Občanská válka v Rwande

[pjaro77]

Signál na začatie masakrov vyšiel z rozhlasu - Zotnite vysoké stromy. Trvali približne 100 dní.

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/sv ... lace-44819
Bilance následné genocidy je hrozná. Téměř milion mrtvých lidí během sta dní masakrů, což představuje pětinu populace země.
Na vraždění se podíleli i prostí muži i ženy. „Naložili nás do aut a odvezli do hor, abychom tam zabíjeli. Pak se zpívalo a tancovalo. Když zabíjíte prvního člověka, něco cítíte. V mém případě to byl můj soused. Pak už necítíte nic,“ popsal atmosféru jeden z později odsouzených.
Bilance sta dnů masakrování za pomocí mačet je děsivá. O život přišlo na milion lidí, další miliony pak musely opustit své domovy. Hutuští radikálové povraždili tutsijské politiky včetně premiérky a zabili rovněž desítku vojáků z mírových sil OSN.
Genocidu zachytil fotograf oceňovaného časopisu Time James Nachtwey. Jeho fotografie rwandského mladíka obletěla světa a v roce 1995 zvítězila v prestižní soutěži World Press Photo. Mladý muž je zachycen na portrétu s ohromnými jizvami po mačetách hutujských extremistů. Sám sice mezi Hutuy patřil, ale odmítal genocidu.
„Hutujští příznivci Interhamwe zabíjeleli tváří v tvář. Soused vraždil souseda, někdy dokonce i bratr bratra,“ vzpomínal pro Time na hrůzné okamžiky své kariéry Nachtwey. Přitom popisuje masakrování jako „apokalyptický“ prožitek.

Řadu pochybností vyvolala pasivita mírových jednotek OSN. Modré přilby totiž měly jen „monitorovací mandát“ a nemohly nijak zasahovat do sporů v zemi, jen dohlížet na realizaci mírotvorných procesů.
Střílet vojákům z mírových složek bylo umožněno jen v případě, kdy druhá strana zaútočila první. Dokonce i poté, kdy deset belgických vojáků sloužících pod patronátem OSN zavraždili hutuští extremisté. Jednotky modrých přileb mnohdy neměly ani zásobníky ve zbraních.
Jednotky pod velením kanadského generálporučíka Romea Dallaira tak jenom nečinně přihlížely masakrům a zločinům proti lidskosti. Podobná situace se stala o rok později na území bosenské Srebrenice v průběhu války v Jugoslávii.
Šířit se navíc začaly zvěsti, že OSN o blížícím se masakru věděla předem. Až v roce 1997 vedení organizace tyto spekulace potvrdilo. Šéf Organizace spojených národů Kofi Annan přiznal, že OSN mohla genocidě zabránit.
Selhání připustil i bývalý prezident Spojených států Bill Clinton. Ten i kvůli nedávnému fiasku s výsadkem z helikoptér „černých jestřábů“ v Somálsku odmítl během genocidy ve Rwandě zasáhnout.
Kritice se nevyhla ani Francie. Ta nejprve podporovala vládní Hutuy, poskytovala jim ekonomickou i zbrojní podporu –⁠ po událostech v roce 1994 ale otočila a naopak pomohla vládní vojsko porazit a vytvořit bezpečnou zónu pro ohrožené Tutsie.
Nastoupivší prezident Paul Kagame Paříž obvinil z přímého podílu na genocidě. Podle zprávy americké právní firmy pro rwandskou vládu z roku 2017 totiž Paříž vyzbrojila pachatele genocidy a bránila potrestání osob podezřelých z masakrů.