STŘELECKÝ PLUK RUDÉ ARMÁDY
ÚVOD:
ÚVOD:
Střelecký pluk Rudé armády byl vojenským tělesem, považované za základní a vzhledem ke své organizační struktuře za první plně autonomní vojenské těleso. Střelecký pluk se totiž na rozdíl od nižšího vojenského tělesa skládal ze všech druhů pěších jednotek, a úplného bojového a týlově - technického zabezpečení.
Střelecký pluk byl prvním vojskovým tělesem, které mělo přiděleno:
- číslo, například 125. střelecký pluk
- krycí číslo, například Vojenský útvar – či přesněji Vojenské těleso 4527
- plukovní úřední razítko
- bojovou zástavu, jako symbol cti a bojové slávy
V době bojových operací pokud pluk bojoval statečně a dělal armádě čest, mohl získat:
- vyznamenání, nejčastěji to byl Řád rudého praporu
- oslavné stuhy nebo stuhy se zvěčněním mateřského posádkového města
- čestný název, například dle významného města, které osvobodil nebo ubránil
Typická ukázka vzhledu bojové zástavy střeleckého pluku Rudé armády- zde konkrétní bojová zástava 272. střeleckého pluku.
Střelecký pluk byl velké a silné vojskové těleso, a pokud byl na plných počtech, řádně vyzbrojen, vystrojen a zajištěn, mohl v boji odvést velký kus práce. Samosebou zde hrála velkou roli kvalita velitelů jednotek a načelníků bojového a týlového zabezpečení.
Střelecké pluky byly druh pěchoty Rudé armády, kdy pluků pěchoty bylo několik druhů:
- střelecký pluk
- horský střelecký pluk
- motorizovaný pluk
- pluk námořní pěchoty
- střelecký pluk NKVD
Všechny pominu, nosným cílem této práce je střelecký pluk tak, jak měl vypadat na začátku Velké vlastenecké války. Možná někdy se vrátím k horské pěchotě, kterou SSSR měl na vysoké úrovni jak z pohledu výcviku tak i vybavení. Bohužel se nemohla se projevit, protože tato skvělá horská pěchota byla ze 70% vyhlazena v prvních 6 měsích války v bojích v rovinatém terénu, kde probíhala první fáze Velké vlastenecké války
Střelecký pluk byl zpravidla součástí střelecké divize. Což platí pro 95% střeleckých pluků. A v rámci těchto divizí potom byly zasazeny i do bojového nasazení. Ale existovali i samostatné střelecké pluky pro různé způsoby nasazení a ty potom mohly působit v rámci střeleckých sborů, ale častěji jako přímo podřízené útvary armád, frontů nebo opevněných oblastí. Takových samostatných pluků bylo ve Velké vlastenecké válce nasazeno více než sto.
To, co budete studovat, je výsledek celkově tří reorganizací, ke kterým došlo v Rudé armádě za necelé dva roky před vypuknutím války. První proběhla v září 1939, v červnu 1940 proběhla druhá a poslední těsně před válkou v dubnu 1941.
Každá reorganizace vedla k tomu, že střelecké pluky nabývali tabulkově na palebné síle, ale nebylo z čeho tyto stále rostoucí nároky na stále novou a novou výzbroj a její obsluhu vycvičeným personálem a následně logistikou pokrýt. Navíc, jak pluky rostly co do počtu v nitřně začleněných součástí, bortilo se vnitřní plukovní spojení. Pluk se stával v dané době velmi obtížně ovladatelný. Bylo to řešitelné a řešilo se to. Ale chtělo to čas, a ten Rudé armádě nebyl dopřán.
Ale toto vše není cílem této práce, nám půjde o Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády a o to co představoval po stránce lidské, vojenské a materiálně technické k 21. červnu 1941. Budu si pokládat otázky a sám na ně budu odpovídat. Jako první musím sám sobě položit a zodpovědět otázku, která zní:
A/ JAKÁ TO BYLA SÍLA? POČETNÍ STAVY STŘELECKÉHO PLUKU
Střelecký pluk měl podle poslední předválečné reorganizace tyto počty aktivních osob - jde o tabulkový válečný stav.
Velitel pluku byl důstojník, absolvent předepsaných stupňů vojenského vzdělání, současně praktik, s praxí velení střeleckým jednotkám stupně četa, rota a prapor, a tabulkově zde byla plánována hodnost plukovník.
187 důstojníků
437 praporčíků a poddůstojníků
2 557 příslušníků mužstva
Další otázka zní:
B/ ČÍM BOJOVAL? VÝZBROJ, SOUHRNNÉ POČTY
B-1/ Pěchotní výzbroj
Byla to poměrně dobře standarizovaná výzbroj, používala se jedna ráže pro pěchotní munici- pušky, lehké a těžké kulomety a jedna ráže pro pistole a revolvery. Počty těchto zbraní byly u střeleckého pluku tyto:
441 pistolí a revolverů
313 samopalů
1 301 opakovacích pušek a karabin
984 samonabíjecích pušek
116 lehkých kulometů
54 těžkých kulometů
B-2/ Protiletadlová výzbroj
6 spřažených čtyřnásobných kulometů
3 protiletadlové kulomety ráže 12,7 mm
B-3/ Dělostřelecká výzbroj
27 kusů rotních minometů ráže 50 mm
18 praporních minometů ráže 82 mm
4 plukovní minomety ráže 120 mm
12 protitankových kanónů ráže 45 mm
6 kanónů ráže 76,2 mm
C/ OSTATNÍ MATERIÁL
233 koňských povozů,
18 nákladních automobilů
1 osobní terénní automobilů
24 radiostanic
21 polních kuchyní
Tabulkový živý inventář sestával ze 109 jezdeckých koní. Byla to kvalitní ostřílená zvířata. Počet koní pro přepravu materiálu se mi nepodařilo zjistit, ale počet dělostřeleckých koní byl 52 v potahu a 6 záložních, tato zvířata byla i v tabulkách mírových počtů z důvodu výcviku. Opět to byli koně ostřílení a v armádních hřebčínech vychovaní. Zvířata k potahům potom byla vždy pokryta ze 40% mírovými stavy a zbytek se doplňoval mobilizačně, ale tento poměr byl různý dle toho, kde byl pluk dislokován a kolik měl času na mobilizaci. Jelikož víme, že pluk měl 233 povozů a 21 polních kuchyní tažených někdy jedním někdy dvěma zvířaty, počet těchto zvířat mohl být kolem 400.
Další otázka potom zní:
C/ KDO TOTO TĚLESO ŘÍDIL A JAKÉ SÍLY MĚL K DISPOZICI?
