Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Zemakt »

Obrázek
Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945.
Část 4.

V posledním kvartálu roku 1943 začal ze skluzů loděnice Abeking & Rasmussen AG sjíždět poslední typ R-Bootu s Voith-Schneiderovým pohonem, jímž německé námořnictvo celou takto koncipovanou řadu motorových minolovek uzavřelo. Zatímco výzbrojní a výstrojní schéma Räumbootů druhé poloviny války zůstalo identické, takřka již tradičně u nového typu R130 vzrostly rozměry a výtlak 1). Nicméně, objem sériové výroby za svými předchůdci silně pokulhával. Vezmeme-li pak v potaz, že od převzetí posledního člunu předcházející řady (R129) v srpnu téhož roku uplynuly téměř tři měsíce. A zároveň, že od listopadu 1943 do ledna 1945, kdy Kriegsmarine převzalo první, respektive poslední kus „erstotřícítek“ (R130 – R150), bylo vyrobeno pouze 21 kusů. Následná úvaha nad paralelou výrobní a materiálové náročnosti Voith-Schneiderova řešení pohonu s výrobní a materiálovou nouzí třetí říše druhé poloviny války nemusí být zrovna od věci. Obzvláště, porovnáme-li počty vyrobených kusů s typem R218. Celá menší série tak sotva stačila na pokrytí bojových ztrát „ersedmnáctek“ a „erjednačtyřicítek“.

1) Minenräumboote R130: délka 41,1 m, šířka 5,80 m, ponor 1,67 m, výtlak plný 155 t, pohon 2 x diesel MWM o celkovém výkonu 1 800 koní doplněný menším pomocným čtyřválcem (Deutz, MWM) o 70- 75k, palivo 11 t, max. rychlost 19 uzlů, dosah 900 n.m./15 uzlů, výzbroj 1 x kanón Rheinmetall 3,7 cm/80 SK C/30 nebo Rheinmetal 3,7 cm/69 Flak M/42, 2 x 2 Rheinmetal 2 cm/65 C/38 nebo 2 x 1 Rheinmetal 2 cm/65 C/38, 1 x 1 8,6 cm R Ag M42/43, minolovné zařízení, hydrofon, skluz hlubinných bomb, posádka 41.


První kusy již výše zmíněného Räumbootu typu R218 začalo Kriegsmarine do svého stavu zařazovat v červenci 1943, načež do konce března 1945, kdy byla dokončena poslední loď, stihla Yacht-und Bootswerft Burmester Räumbootswerft vyprodukovat 62 člunů (R218-R276, R288-R290) a dalších 10 rozpracovat (R291-R300) 2). Pomineme-li oproti svému předchůdci, řadě R151, opětovný nárůst rozměrů, pak nejpodstatnější změny ukrývalo podpalubí. Stále větší požadavky na nesenou výstroj a výzbroj, ruku v ruce se zvyšujícím se výtlakem, způsobily, že dosavadních 1 800 koní pohonné soustavy přestalo stačit. Východiskem se tak staly nové diesely, taktéž od MWM, dávající v souhrnu 2 500 koňských sil. Větší „žravost“ motorů bylo nutné kompenzovat zvětšeným obsahem nádrží (15 t), nicméně i přesto výkonnostně zůstával nový typ přibližně na stejné úrovni „erstopadesátjedniček“. Hlavní devíza těchto člunů tedy spíše spočívala v zachování dostatečně kvalitních nautických vlastnostech, zejména s ohledem na násobný růst ofenzivní výzbroje, ale i pasivní ochrany.

2) Minenräumboote R218: délka 39,4 m, šířka 5,72 m, ponor 1,61 m, výtlak plný 148 t, pohon 2 x diesel MWM o celkovém výkonu 2 500 koní (R239 2 x diesel KHD o 2 400 koní) doplněný menším pomocným čtyřválcem (Deutz, MWM) o 70- 75k, palivo 15 t, max. rychlost 21 uzlů, dosah 1000 n.m./15 uzlů, výzbroj 1 x kanón Rheinmetall 3,7 cm/80 SK C/30, nebo Rheinmetal 3,7 cm/69 Flak M/42, 3 x 2 Rheinmetal 2 cm/65 C/38 nebo 3 x 1 Rheinmetal 2 cm/65 C/38, minolovné zařízení, hydrofon, skluz hlubinných bomb, posádka 40.

