Námořní muzeum nebo podobný projekt v zemi bez moře /
možná se ale zapojí Poláci/ nemůže stát jen na lidech, kteří pamatují Československou námořní plavbu. Československé lodě měly domovské přístavy právě v Polsku (Štětín, Gdyně).
Generace, která na tyto lodě vzpomíná, přirozeně odchází, a pro mladší ročníky je „proklínání Koženého“ už jen vzdálenou kapitolou z učebnic dějepisu.
Aby měl takový projekt šanci na přežití i poté, co bývalí námořníci sejdou věkem, musí mít úplně jiný byznys model a širší cílovou skupinu.

V současnosti se všechno dělá pro děti, atrakce na horách, atd. Udělat tam skluzavky, lezeckou stěnu v podpalubí, atd.
Muzeum musí fungovat jako víkendový cíl pro rodiče s dětmi, podobně jako science centra typu iQLANDIA nebo Techmania.
Tedy nějaké multifunkční prostory, ale to zase něco stojí. Třinec by se musel prostě i částečně transformovat do moderní turistické atrakce.
Strašidelné prohlídky pro rodiny a interaktivní akce pro děti.
Se podívejte třeba jakým vývojem musela projít
RMS Queen Mary.
https://www.youtube.com/shorts/x2Tpc4HQzYc
Několik teorií se pokouší vysvětlit přetrvávající strašidla na palubě Queen Mary. Jedna z běžně rozšířených teorií je, že se na lodi otiskla dlouhá a slavná historie.
Queen Mary je vyrobena převážně z kovu, o kterém někteří badatelé paranormálních jevů věří, že může vést a zesilovat paranormální energii.
https://laghosttour.com/the-queen-mary-hauntings/
A co by šlo udělat s velkým lodním šroubem lodi Třinec...
Během konverze lodi Queen Mary na hotel a muzeum v 60. letech byl jeden z obřích bronzových lodních šroubů (vážící 35 tun) ponechán na místě a kolem něj byla vybudována speciální vodotěsná komora naplněná zhruba 750 000 litry vody.
Aby lidé získali představu o gigantických rozměrech šroubu, byla do vody dlouhá léta instalována figurína potápěče ve starém těžkém skafandru.
Sladká voda v uzavřené komoře pod silnými reflektory totiž vytvořila ideální skleníkové prostředí. Na povrchu potápěčského obleku se masivně usazoval organický povlak a řasy.
Aby figurína plnila svůj účel a vypadala dobře, museli k ní potápěči pravidelně sestupovat a složitě ji drhnout.
Management lodního muzea nakonec vyhodnotil, že permanentní údržba figuríny je neekonomická a příliš komplikovaná, a proto ji z vody definitivně vytáhl.
Když loď na přelomu 80. a 90. let provozovala společnost The Walt Disney Company, pokusili se expozici zatraktivnit.
Lodní šroub napojili na skrytý elektromotor, který jím velmi pomalu otáčel (zhruba půl otáčky za minutu).
Kvůli proudění vody a bezpečnosti mechanismu musely jít některé statické prvky z komory pryč.
Tento pohon byl ale později také vypnut, protože pohyb obřího šroubu vytvářel velký tlak na stěny samotné vodotěsné komory.
V osvětlené komoře uvidíte samotný monumentální bronzový šroub, leží na něm tisíce mincí, které tam návštěvníci za ta léta naházeli.
Jak zobrazuje link udělali tam nedávno nějaký úklid.
https://myersmarinedivision.com/2026/06 ... al-diving/
Než se tým objevil na hladině, nalezl téměř dva kontejnery se směsným kovovým odpadem v odhadované hodnotě 50 000 až 80 000 dolarů.
Celá částka byla předána charitativní organizaci Ronald McDonald House Charities a dětské výzkumné nemocnici St. Jude.
Průzkum oceli a co odhalil úklid
Po úplném vyčištění podlahy pozorovacího boxu lodního šroubu byla poprvé po letech viditelná ocelová základní deska.
Společnost Myers Marine provedla systematický vizuální korozní průzkum odkryté konstrukce, který byl v reálném čase zdokumentován pomocí HD fotografií.
Zjištění: lehká až střední koroze odpovídající prodloužené diferenciální galvanické aktivitě kovů.
Ocel působila jako anodický partner v galvanickém páru vytvořeném s bronzovou vrtulí a nahromaděnou hmotou mincí. Koroze nebyla strukturálně katastrofální.
Byla však měřitelná a probíhala. Bez odstranění pole trosek a zdokumentování stavu by její progrese pokračovala nepozorovaně.