PALBA.CZ

Zemakt píše: ↑21/9/2026, 12:07
Copak je to za poněkud posmutnělé hrdiny?

Zemakt píše: ↑21/9/2026, 12:58A Hrdinu?

Básník mu pro jeho dlouhé vousy a vždy veselou povahu dal přezdívku „Fra' Ginepro“ podle společníka svatého Františka z Assisi. A Gino Allegri byl veselý, dokonce i podle svého příjmení, ačkoli osud mu během několika týdnů po tomto činu připravil na letce jeho kalibru poněkud banální smrt.
Girolamo „Gino“ Allegri se narodil v Benátkách 25. března 1893, ale se svou rodinou vždy žil v Mestre (jeho otec Carlo, rovněž rodem z ostrova Benátčan, byl během války v letech 1914 až 1919 také starostou Mestre). Po vypuknutí první světové války – po působení jako bankovní úředník v Londýně a Vídni – narukoval ve věku dvaadvaceti let do armády, kde sloužil u pobřežních baterií na Lidu v rámci Pátého pevnostního dělostřelectva. Poté, co dosáhl hodnosti seržanta, se v roce 1916 na vlastní žádost stal pilotem a v následujících měsících byl zaměstnán na frontě v leteckých průzkumných misích a také při bombových a kulometných útocích. Celkem jeho letecká kariéra zahrnovala 119 letů.
Ráno 7. června 1918 byl protagonistou tzv. „Feltreho žertu“, kdy předstíral, že je zasažen rakouskou protiletadlovou palbou, a simuloval havárii svého letadla, které se vymklo kontrole. Několik metrů nad zemí Allegri místo toho letadlo narovnal a v klouzajícím se střechách provedl dva bleskově rychlé přelety nad letištěm, ostřeloval a shazoval bomby.
27. února 1918 byl Gino Allegri, který se stal poručíkem, přidělen k třetí sekci SVA v San Pelagio (letiště Due Carrare v provincii Padova) a 17. července se připojil k 87. letecké peruti „La Serenissima“. O několik dní později, 9. srpna, se zúčastnil letu nad Vídní, který vymyslel novinář Corriere della Sera Ugo Ojetti a vedl ho Gabriele D'Annunzio: osm letadel Ansaldo SVA (další tři, vzlétající z letiště Due Carrare, se musely kvůli technickým problémům vrátit nebo přistát) přeletělo nad rakouským hlavním městem a na Vídeňany sypaly statisíce trikolórních letáků. Tyto letáky nesly vzkaz – jehož autorem byl sám Ojetti – začínající slovy: „Vídeňané! Naučte se poznávat Italy. Letíme nad Vídní, mohli bychom shodit tuny bomb. Posíláme vám pouze trojbarevný pozdrav: tři barvy svobody.“ Text naléhal na obyvatele Vídně, aby se zřekli pruských generálů a usilovali o dohodu, která by ukončila nepřátelství.
5. října 1918 se Gino Allegri, stále zotavující se z lehké nemoci, zúčastnil útočného průzkumu v oblasti Monfalcone. Po návratu do tábora hradu San Pelagio se při akrobacii, kterou měl vyjádřit uspokojení nad úspěchem mise, srazil s letadlem poručíka Guglielma Vianiniho a havaroval poblíž ranveje. Jeho letadlo, v němž byla stále jedna nevypuštěná bomba, explodovalo. Bylo mu dvacet pět let.
O tři roky později, 19. srpna 1921, mu byla spolu s vyznamenáními, která si v boji vysloužil (dva válečné kříže, bronzová medaile a tři stříbrné medaile za vojenskou statečnost), posmrtně udělena zlatá medaile. Po Girolamovi „Ginu“ Allegrim je pojmenováno letiště v Padově a ulice v centru Mestre. Letadlo Ansaldo SVA, ve kterém se „Fra' Ginepro“ zúčastnil přeletu nad Vídní, je vystaveno v Leteckém muzeu Gianniho Caproniho v Trentu. Jeho hrobka se nachází na ostrovním hřbitově San Michele v Benátkách.

Zemakt píše: ↑7/10/2026, 12:47 Tak tady ho máme:

Podle Woodse byla v 60. letech 20. století promarněna významná příležitost, která mohla Tridentu umožnit dohnat Boeing 727, a to v podobě dvou soutěží na námořní hlídkový letoun ; soutěže NATO na návrh, která měla nahradit Lockheed P-2 Neptune , a soutěže Air Staff Requirement 381 , která hledala náhradu za pístový motor Avro Shackleton Královského letectva . [ 35 ] Mezi různými podáními, které byly v reakci na tuto nabídku předloženy, byla i nabídka společnosti Avro, součásti skupiny Hawker Siddeley Group, která byla označena jako Avro 776. Navrhované Avro 776 spojovalo trup Tridentu s přepracovaným a zvětšeným křídlem a výkonnějšími motory Rolls-Royce RB178 s tahem 16 300 lb. [ 36 ] Kromě požadavků na námořní hlídkování si Avro představovalo, že letadlo by mohlo být použito v různých vojenských rolích, včetně 103místného transportního letounu pro vojáky a jako bombardér s jadernou výzbrojí, vyzbrojený až čtyřmi balistickými raketami GAM -87 Skybolt . [ 37 ] Kromě návrhů společnosti Avro navrhla společnost Armstrong Whitworth také vlastní vojenské varianty Tridentu. [ 37 ]

Pozdější revize letounu Avro 776 nahradily motor RB.178 novějším turbovrtuľovým motorem Rolls -Royce RB211 , jehož vývoj by byl v případě výběru podpořen nákupem modelu 776. [ 38 ] Společnost Rolls-Royce Limited , která po přepracování Tridentu odložila vývoj letounu Medway, chtěla vyvinout motor, který by se zařadil mezi motor Spey s výkonem 10 000 liber a motor Rolls-Royce Conway s výkonem 20 000 liber ; pokud by se takový motor vyráběl, mohl by být použit i v nových verzích civilního Tridentu. S výkonnějším motorem, který by poskytoval větší tah než Spey, mohl být přijat prodloužený trup a stávající omezení přistání mohla být zrušena; Celkově by Trident byl mnohem bližší variantou Boeingu 727. [ 39 ] Wood shrnul důležitost tohoto perspektivního vývoje takto: „Pro program Trident by byl RB.177 darem z nebes.“ [ 40 ]

V jednu chvíli se zdálo, že Avro 776 vyhraje soutěž o nový námořní hlídkový letoun RAF. [ 41 ] Vzhledem ke snaze snížit náklady se však RAF rozhodla vydat zcela nový operační požadavek, podle kterého byly sníženy požadavky na rychlost, vytrvalost a kapacitu. V důsledku těchto změn byl konstrukční tým odvolán a Avro 776 bylo zcela odloženo kvůli novému návrhu. [ 41 ] Tento nový návrh, založený na trupu letounu de Havilland Comet, měl s Tridentem mnoho společného, ​​kromě použití stávajících motorů Spey; ty byly později vybrány a pořízeny jako Hawker Siddeley Nimrod . V důsledku této ztráty se vyhlídky na zvětšený a výkonnější Trident prakticky vypařily. [ 41 ]