Vietnamští vojáci ve Velké válce

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18909
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Vietnamští vojáci ve Velké válce

Příspěvek od Rase »

Koritza_1917_tirailleurs_indochinois_05346.jpg

Vietnamští koloniální vojáci

Obdobně jako Britové, rovněž Francouzi formovali jednotky z obyvatel svých kolonií. Proslavila se například Senegalská pěchota ze západní Afriky, v řadách Francouzů bojovala ale také například Svahijská kavalérie tvořená Severoafričany či vojáci z Madagaskaru a Vietnamu. Francouzi rekrutovali své armády z Afriky v domnění, že některé z místních etnických skupin mají od přírody válečnického ducha. Označovali je za "les races guerrières", tedy "válečné rasy", a francouzský generál Charles Mangin z nich vytvářel své "černé síly". Francouzi těmto teoriím věřili natolik, že přijali i myšlenku, že lidé ze západní Afriky, kteří podle nich byli primitivnější než Evropané, dovedou lépe snášet hrůzy války i fyzickou bolest. V důsledku toho byli na západní frontě v letech 1917 a 1918 Západoafričané zabíjeni dvaapůlkrát častěji než bílí francouzští vojáci. Britové měli podobný postoj k Indům - přesněji řečeno nabírali vojáky pouze z určitých etnik, které označovali za "válečné rasy" a většinu obyvatel Indie zavrhli coby pasivní a zženštilé.

Vraťme se ale k samotnému Vietnamu. Francouzští misionáři do této země přijížděli od 17. století a panovníci dynastie Nguyen, vládnoucí na území jižního Vietnamu, začali s Francouzi spolupracovat. V letech 1854-1884 ovládla Francie Vietnam vojenskou silou a učinila z něj svou kolonii Francouzská Indočína (L'Indochine française). Jednalo se federaci skládající se ze čtyř hlavních koloniálních protektorátů: Tonkinu, Annamu, Kambodže a Laosu a jedné přímé francouzské kolonie Kočinčíny (na Jihu Vietnamu). Zároveň byl Vietnam vyvázán z dosavadní formální závislosti na čínské říši dynastie Čching. Francouzi tvrdě potlačovali jakékoli projevy vietnamského nacionalismu, roku 1885 byl odstraněn císař Ham Nghi, který se pokoušel o nezávislou politiku a poslední vládci z rodu Nguyen disponovali jen omezenou mocí, vládli jako chráněnci Francouzů. Od roku 1885 do roku 1895 vedl povstání vietnamský revolucionář Phan Đình Phùng. Jeho povstání bylo sice potlačeno, ale nacionalistické hnutí se Francouzům vymýtit nepodařilo, ba především během první světové války zesílilo. Avšak všechna povstání Vietnamců i pokusy o vyjednávání nepřinesly žádný výsledek alespoň částečné nezávislosti na francouzském zámoří.

Téměř sto tisíc Vietnamců odešlo do Evropy bojovat na Západní frontu nebo pracovat jako dělníci. Několik praporů bojovalo na Sommě a některé jednotky sloužily rovněž na Balkáně. Později se mnoho z těchto vojáků připojilo k vietnamskému nacionalistickému hnutí zaměřenému na svržení francouzské nadvlády. Celkem sloužilo ve Francii 92 311 vietnamských mužů, z toho 4 800 sloužilo u 4-5 bojových praporů, 24 212 sloužilo u patnácti přepravních praporů, 9 019 sloužilo u zdravotnického personálu a 48 981 jako dělníci. Ve Francii sloužili dva prapory vietnamských vojáků: 7ème a 21ème Bataillons de Marche Indochinois, RTIC. 7. prapor byl vytvořen z Vietnamců v Tonkinu 16. února 1916 a přistál v Marseille v září, přičemž výcvik probíhal až do dubna 1917. Prvního bojového nasazení se vojáci dočkali během druhé bitvy u Aisne (začátkem května 1917), kde jednotky sloužily k doplňování mužstva, zabezpečení zákopů a obsazeného území. V červnu 1918 byl prapor v zákopech v oblasti Anould (Vogézy) a zůstal tam až do 22. června, kdy se podíleli na odražení silného německého útoku. Poté následoval krátký přesun do zákopů v Clové, kde byly zapojeny do dvou útoků mezi 29. a 30. říjnem 1918. V době příměří byli rozmístěni v Lotrinsku a 15. února 1919 opustili Francii a dorazili do Haiphongu (Hải Phòng), kde byla jednotka rozpuštěna. 21. prapor byl vytvořen v prosinci 1916 z indočínských vojáků, kteří již sloužili ve Francii. Jeho síla činila 21 důstojníků, 241 Evropanů a 1 200 Vietnamců. Od 5. dubna 1917 byl prapor nasazen u Dand (Aisne) při opravách silnic, zabezpečení letiště a odvodňovacích pracích na bojišti. Od konce května do konce července sloužili vojáci na frontě ve Vogézy a v srpnu se přesunuli k Remeši. Prapor byl rozpuštěn 18. dubna 1919. pokud jde o dělníky, tak v roce 1915 sloužilo ve Francii 4 631 Vietnamských dělníků, v roce 1916 již 26 098, 1917 to bylo 11 719, 1918 celkem 5 806 a následujícího roku 727. Vietnamští vojáci byli ale nasazeni i Šanghaji, potlačovali povstání v Thajsku a tři roty se v srpnu 1918 účastnily intervenční výpravy do revolučního Ruska.

Zdroj:
https://www.greatwarforum.org/topic/158 ... uring-ww1/
https://www.lidovky.cz/svet/cernosi-a-a ... anici_krku
https://en.wikipedia.org/wiki/History_o ... orld_War_I

post-357-005817100 1294741690.jpg
post-357-082148100 1294742332.jpg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18909
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Vietnamští vojáci ve Velké válce

Příspěvek od Rase »

825267974_28581745198104158_791699007180188525_n.jpg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18909
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Vietnamští vojáci ve Velké válce

Příspěvek od Rase »

Během první světové války poslala Francie do Evropy téměř 100 000 Vietnamců (zhruba polovinu jako vojáky na frontu a polovinu jako dělníky do zbrojovek). A právě tam se stal pro Francouze osudový zlom: Vietnamci v Evropě na vlastní oči viděli, že Francouzi nejsou žádní nedotknutelní "nadlidé", za jaké se v Indočíně vydávali. Byli to obyčejní lidé, kteří stejně jako oni krváceli a umírali v zákopech. Mnozí se ve Francii naučili francouzsky, číst a psát. V továrnách navíc po boku francouzských dělníků poprvé poznali odbory, stávky a myšlenky o rovnosti a právech pracujících. Za službu v Evropě jim Francie slíbila peníze, půdu, lepší postavení nebo i francouzské občanství. Po návratu domů ale místo slíbených odměn narazili na stejnou koloniální aroganci a nesplněné sliby. Místo poslušných poddaných se tak do Vietnamu vrátily desetitisíce sebevědomých mužů se zkušenostmi z moderní války a evropské politiky. Právě z nich se zrodilo jádro budoucího odporu, které nakonec Francii z Indočíny vyhnalo.

https://www.facebook.com/dovietnamu/pos ... tyg7Pvg27l

912661396_2657791198072399_7660756896148904525_n.jpg
913966533_1853437812337380_3924519398366416763_n.jpg
912496379_1163808286045576_7725795802057938979_n.jpg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“