Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Bitva u mysu Esperance - Odveta za Savo

Díl druhý
Obrázek
Hodiny na amerických lodích ukazovaly čtrnáct minut do půlnoci, když z ústí 152mm a 127 mm děl HELENY vyšlehly oranžové plameny a na pouť k cíli se vydaly projektily o hmotnosti 46,7 a 24,5 kg, Jakmile tropickou nocí zazněla první salva, pustili se spontánně do práce i kanonýři na SALT LAKE CITY, BOISE i SAN FRANCISKU, zatímco se admirál Scott a jeho štábní důstojníci nestačili divit, co tuto dělostřeleckou lavinu uvolnilo. V okamžiku zahájení bitvy pluly americké křižníky následované torpédoborci BUCHANAN a MCCALLA rychlostí 20 uzlů, přičemž se 270 m napravo od středu kolony pohybovaly torpédoborce FARENHOLT a LAFFEY.

Protože Spojenci tentokráte zastihli protivníka v nedbalkách, synové Niponu s opětováním střelby váhali a navíc zpočátku používali granáty určené k ničení Hendersonova letiště, které nemohly nepřátelské křižníky vážněji ohrozit. Nebe nad Tobinovými torpédoborci přesto z obou směrů křižovaly osvětlovací i ostré projektily, i když zpočátku nepoměrně lépe mířili k boji připravení a lépe postavení Američané. „Byla to jedna z těch věcí, na které námořní důstojníci čekali přes dvacet let!“ Uvedl námořní kapitán E. Smali velící SALT LAKE CITY. „Položili jsme příčku na T.“

Obrázek
Schéma bitvy u mysu Esperance

Perné chvíle zažívala zejména posádka vlajkového křižníku AOBA, který si za cíl zvolily křižníky SALT LAKE CITY a BOISE společně s několika torpédoborci. Zásahy rychle přibývaly, načež krvácející Gótó častoval kontradmirála Džošimu nelichotivými výrazy, neboť se domníval, že se stal obětí „přátelské“ střelby. Americká rychlopalba (samotný BOISE na AOBU během čtyř minut vyslal na 300 granátů) nezůstala bez následků, tudíž se Gótó pokusil z takticky neudržitelné pozice dostat změnou kursu na severozápad. Tehdy však velitelský můstek zasáhly 152mm projektily, které zabily či zranily několik štábních důstojníků. Gótó zbavený spodních končetin se zřítil na podlahu jako podťatá sakura - japonský symbol pomíjivosti -, přičemž pohled na krev stříkající z otevřených tepen dával tušit, že dny jeho služby císaři jsou sečteny.

Velení tedy převzal náčelník jeho štábu námořní kapitán K. Kidžima. AOBA v krátké době přišel o systém řízení palby, zadní stěžeň, dvě přední věže s 203mm kanóny a několik středních děl. A protože nefungovalo spojení s některými odděleními a mimo provoz se ocitly čtyři kotle, jeho velitel námořní kapitán S. Hisamune nařídil položit kouřovou clonu, aby přesným dělobitím sužovaný a plameny osvětlený křižník mohl dokončit manévr nařízený umírajícím admirálem.

Obrázek
Těžký křižník Aoba

AOBA, FURUTAKA a FUBUKI prováděly postupný obrat o 180 stupňů směrem doprava, takže jeden po druhém defilovaly před hlavněmi amerických děl, kdežto KINUGASA a HACUJUKI doleva, pročež se i japonská sestava rozpadla na dvě kolony. Mezitím byl poškozen i FURUTAKA, na němž se odmlčela jedna dělová věž, zásah torpédometu vyvolal velký požár ve středolodí a poškození dvou strojoven vedlo ke snížení rychlosti.

Přetrvávající Scottova nejistota přinesla Japoncům krátkodobou úlevu, neboť velitel 64. operačního svazu se stále obával, že jeho podřízení si vzali na mušku americké torpédoborce, takže ve 23:47 prostřednictvím radiofonu nařídil divokou kanonádu ukončit. SALT LAKE CITY zastavil palbu jako první, ale velitelé ostatních křižníků - kulantně řečeno - neprojevili při jeho plnění přílišnou horlivost, tudíž palba sice znatelně zeslábla ale neutichla. Rozezlený admirál musel na můstku vlajkové lodě osobně dohlédnout na splnění svého rozkazu, avšak děla na lehkých křižnících nezmlkla ani po jeho zopakování.

