Zpravodajství z vojenství, historie a vědy

[bat]

Možná vás napadlo nedávno stejná úvaha (díky fotbalu) a evidentně i Mark Felton ucítil téma a dal si s tím práci za nás
Zhodnocení hypotetické budoucí konfrontace o Falklandy.
https://www.youtube.com/watch?v=KZO5WzLcr-M

Díval jsem se ještě na možnosti UK, co se týká satelitního průzkumu a komunikace v té oblasti. A UK nejsou úplně závislí na US satelitech, takže i to hraje v jejich prospěch. IMO určité napětí v této oblasti by se hodilo US i Rusku. Válka je ještě daleko, ale dlouhodobě jsou karty na straně Argentíny.

[Zemakt]

V tomto ohledu jsem se včera večer nemohl chvilku rozpomenout na ten známý španělský vtip. Víte jak Argentínci páchají sebevraždu ?

[pjaro77]

Vylezú na vrchol svojho ega a skočia dolu.

[Zemakt]

Hej

[pjaro77]

Ten vtip som počul vo filme Dvaja pápeži.

[Zemakt]

Ještě je jedna varianta "Nejlepší způsob, jak může Argentinec spáchat sebevraždu, je vylézt na vrchol svého vlastního ega a skočit dolů na úroveň svého skutečného IQ" .)

[bheid]

Nebývá obvyklé, aby si člověk napsal své vlastní úmrtní oznámení, a dokonce si dlouho dopředu zaplatil jeho zveřejnění ve společenské rubrice několika významných německých a francouzských listů. Osobně si vzpomínám jen na jednoho muže, který tak učinil. Byl jím důstojník československé i francouzské armády podplukovník Ferdinand Otto Miksche.
Do celosvětového povědomí vstoupil poprvé v roce 1941, kdy londýnské nakladatelství Faber and Faber vydalo jeho knihu „Blitzkrieg“, jež svým obsahem i vybroušeným stylem vzbudila mimořádný zájem jak ve spojeneckých vojenských kruzích, tak u široké veřejnosti. Vzhledem k tomu, že jméno jejího autora nikomu nic neříkalo, panovalo zpočátku přesvědčení, že jde o pseudonym, pod nímž se skrývá vysoce postavený důstojník některého ze spojeneckých generálních štábů. Těžko by si byl někdo schopen představit, že muž tohoto jména skutečně existuje, a navíc jde o pouhého čs. poručíka, i když momentálně sloužícího ve francouzské armádě generála Charlese de Gaulla.
Tato Mikscheho prvotina však nezůstala nadlouho osamocena. Brzy následovaly další knihy i stovky odborných studií, které svět přesvědčily o zrození významného vojenského teoretika, jenž svými názory výrazně předběhl svou dobu a právem se řadí mezi nejvýznamnější vojenské myslitele 20. století. Je přitom smutné, že i když spatřil světlo světa v Karviné, tedy na území dnešní České republiky, většina lidí u nás nemá o jeho existenci ani tušení.
Ferdinand Otto Miksche se narodil 11. dubna 1905 v rodině důstojníka z povolání rakousko-uherské armády. Nejprve navštěvoval obecnou školu s vyučovacím jazykem německým v Těšíně a později slovenské reálné gymnázium v Košicích. Po složení maturity nastoupil dle otcova přání v říjnu 1922 na maďarskou vojenskou akademii v Budapešti, avšak studium nedokončil a vrátil se zpět do Československa. Zde absolvoval dvouletou vojenskou prezenční službu, po níž se vrátil do civilního života. Ne však nadlouho. V důsledku hospodářské krize nenalezl odpovídající zaměstnání a od dubna 1931 až do května 1935 proto konal tzv. „další dobrovolnou činnou službu“ u dělostřeleckého pluku 112 v Mukačevu na Podkarpatské Rusi.
Když vypukla občanská válka ve Španělsku, opustil Ferdinand Otto Miksche v říjnu 1936 Československo a vstoupil jako důstojník do republikánské armády. Obratem mu byla přiznána hodnost majora a díky svým schopnostem začal přednášet na tamní vojenské dělostřelecké škole. Toto zařazení ho však neuspokojovalo a usiloval o odeslání na frontu. To se mu splnilo v květnu 1937, kdy převzal velení nad nově postavenou dělostřeleckou jednotkou, která působila na jižní frontě u Posso Blanca.
Jako apolitický důstojník se však opakovaně dostával do konfliktů s politickými představiteli jednotky, které nakonec dokonce vyvrcholily jeho zatčením. Na zákrok španělských pravicových socialistů byl sice z vězení propuštěn, a dokonce se vrátil na své původní místo, avšak nedlouho poté přišla porážka republikánské armády a jeho odchod do francouzského exilu.
Ihned po vypuknutí 2. světové války se Ferdinand Otto Miksche přihlásil do čs. zahraniční armády a na konci září 1939 nastoupl službu jako poručík dělostřelectva u 1. čs. dělostřeleckého pluku v Agde. Do bojů na západní frontě však nezasáhl a po porážce Francie odplul spolu se svou jednotkou do Velké Británie. Zde byl zařazen do tzv. důstojnické zálohy, což ho ani v nejmenším neuspokojovalo, a proto v polovině dubna 1941 čs. armádu opustil a spolu s několika dalšími čs. důstojníky vstoupil do armády Svobodné Francie.
Jeho široký rozhled a vysoká inteligence ho již na počátku listopadu 1941 přivedly do štábu generála Charlese de Gaulla v Londýně. V květnu 1943 byl zařazen ke 3. oddělení francouzského podzemního hnutí, kde se mimo jiné podílel i na přípravě spojenecké invaze do Francie. Po osvobození Paříže odjel společně s de Gaullovým štábem do francouzské metropole, kde se v hodnosti podplukovníka dočkal konce války.
Již 15. května 1945, tedy záhy po skončení bojů, požádal o demobilizaci z francouzské armády a přešel do armády československé, kde působil nejdříve u čs. vojenské mise při Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAEF), a na počátku prosince 1945 byl díky svým mimořádným kontaktům na nejvyšších francouzských místech ustanoven čs. vojenským atašé v Paříži.
Z tohoto diplomatického postu byl však Ferdinand Otto Miksche koncem srpna 1947 odvolán a přemístěn na běžnou velitelskou funkci k 151. dělostřeleckému pluku, což ho přimělo k tomu, aby Ministerstvo národní obrany požádal o uvolnění ze svazku armády. Krátce před komunistickým pučem uprchl do Francie, kde byl vzápětí zařazen do protišpionážního oddělení francouzské armády.
V letech 1950-1955 vyučoval taktiku na portugalské Vysoké válečné škole v Caxias a po návratu do Francie pracoval na Zbrojním úřadu v Paříži. Kromě toho se i nadále se věnoval rozsáhlé publikační činnosti. Napsal řadu knih, které se dočkaly mnoha vydání i překladů do všech světových jazyků. Kromě toho spolupracoval s významnými světovými listy, z nichž je možné namátkou uvést New York Times, Picture Post, nebo Manchester Guardian.
Životní pouť tohoto mimořádného muže se uzavřela v předvečer vánočních svátků roku 1992 ve francouzském Le Chesnay. O několik dní později se na stránkách několika francouzských a německých listů objevila stručná zpráva následujícího znění: „Důstojník Čestné legie a spolupracovník osobního štábu generála de Gaulla podplukovník Ferdinand Otto Miksche si klade za čest Vám oznámit, že byl 23. 12. 1992 povolán na věčnost.“ Toto vlastnoručně sepsané úmrtní oznámení uzavírala čtyři slova: „Bez květin. Bez slz.“

