před a v průběhu WW1
Britské impérium a jeho dominia v roce 1914
Britské Během 19. století Britské impérium rozšířilo neskutečným způsobem svoji říši. Velká Británie obsadila více území než kterýkoliv stát v minulosti. Pojďme si připomenout, jak obrovské toto impérium bylo.
Od ukončení napoleonských válek v roce 1815 do vypuknutí první světové války v roce 1914 získala Velká Británie tolik nových kolonií, že se její říše rozkládala doslova po celém světě. Po smrti Viléma IV. (1837) přešla anglická koruna na jeho neteř Viktorii, které bylo v té době 18 let. Na anglickém trůnu setrvala 63 let a stala se tak nejdéle vládnoucím panovníkem v britských dějinách. Během její vlády dokázala Velká Británie kontrolovat svou rozlehlou říši díky nadvládě nad moři a světovými obchodními cestami. Dá se říct, že to byla doba královny Viktorie.
V průběhu 19. stol. byla britská námořní síla neporazitelná a její lodě neustále hlídkovaly v blízkosti zemí, které patřily k říši. Svou nezávislost si Velká Británie díky námořnim silám udržela i během Napoleonských válek, které jinak po dobu téměř dvaceti let pustošily celou Evropu. Britské impérium se rozkládalo na obou polokoulích, proto se mu říkalo "říše, nad níž slunce nikdy nezapadá." Kolonie v Karibské oblasti, Africe, Asii, Austrálii a Tichém oceánu byly řízeny z Londýna a vládl jim britský panovník. Do britských rukou se dostaly strategické přístavy, např. Gibraltar, Hongkong, Singapur, Aden a jiné (některé z nich i jen formou pronájmu, ovšem na desítky, či stovky let). Velká Británie kontrolovala i životně důležité obchodní cesty, např. námořní cestu kolem Kapského Města do Indie nebo Suezským průplavem (přes Egypt) k plantážím kaučukovníku a koření v jihovýchodní Asii.
Impérium poskytovalo Britům průmyslové suroviny a britská poptávka po koloniálních produktech, např. hedvábí, koření, kaučuku, bavlně, čaji, kávě a cukru vedla k postupnému obsazování mnoha zemí. (Tradiční čaj o páté, tak mohl zakořenit právě v této době nadbytku exotických surovin včetně čajů).
Indie se stala příkladem země, do níž přišli Britové za obchodem a ovládli ji. Byla nejcennější kolonií říše. V roce 1850 byla Indie pod nadvládou britské Východoindické společnosti a po povstání v roce 1857 se dostala pod správu britské vlády, která v Indii uplatňovala opatrnější politiku. Britští úředníci ponechali kontrolu zdejších záležitostí místním vládcům, ovšem to přinášelo i velké problémy a občasné revolty, vzpoury a nepokoje. Ostatně u tak kastovně rozdělené země, by lépe neuspěla pravděpodobně žádná jiná země.
Britové si v roce 1882 podrobili Egypt, aby mohli kontrolovat Suezský průplav - zkrácenou cestu do Indie. Po povstání v jižním Egyptě, které vedl náboženský vůdce Mahdí (Muhammad Ahmad), pronikla Velká Británie v roce 1898 do Súdánu. Britové si vytvořili po celé řiši obchodní spojení - v každém přístavu působil agent, který organizoval přísun místních produktů na vývoz a připravoval trhy pro britský dovoz. Britské válečné loďstvo chránilo zájmy říše a bdělo nad bezpečností námořních cest.
Britský vliv se rozšířil do osad Střední a Jižní Ameriky a do Číny, kde byly obchodní pobočky. Královna Viktorie, která se v roce 1877 stala císařovnou Indie, horlivě podporovala zahraniční politiku koloniální expanze a upevňování říše. Na území, jež patřila k britské říši, přišlo mnoho Britů a tyto země postupně dostaly větší svobodu a podíl na řízení státu. Mnohé kolonie, zejména Kanada, Austrálie a Jižní Afrika, se staly spíše dominii než koloniemi a získaly určitou míru samosprávy. (dominium = označení samostatných států členů britského Společenství národů).
Koncem 19. století se začaly některé země vymaňovat z britské nadvlády. V roce 1867 zaručila britská vláda Kanadě statut dominia a v roce 1901 dostala statut dominia Austrálie; obě země zůstaly součástí britské říše. Postupné uvolňování svazku s britskou říší odráželo skutečnost, že Velká Británie už nebyla vedoucím průmyslovým státem světa. Předběhly ji USA a Německo a jen mírně za ní zaostávaly Francie a Rusko. Jen v námořním zbrojení Velká Británie byla stále vůdčí zemí a její moderní Velké loďstvo pak v průběhu WW1 mělo významný podíl na pádu Centrálních mocností prováděnou blokádou.