Obrázek

S výjimkou 2., 6., 11. a 12. Räumbootsflottille sloužily oba popisované typy ve zbývající většině ostatních Räumbootsflottillen až do hořkého konce třetí říše. Z celkového počtu jednadvaceti vyrobených erstotřícítek, byly ve víru války ztraceny čtyři kusy. Zbytek si mezi sebou rozdělili vítězní Spojenci. Jeden kus byl přidělen Sovětskému svazu, dva Velké Británii a 14 kusů připadlo USA. Se vznikem Bundesmarine v roce 1956 se však rovných 13 kusů vrátilo pod vlajku země svého zrodu. U obnoveného západoněmeckého námořnictva následně čluny sloužily ve své původní úloze, později v roli hulků – ubytovacích lodí. V průběhu šedesátých let byly lodě postupně vyřazovány, když ještě v srpnu 1970 dochází k prodeji veterána R134, alias Merkuru, do soukromých rukou. Z početnější série typu R218 bylo potopeno 17 člunů, zbytek byl rozdělen mezi Dánsko (9), Nizozemí (9), SSSR (12), USA (6) a Velkou Británii (2), přičemž jejich osud více méně kopíroval osud svých výše popsaných souputníků.

Pomineme-li přeci jen poněkud fádní výčet takticko-technických dat a detailů, byť nezbytný. Jako jakýsi menší vhled do tehdejšího světa námořní války, do života a umírání posádek malých člunů, může dobře posloužit níže uvedené volné převyprávění, respektive výtah ze zprávy o výslechu přeživších námořníků Räumbootu R 184 (http://www.uboatarchive.net/Int/R-184INT.htm). Mj. samotná „zpráva o výslechu“ představuje pro hlubší zájemce o problematiku malých motorových minonosek nebývale hodnotný soubor informací.

Obrázek
Potopení R 184
16. srpna 1942, 21:25 hod., kanál La Manche, 105 °cca 9 mil od South Foreland.


V polovině srpna 1942 se B.S.N. (Befehlshaber der Sicherung der Nordsee) v kanálu La Manche rozhodlo realizovat poměrně mohutnou minovou operaci, jejíž podstata spočívala v položení několika „minových přímek“, situovaných rovnoběžně s francouzským pobřežím u Dieppe a pobřežím anglického Doveru. Pro daný účel zabezpečovací velitelství pro oblast Severního moře vyčlenilo nemalou sílu cca 30 člunů 2., 4., 10. a 12. Räumsbootflottille, přičemž jedním z mnoha účastnících se R-Bootů byl člun R 184 (Obersteuermann Welzer).

Jak již v minulé části zaznělo, výrobcem „erstočtyřiaosmdesátky“ byla brémská loděnice Burmester Burg-Lesum, výhradní producent typu R 151. Zatímco na skluzech „werftu“ docházelo k postupným dokončovacím pracím na R 184 a jejích sestrách, nově tvořící se posádka ubytována v nedalekém hostinci si rozhodně na nedostatek příležitostí ke stmelování „manšaftu“ nemohla stěžovat. 11. dubna 1942 došlo k oficiálnímu převzetí člunu námořnictvem a o týden později i k jeho uvedení do provozu. Motorové zkoušky probíhaly na Vezeře, načež další zkušební a výcvikové plavby R 184 se konaly v Kielu a Cuxhavenu. Zatímco v Kielu došlo k dalšímu ladění motorů a instalaci ochranných štítů 2 cm kanónů a pancéřování lodní nástavby (Kriegsmarinewerft Kiel, ex – Howaldtswerke AG). V Cuxhavenu tou dobou dochází k formování 10. Räumsbootflottille, v jejímž rámci zmiňovaný člun, vč. sester R 183, 185 a 186, utvořil druhou skupinu. K přesunu na frontu došlo mezi 8. a 24. červencem přes Rotterdam, Ostende, Dunkirk, Dieppe a Le Havre, aby následně zmíněné čluny vyvázaly v Ouistrehamu. Zde se takřka ihned po svém příjezdu skupina zapojila do výcvikového procesu, a o pár dní později i svého prvního křtu ohněm. V případě R-Bootu R 184 i posledního, ale to již poněkud předbíháme.