https://www.facebook.com/plk.stehlik/po ... JegvMjH9bl

[Zemakt]

před nedávnem jsem o něm četl.

[Heiss]

S tím pojmenováváním Blitzkriegu je to myslím ještě o trochu složitější – název samotný se objevuje u více autorů píšících v této době, zejména pro britské noviny.

Paratroopers jsou zajímaví hlavně tím, že se v nich objevila mapka zobrazující seskokové zóny v Normandii, které se částečně kryly s těmi, kde Spojenci skutečně nakonec přistáli s kluzáky nebo shodili své výsadkáře. Vtipné je, že kniha vyšla poprvé přibližně rok před spuštěním operace Overlord.

Kritická mapa by měla být tato (s. 130, obr. 25). S knihovním přístupem se k českému překladu Paratroopers z roku 1947 dá dostat na webu Moravské zemské knihovny.

[pjaro77]

https://www.osel.cz/13806-extremni-enta ... luony.html
Zhoudunming Tu z Brookhaven National Laboratory a jeho kolegové vzali kvantový entanglement z opačného konce. Zkoumali ho v měřítku neuvěřitelně malých vzdáleností uvnitř protonu, přičemž poloměr protonu je 0,84 femtometru (0,84 krát 10 na mínus 15).
Tu a spol. analyzovali data z vysokoenergetických srážek elektronů s protony, aby se mohli „podívat“ dovnitř jednotlivého protonu. Potvrdili předpovědi, že kvarky a gluony, tedy elementární částice, které vytvářejí strukturu protonu, jsou uvnitř protonu kvantově provázané a jako celek sdílejí informaci.