Obrázek
Námořní kapitán Hoover - velitel Heleny

Teprve poté co Scott navázal spojení s námořním kapitánem Tobinem, jenž odpověděl, že nemá tušení, kdo je cílem americké dělostřelby a jeho torpédoborce se napravo od křižníků přesouvají na čelo sestavy, změnil názor a ve 23:51 nařídil boj obnovit. Jádro 64. operačního svazu o několik minut později přešlo na severozápadní kurs a začalo pronásledovat ustupujícího protivníka.

Třebaže Tobin vyloučil, že by se na jeho lodě střílelo, načež LAFFEY a FARENHOLT na admirálovu výzvu potvrdily kombinací zelených a bílých světelných signálů svoji polohu, posádka osamělého DUNCANU počítala první mrtvé. Jak víme, vrhl se korvetní kapitán Taylor na základě radarového kontaktu ještě před zahájením bitvy na nepřítele. „Jednu chvíli jsem viděl jen čiročirou tmu a snad chabý odlesk záře hvězd na klidném moři.“ Uvedl člen posádky. „V dalším okamžiku začali duchové nabírat obrysy. Ze tmy náhle vyskakovaly lodě.“

Obrázek
Torpédoborec Duncan

Torpédoborec na FURUTAKU zahájil přesnou palbu z bezprostřední blízkosti. Mohutný protivník se revanšoval několika salvami, načež DUNCAN do protilehlého boku zasáhla i řada granátů adresovaných japonským lodím. Torpédoborec přišel o přední stěžeň, radar i systém řízení palby, v kotelně č. 1 a muničním skladu pod palpostem č. 2 hořelo, zatímco další granát rozmetal radiostanici i s obsluhou. Střepiny zabily torpédového důstojníka podporučíka Fowlera, kterého zastoupil poddůstojník Boyd, jenž odpálil torpédo na FURUTAKU, načež hořící, těžce poškozený DUNCAN změnil směr a odploužil se k ostrovu Savo.

Zlé chvíle prožívala i posádka torpédoborce FARENHOLT a i tentokráte na tom měla lví podíl palba z amerických křižníků. Zásah torpédometu zapříčinil neplánovaný odpal torpéda, které se zastavilo o komín, avšak k úlevě posádky nedošlo k explozi hlavice. Záhy FARENHOLT inkasoval dalších pět úderů, které způsobily silný náklon na levobok, ale torpédoborec se udržel na hladině a neztratil možnost pohybu vlastní silou.

Obrázek
Torpédoborec Fubuki

Poté co japonské lodě přešly na severozápadní kurs, stáhly na sebe hořící AOBA, FURUTAKA a FUBUKI spojeneckou palbu. Posledně jmenovanou loď zachytil paprsek světlometu ze SAN FRANCISKA a na nešťastný torpédoborec se sneslo ocelové krupobití, takže se ve 23:53 zahalil plameny a zmizel pod hladinou.

Zdálo se, že Američané využijí nyní již vpravdě drtivou dělostřeleckou převahu a japonský svaz rozdrtí. Tehdy však Scott opět nakrátko zastavil palbu a nechal vlastní lodě odeslat identifikační signály, načež nařídil změnit kurs mírně doprava a vytvořit kýlovou linii. Tou dobou se již velitelé japonských lodí zorientovali v nastalé situaci, takže jejich střelba nabyla na účinnosti. Největší starosti Američanům působil prozatím nepoškozený KINUGASA, jehož 6 děl ráže 203 mm vedlo postupně přesnou palbu na několik křižníků.