Jak již výše zaznělo, mnoho příležitostí k rozkoukání v novém působišti posádky přibyvších člunů neměly. Takřka vzápětí totiž následoval ve dne i noci probíhající dril. Cvičilo se minování, plavba ve formaci, noční navigace apod. Dne 6. srpna v 21:30 hod. opustila skupina Ouistreham a nasadila severní kurs na Boulogne, kam také v 23:00 hod. dorazila. Ve zdejších vodách následoval opět tradiční kolotoč výcvikových plaveb, nicméně v odpoledních hodinách dne 14. srpna muselo být už i naprostým námořním elévům zcela jasné, že jde do tuhého. Na paluby nevelkých lodí byla naložena max. možná kapacita min, přičemž 15. srpna kolem čtvrté hodiny ranní opustilo na tři desítky člunů všech čtyř flotil francouzské přístavy a začalo se řadit do příslušných skupin, divizí a půl divizí 3), 4). Přestože v době vyplutí mělo tvořit posádku erstočtyřiaosmdesátky 29 mužů, ve skutečnosti jich bylo o jednoho méně. Z dnešního pohledu lze jen těžko říci, zdali to byl úmysl či jen shoda náhod, každopádně faktem je, že onen chybějící hříšník přílišnou konzumací ohnivé vody nafasoval pár dní arestu, čímž se tak v lepším případě vyhnul budoucímu zajetí v horším případě dokonce újmě na zraví. Na rozdíl od nezodpovědného opilce na lodi ovšem nesměl chybět uslintaný čtyřnohý chlupáč, standartní palubní štístko každého válečného plavidla té doby, jenž ovšem moc štěstí nepřinesl a ani sám ho moc neměl.

3) Na rozdíl od ve zdrojích uváděného maximálního počtu 10 min, nesla R 184 dle výpovědi zajatců 12 min.
4) Celé uskupení malých minonosek bylo rozděleno na dvě stejně početné skupiny, každá po dvou divizích, respektive čtyřech půl divizích.


Obrázek

Ze dvou dnů, na které bylo zaminování předurčených oblastí plánováno, patřil ten první rozhodně k tomu méně rizikovému. K položení min totiž došlo nedaleko francouzského pobřeží, tudíž už v 7:30 hod. vplouvala R 184 za právě probíhajícího náletu zpět do přístavní rejdy Boulogne. V průběhu prvního dne operace bylo položeno na 300 min.

Vzhledem k blízkosti anglického pobřeží v sobě druhá část operace nesla neskonale větší nebezpečí, každopádně rozkaz zněl jasně. Ještě téhož dne v jedenáct hodin večer vyplouvá R 184 s ostatními čluny „desáté“ z Boulogne, aby ve 24:00 hod. vyvázala u mola v Calais. V průběhu dne došlo v Calais – Quai du Rhône k naložení min, aby večer ve 20:00 hod. dne 16. srpna flotila vplula do kanálu. Na volném moři se z jednotlivých Räumsbootflottillen posléze zformovaly dvě samostatně operující skupiny po 15 člunech, které vzápětí nabraly západní kurs (170–180 °) a zamířily k pobřeží Velké Británie. Nedaleko britských ostrovů se pak skupiny stočily na 280 °, tedy severní kurz, načež jihovýchodně od Doveru, téměř paralelně s pobřežím, se začaly připravovat ke kladení min. V bojové sestavě východněji situované skupiny pod velením R 179 (Kapitänleutnant Nau) zaujímala R 184 v jedné ze dvou divizí pátou pozici. V 21:00 hod. začala při cca 11 uzlové rychlosti doposud nikým nerušená východní skupina Räumbootů pokládat 180 „smrtonosných nadělení“, nicméně okamžiky sladké nevědomosti měly za pár desítek minut zmizet jako pára nad hrncem.

Ve 20:40 hod. totiž obsluha britského RD/F (směrový radiozaměřovač) lokalizovala jihovýchodně od pobřeží skupinu asi 15 lodí(!), plujících 15 uzlovou rychlostí od Calais. Rychle zalarmovaný systém obrany Britských ostrovů zareagoval bez sebevětší prodlevy. V první řadě byly o blížícím se nebezpečí informovány hlídky nacházející se momentálně na moři, přístavní velitelství, ale i pobřežní dělostřelectvo. Nedaleko Ramsgate vartující dvojice motorových dělových člunů MGB 6 a 10 tak záhy uchopila svoji příležitost takřka za pačesy, přičemž bez ohledu na vadné řízení „desítky“ stočila své čluny na jih a pod plným plynem zamířila k nahlášené pozici nepřítele 5). Jako posila jim zároveň z Doveru vyplula trojice MGB 330, 331 a 669.