[bheid]

Devět států se na summitu v Ankaře podepsalo pod nápad na založení nové banky určené k rychlým a dostupným investicím do zbrojního průmyslu. Stále se však čeká na velké hráče a účast odmítlo i Česko. Ministerstvo financí argumentuje, že vstupní náklady by byly příliš vysoké a ekonomické přínosy jsou nejasné.
Banka pro obranu, bezpečnost a odolnost (Defence, Security and Resilience Bank, DSRB) vzniká pod taktovkou kanadské vlády. Její předseda Mark Carney mohl na letošním summitu Severoatlantické aliance v Ankaře slavnostně oznámit, že do ambiciozního projektu nalákal celkem osm dalších zemí.

Jsou to Albánie, Belgie, Řecko, Lotyšsko, Lucembursko, Rumunsko, Turecko a Ukrajina. Společně by nyní pod kanadskou taktovkou měly sepsat pravidla vznikajícího finančního institutu, jehož ambicí je napumpovat do přezbrojení především evropských členů NATO asi 117 miliard eur.

Zamčeno Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dsrb ... domaci_aha

[bheid]

Evropský žebříček zpravodajských služeb odhaluje silné stránky a slabá místa severských a pobaltských zpravodajských služeb

Nizozemská rozvědka byla před únorem 2022 uvedena v omyl zdrojem z Moskvy, přesto se ale umístila mezi prvními třemi.
Estonské zpravodajské služby hrají v lize, která je nad jejich možnosti, ale jejich skutečnou silou je kontrašpionáž.
Švédsko je skutečnou severskou zpravodajskou velmocí a jeho význam bude i nadále růst.

V evropském žebříčku zpravodajských služeb se na prvním místě umístila MI6 a Estonsko na osmém – tento žebříček však hodnotí spíše reputaci než efektivitu. Británie vynakládá miliardy, zatímco pobaltské státy hospodaří s rozpočty v řádu desítek milionů. Skutečnou otázkou je, kdo s tím, co má k dispozici, dosahuje nejlepších výsledků.
29. července zveřejnil francouzský časopis L’Express „žebříček zpravodajských služeb“ v Evropě. Estonští zpravodajci se s 27 body umístili na úctyhodném osmém místě. Litva se s osmi body umístila na 18. místě, zatímco Lotyšsko skončilo s jedním bodem na posledním místě mezi zeměmi, které nějaké body získaly; několik zemí nezískalo žádný bod. Každý hlasující vybral pět nejlepších, přičemž prvnímu místu udělil pět bodů a pátému jeden bod.
Autoři popisují hierarchii, kterou v rámci této profese vnímají, na základě rozhovorů s evropskými zpravodajskými profesionály.
Nejvíce respektováni jsou ti, kteří mají „krtka“ v kuloárech moci v Rusku, Číně a Íránu. Následují agentury schopné provádět sabotáže či dokonce atentáty, ačkoli právě tyto státem podporované vraždy obklopuje největší tabu. Vysoce ceněnou dovedností je také zachycování citlivých dat – prostřednictvím satelitů, odposlechových stanic, hackerství nebo napojení na podmořské kabely.
Tato kritéria nebyla při sestavování žebříčku formálně použita. Místo toho byli evropští zpravodajští odborníci jednoduše požádáni, aby poskytli své subjektivní hodnocení účinnosti a spolehlivosti svých protějšků.

Šedesát současných či bývalých profesionálů z 25 zemí, včetně Spojených států, souhlasilo, že budou působit jako „porota“. Jedná se tedy o malý vzorek, jehož reprezentativnost by neměla být přeceňována. Přesto však poskytuje alespoň povrchní představu o reputaci, kterou se těší evropské zpravodajské služby – a Estonsko se v tomto ohledu nemá za co stydět.
Proč stále dominuje Británie
Nesporným vítězem je britská MI6. Podle článku je její charakteristickou schopností verbování špionů na vysokých pozicích, což je dovednost, kterou jí závidí dokonce i Američané. Údajně tak činila v Rusku, ale také v Číně, Turecku a Íránu, kde až do roku 2019 manipulovala s náměstkem ministra obrany Alirezou Akbarim.
„Britové mají schopnost hrát na dlouhou trať, sázet na zdroje po dobu deseti let, trochu jako Rusové. A mají sklon k nečestným taktikám,“ řekl časopisu L'Express bývalý vedoucí pracovník DGSE.
V červnu 2024 Peking obvinil MI6 z náboru manželského páru, který tvořili čínští státní úředníci. Muž byl údajně poprvé osloven již před devíti lety, když studoval v Londýně.
Podle časopisu L’Express sahají britské metody až do 19. století, do období „Velké hry“, kdy rivalita s carským Ruskem vedla Británii k vedení války jinými prostředky. Tyto metody se později staly vzorem pro většinu evropských zpravodajských služeb. Tato dlouhá tradice vynesla MI6 obrovský mezinárodní prestiž i vysoké postavení v samotné Británii.

