (došlo ke zničení většiny výzbroje - na zemi) . Letadla byla průběžně doplňována z výroby 23. února musel major Borgogno vyskočit na padáku a zranil se. Velení přebral kapitán Adriano Viscnoti, který s malou přestávkou velel jednotce až do konce války. Italové se v této fázi bojů střetávali převážně s B-24 a B-17 a P-47 a P-38. Macchi nebyl špatný stroj, ale Italů bylo málo na nějakou účinnější obranu. Ztráty narůstaly každým dnem. V dubnu došlo k vybombardování továrny Macchi a tím byl zastaven přísun nových letadel. Na konci května skóre ohlášených sestřelů dosáhlo 60, ale jednotka byla materiálně i morálně vyčerpaná. Stále to byla jediná stíhací skupiny u ANR i když se k ní v dubnu připojilo II Gruppo. U toho však bylo záhy rozhodnuto o přezbrojení na Bf-109 a tak mnoho společných akcí neproběhlo. Ztráty byl tak velké, že síla Gruppo klesla ke dni 20.5.1944 na 8 letuschopných Mc 205. Všechny G.55 od druhé Gruppo byly v průběhu několika dní na přelomu května a června předány I Gruppo.
Tím se podařilo vyřešit problém s výzbrojí, ale ne s morálkou. Italové měli pocit, že nechrání vlast, ale bojují jen „pro německé zájmy“. Navíc piloti se o G.55 vyjadřovali jako o „unavené lodi“ a litovali, že se nepokračuje s výrobou Mc 205. A tak přišly tvrdé změny. Velení „vyhodilo“ 15 pilotů, dalších 21 odešlo na dlouhodobou dovolenou a sedm byl přeřazeno k pomocným jednotkám. Majora Viscontiho (odeslán na dovolenou) vystřídal ve velení major Arrabito. Také byla do I Gruppo včleněna letka Montefusco-Bonet, nejdříve jako další letka, posléze jako 3 Sq. Dne 4.6 byla obnovena bojová činnost, ale v hodně omezené míře.
V červenci byla jednotka doplněna piloty, ti však potřebovali dokončit výcvik a tak se mnoho nebojovalo a činnost se obnovila po 20.7. To se však první část bojového nasazení blížila ke konci. Operační činnost ustala cca ve druhém týdnu srpna, z letounů byl vypuštěn benzín. 25.8.1944 započalo operace Phoenix. Němci se rozhodli ANR zrušit a piloty kteří o to budou stát, včlenit do Luftwaffe. Pro první Gruppo to znamenalo 5 měsíců výpadku v bojové činnosti. Na konci října 1944, když se vyměnilo německé velení, se bojová činnost ANR obnovila, ale I Gruppo nemělo s čím bojovat. Italské stroje byly zničeny němci. Takže se rozhodlo o přezbrojení na Bf-109 a proběhlo tříměsíční přeškolení v Německu. V té době se také uvažovalo o vyzbrojení jedné letky letouny Me-163. Nevím jak dalece by to ANR prospělo, našel jsem informace, že u části pilotů proběhl základní výcvik, ale dále se nepokračovalo z důvodu potřeby pilotů na „109“ a také již nebyl čas vytvořit infrastrukturu pro nasazení raketových stíhaček. V lednu 1945 Gruppo obnovilo činnost, opět pod velením majora Viscontiho. Bohužel žádné větší bojové úspěchy se nedostavily. Ztráty byly opět drastické a to i přes fakt, že počasí v lednu a únoru 45 omezilo bojovou činnost na menší míru. Dne 14.3 byl sestřelen i major Visconti, ale stačil vyskočit na padáku. Mnoho hlídek skončilo bez kontaktu s nepřítelem, nebo neúspěšným bojem se stíhači spojenců. V dubnu už bylo jasné, že válka brzo skončí, situace byla chaotická, přesto několik bojů proběhlo a dne 19.4 se podařilo čtyřem pilotům sestřelit jednu B-24 (jeden z nich padl). Byl to pravděpodobně poslední sestřel I Gruppo a zřejmě i celé ANR (který je potvrzen spojenci).
Za faktický konec Gruppo považuji 29.4.1945 kdy byli major Visconti a jeho pobočník poručík Stefanini zastřeleni partyzány při vyjednávání o kapitulaci. Zbytek jednotky zachránili od podobného osudu britští vojáci.