5) Původně stíhače ponorek MA / SB vyráběné loděnicí British Power Boat a Hythe v letech 1939–40. V roce 1940 přestavěny do podoby MGB: délka 21,3 m, šířka 5,05 m, ponor 1,21 m, výtlak plný 32–38 t, pohon 2 x benzin Packard o celkovém výkonu 3 600 koní (od 1942), palivo 9 800 – 10 700 l, max. rychlost 38 uzlů (1942), výzbroj 1 x kanón 40/39 2 pdr QF Mk VIII nebo 1 x 1 20/70 Oerlikon Mk II/IV, 2 x 2 12,7 TK, posádka 9–12.

Obrázek

Mezitím ve 21:00 hod. daly o své existenci vědět 152 cm námořní kanóny Mk VII pobřežního dělostřelectva. Na šestadvacet vypálených šestipalcových granátů však plnilo účel spíše demonstrativní. Neboť z posádek obou divizí, tou dobou již plujících na rozdílných kurzech, si jich sotva kdo všimnul. Po dosažení polohy na stopátém stupni, přibližně 9 mil od majáku South Foreland se totiž východní skupina rozdělila. Jedna divize začala zaminovávat v severovýchodním kurzu a druhá, vč. R 184, v kurzu jihozápadním. Ve 21:25 hod., chvilku poté co níže situovaná divize Räumbootů ukončila kladení min, na scénu vtrhly dva ze severu na maximální rychlosti plující MGB. Obě posádky britských dělových člunů, zcela věrni tradicím Royal Navy, se následně bez větších okolků pustily do šestice R-Bootů. O jak překvapivý a tvrdý atak se muselo jednat nám může napovědět, že Němci zcela rezignující na koordinovanou obranu, se během chvíle rozprchli jako když „střelí do vrabců“. V této souvislosti je však nutné dodat, že v tomto období nejtěžší hlavňová výzbroj Räumbootů spočívala pouze ze 2 cm kanónů Rheinmetal 65 C/38, jenž mohly 4 cm jednohlavňovým variantám známého „pom-pomu“ (40 mm L/39 QF Mk VIII) jen stěží konkurovat. O destruktivní síle britských „čtyřicítek“ se tak vzápětí přesvědčila právě posádka R 184. První zásah čtyřcentimetrového projektilu penetroval kapitánský můstek německého člunu skrz na skrz, přičemž zřejmě tehdy utrpěl velitel R-Bootu těžké zranění břicha. Vzápětí zasáhl druhý granát strojovnu, kde vyřadil oba motory a kormidlo. Překvapení bylo dokonalé. Posádka R 184 zastižena, do slova a do písmene, se staženými kalhotami začala narychlo shánět ocelové přilby, mnohdy nezdráhaje si k tomu vypomoci i pěstmi. Postupně se ovšem Němci z nejhoršího oklepali a opětovali palbu. Přes nespornou snahu to však měla R 184 spočítané. Pokus o položení kouřové clony zmařil zásah nádoby s kyselinou, která posléze popálila několik mužů. V podpalubí bojovali strojníci se vzmáhajícím se požárem, a když se vyčerpal celý palebný průměr palubních zbraní, bylo jasno. Minimálně telegrafistovi. Ten kladivem rozmlátil vysílačku a za pomoci novinového papíru zapálil kapitánskou kajutu. A protože „sichr je sichr“, trojící ručních granátů zdemoloval nejcitlivější místa člunu.

Obrázek
40 mm L/39 QF Mk VIII na jednohlavňové lafetě Mk XV.