Pochybní uchazeči
Francouzská zahraniční zpravodajská služba DGSE se s 169 body umístila na druhém místě. Podle časopisu L’Express spočívá její síla v komplexním spektru schopností. Kombinuje technický sběr informací, lidskou zpravodajskou činnost a operační schopnosti.
Rozsáhlé znalosti o Africe údajně pomohly Francii překonat fiasko z února 2022, kdy odmítla uznat, že ruská invaze na Ukrajinu je na spadnutí. V červnu 2023 se DGSE prostřednictvím svých afrických sítí dozvěděla, že zakladatel skupiny Wagner Jevgenij Prigožin se chystá k pokusu o státní převrat proti Vladimíru Putinovi.
Nizozemská služba, která se s 97 body umístila na třetím místě, vděčí za svou silnou reputaci špičkovým schopnostem v oblasti kybernetického zpravodajství a boje proti terorismu.
To, co studie časopisu L’Express nezmiňuje – a co její odborní porotci pravděpodobně nemohli vzít v úvahu –, je skutečnost, že nizozemská média v červenci informovala o tom, že jak AIVD, tak MIVD těsně před začátkem plnohodnotné ruské invaze dospěly k pevnému závěru, že k plnohodnotné ruské válce proti Ukrajině nedojde.
To je řadí do stejné kategorie jako německé a francouzské zpravodajské služby, které podle pamětí bývalého generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga rovněž zpochybňovaly varování USA v období před ruskou invazí do Ukrajiny v plném rozsahu.
Podle nizozemského deníku „Volkskrant“ se nizozemský velvyslanec na Ukrajině Jennes de Mol na invazi začal připravovat již několik měsíců předem. „Na velvyslanectví jsme se na možnou ruskou invazi připravovali již od 29. listopadu 2021, kdy jsme obdrželi zprávy o soustředění 120 000 bojeschopných ruských vojáků na hranicích.“
Jak se dalo očekávat, do první pětky se dostala také Ukrajina. Hlasující ocenili její schopnost „mossadizovat“, což je odkaz na dovednost izraelské zpravodajské služby provádět vynalézavé tajné operace.
Kritice se nevyhnula ani Ukrajina. Časopis L’Express cituje nedávno penzionovaného estonského zpravodajského důstojníka, který uvedl: „Ukrajinské služby by měly být mnohem efektivnější.“ Bohužel tento důstojník nevysvětlil, na čem tento paušální soud zakládá.
Dvě další síly prý dnes formují ukrajinskou rozvědku: CIA, jejíž je od roku 2014 hlavním zdrojem podpory, a KGB. Časopis L’Express odkazuje na knihu novináře Bojana Pancevského „The Nord Stream Conspiracy“, v níž se tvrdí, že kyjevské zpravodajské služby zdědily po svých sovětských předchůdcích sklon k klanovému myšlení.

Think tank, nebo zpravodajská služba?
Německá Bundesnachrichtendienst (BND) se s 62 body umístila na pátém místě a má jak nadšené příznivce, tak i ostré kritiky. Tato služba je obzvláště respektována pro svou analytickou odbornost, je však také popisována jako skupina „výzkumníků v think tanku“.
V určitém období údajně odmítla provádět jakékoli operace v zahraničí. Nyní probíhá její reforma. Časopis L’Express cituje údaje zveřejněné deníkem Bild v lednu 2026, z nichž vyplývá, že pouze 2 procenta teroristických varování v Německu pocházela přímo od BND, zatímco 72 procent pocházelo od CIA.
Po první pětce se časopis L’Express podrobněji zabývá skupinou zemí, kterou odborníci na zpravodajské služby často považují za jeden blok: „severské země“ nebo, pro ty, kteří mají raději zkratky, „NB8“ – Nordic-Baltic Eight (osm severských a pobaltských zemí). Jedná se o diplomatické seskupení pěti severských a tří pobaltských zemí.
Jejich zpravodajské služby spojuje specializace na technologické zpravodajství, vynikající pověst a společný protivník: Rusko.
Švédsko se díky širšímu spektru schopností umístilo na šestém místě se 40 body. Za jeho specializaci je považováno lidské zpravodajství, které je údajně dědictvím studené války a často zahrnuje úzkou spolupráci s MI6 a CIA. V poslední době je vysoce ceněno také přesné sledování ruských vojenských pohybů ze strany Švédska. Portál Baltic Sentinel již dříve informoval, že Švédsko vysílá do vesmíru flotilu zpravodajských satelitů.
Země nyní zřizuje novou civilní zahraniční zpravodajskou službu UND, avšak její vojenská zpravodajská služba MUST a agentura pro signální zpravodajství FRA jsou mezi svými kolegy již dlouho vysoce ceněny.
Švédsko vstoupilo na poslední summit NATO v Ankaře s velkým zpravodajským úspěchem: bylo odhaleno, že letoun včasného varování a řízení GlobalEye od společnosti Saab byl vybrán jako náhrada za část stárnoucí flotily letounů AWACS typu Boeing E-3A americké výroby a stane se ústřední součástí budoucích leteckých sledovacích kapacit Aliance.
Finsko se v žebříčku špionážních služeb časopisu L'Express umístilo o něco níže (13. místo), přičemž se uvádí, že ruští špioni jsou údajně často odhalováni běžnými občany.
Norsko, které se s 34 body umístilo na sedmém místě, se pyšní tradicí zpravodajské služby zaměřené na „moře a Arktidu“.