C-1/VELITELSTVÍ PLUKU
A/ O veliteli pluku už jsem něco málo psal. Jenže to není vše. Na počátku války to byl právě on, kdo nesl plnou odpovědnost za stav jemu svěřeného vojskového tělesa a jeho bojového nasazení. Byla to velká odpovědnost. Bohužel jeho pravomoc výrazně snižovalo dvoukolejné velení, kdy vedle něj stál stranický funkcionář, tvrdý bolševik. Byla to funkce zvaná komisař a měl, pro činnost velitel bohužel stejnou pravomoc jako velitel pluku a občas díky stranickým pákám i vyšší.
Tabulkově to bylo místo pro plukovníka, ale běžně zde byl aktivně zařazen podplukovník a major. Velitel pluku byl vyzbrojen samočinnou pistolí TT-33 nebo revolverem Nagan. Měl k dispozici služebního jezdeckého koně. Komisaři z důvodu tradice na začátku války byli vyzbrojeni jen revolvery Nagan.
B/ Zástupce velitele pluku, měl být a většinou i byl pravou rukou velitele. Automaticky ho zastupoval v době jeho nepřítomnosti, anebo byl-li v boji vyřazen. Pokud bylo třeba, byl velitelem pluku v boji vysílán na nejohroženější místa a prosazoval tam jeho velitelské záměry. Občas se v průběhu války stalo, že v případě potřeby převzal velení podřízeného praporu a vedl jej místo vyřazeného velitele. Byl vyzbrojen pistolí.
C/ Náčelník štábu pluku se štábem.
Náčelník štábu byl plánovanou funkcí s hodností podplukovník, běžně to byli kapitáni a majoři. Štáb pluku tvořilo 8 osob – důstojníků, hlavní písař v hodnosti rotmistra – byl to délesloužící voják a dvou písařů, vojáků základní služby. Výzbroj sestávala z 11 kusů pistolí, 1 samopalu a 4 pušek nebo karabin.
Z těchto lidí byla většina přímo podřízena náčelníkovi štábu. Byl to
1. Pomocník náčelníka štábu pro operační plánování, který vedl evidenci početních stavů pluku a to jak živé síly, tak výzbroje a techniky, vedl pracovní mapy, bojový deník a další práci přímo spojenou s plánováním bojové činnosti. V době nepřítomnosti náčelníka štábu jej plnohodnotně zastupoval. Plánování hodnost zde byla kapitán a tato funkce byla líhní pro vyšší štábní funkce.
2. Pomocník pro průzkum a zpravodajskou práci, měl na starosti organizování veškeré průzkumné a pozorovatelské činnosti u pluku. Přímo odpovídal za realizaci všech druhů průzkumu v působnosti pluku a odpovídal za personální obsazení a výcvik průzkumných jednotek pluku. Dále zajišťoval výcvik a školení pozorovatelů u podřízených jednotek pluku. Byla zde plánovaná hodnost kapitán. Tento důstojník, jehož funkce se hovorově nazývala zpravodajský důstojník či zpravodajec, měl v přímém podřízení dvě průzkumné čety. Byla to:
a/ četa jezdeckého průzkumu, které velel poručík, a měla dále 4 poddůstojníků – velitelů průzkumných družstev a 27 jezdců- průzkumníků. Četa měla ve výzbroji 14 samopalů, 15 samonabíjecích pušek, 3 lehké kulomety. Dále měla k dispozici 32 jezdeckých koní. Tato četa se používal k dálkovému průzkumu, až 30 kilometrů před čelo pluku, dále se z ní vytvářeli čelní a boční pochodové záštity.
xxxxx 
Dvě velmi pěkné fotografie ukazující jezdeckou-průzkumnou hlídku v akci.
U některých pluků byla už nahrazena motorizovanou průzkumnou četou, která měla velitelství v počtu 4 lidé a tři motorizovaná průzkumná družstva po 10 mužích. Motorizace byla buď 9 motocyklů se sajdkou a nebo 3 nákladní automobily valníkové o nosnosti 1,5 tuny.
b/ pěší průzkumná četa, které velel poručík, který ale měl i zástupce pro politikou práci. Dále zde bylo 5 poddůstojníků- velitelů pěších průzkumných družstev. Četa měla ve výzbroji 4 pistole, 14 samopalů, 30 samonabíjecích pušek, 2 opakovací pušky a 4 lehké kulomety. Četa neměla vlastní dopravní prostředky.
Průzkumná hlídka - vyzbrojeni samopaly a na sobě krycí oděv zvaný AMEBA
3. Pomocník náčelníka štábu pro spojovací službu, jinak zván spojovacím náčelníkem, byl odpovědný za veškeré telefonní a rádiové spojení v pluku a s vyšším velitelstvím. Odpovídal za spojovací maskování a kázeň používaní šifer a za odbornou způsobilost spojařů v celém pluku. Byl to poměrně velký a pán a důležitý člověk. Bohužel z pohledu spojení střelecké pluky hluboce zaostávali za nepřítelem a to hlavně co do počtu radiostanic a technické zdatnosti obsluh. Spojovací náčelník přímo řídil spojovací rotu a byla zde plánována hodnost kapitána.
Budování linkového spojení s polními telefony UNA-28
Spojovací rota se sestávala z velitelství roty, kde byl velitel spojovací roty, vyzbrojený pistolí, dále zde byl politický pracovník, opět s pistolí, staršina - tedy výkonný praporčík a písař. Ti dva měli karabiny. Bylo zde 5 koní a 10 vozíků. Byli zde tři podřízené jednotky:
a/ Velitelská četa, kde byl velitel čety, 3 poddůstojníci a 17 vojáků. Výzbroj byla 21 pušek nebo karabin.
b/ dvě telefonní a světelně signální čety. Každá měla velitele čety, 3 poddůstojníky a 22 vojáků. Vyzbroj, byla 1 pistole a 25 pušek nebo karabin. Úkolem těchto čet bylo budovat a provozovat kabelové telefonní spojení a dnes už archaickou záležitost, zřizovat a provozovat světelné signální stanice.
Radista s rádiovou stanicí RB-3B
K tomu měly – myšleno každá četa
- 9 souprav polních telefonů UNA-28 a k tomu příslušný počet kabelových bubnů s kabelem - 20 kilometrů a jednu polní telefonní ústřednu typu KOF vz.33
- 2 soupravy světelných signálních stanic SP-95, s dosahem v noci až 12 kilometrů a ve dne 2,5 až 3,0 kilometrů dle světelných podmínek
Souprava světelné signální stanice SP-95m kresba.
c/ četu rádiového spojení kde byl velitel a 9 spojařů - radistů, 1 pistole a 9 pušek nebo karabin, četa provozoval 3 přenosné radiostanice typu RB-3R
Tato sestava spojovací roty byla jednou z mnoha variant, dá se říci, že v Rudé armádě na začátku války každá spojovací rota byla unikátní.
