V 30. letech 20. století byla velmi populární myšlenka těžkého dvoumotorového stíhače, velmi silně vyzbrojeného a disponujícímu vysokým doletem, přitom však s výkony nijak nezaostávajícími za běžnými jednomotorovými stíhači. Takové stroje měly být schopny doprovázet vlastní bombardéry po celou dobu letu, dále také bojovat s bombardéry protivníka, počítalo se také s bitevním a průzkumným nasazením. Praxe později ukázala, že ne vše funguje tak, jak bylo plánováno, především v doprovodné roli přinesly tyto stroje trpké zklamání, neboť nebyly schopny rovnocenného boje s jednomotorovými stíhači. Nicméně v mnoha jiných rolích, např. jako noční stíhači, průzkumníky, bitevníky a podobně, prokázaly vysokou užitečnost.
Práce na takové kategorii letounů probíhaly samozřejmě i ve Francii. Již v roce 1933 vzniklo na ministerstvu letectví zadání programu BCR (Bombardement, Combat, Renseignement), kdy měl stroj umožňovat s minimem úprav výrobu v provedení lehký bombardér, těžký stíhač a průzkumník. V roce 1934 však byla vypsána soutěž na specialisovaný těžký stíhací letoun kategorie C.3 (Chasse 3 čili třímístný stíhací). V říjnu 1936 vydalo STAé (Service Technique de l'Aeronautique čili technická správa letectva) již přesné požadavky na dvoumotorový třímístný těžký stíhací leteun vyzbrojený dvěma 20 mm kanony. Nabídku obdrželo celkem osm firem, jednou z oslovených byl i Breguet. Zde vznikl pod vedením Georgese Ricarda projekt Bre.690. Firma stavěla prototyp na vlastní náklady, objednávka na něj přišla dodatečně až 26. 3. 1937. V té době byl však již byl vybrán stroj pro kategorii C.3, Potez 630 C.3, přičemž se již rozjížděla jeho výroba. To ovšem znamenalo, že v původním určení již Bre.690 neměl mnoho šancí. Naštěstí byl od počátku vyvíjen podle požadavků BCR s možností snadné adaptace k dalším účelům, proto na popud STAé začala být vyvíjena jeho dvoumístná útočná bombardovací (AB - Assault Bombardement čili útočný bombardér) verze. Jelikož však byl první prototyp již blízko k dokončení, byl dostavěn ještě v původním stíhacím provedení, aby nebyly zkoušky zdrženy přestavbou. To se však nakonec ukázalo být zbytečnou starostí, Bre.630 byl totiž stavěn pro motory Hispano-Suiza HS 14AB, které však poháněly i Potez 630 a byly přednostně dodávány pro něj, takže jinak kompletní prototyp na ně musel čekat celých 10 měsíců!
Bre.690-01 byl tedy zalétán až 23. 3. 1938 šéfpilotem Bréguetu Morisem Klassem. Poháněn byl dvěma motory HS 14AB-02/03 o výkonu 500 kW, pro které bylo neseno 704 l paliva ve dvou nádržích v křídlu po 205 l a dvou v motorových gondolách po 147 l. Výzbroj tvořily dva pevné kanony Hispano-Suiza HS 404 ráže 20 mm s 60 náboji v bubnu v přídi trupu a jeden pohyblivý kulomet MAC-34 ráže 7,5 mm pro obranu dozadu. Po čtyřech měsících továrních zkoušek byl dodán do CEMA (Centre d'Essais du Matériel Aérien čili zkušební středisko letecké techniky), kde byly zjišteny výborné výkony a letové vlastnosti. Kritizován byl slabý podvozek. Výsledky zkoušek byly celkově natolik přesvědčivé, že se nečekalo na prototyp v bitevním provedení a - i přes odpor části velení Armée de l‘Air proti zavedení strojů kategorie AB - bylo již 14. 6. 1938 objednáno 100 kusů, což bylo o měsíc později zvýšeno na 204 kusů.