Estonci hrají nad své možnosti
Estonci, kteří se umístili na osmém místě, jsou považováni za špičku v oblasti kybernetického zpravodajství a OSINT, tedy zpravodajství z otevřených zdrojů. Přesnost výročních zpráv estonské zahraniční zpravodajské služby o Rusku si vysloužila chválu i mezi odborníky, s nimiž časopis L'Express vedl rozhovory.
Dánsko, které se s 16 body umístilo na desátém místě, se zdá být poněkud pozadu. Špioni z Kodaně zažili chvíli slávy v roce 2010, kdy se jejich dvojitý agent Morten Storm infiltroval do al-Káidy. Od té doby je dánská rozvědka méně vyhledávaná, protože země investovala méně do ruského spisu.
Podle časopisu L’Express je Litva oceňována zejména za svou práci v oblasti „propojení mezi Ruskem a organizovaným zločinem“. Lotyšsko skončilo na 21. místě s jedním bodem. Christopher Steele, bývalý šéf ruské sekce MI6, popsal Lotyšsko jako „země hlouběji proniknutou ruským vlivem“, což mu ponechává méně obránců.
Deváté místo polské rozvědky s 22 body bylo negativně ovlivněno napjatou politickou situací v zemi.
„Polsko patří k zemím, kde jsou tajné služby politicky zneužívány. To vede partnery k opatrnosti,“ sdělil časopisu L’Express jeden z evropských zpravodajských úředníků.
V roce 2025 údajně pravicově populistický prezident Karol Nawrocki zablokoval udělení vyznamenání 130 zpravodajským důstojníkům.
To je vnímáno jako promarněný potenciál, protože polské špionážní sítě zaměřené na Rusko jsou, slovy bývalého vysokého důstojníka MI6, „vysoce účinné“.

Od nejlepších až po naprosté outsidery
Nejtvrdší kritika směřovala na Maďarsko, Bulharsko a Slovensko, z nichž žádná země nezískala ani jeden bod.
Maďarsko, kde Viktor Orbán již 16 let využívá zpravodajský aparát pro své vlastní účely, je v rámci evropské výměny zpravodajských informací vnímáno jako „černý pasažér“. V říjnu 2025 odhalila tři média plán Budapešti špehovat evropské instituce.
Bulharsko již dlouho frustruje své evropské partnery. Obzvláště výmluvnou epizodou byl rok 2013, kdy byl na krátkou dobu do čela kontrarozvědky jmenován oligarcha a mediální magnát Delyan Peevski. Bulharské elity údajně zůstávají „náchylné k ruskému vlivu“.
Téměř všeobecný konsenzus přisuzuje pochybné prvenství v kategorii „nejhorší zpravodajská služba v Evropě“ Slovensku, kde se údajně nepotismus snoubí s neschopností a ruskými vazbami.
V srpnu 2025 způsobil šéf zahraniční rozvědky Pavol Gaspar – který má údajně na bicepsu vytetovaného Kmotra – dopravní nehodu ve svém žlutém sportovním voze, přičemž měl na nohou žabky.