4. Pomocník náčelníka štábu pro personální práci, tedy kádrovák. Měl na starosti personální obsazování tabulkových míst pluku, výběr vhodných lidí na jednotlivé posty, sledoval jejich odborný růst. Dále měl na starosti vedení plukovní dokumentace a její uchovávání. Ve válce měl na starosti i evidenci padlých a raněných a evidenci míst kde byla uložena těla padlých příslušníků pluku. Byla to plánovaná hodnost kapitán, vyzbrojen pistolí a měl v podřízenosti jednoho štábního úředníka dva písaře vyzbrojené puškami nebo karabinami
5. Pomocník náčelníka štábu pro týlové zabezpečení. Byl to důstojník v hodnosti kapitána a měl na starosti organizování zabezpečení pluku veškerým bojovým a týlovým materiálem a také materiálem zdravotním. Tedy:
- municí pro všechny zbraně pluku - pěchotní, protiletadlovou, ženijní a chemickou
- vystrojí,
- potravinami,
- lékařským materiálem pro praporní a plukovní obvaziště i vybavení jednotlivých vojáků
6. Pomocník náčelníka štábu pro zvláštní spojení - šifrant. Byl to důstojník v hodnosti nadporučíka a měl na starosti organizaci utajovaných depeší, tedy šifrování vysílaných zpráv. Současně měl na starosti kódování mapových podkladů a tvorbu obměnu kódovacích tabulek funkcí a činností v době bojové činnosti. Byl vyzbrojen pistolí
Náčelník štábu pluku měl ve své přímé podřízenosti ještě tři jednotky:
Velitelskou četu, tedy jednotku, která měla na starosti ochranu a provoz štábu a velitelství pluku. Byla tvořena:
- strážním družstvem, kde byl velitel a 10 vojáků
- hospodářským družstvem s polní kuchyní a
- družstvem bojového zabezpečení.
Personálně to byl velitel čety, 4 poddůstojníci – délesloužící, nebo praporčíci, 23 vojáků. Výzbroj a vybavení:
- 3 samopaly, 11 puškami nebo karabinami, 9 samočinnými puškami, 1 lehkým kulometem
- 3 povozy,
- 1 štábní autobus
- 1 polní kuchyně
Plukovní hudbu. Byla to malá jednotka v síle čety. Měla velitele, dva poddůstojníky a 10 vojáků. Vyzbrojeni byli 5 pistolemi a 8 puškami. Byla to malá hudba pro ceremoniální účely. Ale jelikož v tak velkém vojenské tělese jako byl střelecký pluk Rudé armády, vždy se v pluku našlo nemálo dalších muzikantů a ti když měli volný čas, v plukovní hudbě pomáhaly zvýšit její břink
Fotografie reálně existujíc plukovní hudby 213. střeleckého pluku
Rotu protivzdušné obrany.
Byla to jediná protiletadlová jednotka ve střeleckém pluku na začátku války. Velel ji velitel a měl k dispozici politického pracovníka a rotního staršinu. Tito tři měli pistole - důstojníci a pušku nebo karabinu voják v další činné službě.
Rota měla dvě čety protiletadlových kulometů.
Četa čtyřhlavňových kulometů ráže 7,62 mm, měla velitele vyzbrojeného pistolí a šest protiletadlových kulometných družstev. Družstvo mělo:
- velitele, poddůstojník vyzbrojený pistolí
- střelce z protiletadlového kulometu, vyzbrojen osobní zbraní pistolí
- jednoho pomocníka střelce - nabíječe, puška nebo karabina
- dva řidiče nákladního automobilů - nosiče zbraně, puška nebo karabina
Jako zbraň zde bylo kulometné čtyřče složené ze 4 kulometů Maxim vz. 1910, M-4. Vše bylo uloženo na otočné lafetě a připevněno na nákladní automobil ZIS nebo GAZ- AA. Bylo ji možno sejmout a vést palbu i ze země. Používala se i proti pozemním cílům.
xxxxx 
Velmi výkonný protiletadlový kulomet ráže 7,62 mm vz. M-4 na podvozku lehkého nákladního automobilu GAZ-AA, dva různé pohledy. Pokud byl použit proti nekryté pěchotě, byla to vražená metla. Vždy na sebe okamžitě stálhla dělsotřeleckou palbu nepříele ze širokého oklí.
Četa protiletadlových kulometů ráže 12,7mm, měla velitele čety vyzbrojeného pistolí a tři velkorážová protiletadlová družstva. Družstvo mělo:
- velitele, vyzbrojeného pistolí
- střelce z protiletadlového kulometu, vyzbrojen osobní zbraní pistolí
- jednoho pomocníka střelce - nabíječe
- dva řidiče nákladního automobilu
Velkorážový kulomet ráže 12,7 mm DŠK v protiletadlové verzi
Jako zbraň zde byl 12,7 mm těžký kulomet Degtarev-Špagin vz. 1938. Byl uložen na otočné lafetě a připevněno na nákladní automobil ZIS nebo GAZ-AA. Bylo jej možno sejmout a vést palbu i ze země. Používala se i proti pozemním cílům.
DALŠÍ PLUKOVNÍ FUNKCIONÁŘI A JIM PODŘÍZENÉ ODBORNÉ JEDNOTKY A ZAŘÍZENÍ
D/ Zástupce velitele pluku pro věci politické s politickou skupinou. Šlo o skupinu čtyř důstojníků, zástupce byl až podplukovník, ostatní kapitáni. Všichni vyzbrojeni pistolemi.
Na začátku války byl zástupce pro věci politické podřízeným velitele pluku. Krátce po začátku války došlo ke zrušení funkce a byla zavedena funkce komisaře pluku, který už veliteli pluku nebyl podřízen a byl mu postaven na roveň a mohl dokonce rušit jeho rozkazy. Tato funkce byla obnovena už v roce 1937, a šlo o kontrolu armády v době prováděných čistek v ozbrojených silách. Strana si tak zajišťovala kontrolu, loajalitu těch co na postech zůstali a měla trvalý zdroj informací. V roce 1940 ale komisaři znovu zrušeni jako instituce a nahradil je právě zástupce velitele pro věci politické. Krátce po začátku války byla ale opět funkce komisařů obnovena.
Tento zástupce řídil práci těchto lidí:
- všech politických pracovníků jednotek
- agitátorů
- stranické plukovní organizace a stranických buňek v jednotkách
- komsomolských organizací a buňek v jednotkách
Spolu s ním se o duše vojáků starali:
- plukovní stranický pracovník, vyzbrojen pistolí
- plukovní komsomolský pracovník, vyzbrojen pistolí
- plukovní agitátor, tedy organizátor politické osvěty, vyzbrojen pistolí
Politická práce v poli.
Materiálově to bylo nenáročné, ale některé pluky na počátku války už měly k dispozici pojízdný klub, což byl upravený skříňový nákladní automobil, s vybavením pro vyplnění volného času vojáků. Zde byla k dispozici promítačka s plátnem, zařízení pro reprodukovanou hudbu a zdroj elektřiny a velký stan pro nepřízeň počasí. Obsluha tři vojáci, vyzbrojeni puškami.