Obrázek
Furutaka pod palbou

Jako první přišel na řadu SALT LAKE CITY, kterému střepiny poškodily nástavby, načež zahynulo několik osob a další skončily na ošetřovně. Nejvíce však utrpěl BOISE, jenž nejprve inkasoval zásah do pancéřového pásu na pravém boku, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o projektil určený k ostřelování Hendersonova letiště, škody byly minimální. Těsně před půlnocí exploze dalších granátů (tentokrát střední ráže) zranily několik mužů z obsluhy 127mm děl a způsobily požár v kajutě velitele lodě. Když se tuto zprávu dozvěděl námořní kapitán Moran zvaný „Železný Mike“, škodolibě na adresu japonských dělostřelců poznamenal: „Musím se těm pánům omluvit, že jsem nebyl doma.“

Japonci na KINUGASE odpálili torpéda a přešli na účinnější munici, takže velitel BOISE brzy ztratil smysl pro humor. Šest minut po půlnoci ohlásily pozorovatelé torpéda na pravoboku, kterým se křižník se štěstím vyhnul. Vzápětí BOISE prozradil svoji polohu zapnutím reflektoru, načež se od něj Fortuna odvrátila. Nejprve v 00:11 probil další projektil pancíř pod dělovou věží č. 1, přičemž zahynulo 5 mužů a ostatní museli kvůli dusivému kouři stanoviště opustit, čímž si nevědomky zachránili život.

Obrázek
Námořní kapitán Moran na Boise

Vzápětí 127mm granát (z HACUJUKI ?) poškodil dělovou věž č. 3, ale opravdová pohroma na křižník dopadla o několik minut později. Japonské bitevní lodě a těžké křižníky nesly speciální „střemhlavé“ projektily „Typ 91“, které se měly po kontaktu s hladinou prudce zanořit, aby zasáhly nepřátelskou loď pod úrovní bočního pancíře. Pravda, v praxi se příliš neosvědčily, ale co čert nechtěl, 203mm granát vypálený z KINUGASY zafungoval přesně podle představ konstruktérů.

Po dopadu na hladinu ve vzdálenosti 10-15 m od křižníku zamířil strmě dolů, načež prorazil pravý bok 2,75 m pod úrovní vodorysky a explodoval v prostoru mezi barbetami dělových věží č. 1 a 2, kde se nalézal hlavní sklad výmetných náloží ke 152mm granátům. Naštěstí dělostřelci úzkostlivě dodržovali bezpečnostní předpisy, takže se vznítily pouze prachové nálože připravené k transportu a ve výtahu, zatímco dalších 27 tun (!) uložených v mosazných schránkách zůstalo nedotčeno. Přesto se magaciny, přípravnami střeliva, muničními výtahy i dělovými věžemi přehnala ohnivá smršť měnící tyto prostory v kremační pece. Není tedy divu, že pilot hydroplánu ze SAN FRANCISKA kroužícího nad bojištěm při pohledu na plameny šlehající z předolodí křižníku zděšeně zašeptal: „Goodbye BOISE.“

Obrázek
Zdeformované dveře u manipulační místnosti na Boise

Aby tomuto nebezpečí zabránil, nařídil kapitán Moran zaplavení předního muničního skladu, jenomže ačkoliv rozkaz několikrát zopakoval, k jeho splnění se nikdo neměl, jelikož příslušníci záchranných družstev v těchto prostorách zahynuli společně s dělostřelci. Zdálo se, že BOISE může zachránit pouze zázrak. „Železný Mike“ se již smiřoval s myšlenkou na evakuaci lodě, když tu se váleční bohové smilovali, a třebaže došlo k výbuchu munice pro lehká protiletadlová děla, ke 152mm granátům oheň nepronikl, a požár v prachárně uhasilo 1200 tun vody hrnoucí se do podpalubí oním nešťastným průstřelem.

Po výbuchu BOISE několikrát chaoticky změnil kurs, takže velitel pouhých 550 m vzdáleného SALT LAKE CITY nařídil otočit kormidlo do krajní polohy a strojníkům obsluhujícím pravé turbíny přejít na zpětný chod, načež se křižník ocitl napravo od BOISE. Protože SALT LAKE CITY tímto manévrem zaštítil BOISE, přenesl KINUGASA palbu na nového protivníka, zatímco těžce poškozený BOISE zasažený mezitím dalšími dvěma středorážovými projektily, vybočil doleva a skryl se v temnotě. Záchranný tým pod velením fregatního kapitána B. Culvera pronikl do předolodí, načež muži vybavení dýchacími přístroji uhasili požár, utěsnili průraz a zpevnili vodotěsné přepážky, takže křižník dokázal vyvinout rychlost 20 uzlů. Bohužel během několika osudových minut vyhaslo 107 životů, kdežto počet zraněných dosáhl čísla 35.