Co si myslet o zpravodajských službách pobaltských států
Co nám článek v časopise L’Express říká o pobaltských státech? Za prvé, zahraniční zpravodajské služby Litvy a Estonska začaly zveřejňovat výroční zprávy v letech 2014, respektive 2016. Tato investice do transparentnosti jejich činnosti se vyplatila, protože díky ní se tyto služby staly na mezinárodní scéně viditelnějšími. Zadruhé, žádná z pobaltských zemí není vyzdvihována pro vysoce rozvinuté schopnosti v oblasti lidské zpravodajské činnosti. Estonsko je například chváleno za kybernetickou zpravodajskou činnost a zpravodajství z otevřených zdrojů, nikoli však za HUMINT.
Jedním z možných náznaků „spícího“ stavu pobaltské lidské zpravodajské činnosti je absence skandálů týkajících se pobaltských zpravodajských agentů zatčených v Rusku. To pravděpodobně částečně souvisí i s obecnějším zhoršením podmínek pro lidskou zpravodajskou činnost uvnitř Ruska.
Litva vyniká svými znalostmi sítí organizovaného zločinu, které by teoreticky mohly poskytovat příležitosti i pro sběr zpravodajských informací od zdrojů.
Zatřetí, ve světě zpravodajských služeb je severovýchodní region NATO – seversko-pobaltský blok – vnímán jako jeden celek. Doufejme, že tato jednota není pouze vnímáním a že seversko-pobaltskou zpravodajskou spolupráci bude možné prakticky prohloubit, zejména s ohledem na rozvíjející se schopnosti Švédska v oblasti vesmírného zpravodajství, které budou klíčové pro novou strategii pobaltských států zaměřenou na hluboké údery.
Obecněji řečeno, pokud jde o hodnocení zpravodajských služeb, je jedna věc to, jak se navzájem hodnotí odborníci z oboru; druhou věcí je to, jak je hodnotí jejich zákazníci. Článek v časopise L’Express se tou druhou otázkou nezabývá.
Smysluplné srovnání zpravodajských služeb by mělo zkoumat, jak dobře dokážou včas odhalit hrozby a vydat varování; jak dobrý mají přístup k rozhodovacím centrům protivníka; jaký podíl zpravodajských informací předávaných tvůrcům politiky pochází z jejich vlastního lidského a technického sběru; a zda jejich hodnocení skutečně vedla ke konkrétním, zásadním rozhodnutím – nebo zda se jedná pouze o obecné úvahy na úrovni think-tanků. Z vojensko-bezpečnostního hlediska je kromě včasného varování zásadní posoudit schopnost ozbrojených sil rychle identifikovat cíle a vyhodnotit skutečnou – nikoli pouze deklarovanou – připravenost a zásoby protivníka. Zejména na počátku ruské války v plném rozsahu proti Ukrajině bylo zarážející, že pobaltské ozbrojené síly neměly k dispozici dostatek adekvátních informací, které by mohly poskytnout veřejnosti ohledně ruských válečných zásob. V lednu 2023 se hovořilo o tom, že Rusku dojde přesná řízená munice ještě před koncem roku, zatímco použitelnost zásob dělostřelecké munice ze sovětské éry byla pro pobaltské státy také všeobecným překvapením. Nejednalo se o problém výlučně pobaltských zpravodajských služeb, avšak pobaltské státy se prezentovaly jako světoví odborníci na Rusko, i když jejich informace o záležitostech zásadních pro pobaltskou vojenskou bezpečnost byly neúplné.