Po nějakém čase u dýmajícího bezbranného Räumbootu zastavily oba britské MGB, na palubu člunu přeskočilo abordážní komando, a začalo jej připravovat na vlek za MGB 10. V tom čase však obsluha motorů začala svůj boj s ohnivým živlem prohrávat, chvíli poté došlo k explozi palivových výpar a loď se začala potápět. Následovalo živelné opouštění pod hladinu se nořícího člunu. Každý zápasil sám za sebe, zraněný nezraněný, přičemž ani po palubním psu pes neštěkl. Přestože kapacita britských dělových člunů byla do značné míry limitována, čluny se stále nacházely v horké zóně, podařilo se po potopení erstoosmdesátčtyřky zachránit „jen“ patnáct námořníků. Po odplutí obou MGB do Doveru se tak v ne příliš přívětivých vodách kanálu nacházelo ještě dost přeživších členů R-Bootu. Spoléhat na nezištnou pomoc svých Kamaraden pak mohli snad jen ti nevětší optimisté, neboť celá východní skupina Räumbootů ve dvou proudech již dávno mířila ke francouzským břehům. Nicméně, naděje umírá jako poslední. Druhého dne se Britové vrátili, a vylovili dalších deset notně vyčerpaných mužů.
V první vlně tedy stihly britské čluny zachránit 15 německých námořníků, které se ještě téhož dne kolem jedenácté večerní hodiny podařilo vysadit v Doveru. Následujícího dne to pak bylo ještě dalších 10. Z osmadvaceti členné posádky německého člunu bylo zachráněno celkem 25 mužů. Z těchto pětadvaceti jich však 13 utrpělo vážná zranění, jež si vynutila delší nemocniční hospitalizaci. Nedaleko britských křídových útesů tak nalezla svůj mokrý hrob trojice námořníků z Räumbootu R 184 vč. jejich chlupatého štístka.
Und Ende!
Zdroje:
Ivan Hrbek a Jaroslav Hrbek, Loďstva států účastnících se druhé světové války
Gordon Williamson, Kriegsmarine Coastal Force
http://www.palba.cz
http://www.valka.cz
http://www.fronta.cz
http://www.navypedia.org
http://www.german-navy.de
https://www.mwm.net/mwm-chp-gas-engines ... m-history/
https://de.wikipedia.org/wiki/Deutsche_ ... %A4umboote
http://www.naviearmatori.net/albums/use ... 187127.jpg
http://forums.airbase.ru/2007/09/t57622 ... mboty.html
http://www.navweaps.com/Weapons/WAMGER_Mines.php#E-Mine
https://www.yachtsportmuseum.de/themen/ ... lemwerder/
http://www.uboatarchive.net/Int/R-184INT.htm
https://www.kbismarck.com/kriegsmarine- ... epers.html
https://www.wlb-stuttgart.de/seekrieg/k ... rfl1-7.htm
http://www.deutschekriegsmarine.de/inde ... te/r-17-20
https://www.google.com/url?sa=i&url=htt ... AdAAAAABAD
https://alchetron.com/R-boat
https://www.parow-info.de/f/fb/R218.html#Konstruktion
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de/Gli ... /RFlot.htm
https://www.worthpoint.com/worthopedia/ ... -532430220
https://doverhistorian.files.wordpress.com/
https://www.naval-history.net/Photo25MGB16BPB-NP.jpg
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Minenräumboote - Rheinmetal 3,7 cm/69 Flak M/42

Příspěvek od Lord »

Zemakt píše:V této souvislosti je však nutné dodat, že v tomto období nejtěžší hlavňová výzbroj Räumbootů spočívala pouze ze 2 cm kanónů Rheinmetal 65 C/38, jenž mohly 4 cm jednohlavňovým variantám známého „pom-pomu“ (40 mm L/39 QF Mk VIII) jen stěží konkurovat.
Obrázek

Rheinmetal 3,7 cm/69 Flak M/42 už byla obstojná zbraň proti pom-pomu, ale zaváděny byly až na podzim 1943 na ponorky a Minenräumbooty. Proběhly později nějaké šarvátky?

Jinak bych měl poznámku k internetovým zdrojům, lepší by bylo, kdyby jsi dával přímé odkazy na webové stránky, kde se o tom píše. Obvykle se uvádí celá URL adresa, v případě, že tato adresa je příliš dlouhá, lze uvést jen web, ale to spíše u tištěných prací. Palba adresu stejně automaticky zkrátí, nebo je možné uvést pomocí BB kódu např.

Kód: Vybrat vše

[url=http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=340001#p340001]Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4[/url]
Výsledek vypadá pak: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4 , což vypadá vizuálně lépe.