Obrázek
Těžký křižník Salt Lake City

I dělostřelci na SALT LAKE CITY se soustředili na KINUGASU, ale většího úspěchu nedosáhli, zatímco japonští kanonýři se záhy zastříleli. Už v 00:14 udeřil do bočního pásu 203mm granát, jehož exploze narušila obšívku a vyvolala požár v blízkosti cisterny s leteckým benzínem, který naštěstí posádka záhy zdolala. Americký křižník vystřelil několik osvětlovacích granátů a použil reflektor, načež v 00:16 další těžký projektil prorazil bok nad pancéřovým pásem i pancéřovou palubu a pronikl do přední kotelny. Její osazenstvo s hrůzou očekávalo ničivou explozi, ale protože pravděpodobně došlo k částečnému selhání roznětky, nikdo nepřišel o život.

Granát však při své bludné pouti přerval parovod a přívod paliva, poničil jeden kotel a další zařízení včetně elektrických kabelů. Do kotelny zaplněné unikající parou vnikla nafta přiživující vypuknuvší požár, načež strojníci dočasně odpojili turbíny v přední strojovně, což částečně kompenzovalo zvýšení otáček zbývajících turbín. Zásah způsobil i výpadek systému ovládání kormidla právě v době, kdy Scott nařídil další změnu kursu, takže SALT LAKE CITY ztratil kontakt s jádrem uskupení. Padlo 5 námořníků a 20 utrpělo zranění.

Obrázek
Malířské ztvárnění bitva u mysu Esperance

Velitel 64. operačního svazu se po krátkém pronásledování v 00:28 rozhodl obratem na jihozápad odpoutat od nepřítele a znovu zformovat kýlovou linii. Za vlajkovým SAN FRANCISKEM se tehdy držel pouze lehký křižník HELENA a torpédoborce BUCHANAN, MCCALLA a LAFFEY, a protože ostatní lodě na admirálovu výzvu neodpovídaly, existovalo reálné nebezpečí střelby na vlastní lodě.

To se potvrdilo v 00:51, kdy se nad SAN FRANCISKEM rozzářily dva osvětlovací granáty ze SALT LAKE CITY, ale toto nedorozumění naštěstí neskončilo výměnou granátů, ale rozpoznávacích signálů. SALT LAKE CITY tedy zaujal své místo v koloně, a když se později připojil i BOISE, zbývalo vyjasnit osudy DUNCANU a FARENHOLTU, k jejichž nalezení Scott vyčlenil MCCALLA, přičemž z Espiritu Santo vypluly torpédoborce LANSDOWNE, LARDNER a AARON WARD mající za úkol podpořit stahující se spojenecké lodě.

Obrázek
Torpédoborec Farenholt

Situace DUNCANU se jevila jako beznadějná. Protože přestaly pracovat stroje, loď přišla o zdroj energie, takže vody v podpalubí rychle přibývalo, zatímco statečná posádka prohrávala i boj se sílícími plameny, a ve chvíli kdy kolem 2. hod. oheň pronikl do muničního skladu, padlo nevyhnutelné rozhodnutí torpédoborec opustit. Námořníci spustili na hladinu záchranné vory a svrhli do moře nejrůznější plavoucí předměty, načež hořící DUNCAN opustili. Protože se vody v okolí Guadalcanalu hemžily žraloky, hrozilo nebezpečí, že se muži, na které nezbylo místo ve vorech, stanou kořistí hladových paryb. Naštěstí se právě včas zjevil na scéně deus ex machina v podobě torpédoborce MCCALLA, jehož posádka zahnala zubaté predátory střelbou z pušek a zachránila 195 trosečníků. Přesto zahynulo 48 členů posádky a DUNCAN se navzdory heroickému úsilí námořníků z MCCALLY potopil dopoledne 12. října šest mil od ostrova Savo.