Dobrá pověst nestačí
V létě roku 2021 dospěly estonské zpravodajské služby k závěru, že Rusko nebylo zapojeno do migračního útoku vedeného přes Bělorusko proti Polsku a Litvě – a o něco později i proti Lotyšsku. V roce 2021 se zpravodajští důstojníci zdráhali situaci označit dokonce i za hybridní válku, ačkoli politici tak již v srpnu veřejně činili. Portál Baltic Sentinel si tuto informaci ověřil u několika zdrojů.
Polské bezpečnostní služby situaci vyhodnotily jinak. Již 14. října 2021 zástupce polských bezpečnostních služeb uvedl, že Polsko má pádné důkazy o zapojení Ruska a že operace probíhá s rozsáhlou podporou Ruské federace.
V současné době se veřejný konsenzus posunul k názoru, že Rusko mělo na operaci prsty.
Těžko říci, zda by hysterii kolem jaderné hrozby z konce roku 2022 mělo být rovněž považováno za selhání zpravodajských služeb. Zpětně se však jeví jako značně nepřiměřená. Je možné, že zpravodajské kruhy braly veřejnou jadernou doktrínu Ruska – včasné použití a podobně – příliš doslovně, aniž by dostatečně zohlednily hodnotu zveřejněné doktríny z hlediska informační války. Stejná otázka, kterou si kladou německé zpravodajské služby – zda se v podstatě jedná o think tank, nebo o operativně schopnou zpravodajskou službu – se nevyhnutelně vztahuje i na pobaltské státy.
L’Express však nezmiňuje, že podle samotných představitelů estonské rozvědky estonská vojenská rozvědka 24. února 2022 varovala Ukrajinu, že ruské výsadkové jednotky vzlétly z Pskova a směřují k Hostomelu. O dalších podobných operacích pobaltských zpravodajských služeb se však na veřejnosti objevilo příliš málo informací a na rozdíl od aktivit zpravodajských služeb několika jiných zemí je L’Express rovněž nepopisuje. Dva vysoce postavení klienti estonské zahraniční zpravodajské služby sdělili v exkluzivním rozhovoru pro The Baltic Sentinel, že 23. února 2022 estonská zahraniční zpravodajská služba vyhodnotila pravděpodobnost vypuknutí války jako „padesát na padesát“. Estonská vláda a ministerstvo obrany se však již připravovaly a chovaly, jako by válka byla jistá.
„Během posledních měsíců roku 2021 se [estonská zahraniční zpravodajská služba] skutečně soustředila hlavně na výčet důvodů, které nás měly přesvědčit, že válka je stále nepravděpodobná. Ne přímo, ale o to neúprosněji,“ sdělil deníku The Baltic Sentinel vysoký estonský vládní úředník.
To nutně nesnižuje Estonsko v žebříčku. Pouze to ukazuje, že i vysoce uznávané zpravodajské služby mohou být nejasné, když převádějí své analýzy do jasných a fundovaných hodnocení pro rozhodovací orgány. Stejně jako v případě Nizozemska si zadavatel zpravodajských informací – estonská vláda – vytvořila vlastní operační úsudek a podle něj jednala.
Zároveň francouzská zpravodajská studie nezmiňuje, že estonská Služba vnitřní bezpečnosti má nejlepší výsledky v Evropě, pokud jde o dopadení ruských špionů a sabotérů. Měla by to však uvést, protože článek jinak pojednává o kontrašpionáži vedle zahraniční a vojenské rozvědky.
I Estonsko, které v hodnocení provedeném odborníky dosáhlo vynikajících výsledků, má zjevně značný prostor pro zlepšení.
Reputace je jedna věc. Skutečné plnění, které v kritických okamžicích přináší konkrétní a praktickou bezpečnostní výhodu, je však něco zcela jiného.
Srovnání pobaltských států a jejich spojenců mezi sebou – či se zbytkem spřátelené Evropy – nám nakonec příliš mnoho neřekne. Nejdůležitější je, jak se jejich schopnosti srovnávají se schopnostmi protivníka a se samotnou hrozbou.

Evropský žebříček zpravodajských služeb opomíjí náklady na zpravodajskou činnost
Žebříček evropských zpravodajských služeb sestavený časopisem L’Express nabízí zajímavý vhled do toho, jak odborníci v oblasti zpravodajství hodnotí své kolegy. Zároveň však do značné míry opomíjí jedno z nejzřejmějších vysvětlení rozdílů v národních schopnostech: zdroje, které mají tyto služby k dispozici, se liší až desetinásobně, v některých případech dokonce více než stonásobně.
Britská MI6, která se umístila na prvním místě žebříčku, nepůsobí v měřítku malého státu. Jednotný rozpočet zpravodajských služeb Spojeného království, z něhož jsou financovány MI6, MI5 a GCHQ, činí pro rozpočtový rok 2025–2026 přibližně 5,26 miliardy eur. Konkrétní podíl MI6 není zveřejněn, ale již samotná velikost celkového rozpočtu dokládá technologický, operační a globální rozsah, v němž britská zpravodajská služba působí. Německá BND, která se umístila na pátém místě, může být kritizována za to, že je příliš analytická a nedostatečně operativní, ale její rozpočet na rok 2025 činil přibližně 1,2 miliardy eur. Tato částka pokrývá pouze jednu zahraniční zpravodajskou službu, nikoli celou německou zpravodajskou komunitu. Norsko, které se v průzkumu časopisu L’Express umístilo na sedmém místě, vyčlenilo v roce 2025 na svou zahraniční zpravodajskou službu Etterretningstjenesten přibližně 391 milionů eur. Plánovaná částka pro rok 2026 vzrostla na přibližně 441 milionů eur. Norsko tedy financuje své zahraniční zpravodajské kapacity v řádu několika set milionů eur, a to i přesto, že má pouze něco málo přes pět milionů obyvatel.
Pro srovnání: lotyšský Úřad pro ochranu ústavy (SAB) měl v roce 2025 rozpočet ve výši 32,25 milionu eur. SAB přitom není ani čistě zahraniční zpravodajskou službou. Kromě shromažďování zpravodajských informací v zahraničí patří mezi jeho povinnosti také kontrašpionáž, narušování činnosti zahraničních zpravodajských služeb a ochrana utajovaných informací Lotyšska, NATO a Evropské unie.
To znamená, že lotyšská služba musí s rozpočtem pouhých několika desítek milionů eur plnit funkce, které větší země rozdělují mezi několik agentur. Rozdíl mezi celkovým rozpočtem britských zpravodajských služeb a viditelným rozpočtem SAB je větší než 160násobek. Za těchto okolností nelze rozdíl v bodovém hodnocení považovat výhradně za měřítko odborné kvality či vedení. Rozpočty samozřejmě samy o sobě nerozhodují o výsledcích. Velká a nákladná služba může být byrokratická, pomalá nebo se řídit nevhodnými prioritami. Malá služba může v úzké oblasti dosáhnout výjimečné odbornosti, protože obzvláště dobře rozumí jednomu protivníkovi, efektivně využívá své zdroje a těší se důvěře svých partnerů.
Vysoké umístění Estonska v žebříčku časopisu L’Express zřejmě odráží právě tento druh vysoké návratnosti investic. Služba malého státu si vybudovala respektovanou pověst v oblasti analýzy Ruska, kybernetického zpravodajství a zpravodajství z otevřených zdrojů.
Spravedlivější srovnání by se ptalo nejen na to, čeho služba dosahuje v absolutních číslech, ale také na to, čeho dosahuje v poměru ke svému rozpočtu, počtu zaměstnanců a velikosti země. Takový přístup by mohl ukázat, že MI6 je nejmocnější zpravodajskou službou v Evropě, zatímco Estonsko nebo Norsko mohou být efektivnější v poměru k prostředkům, které mají k dispozici.
Žebříček časopisu L’Express proto měří především reputaci a uznání ze strany kolegů. Neměří, kolik každý bod stojí.