Kde adresu a název si dáš, jaké jsou třeba, podle mustru si je dobrý připravit před vložením článku, když toho máš více.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Zemakt »

Proběhly později nějaké šarvátky?
Tak určitě :D . Mydlili se až do konce.
ponorky a Minenräumbooty.
A S-Booty samozřejmě. Obecně lze říct, že co se týče hlavňové výzbroje, tahali Němci zpočátku v porovnání s MGB, ale i MTB za kratší konec. Tvrdý střet s realitou, navíc umocněný spojeneckou vzdušnou převahou vedl nakonec k tomu, že i kolikrát zdánlivě nemožné místo bylo osazeno něčím co střílí. Viz třeba ta titulní fotka.

Ke zbytku ok.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Choroš
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 184
Registrován: 30/11/2016, 11:47

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Choroš »

Hmm, mám dojem, že úplně stejnou chybu udělali v té předchozí válce - i v té době byly jejich lehké lodě dělostřelecky výrazně slabší než srovnatelné britské, a doháněli to až pozdějšími konstrukcemi, ne?
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od jarl »

Neví se něco dalšího o tom utopeném psovi z R-184? Třeba jak se jmenoval a jestli se nezachovala nějaká jeho fotografie?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Lord »

Zemakt píše:Tvrdý střet s realitou, navíc umocněný spojeneckou vzdušnou převahou vedl nakonec k tomu, že i kolikrát zdánlivě nemožné místo bylo osazeno něčím co střílí. Viz třeba ta titulní fotka.
Myslíš ten kulomet Maxim na přídi nebo co to je ?
Většinou kladení min či případné odstraňování námořních min probíhalo asi v noci, takže letadla nemohla zasáhnout, tedy dokud neměla radar? Zajímavé by bylo čím byly ztráty Minenräumbootů způsobené, a jak se měnily v průběhu války. Zatím co jsi sem napsal, jich dost přežilo válku.

Co jsem koukal, tak z hlediska zdrojů, to máš u všech dílů podobné, teď už to asi do kupy nedáš? Zpětně vyhledat na webech by asi šlo, ale je to už práce navíc, jak pro tebe, tak pro čtenáře.
------
Zemakt píše:Výrobcem „erstočtyřiaosmdesátky“ byla brémská loděnice Burmester Burg-Lesum, výhradní producent typu R 151. Zatímco na skluzech „werftu“ docházelo k postupným dokončovacím pracím na R 184 a jejích sestrách.
Ano, máš na mysli „Burmester Werf“, všiml jsem si tvé poznámky v minulém dílu, že v roce 1941 Burmester otevřel ve Svinoústí dvě pobočky.

Typ R 151 byl asi vyráběn ještě v Brémách, ale typ R 184 si myslím, že už byl možná z větší části dělán ve Swinemünde. V lednu 1945 bylo zahájeno přemístění loděnic ve Swinemünde (pozn. Ústí nad Svinou v Polsku, kvůli postupu Rudé armády) do Travemünde. Loděnice v Brémách a Travemünde válku přežily a po ní prováděly opravy a vyklízení.
Zdroj: yachtsportmuseum.de

Obecně vzdušné ohrožení v poslední době (pozn. v roce 1942) neustále narůstá, škody na německých loděnicích v Severním moři a západní části Baltského moře si vynutily přesunout novou výstavbu a opravy do loděnic dále na východ. Některé Minenräumbooty byly nasazeny také na východní frontě.
Pokud jde o posílení pobřežní obrany Dánska, které nařídil Vůdce, tak obranu k moři nelze uskutečnit, protože nejsou k dispozici žádné další pobřežní baterie. Na Hitlera zapůsobilo vylodění nepřítele v Dieppe, a tak OKW a OKM přemýšlely co zaminovat, a jak se bránit.