Bre.690-01Bre.691 AB.2
Prototyp Bre.691-01 byl poháněn motory Hispano-Suiza HS 14AB-10/11 o výkonu 533 kW, pro které bylo neseno 944 l, což bylo zajištěno přidáním dvou nádrží po 140 l do motorových gondol. Pro zachování těžiště byly motory posunuty o 25 cm dopředu, chladiče oleje byly z křídla přesunuty pod motory. Upravena byla výzbroj, nyní ji tvořil jeden kanon HS 404 vpravo na přídi a 2 kulomety MAC 1934 ráže 7,5 mm s 500 náboji na hlaveň v o 30 cm prodloužené přídi. Zbraně bylo možno sklopit o 15° dolu, k zaměření sloužil Beille-Lemaire 40. Další kulomety MAC 34 byly po jednom umístěny na hřbetě, ten byl pohyblivý s 1000 (?) náboji, a vespod trupu s 500 náboji, ten střílel šikmo dozadu dolu. V trupové pumovnicí (v místě navigátora na Bre.690) bylo možno nést osm 50 kg pum (podle některých pramenů původně jen 6 pum) na závěsnících Gardy 33. Zesílen byl podvozek a použita větší kola. Osádku chránilo lehké pancéřování, nádrže byly opatřeny samosvornými obaly (část zdrojů však použití chráněných nádrží popírá).
Sklopná výzbrojK zalétání došlo 22. 3. 1939. Zkoušky prokázaly předpokládané výkony a vlastnosti a brzy bylo rozhodnuto o zahájení výroby. Ta se rozběhla dosti rychle (nejen na Francii), vliv mělo pravděpodobně to, že se Breguet vyhnul slučovacím zmatkům, neb z jeho závodů ve Villacoublay a Biarritz vznikl státní Arsenal de l‘Aéronautique a zbytek se znárodnění dokonce vyhnul! První sériový stroj tak byl zalétán již 15. 5. 1939. Byl poháněn motory HS 14AB-10/11 o výkonu 533 kW, určenými pro menší výšky a tedy pro bitevníky vhodnějšími. Prvních 50 strojů mělo vrtule Ratier 1447/1448, další Hamilton HS 1311/1312. Motory HS 14AB byly jediným, zato však velmi podstatným problémem stroje, byly totiž velmi nespolehlivé a pro vytížení firmy Hispano-Suiza vývojem motorů řady HS 12Y a Z se toto nedařilo řešit. Proto bylo rozhodnuto je nahradit spolehlivými Gnôme-Rhône 14 M-06/07 o výkonu 515 kW. Stalo se tak od 79. stroje. Dále níže viz. Bre.693.
Výroba, běžící ve Villacoublay, tedy dala 78 Bre.691, z nich bylo letectvu předáno 75 kusů. První stroje získala experimentální jednotka s příslušníky z GB II/54. V říjnu pak začali být první stroje dodávány k GBA I/54 (Groupe de Bombardement d‘Assault). Vzhledem k bídným motorům byly letouny dosti neoblíbeny jak osádkami tak pozemním personálem, s příchodem Bre.693 přešly k výcviku.
Bre.691 AB.2Bre.692
Nerealizovaný projekt těžkého stíhače Bre.690 s motory Gnôme-Rhône 14 N (verze-?) o výkonu 720 kW.