E/ Náčelník dělostřelectva pluku, byl odpovědný za vybavení, přípravu a výcvik všech dělostřeleckých jednotek pluku. Tedy velitelů a obsluh jednotek rotních, praporních a plukovních minometů, praporních a plukovních protitankových jednotek, plukovní dělostřelecké baterie. Zde se budeme zabývat plukovními dělostřeleckými prostředky.
1. Protitanková baterie
Velel jí velitel baterie v hodnosti až nadporučík, o politickou práci se staral politruk a o materiální zabezpečení jednotky a vojáků staršina. První dva vyzbrojeni pistolemi, ten třetí puškou. Měla k dispozici tři jezdecké koně.
Ke štábu baterie patřily i dva jezdečtí průzkumníci na koních, vyzbrojeni puškami, vybaveni dalekohledy a byli vycvičeni jako dělostřelečtí pozorovatelé.
Baterie byla tvořena třemi palebnými četami, v každé palebné četě byl velitel a dvě protitanková kanónová družstva. Každé toto družstvo mělo dva seržanty:
- velitele děla, vyzbrojeného pistolí a dělovoda
- miřiče
- nabíječe
- dva pomocníky nabíječe
- kočího spřežení
- pomocného kočího, všichni vyzbrojeni karabinami
Vybavení: jeden jezdecký kůň, spřežení dělostřeleckých tažných koní, muniční kára a Protitankový kanón ráže 45 mm, vzor 37.
Dělovod vede svůj 45 mm protitankový kanón vz. 1937 do nového postavení. Tato fotografie se mi nesmírně líbí. Z toho vojáka na mě vyzařuje zkušenost, odhodlání a rozhodnost.
2. Plukovní baterie kanónů ráže 76,2 mm
Velel jí velitel baterie v hodnosti až nadporučík, o politickou práci se staral politruk a o materiální zabezpečení jednotky a vojáků staršina. První dva vyzbrojeni pistolemi, ten třetí puškou. Dále zde byli veterinární lékař a zdravotník, oba vyzbrojeni pistolemi. Měli k dispozici pět jezdeckých koní.
Měla tyto nižší jednotky:
Provoz baterie, její výcvik a bojové nasazení měla na starosti velitelská četa, ve složení
Velitelské družstvo mělo velitele - poručíka až nadporučíka, 5 poddůstojníků a 18 vojáků se šesti spřeženími, šesti povozy, 6 radiostanic malého dosahu
Muniční družstvo mělo velitele, jednoho důstojníka, 3 poddůstojníky a 21 vojáků s devíti spřeženími, 9 muničními vozy a 4 jezdecké koně,
Hospodářské družstvo se dvěma poddůstojníky a 9 vojáky. Byly zde dvě polní kuchyně, jeden vůz pro přepravu matriálu a potřebné spřežení.
Palebná síla baterie byla tvořena třemi palebnými četami, v každé četě byl velitel, staršina, pro každého zde byl jezdecký kůň, a dvě kanónová družstva.
Každé toto družstvo mělo dva seržanty:
- velitele děla, vyzbrojeného pistolí a dělovoda a devět vojáků dělostřelců
- miřiče
- nabíječe
- dva pomocníky nabíječe
- tři nosiče munice
- kočího spřežení
- pomocného kočího, všichni vyzbrojeni karabinami
Vybavení: jeden jezdecký kůň, spřežení dělostřeleckých tažných koní, muniční kára a jeden Polní kanón ráže 76,2 mm vzor 1927. Celkově bylo u baterie 13 pistolí, 5 samopalů a 114 pušek nebo karabin
Plukovní polní kanón ráže 76,2 mm vz.1927 s obsluhou při převozu na palebné stanoviště. Byl to starší kousek výzbroje v roce 1941 plnil své úkoly palebné podpory pluku jen obtížně.
3. Plukovní minometná baterie
Velel jí velitel baterie v hodnosti až nadporučík, o politickou práci se staral politruk a o materiální zabezpečení jednotky a vojáků staršina. První byl vyzbrojen pistolí, druhý samopalem a ten třetí puškou. Měli k dispozici tři jezdecké koně.
Ke štábu baterie patřily i
- dva jezdečtí průzkumníci na koních, vyzbrojeni puškami, vybaveni dalekohledy a byli vycvičeni jako dělostřelečtí pozorovatelé
- pět spojařů telefonistů
- pět muničních a materiálových kár se spřežením
Palebná síla baterie byla tvořena dvěma palebnými četami, v každé četě byl velitel, a dvě minometná družstva.
Každé toto družstvo mělo:
- velitele minometu vyzbrojeného pistolí devět vojáků minometníků
- pozorovatele
- miřiče
- nabíječe a pomocníka nabíječe
- tři nosiče munice
- kočího spřežení na káru s municí
- kočího pro spřežení pro přepravu minometu všichni vyzbrojeni puškami
Vybavení: dvě spřežení, muniční kára a jeden 120 mm minomet vz. 38 na kolovém podvozku, zbraň nadčasová, kterou okopírovalo mnoho armád včetně německé, a někde jsou její mutace ve výzbroji dodnes.
120 mm plukovní minomety vz. 1938
F/ Náčelník chemické služby pluku odpovídal u pluku za ochranu mužstva a živého inventáře pluku - tedy koní, před účinky chemických zbraní.
Odpovídal tedy za výcvik všech vojáků z povolání a mužstva v používání osobního ochranného protichemického matriálu a vozatajstvo v používání ochranných masek pro koně a za zajištění předepsaného protichemického materiálu.
Řídil činnost Čety chemické ochrany pluku, který byla jeho hlavním prostředkem pro varování jednotek pluku před chemickým napadením, a měla technické prostředky jak pro průzkum, tak pro skupinové odmořování výstroje výzbroje pluku a v omezeném rozsahu mohla asanovat i zamořený terén.
Tato četa byla pod velením velitele důstojníka v hodnosti až kapitána vyzbrojeného pistolí a měla 6 poddůstojníků a 16 vojáků vyzbrojených puškami.
Vybavení:
8 souprav pro indikaci otravných látek SCHP-3 nebo SCHP-4, tedy tašek chemika průzkumníka
2 soupravy ručních dezaktivačních zařízení RDP
2 soupravy koňských odmořovacích povozů KDP
Pod chemickou službu Rudé armády patřilo i zadýmování terénu, ale střelecký pluk mimo ručních dýmových granátů neměl jiné prostředky pro tuto činnost, a tyto prostředky patřili pod chemickou munici.
Dále pod chemickou službu Rudé armády patřily i ohňometné prostředky, ale v roce 1941 střelecký pluk takové možnosti neměl.
G/ Hlavní inženýr pluku byl velmi důležitý člověk a dnes nazývá ženijní náčelník pluku.