Obrázek
Lehký křižník Helena

Naopak příběh rovněž vážně poškozeného FARENHOLTU měl šťastný konec. Posádka dokázala přečerpáním paliva a technické vody do tanků na pravoboku dostal průstřel na protilehlém boku nad úroveň vodorysky, takže se udržel na hladině, a později se v doprovodu na bojiště přispěchavšího torpédoborce AARON WARD doploužil k Espiritu Santu. Zahynuli 3 muži a přes 40 členů posádky utrpělo zranění.

K ostrovu Espiritu Santo mířil i zbytek 64. operačního svazu ve složení SAN FRANCISCO, SALT LAKE CITY, HELENA, BOISE, LAFFEY a BUCHANAN. A třebaže pohled na ohořelý BOISE dával tušit, že smrtka křepčila i mezi spojeneckými námořníky, posádky se opájely přesvědčením, že odvedly dobou práci. Američané odhadovali, že se střetli s nepřítelem disponujícím třemi křižníky, stejným počtem torpédoborců, transportní lodí a několika neidentifikovanými plavidly, přičemž panovalo přesvědčení, že nepřátelský svaz rozdrtili. K tomuto závěru dospěli na základě obrazotvornosti pozorovatelů, kteří v bitevní vřavě podlehli sebeklamu a opakovaně hlásili rozlomení a potopení zasažených lodí.

Obrázek
Těžký křižník Furutaka

Ve skutečnosti Nippon tímto dramatickým způsobem přišel pouze o torpédoborec FUBUKI, jenž s sebou do hlubin stáhl 78 mužů. Ostatní lodě se udržely na hladině a zamířily k souostroví Shortlandy, přičemž se námořní kapitán Kidžima pokusil umírajícímu admirálovi ulehčit odchod do svatyně v Jasukuni tvrzením, že nepřítel ztratil dva těžké křižníky. Třebaže Američané municí rozhodně nešetřili (BOISE vypálil asi 800 granátů, SALT LAKE CITY 471) vážnější škody utrpěly pouze FURUTAKA a AOBA.

KINUGASA inkasoval pouze čtyři zásahy, jež pošramotily dva motorové kutry a i dvakrát zasažený HACUJUKI vyvázl toliko s několika šrámy. Zato na AOBU dopadlo 24 projektilů (podle jiných zdrojů dokonce 40), přičemž zahynulo 79 osob, ale křižník přesto dokázal doplout na Shortlandy. Po provizorních opravách na této předsunuté základně a na Truku odplul v říjnu do Kure a do služby se vrátil teprve v únoru následujícího roku. Zdaleka nejhůře dopadl FURUTAKA údajně zasažený 90 granáty a torpédem. Křižník postupně ztrácel chod, a protože si posádka nedokázala poradit s vodou zaplavující podpalubí, námořní kapitán Araki po 2. hod. nařídil loď opustit. Rozstřílený vrak se ve 2:28 potopil 22 mil severozápadně od ostrova Savo. Padlo či později utonulo 258 důstojníků a námořníků.

Obrázek
Torpédoborec Hacujuki

Tím však výčet japonských ztrát během této operace nekončí. Uskupení kontradmirála Džošimy sice nepozorovaně proklouzlo kolem ostrova Savo a během bitvy u mysu Esperance vyložilo na Guadalcanalu posily i veškerý náklad, ale po východu slunce se potvrdilo, že za dne ovládá zdejší vody spojenecké letectvo. Scott totiž záhy po skončení bitvy požádal o vzdušnou podporu, takže po rozednění odstartovaly z Hendersonu stíhačky a bombardéry, jejichž osádky pátraly po poškozených lodích.

Během ústupu od Guadalcanalu zahlédli námořníci stovky trosečníků z FURUTAKY a FUBUKI, takže velící admirál zanechal na místě torpédoborce NACUGUMO, MURAKUMO a ŠIRAJUKI s úkolem zachránit pro další bitvy co nejvíce námořníků. Bohužel se brzy na scéně objevily americké letouny, a třebaže torpédoborce zamířily plnou parou z ohroženého prostoru, NACUGUMO a MURAKUMO během opakovaných náletů uštvaly torpédové a střemhlavé bombardéry.

