Kačermíra píše o kotelnách a potom o Hesselmanových motorech, třeba si vzali starý plán a v letech 1922-25 to tam nějak cvičně domalovali
Z toho tedy plyne, že to jako podpůrnou indicii moc brát nelzeJsou tam zásobníky na olej či mazut, dejme tomu. V angličtině všemu říkají olej-ROPA, resp. fuel oil.
Motorová nafta je anglicky diesel fuel. Jak tomu říkali nebo to převzali Švédové nevím.
Svým způsobem se nafta řadí mezi ropné látky v rámci olejového hospodářství.
Dále se uvádí, že velké lodní vznětové motory (diesely) mohou jezdit na těžká paliva podobná mazutu.
Ale kapacita zásobníku pro palivo by mohla být větší, pokud tam nebyl zásobník na uhlí - to určitě souhlasím.
Jinak se zdá, že velké stojaté motory jsou složené z tříválcových motorů. To mělo svůj význam kvůli obtížím při získávání kvalitních odlitků velkých rozměrů.
Výkon motorů na hřídelích měl být 18 000 koňských sil (shp) a rychlost 41 km/h (22 uzlů).
Na pohled to vypadá podobně jako parní stroje. S tím rozdílem, že u dieselů hoří nafta možná i mazut přímo uvnitř válce.
https://www.naval-history.net/WW0Book-S ... Engine.htm
Obrázky nerealizovaných projektů lodí pochází z DeviantArt autor TZoli.
Kde pak odkazuje na jakýsi plán, v té variantě 2 jsou skutečně motory nakresleny.
https://www.deviantart.com/tzoli/art/De ... -856685800
Pro srovnání...
MS SELANDIA v roce 1911 měla dva vznětové motory (celkový výkon 2 500 koní, 1 839 kW) rychlost 12 uzlů.
https://en.wikipedia.org/wiki/MS_Selandia
Nové motorové lodě byly popisovány jako „bezdýmné“ a někteří je začali označovat za „fantomové lodě“.
Během zkoušek lodi Selandia se stal incident, kdy kapitán jiné lodi ignoroval varování a přejel jí přes příď, protože „neviděl žádný kouř“.
Někteří londýnští přihlížející, znepokojení tímto novým systémem, ji nazvali „ďábelskou lodí“. Existují důkazy o tom, že instalace motorů v Selandii byla v mnoha ohledech světovou novinkou.
Ale jinak to prostě berme trošku realisticky. TZoli odráží spíše fiktivní scénáře
Švédské námořnictvo to v podstatě kvůli tehdejším technickým nedokonalostem a limitům smetlo ze stolu.
Dovedu si to však představit jako reálnější projekt v pozdních 20. letech, kdy by to době a možnostem více odpovídalo.
Musíme to tedy brát jako alternativní historii.
Kritika fiktivních návrhů od autora TZoli se nejčastěji zaměřuje na technickou neuskutečnitelnost a ignorování reality lodního stavitelství.
Tečka.
