PALBA.CZ

Oblibuju Terst. Jediné město v Itálii, kde se dá dostat v restauraci guláš!

Dostal jsem se teď k pár knihám, článkům a dalším zdrojům o německých válkách za sjednocení a v souvislosti s několika okamžiky mě napadlo srovnání s prakticky současným konfliktem v USA.

Fascinující je třeba nasazení jízdy: zatímco ve Spojených státech se přešlo na systém boje pěšmo a přesunu koňmo, v Evropě se stále útočí ztečí na palaše a lance. Ve Shaarově Killer Angels je u Gettysburgu věnována jedna kapitola Bufordovi, ve které tento generál vzpomíná na války s indiány, proti kterým by klasický jízdní útok neměl šanci uspět, pročež Američané přešli na styl boje, který se více hodil jednak na prérii a jednak na bojišti ovládaném rychlopalnými dalekonosnými zbraněmi. V Evropě tato zkušenost chyběla a jízdní ataky podle starého stylu si vyžádaly mnoho mrtvých mladých mužů (viz Bredowovův útok u Vionville-Mars-la-Tour; prusko-francouzská válka má překvapivě svou vlastní verzi útoku lehké brigáy).

Zároveň je to rozdílná topografie a rozloha bojiště: toho si povšiml třeba Phil Sheridan, který se s pruskou armádou zúčastnil části francouzského tažení; pochopitelně jen jako pozorovatel. V jedné části svých pamětí popisuje jak dobří vojáci Prusové jsou a jak skvěle mašírují, vzápětí se ale sám sebe zeptá, jak by asi obstáli na mnohem horších amerických cestách a připomene, že Francie je bohatá země, kde díky dostatku zásob ani nemůže dojít k tomu, že by armáda způsobila takovou spoušť jako Sherman na své cestě k moři.

S tím se pak pojí i to, jak dlouho tyto války trvaly. Manévrovací prostor dával podle mě čas oběma armádám stojícím proti sobě za občanské války mobilizovat a doplňovat své počty. Ve Francii se republikáni pokoušeli sestavit novou armádu, která by vyprostila Paříž z německého obklíčení, ale ani jeden z jejich pokusů nebyl úspěšný: na vině byl nedostatek důstojníků, špatný výcvik a mizerná výzbroj a výstroj. Zvláště nedostatek důstojníků je zajímavý – snad díky indiánským kampaním jich byl v Unii i Konfederaci relativní dostatek, ale v tomto bych potřeboval další zdroje.

V Rakousku se o postavení záložní armády nikdo ani nepokusil, protože císař kapituloval ve strachu, aby Prusové nevstoupili do Vídně. Paradoxně měl ale stále armádu, se kterou mohl bojovat, Dunaj a snad i dost zdrojů, zatímco Prusové měli přetažené linii s pevnostmi v zádech a epidemii cholery ve svých řadách. Brzké ukončení války tedy bylo spíše politickou vůlí než vojenskou nutností. Otázkou je, co by s touto vůlí udělaly větší prostory, které by pruské vojsko oddálily od Vídně, ale to už je velmi obtížná a ne moc užitečná spekulace.

Je každopádně fascinující, že jak rakousko-pruská, tak prusko-francouzská válka skončily pruským vítězstvím z velké části díky neschopnosti a neochotě jejich protivníků vést efektivně válku. V Americe si kolečko nerozhodných generálů užila zejména Unie, ale patrně opět díky rozlehlosti tamního bojiště se jí podařilo nakonec se vypořádat i s tímto problémem.

Tolik k pár náhodným a rychlým myšlenkám; pokud by k tomu někdo něco měl, budu rád za usměrnění, doplnění nebo odkaz na zdroje.

Zajímavé. Snad jen takové to klišé, že člověk je dost přizpůsobivý tvor, tudíž lze předpokládat, že stejná východiska budou dříve či později následovat stejné výsledky. Jen plácnutí, každopádně opravdu zajímavé.

Heiss píše: ↑28/9/2026, 17:07 V Evropě tato zkušenost chyběla a jízdní ataky podle starého stylu si vyžádaly mnoho mrtvých mladých mužů (viz Bredowovův útok u Vionville-Mars-la-Tour; prusko-francouzská válka má překvapivě svou vlastní verzi útoku lehké brigáy).

