Lemko-rusínská republika
Krátce po rozpadu Rakousko-Uherska, byla 5. prosince 1918 v Malopolsku (tehdy Halič) založena Lemko-rusínská republika. Nutno poznamenat, že tento malý stát neměl dlouhého trvání a bouřlivá doba jejich snahy na samostatnost rychle semlela. Lemkové žili v polském jiho-východním pohraničí od 14. století v pásu širokém 10-25 km od Popradské doliny až k údolí řeky Oslawy. Mezi lemkovské osady patří Krynica-Zdrój, Uście Gorlickie, Rzepedź, Komańcza, Łosie, Nowica, Zdynia, Gładyszów, Hańczowa, Bartne, Bielanka, Regietów, Mokre, Szczawne, Kulaszne, Turzańsk, Zyndranowa, Świątkowa Wielka, Śnietnica, Florynka. V Gładyszówě 27. listopadu 1918 vznikla Rusínská rada, která si stanovila cíl připojit lemkovské území k Rusku, což však za přítomnosti bolševiků nepřicházelo v úvahu. Koncem roku 1918 vznikly také Okresní ruská rada v Śnietnici a Ruská rada v Krynici. Dne 5. prosince 1918 se lemkovské rady spojily a ve Florynce vyhlásily vytvoření Lemko-rusínské republiky (lemsky "Ruská Narodna Respublika Lemkiv"). Kromě území obydleného Lemky si Lemko-rusínská republika nárokovala rozsáhlá okolní území obydlená a ovládaná Poláky (oblast Zakopaného, Nového Targu, Nového Sadce atd.), na kterých Lemkové nikdy nežili.
Vůdčími postavami lemkovského hnutí se stali Dr. Jarosław Kaczmarczyk (1885-1944), Dr. Aleksander Cichański a kněz Mychal Jurczakewycz (1869-1952). Jimi vedená delegace se připojili k pařížské mírové konferenci, kde požadovala, aby byla republika připojena k Československu na základě autonomie (což podpořil zejména Grigorij Žatkovič, který již dříve pomohl k ČSR připojit Podkarpatskou Rus). Nebyly však určeny jednoznačné cíle hnutí. Objevovaly se i snahy udržet stát samostatný (s hlavní městem v Užhorodě nebo Prešově). Tradičně byly místní úřady proruské a možná i to byl důvod, proč bylo odmítnuto připojení (podepsání unie) k Západoukrajinské lidové republice (ZULR). Zde se krátce zdržím, jelikož souběžně s Lemko-rusínskou republikou souběžně existovala též Východní Lemkovská republika, označovaná též Komančská republika, se sídlem ve vesnici Komańcza (zahrnovala 33 vesnic) a která v listopadu 1918 zamýšlela připojení právě k Západoukrajinské lidové republice.
Situace se však záhy zkomplikovala po vypuknutí polsko-ukrajinské války a obsazení Ukrajinské lidové republiky polskými vojsky. Od konce ledna 1919 se v Lemko-rusínsku konaly manifestace za sjednocení s Rusíny v ČSR, Polsko se však nemínilo vzdát této části Malopolska a Československo nemělo valný zájem o jeho ovládnutí. Brzy po vyhlášení republiky bylo území osídlené Lemky obsazeno polskou armádou a Lemko-rusínská republika přestala existovat. V březnu 1919 byli přední představitelé republiky (mezi nimi i Jurczakiewycz a Kaczmarczyk) uvězněni a obviněni z vlastizrady, ale soud v Novém Sadci je osvobodil. Saintgermainská smlouva, podepsána 10. září 1919, přidělila oficiálně celou Halič Polsku.
Polský a lemský politik, právník a prezident Lemko-rusínské republiky Jarosław Teofilovyč Kaczmarczyk se narodil 26. července 1885 v obci Binczarowa. Jeho otec byl známý kněz a polský aktivista, reverend Teofil Kaczmarczyk, který byl pro-lemkovský a podporoval politiku Lemků. Mladý Jarosław viděl ve svém otci vzor. Na jeho přání studoval na Lvovské univerzitě, kde získal doktorát filosofie. Během první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě. Po skončení války chtěl využít rozpad Rakousko-Uherska a rozhodnout o politickém osudu Lemků. V důsledku toho zorganizoval spolu s několika dalšími aktivisty politické hnutí v Karpatech. Pátého prosince 1918 vyhlásili nezávislost Lemko-rusínské republiky. Během tohoto období byl Jarosław Kaczmarczyk v čele Rusínské rady ve své rodné vesnici Binczarowa. Jako mnoho Lemků své doby, cítil silnou kulturní blízkost k Rusům a obhajoval spojení s Ruskem. Vzhledem k tomu, že byl antikomunistou a v té době nebylo spojení s Ruskem možné, podporoval proto spojení s Československem jako provizorní řešení do doby, než skončí občanská válka v Rusku ve prospěch bílých. V lednu 1919 se Kaczmarczyk stal prezidentem republiky. Nově vzniklé Polsko však mělo s Lemky jiné plány a hodlalo převzít kontrolu nad republikou. To vedlo k četným konfliktům. Stovky Lemků, kteří sloužili v polské armádě, uprchli do zahraničí pronásledováni armádou. Ve snaze tuto krizi vyřešit, přijel roku 1919 Kaczmarczyk do Varšavy vyjednávat. V této snaze se ale neměl možnost opřít se o politickou a ani vojenskou sílu. Postupně tak byla republika zlikvidována a začleněna do Polska. Zpočátku nebyli Lemkové ochotní se připojit, ale postupem času se podvolili. Dne 8. ledna 1921 byl Kaczmarczyk zatčen a v červnu postaven před soud. Hájil sebe a svou činnost tím, že Lemkové chtěli s Polskem dobré vazby a obchodní vztahy. Na konci roku byl zproštěn všech obvinění a propuštěn. Poté si otevřel právnickou praxi ve městě Muszyna u hranic s Československem. V roce 1923 krátce navštívil USA, ale odmítl pozvání do čela Lemkovského kongresu v New Yorku. Od této chvíle se mezi Lemky moc neobjevoval a patrně byl rozčarován z předchozího politického neúspěchu. V advokacii byl aktivní přinejmenším do vypuknutí druhé světové války (v roce 1939) po níž odešel do důchodu a zemřel v roce 1944. I přes jeho předčasný odchod do důchodu z politického života, Kaczmarczyk a jeho vlastenecká činnost zůstala Lemkům v paměti, a dodnes v něm chovají velkou úctu, především za to, že úspěšně přitáhl mezinárodní pozornost na tuto pozapomenutou krajinu.
Zdroj:
http://www.carpatho-rusyn.org/lemkos/lemrepub.htm
https://wiadomosci.wp.pl/rusinski-sen-o ... 034861376a
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lemko-rus ... _republika
https://pl.wikipedia.org/wiki/Ruska_Lud ... emk%C3%B3w
https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1pa ... _republika
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajinsk ... _republika
https://pl.wikipedia.org/wiki/Micha%C5%82_Jurczakiewicz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaros%C5%82aw_Kaczmarczyk