Důležitá data:
1824 V Brisbanu v Austrálii vznikly trestné kolonie
1829 Velká Británie vznesla nárok na Západní Austrálii
1837 Viktorie se stala anglickou královnou
1850 Zákon o australských koloniích dal Austrálii rozsáhlou autonomii
1852 Nový Zéland dostal ústavu
1857 Počátek indické vzpoury proti britské nadvládě
1867 Akt o Britské Severní Americe zaručil Kanadě vlastní vládu
1875 Velká Británie koupila kontrolní balík akcií Suezského průplavu
1877 Královna Viktorie se stala císařovnou Indie
1884 Velká Británie obsadila jihovýchodní část ostrova Nová Guinea
1890 Zanzibar se stal britským protektorátem
1901 Nový Jižní Wales, Queensland, Viktorie, Jižní Austrálie, Západní Austrálie a Tasmánie vytvořily Australský svaz
1901 Zemřela královna Viktorie
1907 Nový Zéland se stal britským dominiem
Královna ViktorieBritská dominia před a během WW1
Velká Británie před začátkem Velké války nebyly jen britské ostrovy a Irsko. Monarchie, která měla četná dominia a kolonie tak mohla svou moc opřít i o různé državy právě mimo své domovské území. To bylo i jedním z důvodů proč Velká Británie vyhrála válku, protože britské impérium mělo možnost povolat muže a získat peníze a suroviny ze svých zámořských držav. Země jako Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie a Jižní Afrika (vše součást britského impéria), poslaly na bojiště více mužů než později v roce 1917-18 Spojené Státy Americké. Tito britští spojenci měli na svém kontě ztráty více než 200.000 padlých a dalších 600.000 raněných. Tyto ztráty tak činili dvakrát více obětí, než jaké utrpěly americké expediční sbory.
Ekonomická moc posílila moc vojenskou. Celkové válečné výdaje výše uvedených pěti zemí dosáhly jednoho bilionu liber sterlingů. Ovšem udržování armád z tolika zemí o množstvích mnoha milionů mužů se muselo řídit mnoha pravidly. Zprvu vojáky z dominii platila Británie, ale vynaložené částky byly pojímány jako dluh vůči Británii, splatný po válce. Británie nakupovala ze svých dominií potřebné zboží a zásoby, aby jimi zajistila příjmy na zaplacení válečného snažení.
Ovšem materiální pomoc mohla mít i jiné podoby. Například v Austrálii byly otevřeny zbrojní podniky a Austrálie navíc poslala do britských válečných továren na 3.000 kvalifikovaných pracovníků. Australská vláda velkoryse zaplatila za jejich dopravu do Británie, navíc vzhledem k tomu, že australské platy byly podstatně vyšší než britské, vyrovnala australská vláda rozdílu v platech v Anglii vládní subvencí.
Na Newfoundlandu byla shromážděna válečná půjčka v celkové výši 6 Mio USD, z které se zaplatilo 6.326 příslušníků Královského newfoundlandského pluku. Indie pomáhala jiným způsobem. Přes sto tisíc zvířat bylo odesláno z Indie do Mezopotámie na úhradu přepravních výdajů a přes padesát tisíc indických zvířat včetně slonů bylo převezeno do Francie.
Co se samotné finanční pomoci týče, poskytla dominia Velké Británii jen část podpory, protože většina pomoci přišla ze Spojených států. Přesto to byla pomoc významná, protože bez svých dominií by byla Britská závislost na USA daleko větší a tím pádem by byla její ekonomická situace dramatičtější. Dá se dokonce předpokládat, že se svými zámořskými državami byla Velká Británie prakticky neporazitelná. Mohla čerpat finanční, lidské i materiální zdroje na vedení války v Evropě. Zároveň její flotila o více jak 500 válečných lodí mohla poskytnou účinnou ochranu obchodnímu loďstvu k zajištění transportů po všech mořích světa. Vzhledem k ustrnulému průběhu války v oce 1915 se dá tvrdit, že již tou dobou byla válka de facto rozhodnuta a pouze přešla do stádia opotřebovacího konfliktu.
Příspěvek britských dominii byl ještě zvýrazněn novou a důležitou rolí právě v době následující opotřebovací války. Politici Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky atd., sehráli důležitou roli v této kritické době. V Londýně zasedal imperiální válečný kabinet vedle britského a oběma předsedal britský ministerský předseda. Australský předseda vlády Billy Hughesa jihoafrický důstojník a státník Jan Christiaan Smuts se aktivně podíleli na utváření imperiální válečné politiky a na přípravě mírové smlouvy. Zvláště Hughes pak prosazoval tvrdé podmínky vůči Německu.
Během své návštěvy v Londýně v roce 1917 Smuts otevřeně vyslovil svou myšlenku o Britském společenství národů, kterou plně uznala imperiální konference v roce 1926, a ustanovil v roce 1931 tzv. Westminsterský statut. Dá se říct, že tato rodina národů, spojená dějinami a příbuzenstvím s Velkou Británií, se zrodila za těžkého období První světové války 1914 – 1918 a díky ní.
Zdroje:
První světová válka – J.M.Winter – 1990
www.info-koktejl.cz
www.wikipedia.org