No ale narozdiel od Lahkej brigady tento utok realne zvratil bitku v prospech Prusov a von Bredow vedel do coho ide(viz. jeho hlaska po obdrzani rozkazu 'Nech to stoji co to stoji'). Von Bredow vyuzil terennu nerovnost a dostal sa nepozorovane k francuzskym liniam a sposobil tam slusnu paniku. Francuzska kavaleria podnikla protiutok ale ten bol zmareny francuzskou pechotou ktora strielala v panike na kazdeho kaveleristu bez rozdielu.

Snad jen takové to klišé, že člověk je dost přizpůsobivý tvor, tudíž lze předpokládat, že stejná východiska budou dříve či později následovat stejné výsledky.

Jak to myslíš?

No ale narozdiel od Lahkej brigady tento utok realne zvratil bitku v prospech Prusov a von Bredow vedel do coho ide(viz. jeho hlaska po obdrzani rozkazu 'Nech to stoji co to stoji').

Pravda, on si ten rozkaz nechal potvrdit písemně a teprve potom do toho šel s tím, že to není jeho zodpovědnost (čímž se nabízí další zajímavé srovnání s americkou občanskou válkou – Pickettovu zteč máme pořád většinou spojenou s Pickettem a ne Leem, který k ní vydal rozkaz).

Myslel jsem spíše kulturní odkaz těch útoků, protože pokud jsem to pochopil správně, tak Bredow vešel do pruských vojenských dějin.

Jak poznamenal v minulosti jeden náš vojenský historik, dost často se velikost úsilí měří pouze velikostí ztrát. Mám dojem, že v P-F válce předvedli Prusové aspoň jeden bodákový útok, který Francouzi doslova rozstříleli, tedy způsob boje, který nám evokuje rakouskou taktiku z předchozí P-R válce.

Srovnání těchto tří válek je hodně zajímavé, shodou okolností jsme tento rok se nad tím zamýšlel, jak nám moc americká občanská válka neevokuje rozvoj moderního válečnictví na rozdíl od P-R-F válek. Za mě a to hlavně vlivem četby Nespoutaného pedantství, asi největší dopad Občanské války byla logistika, kdy se zcela změnilo její chápání a celkový koncept nutnosti zapojení ekonomiky do válečného úsilí. Prusové ostatně využili zkušenosti, které jejich vojenští přidělenci zprostředkovali, v budování vlastního vojenského systému (následně je podpořili jejich vlastní zkušenosti).

Osobně si myslím, že hlavní rozdíl byl v tom, že dopad na americkou armádu byl, že se začalo daleko více technologizovat, byl kladen obrovský důraz na odbornost a vypořádání se s moderními technologiemi a jejich dopadem na vedení bojů a tedy že technologie má překonat zavedení jiné technologie. U Prusů to naopak vygenerovalo daleko větší důraz na manévr a mobilitu a tedy více podpoření operačního umění, které mělo překonat technologie.

Mám dojem, že v P-F válce předvedli Prusové aspoň jeden bodákový útok, který Francouzi doslova rozstříleli, tedy způsob boje, který nám evokuje rakouskou taktiku z předchozí P-R válce.

Myslím, že těch příležitostí bylo více, ale z hlavy je nevyjmenuju. Důležité nicméně je to, že francouzské Chassepoty střílely mnohem rychleji než pruské Dreyse, takže se role z P-R války tak trochu prohodily. Francouzi zároveň neměli taktiku založenou na špatné interpretaci zkušeností z války roku 1859, takže jejich pěchota využívala své palebné převahy naplno a Prusům se snad nikdy ve střetu s císařskou armádou dosáhnout tak výhodného poměru ztrát jako před pár lety proti Rakušanům.

Srovnání těchto tří válek je hodně zajímavé, shodou okolností jsme tento rok se nad tím zamýšlel, jak nám moc americká občanská válka neevokuje rozvoj moderního válečnictví na rozdíl od P-R-F válek.

Zajímavé, v mém univerzitním prostředí je to většinou tak, že se všichni u zkoušek ptají na to, jestli americká občanská válka byla prvním moderním konfliktem, zatímco evropské konflikty tiše sedí v koutku a čekají, až je někdo na chvíli vytáhne v semináři o pevnostní Olomouci.

Osobně si myslím, že hlavní rozdíl byl v tom, že dopad na americkou armádu byl, že se začalo daleko více technologizovat, byl kladen obrovský důraz na odbornost a vypořádání se s moderními technologiemi a jejich dopadem na vedení bojů a tedy že technologie má překonat zavedení jiné technologie. U Prusů to naopak vygenerovalo daleko větší důraz na manévr a mobilitu a tedy více podpoření operačního umění, které mělo překonat technologie.