Obrázek
Torpédoborec Nacugumo

Po odplutí japonských torpédoborců zůstala záchrana tonoucích na Američanech. MCCALLA opravdu narazil poblíž ostrova Savo na početnou skupinku trosečníků, ale ti odmítli pošpinit svoji válečnickou čest přijetím pomoci od nenáviděných nepřátel, takže je velitel torpédoborce - s výjimkou několika mužů vytažených do člunu proti jejich vůli - s čistým svědomím ponechal napospas žralokům. K večeru spatřily MCCALLU hlídky na ponorce I-2, ale korvetní kapitán Inada nedokázal zaujmout útočnou pozici a příležitost zkorigovat výsledek bitvy ve prospěch Říše vycházejícího slunce nevyužil.

Dodejme, že po delším pobytu ve vodě z trosečníků onen pověstný „Jamato damašii“ (duch rasy Jamato) vyprchal, takže když k ostrovu následujícího dne připluly dvě spojenecké minolovky, u většiny Japonců zafungoval pud sebezáchovy, pročež se bez uzardění chopili hozeného lana. Štěstěna se nakonec usmála i na letce z vyhořelého hydroplánu ze SALT LAKE CITY, kterým se po několika dnech strávených ve člunu podařilo dosáhnout Guadalcanalu, takže seznam amerických obětí bitvy nerozšířila další jména.

Obrázek
Torpédoborec McCalla

Protože admirál Scott ohlásil zničení sedmi (!) nepřátelských lodí, stal se přes noc miláčkem národa, který upevnil morálku příslušníků maríny deprimovaných sérií neúspěchů. Spojenecká propaganda líčila střetnutí u mysu Esperance jako odvetu za (teprve nyní odtajněnou) porážku u ostrova Savo, a pěla na velitele 64. operačního svazu a jeho muže oslavné ódy. Při zpětném pohledu se však nelze ubránit dojmu, že Američané mající výhodu palebné převahy, ideálního postavení i okamžiku překvapení, kvůli zmatkům v komunikaci tyto přednosti promarnili, pročež žurnalisty velebený triumf Tichooceánského loďstva nad doposud v nočních bojích neporaženým protivníkem, měl až příliš vad na kráse.

Japonci totiž v noci z 11. na 12. října přišli pouze o nejstarší těžký křižník a taktéž letitý torpédoborec, zatímco další těžký křižník utrpěl vážné poškození. Naproti tomu vítězové ztratili jeden torpédoborec, zatímco další torpédoborec a dva křižníky utrpěly těžké a střední škody, takže misky vah výrazněji v neprospěch Nipponu převážily až letecké útoky na lodě, které se noční bitvy neúčastnily. Navíc Scott nepříteli nedokázal zabránit v přísunu posil pro ostrovní posádku, a jak se američtí piloti a letecký personál na Hendersonu už následující noc na vlastní kůži přesvědčili, Jamamoto se nevzdal úmyslu neutralizovat letiště námořním bombardováním.

Obrázek
Kontradmirál Scott

Přesto byl výsledek bitvy na japonské straně přijat s nevolí a velitel 8. loďstva viceadmirál Mikawa pokládal za svoji povinnost určit viníka. Třebaže největší část odpovědnosti bezpochyby kvůli bohorovnému přístupu nesl velící admirál, jeho nadřízený patrně usoudil, že vinu smyl vlastní krví (Gótó se stal prvním japonským admirálem zabitým přímo v ohni bitvy), takže úlohu obětního beránka přisoudil náčelníkovi jeho štábů a dalším štábním důstojníkům, kteří byli zbaveni funkce, přičemž pokořený Kidžima dokonce zvažoval odchod ze světa živých v samurajském stylu.

Obrázek
Kontradmirál Gótó

Jméno mysu Esperance se pro spojenecké námořníky stalo symbolem naděje na obrat v průběhu nočních bitev. Američané uvěřili, že Scottova taktika spočívající ve vytvoření jedné kýlové linie s torpédoborci jako přední stráží a včasné zahájení palby do značné míry eliminuje přednosti japonských torpéd, takže nyní stačí pouze odstranit nedostatky v komunikaci a opatřit vlastní lodě elektronickým zařízením umožňujícím identifikaci na obrazovkách radiolokátorů. Již další větší noční střet však dokázal, že se Spojenci v této disciplíně mají stále co učit, a u mysu Esperance téměř nepoužitá „Dlouhá kopí“ neztratila na účinnosti, takže seznam jejich lodí a námořníků ztracených v guadalcanalské kampani jakoby neměl konce.