Tento člověk odpovídal za:
- výcvik všech vojáků pluku v základních ženijních dovednostech, jako bylo vybudování okopu střelce z pušky, kulometu, těžkého kulometu, minometu či děla, prostě čehokoliv co je potřeba chránit před účinky palby nepřítele
- výuku velitelského sboru pluku ve znalostech ženijních úprav terénu, který by měli jejich jednotky bránit
- budování překážek všeho druhu, jak protipěchotních tak protitankových
- výcvik v překonávání překážek všeho druhu, hlavně vodních překážek
- maskování pomocí přírodních materiálů i pomocí technických prostředků, tedy maskovacích nátěrů a maskovacích sítí
- kladení protipěchotních a protitankových min a naopak jejich vyhledávání a zneškodňování
- výcvik ve všech ženijních dovednostech ženijní roty střeleckého pluku
Kladení protitankových min na tankovém směru - ženisté zatarasují terén pro odvrácení tankové hrozby
Ženijní rota střeleckého pluku byla nástrojem velitele pluku pro vybudování ženijních úprav terénu podle jeho zámyslu v obraně a naopak pro přípravu dosažitelného terénu pro vlastní útok, a přípravu na případné překonávání vodních překážek.
Rotě velel velitel ženijní roty v hodnosti až kapitán, dále měla:
- svého politruka, důstojníka
- svého chemického náčelníka, poddůstojníka - který měl za úkol zjistit případné chemické zátarasy nepřítele a odpovídal za jejich zneškodnění
- staršinu s pomocníkem
První dva měli jako osobní zbraň pistoli, další tři potom pušku
Dvě ženijní čety, každá s velitelem důstojníkem, 5 poddůstojníků a 32 vojáků ženistů. Celkově v četě byly tyto zbraně: 5 pistolí a 33 pušek.
Hospodářské družstvo mělo 4 vojáky, vedené seržantem, tři povozy s materiálem a polní kuchyni.
Stavba nouzového přemostí z místně dostupného materiálu - ženijní improvizace.
Plukovní ženisté měli k dispozici sady ručního ženijního nářadí, 800 kilogramů náloživa různého typu s potřebným roznětným materiálem, 300 protipěchotních min, 200 protitankových min.
H/ Náčelník týlového hospodářství pluku byl vysoce důležitou osobou. Pod jeho velení patřilo kompletní zabezpečení pluku veškerým potřebným materiálem a to jak spotřebního, tak dlouhodobého spotřebního horizontu. Prvotně řídil týlovou skupinu, kterou tvořili:
CH/ Náčelník dělostřeleckého vyzbrojování - služby, který ale neměl na starosti jen dělostřelecké zbraně a munici k nim. Měl na starosti i ostatní zbrojní materiál, a to včetně oprav v plukovních dílnách nebo ve vyšších opravářských etapách a to jak v míru tak i za války. Jeho nosnou povinností bylo vytvořit a udržovat tabulkové počty:
- všech pěchotních zbraní pluku a munice k nim v předepsaných dávkách zvaných palebný průměr
- tabulkových počtů dělostřeleckého materiálu a munice k němu v předepsaných druzích a počtech, opět v podobě zlomků a násobků palebného průměru.
Organizoval pravidelné prohlídky všech zbraní po jednotkách za přítomnosti jemu podřízených zbrojířů a napravování zjištěných nedostatků na místě nebo za pomoci odborných dílen. Zde spolupracoval s dalším funkcionářem pluku, což byl
I/ Náčelník vojensko-technické služby, který odpovídal za celkové technické zabezpečení střeleckého pluku. Odpovídal za technický stav:
- automobilního materiálu
- vozatajského materiálu
- zabezpečení pohonnými hmotami a mazivy pro tu trochu techniky co pluk měl k dispozici
- za vybavení, personální obsazení všech odborných technických dílen, včetně dnes už legendárních polních kováren. Celkový rozsah jeho práce byl velký, ale není prostor to zde více pitvat.
J/ Náčelník proviantní služby, který měl za úkol v míru i za války zajistit potřebnou dodávku kalorií pro vojáky ve výcviku nebo v boji. Pluk jak vidíme, byl velké vojskové těleso a tolik vojáků něco sní. Řídil hospodářská družstva a provoz polních kuchyní- pluk jich měl 21. Z toho plyne, že tedy jedna polní kuchyně musela v ideálních podmínkách připravit cca 150 porcí teplé stravy 2x denně.
Za války byla strava členěna takto:
snídaně - studená strava + teplý nápoj 1 litr.
oběd - studená strava + teplý nápoj 1 litr
večeře - kompletní teplé jídlo, + teplý nápoj 1 litr
To byl ideál, který se ale často nedařilo naplnit. Odpovídal za chod proviantního skladu, za fungování dodávek potravin pro studenou stravu i potraviny pro svaření. Zde spolupracoval se staršiny jednotlivých rot, kteří měli přísun studné stravy v povinnostech. Tedy den dopředu nahlásit počty potřebných stravních dávek a následně zajistit jejich odběr ve skladu proviantu pluku a výdej vojákům.
Polní kuchyně se svým vládcem, kuchařem. Úplně ten boršč cítím.
K/ Náčelník výstrojní služby - odpovídal v míru i za války za stav výstroje všech vojáků pluku za války a v míru za vojáky prezenční služby, za stav své výstroje v míru odpovídali vojáci z povolání a v další činné službě sami. Odpovídal i za pravidelné koloběhy zimních doplňků mezi centrálními či spádovými sklady a svým útvarem
Za války odpovídal za
- výdej oděvů a obuvi za v boji zničených a neopravitelných
- stanový materiál
- polní hygienu – tedy polní latríny, polní sprchování a umývárny
- boj proti drobným živočichům, tedy hlavně odvšivování
- za zajištění tepla pro vojáky v zimních podmínkách
Opět toho bylo mnoho dalšího, ale to je nejdůležitější činnost.
Polní prádelna. Takto přesně to vypadalo. Skupina žen celé dny jen pere, vyvařuje a desinfikuje. Ruce se jim rozpadaly od chemikálií. Jen díky nik úmrtnost na infekční nemoci za války v Rudé armádě nedosáhla kritického nárůstu
L/ Náčelník finanční služby, který v míru i za války odpovídal za finanční hospodaření pluku a jeho podřízených součástí. Vedl přehled o počtech příslušníků pluku a to z pohledu finančních nároků, tedy základní služební příjem, příplatky dle specifických směrnic, jejich zajišťování v bankovních ústavech v míru i za války a jejich vyplácení. Tedy peníze od něj přebírali staršinové jednotlivých rot a ti je dále vyplatili vojákům.
Dále uzavíral smlouvy – v mírové době – s místními hospodářskými subjekty na odběr materiálu pro zajištění běžného života pluku. Tedy například smlouvy na nákup potravin pro příprav stravy - maso, mléko, zeleninu, ovoce a vše dle smluvních regulí dodavatelům proplácel.
