Ioannis Metaxas (1871-1941)
Ioannis Metaxas (1871-1941)
Řecký diktátor Ioannis Metaxas
Řecký generál a diktátor, předseda vlády v letech 1936–1941, Ioannis Metaxas se narodil 12. dubna 1871 do aristokratické rodiny na ostrově Ithaka v Jónském moři. V devatenácti letech ukončil studium na Hellénské vojenské akademii. Účastnil se také řecko-turecké války (1897), během níž se mu podařilo navázat vztahy s královskou rodinou. Poté se vydal do Německa na studia. Po návratu byl zařazen do generálního štábu. Před Balkánskými válkami v letech 1912-1913 byla reorganizována armáda, čehož se Metaxas aktivně účastnil. V roce 1913 byl jmenován hlavním velitelem řeckého generálního štábu a byl podporován řeckým králem Konstantinem I. Ministerský předseda Eleftherios Venizelos rezignoval na svoji funkci poté, co Metaxas odmítl pomáhat vést dardanelskou kampaň. Ve volbách v roce 1915 často označoval válku jako největší problém a když ve volbách Venizelos vyhrál, dal Metaxas rozkaz k mobilizaci armády, avšak následovně byl králem odvolán. Roku 1917 byl král sesazen a Venizelos se dostal k moci. Metaxas následoval krále do exilu a vrátil se až v roce 1920. Roku 1923 řídil ze zákulisí pokus o státní převrat. Ten se však nezdařil a Metaxas musel opět načas odejít ze země. V roce 1935 bylo v pochybném referendu většinou 97% hlasů rozhodnuto, že se země vrátí k monarchistickému zřízení a na trůn opět dosedl Jiří II. V roce 1936 jmenoval Jiří II. Metaxase prozatímním ministerským předsedou. Ten poté za podpory krále na sebe strhl veškerou moc a prosadil vyloučení některých prvků z ústavy zaručujících občanům demokratická práva. Během své čtyři roky trvající vlády masově pronásledoval politické oponenty, budoval policejní stát a uplatňoval tvrdou cenzuru. I když Metaxas příklon Řecka k fašismu odmítal, jeho režim byl v mnoha ohledech fašismem ovlivněn. Inspiroval se u Mussoliniho a po jeho vzoru uskutečňoval mnohé populární reformy - například osmihodinovou pracovní dobu, odluku církve od státu, snažil se zavést volební právo pro ženy, pozemkovou reformu, důchodový systém. Jeho režim se zaměřil na postupnou likvidaci opozice, zejména komunistů. Jeho "modré košile" z uskupení EON dokázaly eliminovat komunistickou hrozbu a mnoho jich také bojovalo ve španělské občanské válce na straně národních revolucionářů generála Franca. Řečtí fašisté měli jako svůj znak labrys (dvojitou sekeru) jako odkaz na první evropskou civilizaci na minojské Krétě. Metaxas se snažil oživit slávu národní minulosti či vybudovat kult osobnosti vůdce. V tomto ohledu však nebyl příliš úspěšný. I když se mu podařilo vytvořit o sobě obraz laskavého otce pečujícího o národ, nejednalo se o příliš charismatickou a uhrančivou osobnost.
Ioannis Metaxas měl jeden velký sen - "Velké Řecko". Chtěl připojit k Řecku tureckou Malou Asii, také Rhodos a další ostrovy, které však patřily Itálii. Z velkých přátel Mussoliniho a Metaxase se koncem třicátých let stali soupeři. Zašlo to nakonec tak daleko, že Itálie požadovala po Řecku jeho vlastní území. Metaxas se proslavil tím, že se postavil na odpor italskému diktátorovi Mussolinimu, který rozhodl o vpádu italských vojsk do Řecka 28. října 1940. Sebevědomí Italové narazili na tvrdý odpor řeckých vojsk - paradoxně vyzbrojeni italskými zbraněmi a v italských přilbách (součást předválečných dodávek z Itálie). I přesto, že italské jednotky byly daleko lépe vyzbrojeny než domácí Řekové, nedokázali udržet nad situací kontrolu a po řecké ofenzívě byla fronta zatlačena zpět na albánské hranice a zastavila se až 50 km od albánského města Berat. Italským jednotkám přispěchala na pomoc německá vojska, řecká obraná linie byla prolomena a následoval rychlý postup na řecké území. Avšak toho se již Metaxas nedožil. Zemřel 29. ledna 1941 na hnisavý zánět hltanu, který způsobil otravu krve. Na jeho post nastoupil Alexandros Korizis.
Zdroj:
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3258 ... el-ioannis
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ioannis_Metaxas
https://ww2db.com/person_bio.php?person_id=263
https://greekcitytimes.com/2022/01/29/o ... es-away-2/

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
- kacermiroslav
- 5. Plukovník

- Příspěvky: 6255
- Registrován: 25/3/2008, 14:07
- Kontaktovat uživatele:
Re: Ioannis Metaxas (1871-1941)
Po první světové válce jeho kariéru výrazně poznamenal konflikt mezi monarchisty a stoupenci Eleftherios Venizelos, protože Metaxas patřil k loajálním stoupencům řecké monarchie a po vítězství "venizelistů" byl na čas nucen odejít do exilu. Po návratu do Řecka se pokusil vstoupit do parlamentní politiky a založil monarchistickou stranu zvanou „Strana svobodného smýšlení“, která však nikdy nezískala větší podporu a ve volbách dosahovala jen minimálních výsledků. Zajímavým rysem jeho pozdější diktatury bylo, že ačkoli bývá často označována jako fašistická, postrádala některé klíčové znaky klasických fašistických režimů – například zde neexistovala masová vládnoucí strana a režim neusiloval o expanzivní války proti sousedům; místo toho byl ideologicky postaven na koncepci tzv. „třetí řecké civilizace“, která měla symbolicky spojovat antické Řecko, byzantskou tradici a moderní řecký stát. Důležitým nástrojem režimu se stala státem řízená mládežnická organizace Ethniki Organosis Neoleas, která měla vychovávat mladou generaci v duchu nacionalismu, disciplíny a loajality k monarchii; v jejím vedení se objevila i Metaxasova dcera Lulu. Metaxasův režim zároveň realizoval rozsáhlý obranný program na severních hranicích země, jehož výsledkem byla pevnostní soustava známá jako Metaxasova linie, budovaná především proti možnému útoku z Bulharska a inspirovaná moderními evropskými pevnostními systémy. Přestože Metaxas osobně obdivoval německý vojenský systém, jeho zahraniční politika byla ve skutečnosti poměrně pragmatická a postupně směřovala ke spolupráci s Velkou Británií, protože řecké vedení považovalo britské námořnictvo za hlavní garanci bezpečnosti ve východním Středomoří. Další zajímavostí je, že Metaxas si po mnoho let vedl velmi podrobný osobní deník, který se stal cenným historickým pramenem pro studium řecké politiky a vojenských příprav před druhou světovou válkou. Tyto zápisy zachycují nejen politické události, ale i jeho osobní názory na zahraniční politiku, vztah k Německu a obavy z italských ambicí na Balkáně. Jeho smrt v lednu 1941 měla také významný politický dopad, protože odstranila z řecké politiky autoritativní, ale relativně stabilizující postavu právě v okamžiku, kdy se země nacházela ve válce s Itálií a krátce před německou intervencí na Balkáně.