Zdroje použité k článku Bitva u mysu Esperance:
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Kurowski F.: Na všech mořích; Boje křižníků za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2017.
Морозов М., Грановский Е.: Гуадалканал Одна из переломных битв Второй мировой войны. Vydalo nakladatelství ЧеРо 1996.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Борьба за Гуадалканал, август 1942 - февраль 1943. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Still M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: Křižníky USA vs Japonské křižníky; Guadalcanal 1942. Vydalo nakladatelství Grada Publishing 2010.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Морская Кампания 2007/9.
Морская коллекция 2013/6.
Morze Statki i Okrety; Wydanie specjalne 2014/5.
Okrety 2011/4.
http://www.navweaps.com/index_oob/OOB_W ... erance.php
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USN/USN ... index.html
http://www.gombur.com/guadalcanal-part- ... esperance/
https://warfarehistorynetwork.com/2019/ ... t-victory/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
mikhail
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1700
Registrován: 19/4/2006, 20:09

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od mikhail »

Výborné čítanie. Zase som si len potvrdil, že Amíci v tejto bitke zlyhali a admirál Scott v plnej miere (dokonca ani v čiastkovej) nevyužil obrovskej výhody radaru. Celkovo by som tú bitku zhrnul ako remízu pre obe strany. Možno až malú výhru Japoncov, pretože zo situácie v ktorej boli (menší počet lodí a diel, pritom boli neustále na US radare) mohli hovoriť o veľkom šťastí, že z nej vykorčuľovali len s takými malými stratami.
Dezoláti všech zemí, vyližte si prdel!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od Zemakt »

Naštěstí se právě včas zjevil na scéně deus ex machina v podobě torpédoborce MCCALLA
deus ex machina - musel jsem vygůglit :up:

Jinak se vloudil malý šotek, fotografie Duncanu je v článku dvakrát.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
theokotos
svobodník
svobodník
Příspěvky: 37
Registrován: 10/3/2021, 02:35

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od theokotos »

Díky za výborně zpracovaný článek! Mám jen drobné upozornění, fotografie nad popisem "Těžký křižník Furutaka" zobrazuje patrně americký torpédoborec třídy Gleaves (snad je to Duncan?).
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od jarl »

mikhail píše:Výborné čítanie. Zase som si len potvrdil, že Amíci v tejto bitke zlyhali a admirál Scott v plnej miere (dokonca ani v čiastkovej) nevyužil obrovskej výhody radaru. Celkovo by som tú bitku zhrnul ako remízu pre obe strany. Možno až malú výhru Japoncov, pretože zo situácie v ktorej boli (menší počet lodí a diel, pritom boli neustále na US radare) mohli hovoriť o veľkom šťastí, že z nej vykorčuľovali len s takými malými stratami.
Díky! Ano, Američané většinu výhod představovaných vlastnictvím výkonného radaru promrhali a nakonec jim vlastně získala akorát výhoda první salvy a jakmile se Japonci vzpamatovali, byl výsledek bitvy na vážkách. Pro Američany mělo toto zveličené vítězství hlavně morální a propagandistický význam, protože reálně potopili pouze jeden torpédoborec a těžký křižník, což vzhledem k daným okolnostem nebyl nijak závratný výsledek.
Zemakt píše:
Naštěstí se právě včas zjevil na scéně deus ex machina v podobě torpédoborce MCCALLA
deus ex machina - musel jsem vygůglit :up:
Já vím, že to svým čtenářům neulehčuji. Ale když si sám při čtení musím význam některých slov nebo rčení dohledat, zůstane mi potom článek nebo daná kapitola déle v paměti.
theokotos píše:Díky za výborně zpracovaný článek! Mám jen drobné upozornění, fotografie nad popisem "Těžký křižník Furutaka" zobrazuje patrně americký torpédoborec třídy Gleaves (snad je to Duncan?).
Děkuji za pochvalu i upozornění na špatnou popisku. Ano, je to Duncan jak už mě mravenčím písmem napsal Zemakt. Už jsem to opravil.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od Dzin »