Vzhledem k tomu, že finanční dávky se vypláceli i za probíhající války, byla to asi složitá práce. Myslím si ale, že to byla osoba u střeleckého pluku oblíbená, možná nejoblíbenější ze všech. Alespoň v den výplaty ho určitě měl rád každý.
M/ Náčelník dopravní služby byl poslední důstojník z této skupiny funkcionářů. Měl na starosti veškerou přepravu materiálu u pluku. Ve spolupráci s dalšími lidmi odpovídal za stav všech přepravních prostředků, co pluk provozoval, zajišťoval jejich opravy a odběr z národního hospodářství v době mobilizace.
V době války se podílel na:
- plánování přeprav veškerého živého i neživého inventáře pluku z místa A do místa B.
- prováděl dle rozkazu rekognoskace pochodových os a ve spolupráci z ženisty zajistil jejich průchodnost a únosnost mostů případně úpravu brodů
- regulační službu na určených místech
Všichni tito lidé byli důstojníci s plánovanou hodnosto až major. Byli vyzbrojeni pistolemi a měli k dispozici 3 jezdecké koně. K nim příslušelo 8 poddůstojníků jako spojky, pomocníci a písaři, byli vyzbrojeni puškami.
Náčelníkovi týlového hospodářství pluku podléhali tyto jednotky:
Dopravní rota, která přepravovala materiál pluku uložený dle materiálových tříd a cyklu spotřeby. Tato rota byla poměrně velké těleso. Byly v ní:
velitel roty,
4 velitelé dopravních čet
6 poddůstojníků- správců skladů jednotlivých materiálových tříd.
92 vojáků – skladníků, vozků písařů, kuchařů
Výzbroj: 5 pistolí, 6 samopalů a 92 pušek.
Materiál: 96 povozů se spřežením.
Součástí tohoto tělesa byly i Bojová výdejna – příruční sklad pro výdej munice pro doplnění spotřeby během přesunů a hlavně v boji. Rozdělení bylo do 6 výdejen:
3 pro střelecké prapory
2 pro minometnou a dělostřeleckou baterii
1 pro plukovní jednotky
Dílna pro opravy výzbroje a techniky. Byla to skupina 2 důstojníků, 6 praporčíků a 9 vojáků. Dílna měla tyto sekce:
- pro opravy ručních zbraní
- pro opravy dělostřeleckého materiálu
- pro opravy ostatního materiálu
Výzbroj: 2 pistole, 6 samopalů, 9 pušek
Dílna pro opravy vozatajského a výstrojního materiálu. Střelecký pluk té doby měl hodně jezdeckých i tažných koní. Takže to bylo velké množství koňských postrojů, sedel, krycích dek a dalšího materiálu, co potřebovali koně k tmu, aby měli v rámci možností důstojný život a mohly potom odvést v boj svoji práci. Takže dílny pro opravy materiálu pro tyto souputníky vojáků měly pořád co dělat.
A ta druhá část? Tolik vojáků roztrhá něco uniforem a prošlape hodně bot. Takže co šlo opravit, se opravovalo. Byli zde krejčí, obuvníci, žehliči. A k tomu potřebné vybavení a spotřební materiál.
Výzbroj: 2 pistole, 6 samopalů, 9 pušek, přepravní prostředky byly součástí dopravní roty, ze které byly vyčleněny.
N/ Nesmírně významnou funkcí byl Hlavní plukovní lékař. Byl vždy v hodnosti až major, vyzbrojen pistolí. Podléhala mu plukovní zdravotní rota – v boji změněná na plukovní obvaziště, tři praporní obvaziště a řídil i činnost rotních hnízd raněných. Měl za povinnost zajistit potřebný tabulkový zdravotnický personál, dbát o jeho vzdělávání a výcvik pro polní chirurgii a polní lékárenskou službu.
Organizoval:
- výcvik vojáků v poskytování svépomoci a vzájemné pomoci,
- výcvik k transportům raněných tak, aby se jim ještě více neublížilo.
- výcvik sběračů raněných, zajišťoval pro ně potřebné vybavení
- systém plukovních zdravotnických etap – četa a rota odsunují raněné do praporního obvaziště a prapory do plukovního obvaziště.
- vybudování, obranu a ochranu plukovního obvaziště v bojové činnosti.
Pomoc raněnému kamarádovi
V průběhu boje organizoval sběr a transport raněných na obvaziště, organizoval jejich třídění na ty, co lze zachránit a na ty co nemají šanci a zemřou. Po nezbytných zákrocích pro záchranu života je organizovaně odsouval do vyšších zdravotních etap. Podléhalo mu:
Odtažení raněného vojáka plížením za pomoci pláště.
Personál zdravotnické roty tvořili:
3 lékaři – vojáci z povolání nebo v další činné službě
11 zdravotnických instruktorů na úrovni kvalifikovaných zdravotních sester, často to byly právě ženy
40 sběračů raněných, pomocníků zdravotních instruktorů, vozků, řidičů nákladních vozidel a kuchařů
Byli vyzbrojeni: 4 pistole, 27 pušek
Materiálně měli:
- soupravu praporního obvaziště - dva lékařské stany a tři nemocniční stany
- soupravu pro operační zákroky první pomoci
- soupravu pro poskytování péče o chrup
13 povozů
9 nákladních automobilů, tomto počtu 3 ambulance
1 polní kuchyni
Operační zákrok v polních podmínkách
O/ Starší veterinární lékař - byl odpovědný za zdravotní stav jezdeckých a tažných koní. Řídil provoz veterinární nemocnice. Zde byli tito lidé:
2 veterinární lékaři
10 vojáků ošetřovatelů
Vyzbrojeni: 3 pistole a 10 pušek
Vybavení:
- souprava polní nemocnice pro ošetřování koní, s jedním stanem lékařské pomoci a dvěma stájními nemocničními stany
- 3 povozy
- jeden automobil
Pro zajímavost uvádím, že koně a jiná zvířata – u horských střeleckých pluků to mohli být i osli a mezci a u pluků, které operovaly dole na jihu, byl běžný i velbloud, pokud padli v boji nebo byli utraceni na základě nevyléčitelnosti, byli zužitkováni. Zde ale jde pouze o koně. I tito padlí v boji byli pro armádu nadále cenným materiálem.
Je to dáno tím, že skončili, pokud prošli veterinární prohlídkou, v kotli. A tak své lidské spolubojovníky po své smrti alespoň nasytili. Jednou sem o tomto fenoménu vložím práci.
Inu asi by se dalo hodně psát o vojákovi a jeho lóšaďonce…..
D/ HLAVNÍ BOJOVÁ SÍLA STŘELECKÉHO PLUKU - STŘELECKÉ PRAPORY
Střelecký pluk, jak už jste viděli, byl vojskové těleso, které už s tím co o něm víte, stojí za pozornost. Ale to hlavní, to co tomuto pluku dává bojovou sílu, jsou střelecké prapory. A na ně se podíváme v této poslední části této práce. Vše, nebo téměř vše, co zde budete číst je podrobeno trojkovému systému. Takže platí jako první, že střelecký pluk Dělnicko-rolnické Rudé armády měl k 1. 6. 1941 ve své bojové sestavě TŘI STŘELECKÉ PRAPORY.