Jj, to by mohlo sedět. Prusové nikdy nemuseli vést konflikt delší než několik měsíců a jejich manévry jim víceméně vycházely a dokázaly rychle ukončovat války, takže ztráty nebyly tak vysoké a požadavky na průmyslovou základnu tak intenzivní. Američané takový luxus neměli.

Snad jen takové to klišé, že člověk je dost přizpůsobivý tvor, tudíž lze předpokládat, že stejná východiska budou dříve či později následovat stejné výsledky.
Jak to myslíš?

Jen takové plácnutí ve smyslu, že kdyby byli Evropané postaveni před podobné výzvy jako Američané, tak by se s tím popasovali pravděpodobně se stejným výsledkem.

Fascinující je třeba nasazení jízdy: zatímco ve Spojených státech se přešlo na systém boje pěšmo a přesunu koňmo, v Evropě se stále útočí ztečí na palaše a lance. Ve Shaarově Killer Angels je u Gettysburgu věnována jedna kapitola Bufordovi, ve které tento generál vzpomíná na války s indiány, proti kterým by klasický jízdní útok neměl šanci uspět, pročež Američané přešli na styl boje, který se více hodil jednak na prérii a jednak na bojišti ovládaném rychlopalnými dalekonosnými zbraněmi. V Evropě tato zkušenost chyběla a jízdní ataky podle starého stylu si vyžádaly mnoho mrtvých mladých mužů (viz Bredowovův útok u Vionville-Mars-la-Tour; prusko-francouzská válka má překvapivě svou vlastní verzi útoku lehké brigáy).

Zároveň je to rozdílná topografie a rozloha bojiště: toho si povšiml třeba Phil Sheridan, který se s pruskou armádou zúčastnil části francouzského tažení; pochopitelně jen jako pozorovatel. V jedné části svých pamětí popisuje jak dobří vojáci Prusové jsou a jak skvěle mašírují, vzápětí se ale sám sebe zeptá, jak by asi obstáli na mnohem horších amerických cestách a připomene, že Francie je bohatá země, kde díky dostatku zásob ani nemůže dojít k tomu, že by armáda způsobila takovou spoušť jako Sherman na své cestě k moři.

A co přenesené zkušenosti nabyté za francouzsko-indiánské války a později války za nezávislost?

Koukal jsme na něco víc o té bitvě u Mars-la-Tour a níže přikládám moc dobrý článek. Jsou tam popisovány i různé další útoky kavalérie toho dne. Kupříkladu "17:30 zaútočil 1. a 2. pluk dragounského sboru na francouzskou pěchotu opatrně postupující směrem k Mars-la-Tour. Dragouni patřili k 3. gardové jízdní brigádě, která byla vyslána před pěchotou gardového sboru. Braniborští dragouni, velcí muži na robustních koních, zaskočili francouzské vojáky v nevýhodě ve stejné rokli, kde krátce předtím rozstříleli vestfálské pěšáky. 600 dragounů se vtrhlo do předních řad francouzské pěchoty a sekalo napravo i nalevo svými šavlemi. Přestože ztratili polovinu svého počtu, stateční jezdci zastavili Ladmiraultovy jednotky před Mars-la-Tour.

V 18:30 se boje na opačných koncích bojiště znovu rozhořely. Na západním konci vedl generál Paul von Rheinbaben své husary, hulány, dragouny a kyrysníky v novém útoku proti Ladmiraultovu IV. sboru. Než se však stihli dostat k francouzské pěchotě, zastavili je myslivci, kyrysníci a dragouni 6. jízdní divize generála Françoise du Baraila. Během následující půlhodiny se na travnatých porostech mezi potoky Yron a Cuve severně od Mars-la-Tour rozpoutala jízdní srážka, do které se zapojilo 40 eskadron kavalérie. Střet kavalérie však nic nezměnil."

https://the-past.com/feature/the-last-c ... gust-1870/

A co přenesené zkušenosti nabyté za francouzsko-indiánské války a později války za nezávislost?

Když se podívám na boj jízdy, tak minimálně francouzsko-indiánská válka na něj byly pokud vím poměrně chudé. I když to byla dobrá škola pro vedení rozsáhlých operací v severoamerické divočině, ze které ještě dlouho Američané těžili, z jízdních operací se moc poučit nemohli. Navíc stejně jako války za nezávislost se i tato vedla s úplně jinou výzbrojí než pozdější kampaně 19. století, což mělo obrovský vliv na taktiku.