Opět pěkný článek. :up:

Ale zase mi bouráte v diskuzi iluze, myslel jsem, že deus ex machina je už dostatečně profláklé. :wink: Ale to jen tak pro odlehčení. Osobně se mi to stává taky, na začátku tisíciletí jsem si taky musel vyhledat, co znamená sic transit gloria mundi.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od jarl »

Já podobné termíny a rčení často používám, protože nám rád řeckou a římskou historii i antickou kulturu, ale nic se nesmí přehánět. Když mě během psaní zatím nezveřejněného článku o první bitvě u Guadalcanalu (noc z 12. na 13. listopadu) napadlo použití příměru Kadmejské vítězství, raději jsem tam přidal i vysvětlení, protože tento termín není všeobecně znám a ani se nedá pořádně vygůglit.

„Jestliže jsme bitvu u ostrovů Santa Cruz označili jako Pyrrhovo vítězství Japonců, nyní se z pohledu Američanů nabízí přirovnání ke Kadmejskému vítězství, kterýmžto termínem staří Řekové označovali tvrdou bitvu, ve které na vítězné straně padli všichni vojevůdci."
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od michan »

Máš u mne další plus. Víš mnohé další z dávné historie. Tedy nejen tento koníček, ale i další.
Těším se na setkání a za tuto bitvu "Ď".

Jinak se tomu říká také - "Dobrá práce pane kolego Jarl".
ObrázekObrázekObrázek
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od Dzin »

jarl
Rozhodně souhlasím. Tohle se mi třeba líbí u Kovaříka a jeho Římských válkách, kde má všechny známé citáty a u nich nejen přeloženo, co znamenají, ale i vysvětleno odkud se vzaly.

Mimochodem, "bůh ze stroje" byl asi vůbec první řecký resp. antický citát, který jsme znal a to ne díky historii nebo divadlu, ale díky scifi a to sbírce povídek Ex machina od Jana Poláčka. :wink:
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od jarl »

No vidíš, já termín kadmejské vítězství našel právě v Kovaříkově Peloponnéské válce při popisu námořní bitvy u Arginousai! Kovařík píše, že noc před bitvou se vrchnímu athénskému stratégovi Thrasybulovi zdál zvláštní sen, ve kterém všichni athénští vojevůdci dobyli kadmijské vítězství s dovětkem, že se tak podle Kadma (zakladatele Théb) označuje vítězství, ve kterém padnou všichni vojevůdci jako v Aischylově tragédii Sedm proti Thébám. Ten Thrasybulův sen byl naplněn zvláštním způsobem krátce po bitvě, kdy byli vítězní vojevůdci po návratu do Athén svými odpůrci předhození lidovému soudu, jenž je odsoudit k trestu smrti.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3504
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od seabee »

Páni latiníci! Připomínáte mi mládí, když k nám na střední škole držel soudruh ředitel řeč o imperialistické taktice (bylo to v roce 1969) a říkal: Éno, jak se říká Rozděl a panuj! Neumím to sice latinsky... A v tom se ozval největší lauzr a propadlík a vykřikl: Divide et impera! S. ředitel něco zakoktal a dal nám na zbytek hodiny volno :D .

Sorry za OT.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od Dzin »

Pěkné. :D

jarl
Peloponéská válka, to mi nějak uniklo. Stojí za přečtení?
Historii kolem toho jsem nevěděl, člověk se pořád učí. :) Jinak oni Athéňané měli takoví zajímavý zvyk svoje vítězné velitele ostrakizovat, zde doslova.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 420

Příspěvek od jarl »

Za přečtení ta Kovaříkova kniha určitě stojí. Popisuje nejenom průběh obou válek, ale i historii Sparty a Athén, jejich společenské uspořádání, výzbroj i armádní a námořní bojovou taktiku.

Obrázek

A tady ještě obrázek poškozené dělové věže na Boise, abychom se vrátili k původnímu tématu:

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“