Zemřel Vladimír Hrozný

[seabee]

Zemřel veterán druhé světové války Vladimír Hrozný, bylo mu 100 let
Ve věku 100 let zemřel 6. ledna veterán druhé světové války Vladimír Hrozný, svá poslední léta prožil v Brně. Podle Spolku vojenské historie Renata byl Hrozný posledním žijícím bojovníkem druhé světové války, který se jí aktivně zúčastnil od jejího začátku až do úplného konce. Poslední rozloučení se bude konat v sobotu od 13:00 v obřadní síni Nostalgie v Modřicích u Brna.
Vladimír Hrozný se narodil 5. května 1923 v ussurijské tajze v Rusku. Po napadení Ruska nacistickým Německem vstoupil dobrovolně do Rudé armády, kde nejdříve sloužil jako pěšák na frontě nedaleko Leningradu, později jako pilot, který létal na bitevníku Iljušin Il-2.

Po zranění při bombardování letiště v roce 1944 už létat nemohl a stal se průzkumníkem. Přes Besarábii (Moldavsko), Rumunsko, Jugoslávii, Maďarsko a Rakousko došel až do Československa, bojoval na jižní Moravě. Při pražském povstání byl vyslán jako průzkumník do Prahy, kde ho zastihl konec války. Zraněn byl celkem čtyřikrát.
o válce se Hrozný oženil s Češkou a získal československé státní občanství. V roce 1946 se ženou odjeli do Sovětského svazu, manželka se následně vrátila zpět. Sovětské orgány však Hroznému návrat neumožnily. Když chtěl nelegálně překročit hranice, udal ho převaděč a byl zatčen, při transportu do Lvova ale utekl a překročil československé hranice.

Hrozný poté žil v Bratislavě a živil se jako automechanik. Byl ale znovu zatčen a odsouzen na deset plus tři roky do gulagu, kde strávil několik let. Do Československa se vrátil po smrti sovětského vůdce Josifa Stalina, jeho manželka však byla už znovu vdaná. Hrozný pak pracoval v dolech na Ostravsku, ve státní traktorové stanici na severní Moravě. Při stavbě dálnice D1 se seznámil se svou současnou manželkou Marií. V Rusku byl za věznění v gulagu rehabilitován v roce 2004.

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zemre ... f6b220ee8/

[kacermiroslav]

Vladimír Hrozný se narodil 5. května 1923 v ussurijské tajze v Rusku jako potomek československých emigrantů, kteří se tam usadili v meziválečném období; to znamená, že jeho české kořeny byly spojeny s komunitou československých pracovníků a osadníků v dálkových oblastech Sibiře, což byl fenomén známý u několika menších skupin krajanů v Sovětském svazu během 20. a 30. let 20. století. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941 se Hrozný dobrovolně přihlásil do Rudé armády a nejprve sloužil jako pěšák u 1. frontu, kde bojoval v okolí Leningradu. Po vážném zranění při bombardování letiště v roce 1944 byl z fronty odvelen a převelen k průzkumným jednotkám, což nebylo standardní nasazení pro zraněné vojáky, ale bylo charakteristické pro jednotky Rudé armády, které často využívaly zkušené vojáky i po ztrátě primární specializace.

Vladimír Hrozný nebyl pouze „stoletým veteránem“, ale osobností, jejíž životní dráha prošla dramatickými změnami od války přes emigraci, politické perzekuce až po poválečné pracovní nasazení a osobní oběti, které byly typické pro generaci, jež zažila nejprve válku a poté poválečný režimní vývoj v Československu.