Ve svých maxidějínách prusko-rakouské války to potom trochu rozebírá Kudr (1936, s. 359): s rychlopalnými puškami se v otevřeném terénu nedaly vést pěchotní útoky na bodáky, protože obránce je rozstřílel ještě předtím, než se útočník dostal na kontaktní vzdálenost. Přitom ještě za napoleoniky to byl standard pěchotní taktiky, protože tehdejší pušky neměly tak velký efektivní dostřel a kadenci. Z boje jízdy na přelomu 18. a 19. století se tedy dalo vzít jen docela málo ponaučení pro konflikty 60. let 19. století.

Jen takové plácnutí ve smyslu, že kdyby byli Evropané postaveni před podobné výzvy jako Američané, tak by se s tím popasovali pravděpodobně se stejným výsledkem.

Jo, v tomhle bych evropské armády nepodceňoval – v době koloniálních expanzí svých států si nakonec nějak poradily s širokou škálou výzev, i když zkušenosti ze zámoří úplně nepronikaly zpátky na kontinent.

Přestože ztratili polovinu svého počtu, stateční jezdci zastavili Ladmiraultovy jednotky před Mars-la-Tour.

Drsný poměr, na to, že útočili na překvapeného protivníka. Zkusím projít pruské dobové operační historie a jestli tam bude nějaká zajímavá analýza, dám ji i sem.

---
KUDR, Karel, 1936. Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě. Praha: Habr.
Mimochodem, tato je dostupná online.

Heiss píše: ↑29/9/2026, 12:42 Zajímavé, v mém univerzitním prostředí je to většinou tak, že se všichni u zkoušek ptají na to, jestli americká občanská válka byla prvním moderním konfliktem, zatímco evropské konflikty tiše sedí v koutku a čekají, až je někdo na chvíli vytáhne v semináři o pevnostní Olomouci.

To je fajn, já většinou narážel na opak a i sám jsem to tak dlouho měl, nejspíše to bude souviset s generační obměnou diskutujících.

Docela mě mrzí, že u nás není Americké OV věnováno více publikací, protože bych si rád o ní něco víc přečetl.

Jj, to by mohlo sedět. Prusové nikdy nemuseli vést konflikt delší než několik měsíců a jejich manévry jim víceméně vycházely a dokázaly rychle ukončovat války, takže ztráty nebyly tak vysoké a požadavky na průmyslovou základnu tak intenzivní. Američané takový luxus neměli.

Přitom to vycházelo z jejich tradice rychlého ukončení války a průmyslový pokrok je v tom nejspíše jen utvrdil. Zdánlivě to potvrzuje i vývoj po napoleonských válkách, kdy jen pár trvalo déle než rok a z toho je pouze Krymská válka zásadní a ta se dá dobře svádět právě na chybně zvolený operační (a strategický) postup.

Zemakt píše: ↑30/9/2026, 07:50 Jen takové plácnutí ve smyslu, že kdyby byli Evropané postaveni před podobné výzvy jako Američané, tak by se s tím popasovali pravděpodobně se stejným výsledkem.

Heiss píše: ↑30/9/2026, 10:40 Jo, v tomhle bych evropské armády nepodceňoval – v době koloniálních expanzí svých států si nakonec nějak poradily s širokou škálou výzev, i když zkušenosti ze zámoří úplně nepronikaly zpátky na kontinent.

Záleží jak by si ty zkušenosti převzali a vyložili. Stejně tak je pravděpodobné, že by jejich závěry byli jiné, než u Američanů. Podívejme se na Německo, které WW1 prohrálo právě díky tomu, že mělo menší ekonomickou a lidskou základnu, než jeho protivníci, zatímco v úrovni "manévru" (operační a taktické plánování a velení) bylo spíše lepší. A poučení si z toho nevzali, že musí zlepšit to, v čem zaostávali, ale že musí ještě zlepšit manévr, který jim má umožnit jejich zaostávání překonat.

De facto to byl identický závěr jako v době před WW1 na základě tehdy vedených, a zcela odlišných, konfliktů. Takže přestože WW1 empiricky dokázala, že to co dělali bylo chybné, poučili se tak, že se rozhodli udělat totéž, jen podle jejich mínění, lépe.

Jenže Dzine, když de facto válčíš sám proti celému světu, nelze či nemůžeš se ponaučit a změnit ekonomickou a lidskou základnu. Prostě to logicky nelze. A řekl bych, že i oni to sami věděli.