STŘELECKÝ PRAPOR
Velitel střeleckého praporu byl důstojník s plánovanou hodností major, byl vyzbrojen pistolí a měl svého jezdeckého koně.
Štáb střeleckého praporu byl tvořen:
náčelníkem štábu – důstojníkem,
dvěma pomocníky náčelníka, opět důstojníky a
jedním vojákem – písařem.
Jeden měl pistoli, druhý samopal a voják měl pušku. Byli zde další dva jezdečtí koně a tři povozy s potahem.
Náčelník štábu praporu řídil činnost podobně jako náčelník štábu pluku v rozsahu omezeném jeho úkoly a proto měl na starosti i komplexní spojení uvnitř prapor a směrem k pluku. Aby to mohl plnit, měl podřízeny tyto jednotky:
A/ Spojovací četu praporu.
Byla to poměrně silná jednotka a byla dobře vybavená. Přece jen prapor už byl celek menší ale v případě boje se v něm toho hodně dělo a spojení bylo existenční podmínka přežití v boji.
Velitel spojovací čety byl důstojník nadporučík vyzbrojený pistolí a přímo k němu byli přiřazeni tři vojáci - kočí s povozy pro přepravu materiálu.
Četa měla tato družstva:
- družstvo telefonní ústředny- 1 seržant + 4 vojáci
- družstvo rádiových stanic, pět poddůstojníků, každý vybaven radiostanicí + 2 vojáci
-2 kabelová telefonní družstva ve složení velitel poddůstojník + 8 vojáků
Všichni vojáci a poddůstojníci byli vyzbrojeni puškami, a mimo vycitovaných 5 radiostanic a jedné telefonní ústředny měl prapor 10 souprav polních telefonů a 8 km telefonních kabelů
7,62 mm opakovací puška Mosin-Nagant vz.1891/30, základní zbraň sovětského pěšáka- střelce
B/ Kulometná rota
Byla to jednotka disponující celkově 12 těžkými kulomety Maxim vz.1910 a hlavně jejich modifikací 7,62 těžký kulomet vz. 1910/30.
Velitelství roty tvořil:
velitel v hodnosti poručíka, vyzbrojen pistolí a mající k dispozici jezdeckého koně
politický pracovník, poručík, vyzbrojen samopalem
dva poddůstojníci - staršina roty a písař - vyzbrojeni puškami
4 vojáci - dvě spojky, kočí a zbrojíř - vyzbrojeni puškami
Dále zde byly tři kulometné čety, každé velel praporčík nebo rotný v další činné službě, vždy vyzbrojeni pistolí.
Každá četa měla 4 kulometná družstva, ve složení:
- velitel kulometného družstva - poddůstojník
- šest příslušníků obsluhy kulometu- střelec, nabíječ, který byl kvalifikován jako střelec, tři nosiči munice a pozorovatel. Všichni vyzbrojeni puškami.
Těžký kulomet 7,62 mm Maxim vz. 1910/30 v bojovém nasazení
Kulometná rota tak měla celkově 83 příslušníků a 12 těžkých kulometů. To je velká síla, navíc tento kulomet byl osvědčenou, jednoduchou zbraní a velmi spolehlivý. Vím, o čem píšu, střílel jsem z něho.
Zde ale musím poctivě podotknout, že vzhledem k nedostatku kulometů a vycvičených vojáků k jejich obsluze, šlo mnoho střeleckých pluků do války s různými organizacemi kulometných rot střeleckých praporů. Našel jsem třeba tuto další:
Kulometná rota měla tři kulometné čety, ale se třemi kulometnými družstvy, rota potom měla jen 9 těžkých kulometů.
C/ Minometná rota
Silný podpůrný prostředek pro podporu bojující pěchoty. Velitelství roty tvořil:
velitel v hodnosti poručíka, vyzbrojený pistolí a disponující jezdeckým koněm
politický pracovník v hodnosti poručíka, vyzbrojen samopalem
staršina - poddůstojník, vyzbrojený puškou
4 vojáci- spojka, dva kočí s povozy pro přepravu zbraní a základní dávky munice, pozorovatel- všichni vyzbrojeni puškami
Dále zde byly tři minometné čety, každé velel podporučík vyzbrojený pistolí a každá tato četa měla dvě minometná družstva ve složení:
- velitel minometného družstva - poddůstojník
- miřič
- nabíječ
- tři nosiči munice
- pozorovatel-strážný
Všichni tito vojáci byli vyzbrojeni puškami.
82 mm praporní minomet nesený v rozebraném stavu obsluhou na nové palebné stanoviště
Hlavní zbraní družstva bylo 6 kusů vynikajících 82 mm minometů vz.1936. Tato zbraň byla ideálně vyladěna pro potřebu střeleckého praporu. Mohla střílet už 85 metrů před vlastní postavení a potom více než tři kilometry daleko. Obrázek ho ukazuje při transportu obsluhou v rozebraném stavu.
D/ Protitanková četa
Byla to hlavní síla střeleckého praporu pro boj s nepřátelskou obrněnou technikou, tedy tanky, obrněními transportéry a obrněnými automobily. Současně se požíval pro ostřelování nepřátelských kulometných hnízd skupin vojáků.
Velel jí poručík, vyzbrojený pistolí
Dále zde byl voják - pozorovatel
Protitanková četa měla ve své sestavě dvě protitanková kanónová družstva ve složení:
velitel - poddůstojník
dělovod
miřič
nabíječ
dva nosiči munice
kočí s potahem pro přepravu kanónu
kočí s muničním vozem
Všichni byli vyzbrojeni karabinami. Hlavní zbraní protitankové čety byl Protitankový kanón ráže 45 mm, vzor 37, a ten už známe od plukovní protitankové baterie.
7,62 karabina Mosin-Nagant vz. 1891/38. Zbraň jezdce, dělostřelce, spojaře, řidiče, prostě všude, kde kratší zbraň byla žádoucí nebo vhodnější než dlouhá verze pro pěchotu.
E/ Střelecké roty.
Každý střelecký prapor měl tři střelecké roty.
Střelecká rota měla rotní velitelství ve složení:
velitel roty v hodnosti kapitána, vyzbrojen pistolí a mající k dispozici jezdeckého koně
politický pracovník - nadporučík vyzbrojen pistolí
staršina- poddůstojník vyzbrojen puškou
spojka, vyzbrojen puškou
dva odstřelovači vyzbrojení 7,62 mm odstřelovačskou puškou vz.1891/30 s optickým zaměřovačem PU
xxxxx
Zde jsou dva obrázky odstřelovačů a jejich zbraní, maskování a svrchního oděvu.