https://balticsentinel.eu/8519691/europ ... e-services

[bheid]

Vláda minulý týden schválila změnu č. 2 Územního rozvojového plánu, která stanovila takzvané akcelerační oblasti. V Libereckém kraji budou jen dvě, obě pro využití energie ze slunečního záření a obě na území města Ralsko. Jedna z nich je na bývalém vojenském letišti Hradčany.

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zp ... Yi83LzwvcA

[bheid]

Naše dějiny jsou neodmyslitelně spjaté s armádou, v níž sloužily desetitisíce vojáků. Příběh každého z nich, který se mým kolegům ve Vojenském historickém ústavu Praha objevuje pod rukama, stojí za zaznamenání a za sdělení veřejnosti. Jsem proto velmi rád, že s Lidovými novinami vznikl projekt, který od ledna 2016 jedenkrát týdně v rubrice Kalendář hrdinů přináší osudy především příslušníků československého vojenského odboje, a to jak domácího, tak vojáků i zahraničního. Pozoruhodné je, že seriál stále vychází. Slibuji, že na tomto místě budeme pokračovat ve zveřejňování příběhů našich hrdinů, kteří dosáhli nejvyšších vojenských hodností a vykonávali důležité funkce, ale i prostých vojáků, kteří prošli válkou jako vojíni nebo v poddůstojnických hodnostech.

Jako vyjádření úcty jsou symbolicky zařazovány i některé civilní osoby, jež aktivně vystoupily proti okupantům. Ke zdůraznění personální kontinuity všech tři odbojů jsou připomínáni také představitelé prvního a třetího odboje. Životopisy v Lidových novinách vycházejí u příležitosti významných událostí – narození či úmrtí, ale také zatčení anebo vynesení rozsudku. Zde přinášíme jejich souhrn.

Vzniká tak velmi zajímavý a pestrý soubor lidských osudů. Všem příslušníkům odboje ale bylo jedno společné – ideály demokracie a humanismu a vědomí, že za samostatnost státu a svobodu je nutno bojovat.

Za zdůraznění stojí, že jde o publicistický materiál, nikoli o slovníková hesla. A redakce také plně respektuje individuální přístup autorů, za což jejím zástupcům děkuji.

Část příběhů již vyšla v roce 2017 souborně v publikaci s názvem Osudy odvážných. Knihu k vydání připravili kolegové Jaroslav Beránek, Tomáš Jakl, Jaroslav Láník, Jindřich Marek, Ivo Pejčoch, Jiří Plachý a Prokop Tomek. Odpovědným redaktorem byl Jaroslav Furmánek a o výtvarné řešení a zlom se postarala Andrea Bělohlávková. Díly s dalšími již publikovanými příběhy, jsou v přípravě a brzy je vydáme.

Všem ještě jednou velice děkuji za odvedenou práci.

brig. gen. Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu Praha

Knihu do tisku připravilo grafické oddělení odboru prezentačního a produkčního VHÚ Praha.
Vydalo Ministerstvo obrany České republiky, Vojenský historický ústav Praha

https://www.vhu.cz/kalendar-hrdinu-vych ... -novinach/