Bre.693 AB.2
Prototyp, vzniklý úpravou Bre.691 N°19 pro motory Gnôme-Rhône 14 M-06/07, byl zalétán 25. 10. 1939. Od 24. 10. byl testován v CEMA. Výkony se oproti Bre.691 lišily minimálně, ale spolehlivost motorů byla výrazně vyšší. První sériový Bre.693 AB.2, zalétáný 2. 3. 1940, byl vlastně 79. Bre.691 s motory GR 14M. Zpočátku se kromě motorů Bre.691 a Bre.693 nijak nelišily, ale od stroje N°70 přestala být přední výzbroj sklopná, nyní byla napevno pod úhlem 2,5°. Pozdější Bre.693 měly ještě další dva pevné kulomety MAC 34 montované v každé motorové gondole pro střelbu šikmo dozadu dolu. Některé také měly upravené výfuky pro získání tahu. Výroba ve Villacoublay dala 224 strojů (některé ve fázi těsně před dokončením), později se přidalo také SNCAO v Bourges, zde stihli vyrobit 30 kusů. Dodávky letectvu začaly v březnu 1940, předáno bylo pouze 124 (128 ?) strojů, které byly nasazeny u GBA I a II/5, GBA I a II/54 a GBA II/35
Plány Aéronavale na získání 100 letounů pro své pozemní jednotky zrušila kapitulace. Získalo pouze prototyp Bre.694-01 (viz.).
Bre.693 AB.2 v pozdějším provedení zespodu...všimněte si prosklených dvířek pumovnice, umožňujících i průzkumné nasazení strojůBre.694
Šlo o třímístný taktický průzkumný letoun, vyvíjený podle požadavků Švédska. To posléze objednalo 12 kusů. Trup stroje vycházel z Bre.690, v prostoru navigátora byla vytvořena kabina pozorovatele, také se zde počítalo s vestavbou kamery. Pohon obstarávaly motory GR 14M-04/05 o výkonu 515 kW. Výzbroj tvořily dva pevné a jeden pohyblivý kulomet. Prototyp byl zalétán 20. 1. 1940. Začátkem června jej převzalo Aéronavale.
Švédsko na jaře objednávku zrušilo, ale zájem projevila Belgie. Ta však chtěla unilverzálnější stroj, stavěný ve dvou provedeních, buď jako třímístný průzkumný nebo dvoumístný bombardovací. Počítalo se s licenční výrobou 32 strojů a také s dalšími pro Francii, ale Němci byli rychlejší.
Bre.695 AB.2
Francouzské letectvo bylo až posedlé zajištěním dodávek letounů v případě výpadku výrobu motorů. Druhým důvodem tohoto požadavku byla neschopnost domácích firem dodávat dostatečná množství motorů. Vznikalo proto mnoho modifikací jednoho stroje pro různé vlastní i zahraniční motory. Bohužel výhoda plynoucí ze zabezpečení dodávek letounů byla více než přebita chaosem při výrobě různých versí letounů a v dodávkách náhradních dílů.
Toto se samozřejmě nevyhlo ani Breguetu. Již 27. 7. 1939 bylo objednáno 15 strojů Bre.695, což byl Bre.693 s motory Pratt & Whitney SB 4G Twin Wasp Junior o výkonu 607 kW. Přestavbou Bre.690 (?) vznikl prototyp Bre.695-01, zalétaný 3. 4. 1940. Výsledky zkoušek nebyly nejlepší, motory byly sice výkonnější a lehčí než GR 14M, ale měly o cca 20 % větší průměr, což vedlo k nutnosti zavést větší gondoly a pro zachování těžiště motory posunout vpřed. To vše negativně ovlivnilo výhled pilota do stran, již tak ne nejlepší, větší aerodynamický odpor gondol pak snížil výkony, zhoršily se také letové vlastnosti. Přesto byl stroj uznán za hodný výroby. První sériový byl hotov 24. (23. ?) 4. 1940. Ve Villacoublay jich vzniklo cca 50, letectvu bylo předáno 33 kusů. Některé vznikly přestavbou z Bre.691. První se k GBA 18 (původně GBA I/54) dostaly začátkem července.
Bre.693 a 695 byly samozřejmě používány i Armée de l'Air de l'Armistice (letectvo Vichy). Na rozdíl od mnoha jiných typů nedošlo k evakuaci do severní Afriky, respektive se tam dostalo pouze 5 strojů. Ve Francii zůstalo 49 Bre.693 a Bre.695, které byly, nijak intensivně, používány u GBA I/51 a I/54. Po okupaci zbytku Francie v listopadu 1942 byly zabaveny Němci, ti jich 26 předali Itálii, kde byly využity k výcviku.