Poznámka: Od roku 1931 byla zavedena odstřelovačská puška Mosin 1891/30, s optickým hledím, dolů ohnutou klikou závěru, menšími výrobními tolerancemi a kvalitnějším zpracováním vývrtu hlavně. Používal se zaměřovací dalekohled typu PE zvětšující 4x nebo typ PU zvětšující 3,5x. Výroba započala roku 1932, kdy bylo zhotoveno pouze 749 ks a postupně vzrůstala. Roku 1938 bylo například vyrobeno už 19.545 ks odstřelovačských pušek Mosin. Jejich kvalita byla taková, že ji běžně používali elitní odstřelovači finské, německé i rumunské královské armády. Ve výzbroji vydržela ještě 20 let po válce. Potom ji nahradila nová 7,62 mm odstřelovačská puška, legendární SVD Dragunov.
Dále střelecká rota měla:
Zdravotnické družstvo pod velením zdravotnického instruktora - poddůstojníka a čtyř sběračů raněných, všichni vyzbrojeni pistolí.
Kulometnou četu, které velel důstojník v hodnosti poručíka, vyzbrojen pistolí puškou a opět měl k dispozici kočího s potahem a vozem pro přepravu zbraní, munice a materiálu, vyzbrojeného puškou
Četa měla dvě kulometná družstva ve složení:
velitel, poddůstojník vyzbrojený pistolí a obsluha těžkého kulometu
střelec
nabíječ
dva nosiči munice
Hlavní výzbroj čety tedy byly 2 těžké kulomety Maxim vz. 1910 nebo jejich modifikací 7,62 těžký kulomet vz. 1910/30.
Každá rota měla tři střelecké čety.
Střelecká četa měla toto složení:
Velitelství:
velitel, poručík vyzbrojen pistolí
zástupce velitele poddůstojník, vyzbrojen samopalem
spojka, vojín, vyzbrojen puškou
V době vypuknutí války se ve stlckých jednotkách objevovaly tyto dva samopaly:
xxxxx
První byl 7,62 mm samopal PPD -40, nepříliš vydařená konstrukce ale fungoval. V době zahájení války ale už byla ukončena jeho výroba a do vojsk přicházel ten druhý, 7,62 mm samopal PPŠ vz. 41, který se ukázal být zbraní nadčasového použití a ve válce sehrál velkou roli.
Čtyři střelecká družstva ve složení:
velitel družstva - poddůstojník, vyzbrojený samonabíjecí puškou
kulometník vyzbrojený 7,62 mm lehkým kulometem Děkťarev (DP) a pistolí
pomocník kulometníka vyzbrojen samonabíjecí puškou
2 samopalníci vyzbrojení samopaly
6 střelců vyzbrojených puškami
xxxxx
Střelec z lehkého kulometu 7,62 mm DP 28s pomocníkem a vedle je tato zbraň tak jak ji konstruktér stvořil.
V době kterou řešíme, byla u střeleckých jednotek zavedena tato samonabíjecí puška
7,62 mm samonabíjecí puška SVT40, nepříliš vydařená a nakonec byla nahrazena jinou zbraní.
Minometné družstvo ve složení:
velitel družstva - poddůstojník, vyzbrojený pistolí
3 minometníci
- miřič
- nabíječ
- nosič min
Všichni vyzbrojeni puškou a hlavní zbraní byl 50 mm rotní minomet vz. 1938/40
50 mm rotní minomet vz1938/40 v akci
Poslední dvě součásti střeleckého praporu byly určeny pro záchranu životů raněných vojáků a pro materiální zabezpečení vojáků praporu byly to:
Zdravotnická četa ve složení:
velitel - důstojník zdravotnické služby, vyzbrojen pistolí
3 zdravotničtí instruktoři
4 sběrači raněných
Úkol této čety byl aktivně vyhledávat na bojišti raněné vojáky, poskytnou první pomoc a zajistit odsun do praporního obvaziště k poskytnutí první lékařské pomoci. Následoval odsun do plukovní zdravotní etapy.
Další úkol byl přebírat raněné od zdravotních družstev střeleckých rot, opět zajistit jejich odsun na praporní obvaziště k první lékařské pomoci a odsun na vyšší zdravotnickou etapu.
Zásobovací četa v složení:
Velitel čety, důstojník vyzbrojený pistolí
3 velitelé družstev - poddůstojníci
29 vojáků
Byla zde tři družstva:
- muniční družstvo vezoucí část palebného průměru všech zbraní a ženijní materiál
- materiálové družstvo vezoucí výstrojní materiál a ubytovací materiál
- hospodářské družstvo tvořené 4 polními kuchyněmi a povozy vezoucími proviant
ZÁVĚR
Tímto jsem snad vyčerpal komplexní rozpis organizace, početního složení a zařazení personálu a výzbroje střeleckého pluku Dělnicko-rolnické Rudé armády. Nevím to jistě ale je to asi nejpodrobnější práce, která je v současnosti na toto téma dostupná.
Uvedené fotografie a vyobrazení jsou pouze ilustrační a slouží pro představu jak zbraně, technika či materiál vypadaly. Nešlo mi o řešení takticko-technických dat, a proto jsou u nich popisky stručné, sem tam doplněné komentářem.
Popsaný stav by se měl co nejvíce blížit skutečnosti v roce 1941 po poslední reorganizaci střeleckých divizí. Je logické, že tato reorganizace byla dne 21. června 1941 jen v rozběhu a nebylo moc pluků, co dosáhly na nový předepsaný tabulkový stav. Ale nedělám si iluze že bych vše trefil přesně a nenapadutelně. V tom co jsem měl k dispozici je děsný bordel.
Největší nedostatek byl samonabíjecích pušek a samopalů, dnes tak známé protitankové pušky byly v tomto období teprve na pokraji zavádění a proto o nich nic nepíšu. Chyběla opravdu moderní děla pro prapory a pluky, minomety naopak patřily ke světové špičce.
Nepodařilo se vyladit spojení uvnitř pluků a ty se díky tomu, že to byly poměrně sofistikovaně organizované celky, daly jen obtížně uvelet. A co se týká divizí, bylo to ještě horší.
Naopak prapory byly, když se na to podíváte velmi dobře vyladěné vojskové součásti. Abych řekl pravdu, je to nejlepší struktura pěšího prapor jakou jsem kdy u armád střední a východní Evropy našel. Myslím si, že ani Němci a západní armády na počátku svých vstupů do války takto sofistikované a dobře vyzbrojené pěší prapory neměly. A i přes pestrou skladbu praporních jednotek a velkou palebnou sílu mu svěřenou, schopný velitel praporu dokázal prapor uřídit ve všech druzích boje a tento prapor mohl nepříteli napáchat hodně škod.
Naštěstí máme nového Palbáka pana Fidlera, a ten až si to proběhne mi zcela jistě provětrá játra za nedostatky, které to má. Což bude jen dobře - výsledek bude vyšší kvalita.
).