Zdroj: Kriegstagebuch der Seekriegsleitung 1939-1945
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Zemakt »

Prvoplánovitě jsem to nehledal Jarle, nicméně je zajímavé, že když už si zpravodajci dali tu práci a do záznamu o výslechu přeživších ho dvakrát uvedli, tak se nezeptali na jméno. Taktéž je zajímavé, že u velitele R 184 absentuje křestní jméno.
Myslíš ten kulomet Maxim na přídi nebo co to je ?
Většinou kladení min či případné odstraňování námořních min probíhalo asi v noci, takže letadla nemohla zasáhnout, tedy dokud neměla radar? Zajímavé by bylo čím byly ztráty Minenräumbootů způsobené, a jak se měnily v průběhu války. Zatím co jsi sem napsal, jich dost přežilo válku.
Nejen ten kulomet. Nevelká loď se hlavněma doslova hemží. Do toho skluzy na miny, záchranné čluny apod.. Dost jich přežilo bo jich bylo dost vyrobeno. On takovej průlet námořního Moskita nebo Beaufighteru nad člunem a pokropení lodě bateriií dvacítek musel fakt stát za to.
Co jsem koukal, tak z hlediska zdrojů, to máš u všech dílů podobné, teď už to asi do kupy nedáš? Zpětně vyhledat na webech by asi šlo, ale je to už práce navíc, jak pro tebe, tak pro čtenáře.
Samozřejmě že to mám po kupě. Pro případné dotazy čtenářů nezbytnost. Strohý odkaz na web uvádím proto, že z jednoho fóra můžeš nasosat vícero informací. Viz válka třeba, nebo wlb-stuttgart.de navypedia apod. Tudíž dávat do zdrojů pět odkazů na wlb či navypedii mi nepřijde moc smysluplné.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Lord »

Zemakt píše:Nejen ten kulomet. Nevelká loď se hlavněma doslova hemží. Do toho skluzy na miny, záchranné čluny apod.
Dost jich přežilo bo jich bylo dost vyrobeno.
On takovej průlet námořního Moskita nebo Beaufighteru nad člunem a pokropení lodě bateriií dvacítek musel fakt stát za to.
Na nezřetelné fotce, vidím asi jeden flak navíc oproti standardu v pozdější fázi války?
Loď asi neměla KFRG - Kabelfernräumgerät - zařízení proti magnetickým minám v zadní části, a tak místo toho další flak, resp. posunutý. Díval jsem se na plány viz níže.

Kdyby byla obsluha flaků včas varována odkud přilétává Moskito nebo Beaufighter, tak ho taky řádně pokropí.
Problém na konci války byl v množství "komárů", kteří prováděly koordinované útoky. Taky jestli měly tyto lodě nebo alespoň některé radar či pasivní systémy ? Vidím spíš kruhové antény a dráty, používalo se před HF/DF.

Obrázek

Jen připojím obrázky evoluce protiletadlové výzbroje Minenräumbootů, jeden podobný už tady máme, tento znázorňuje i podpalubí.

Obrázek

Za můstkem býval stožár, který nahradil vyvýšený palpost s flakem pro kruhový záběr palby.

Zdroj: https://www.parow-info.de/f/fb/R218.html
Zemakt píše:Strohý odkaz na web uvádím proto, že z jednoho fóra můžeš nasosat vícero informací. Viz válka třeba, nebo wlb-stuttgart.de navypedia apod.
Tak u těch vyloženě specializovaných klidně, koukám, že už jsi to trošku upravil a některé odkazy přidal, díky. Máš tuto sérii rozkouskovanou na více dílů, předpokládal jsem, že každý díl bude mít specifické odkazy, ale v pohodě, z toho se zase tolik nestřílí, kromě akademické půdy :)

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Zemakt »

předpokládal jsem, že každý díl bude mít specifické odkazy,
Ale kdeže, akademici by neřekli ani popel, kloudných odkazů je totiž jako šafránu. De facto gró je z navypedie a to jsou jen holá data. Omáčku, aby to nebylo jen na pár řádek už musí člověk vymyslet sám.
Za můstkem býval stožár, který nahradil vyvýšený palpost s flakem pro kruhový záběr palby.
Mimochodem velice zajímavá záležitost.
Obrázek
http://forums.airbase.ru/2007/10/t57622 ... mboty.html

Řekl bych, že se bude jednat o lafetu Drehkranzlafette 41, známou z S-Bootů.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 4.

Příspěvek od Lord »

Zdá se, že máš pravdu, taky jsem zjistil zběžným průzkumem. Informace se musí sestavovat po dílcích, na ruském fóru jsou zase pěkné fotky, ale spíše z poválečné služby těchto lodí.

Nic, podívejte se alespoň na video ze hry.

ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“