Bre 695 AB.2Bre.696 B.2
Šlo o dvoumístný lehký bombardér odvozený z Bre.693. V prodloužené pumovnici bylo možno nést čtyři 100 kg nebo dvě 200 kg pumy. Zaměřovány bylu pomocí Bronzavia D30 v zadní kabině. Hlavňová výzbroj byla zredukována na dva pevné a jeden pohyblivý kulomet. Prototyp Bre.696-01 byl zalétán 3. 11. 1939. Počítalo se se zavedením výroby u SNCAO v Bourges, ale prioritu měla výroba bitevníků, takže z toho sešlo ve prospěch Bre.693.
Bre.697
Překonstruováním Bre.691 N°17 na motory GR 14 N-48/49 o výkonu 849 kW vznikl prototyp Bre.697-01. Byl to experimentální stroj pro projekt Bre.700 (viz. níže). Byl zalétán 19. 10. 1939. Výkony výrazně vzrostly, např. maximální rychlost na až 570 km/h.
Bre.698 BP.2
Projekt střemhlavého bombardéru na bázi Bre.693. Prototyp byl přestavován z Bre.690 (čili z prototypu Bre.695 ?), ale nebyl dokončen.
Bre.699 B.2
Projekt Bre.696 s motory Pratt & Whitney SB 4G Twin Wasp Junior.
Bre.700 C.2
Projekt vysoce výkonného těžkého stíhače vycházejícího z Bre.690 a poháněného motory GR 14N-48/49. Práce na projektu běžely od poloviny roku 1939. Základem výzbroje měly být čtyři kanony ráže 20 mm. Počítalo se s rychlostí 600 km/h v 4000 m. 17. 2. 1940 byly objednány dva prototypy, ale vznikla již jen maketa.
Bre.810
Projekt dvoumístného palubního střemhlavého bombardéru pro program AV.2 z října 1939. Vycházel z Bre.693, měl být poháněn GR 14M-04/05.
HODNOCENÍ
Přes velmi tvrdé ztráty, když při provedení cca 500 akcí bylo ze 106 k bojovým jednotkám dodaných Breguetů přímo v boji ztraceno 47 (bývá uváděno dokonce až 68) strojů, je lze celkově hodnotit kladně. Poměrně vysoká rychlost umožňovala provádět akce bez stíhacího doprovodu i v podmínkách výrazné převahy Luftwaffe. Letouny snesly relativně velká poškození, výzbroj byla posuzována jako efektivní. Také opravy byly většinou snadné a rychlé, např. výměna motoru trvala u Bre.693 do 80 minut. Nelze se ovšem nezmínit ani o záporech, podvozek byl i po úpravách příliš slabý a poruchový, u bitevníku vadilo slabé pancéřování a ochrana nádrží (byla-li vůbec použita ?), přesnost bombardování byla, vzhledem k absenci pro to vhodného zaměřovače, dosti nízká. Největším problémem však byla nevyjasněná taktika nasazení, vyvíjená prakticky až přímo z v boji získaných poznatků, přičemž rychlý kolaps Francie již neumožnil skutečně efektivní akce.
Přízemní útok
Smutný konec TECHNICKÉ ÚDAJE (Bre.693)
ROZMĚRY
Rozpětí: 15,53 m
Délka: 9,68 m
Výška: 3,2 m
Nosná plocha: 29,25 m
HMOTNOST
Prázdná: 3010 kg
Vzletová: 4500 kg
Maximální: 4900 kg
VÝKONY
Maximální rychlost: 390 km/h (u země), 480 km/h (v 4000 m)
Dostup: 7800 m
Dolet: 1350 km
Bre 693 a spol.
Řez trupemZDROJE:
Letadla Francie 39-45, J. Schmid, Fraus 2003
French Bombers Of World War II, A. Pelletier, In Action č.189, Squadron/Signal Publications
Internet
