Tajemství vraku křižníku Mecidiye
Brzy poté, co G. Marconi představil světu bezdrátový telegraf, projevily o jeho vynález zájem i námořní generální štáby a radiotelegrafické stanice se od počátku 20. století montovaly na většinu kapitálních jednotek. Jejich výhody byly očividné, neboť zajišťovaly přímé spojení na dosud nevídanou vzdálenost nejen mezi válečnými loděmi, ale i velitelstvím, z čehož zároveň vyplývala nutnost utajit obsah odeslaných depeší. Ještě v průběhu rusko-japonské války si obě strany v tomto směru počínaly velmi lehkovážně, ale o deset let později už námořnictva disponovala tajnými kódy, které bylo obtížné prolomit. Proto se šifrovací klíče a signální knihy řadily mezi přísně tajné materiály podléhající zvláštnímu zacházení.Přesto se Rusové ve vraku lehkého křižníku MAGDEBURG už koncem srpna 1914 zmocnili německých šifrovacích klíčů, signální knihy, radiotelegrafického deníku a vojenských map znázorňujících rozdělení Baltu a jižní části Severního moře na jednotlivé sektory (kvadranty). To umožnilo prolomit kód používaný Císařským námořnictvem, a protože 6. září nabídl ruský námořní atašé v Londýně získané dokumenty prvnímu lordu admirality W. Churchillovi, stali se držiteli tohoto tajemství i Britové (poznámka číslo 1). Jenomže Rusové na Černém moři bojovali proti německo-tureckému loďstvu používajícímu vlastní šifry a signály (2), které pokusům o rozluštění odolávaly až do r. 1915, kdy ve prospěch Petrohradu opět zasáhla štěstěna.
Ztroskotaný Magdeburg
Bombardování Bosporu
Únik německé Středomořské divize do Istanbulu v srpnu 1914 vedl k příklonu Vysoké Porty k centrálním mocnostem. Období ozbrojené neutrality ukončil koncem října útok na ruské černomořské přístavy, načež Dohoda vyhlásila Turecku válku. Starobylá Osmanská říše se do svého posledního válečného dobrodružství pustila s vervou, ale výsledek neodpovídal vynaloženému úsilí. Ofenzíva na Kavkaze skončila katastrofou a neuspěl ani pokus ohrozit Egypt, načež Turci přišli o strategickou iniciativu. Jakmile Dohoda v únoru 1915 zahájila dardanelskou operaci, ocitla se turecká flota v beznadějné defenzivě. Proti spojenecké přesile na Egejském moři podnikli pouze výpad torpédovky DEMIRHISAR, zatímco hlavní síly kotvily v Istanbulu, aby mohly zasáhnout v případě, že nepřátelé proniknou na Marmarské moře a pokusí se obsadit hlavní město Osmanské říše. Příznivější podmínky panovaly na Černém moři, kde nebyla převaha ruského loďstva příliš velká, takže Turci mohli nejenom provádět zásobování kavkazské fronty a přepravu uhlí ze Zonguldaku, ale i napadat nepřátelské námořní komunikace a přístavy.
Panovníci Německa, Turecka a Rakouska-Uherska na propagandistickém plakátu
Koncem března bylo zřejmé, že dohodoví stratégové chystají debarkaci vojsk k eliminaci dardanelských opevnění, a protože existovalo reálné nebezpečí, že se Rusové současně vylodí u Bosporu, zaměřili se turečtí vyzvědači na dění v černomořských přístavech. Petrohrad skutečně hodlal v případě průlomu Britů a Francouzů na Marmarské moře zaútočit na Bospor, a k tomuto účelu vyčlenili Kavkazský sbor pod vedením generála Istomina, aby si Rusové zajistili slíbený podíl při očekávaném dělení kořisti. Nácvik vyloďování neunikl pozornosti tureckých agentů, a když Souchon dostal hlášení o 20 transportních plavidlech soustředěných v Oděse, dospěl k závěru, že nepřátelé opravdu plánují vysadit u Bosporu armádní jednotky, v čemž jej utvrdila následující akce.
Viceadmirál A. A. Ebergard doposud ofenzivní operace proti Bosporu odmítal, neboť před zařazením prvního dreadnoughtu třídy IMPERATRICA MARIJA do služby, nechtěl riskovat střet s bitevním křižníkem GOEBEN daleko od vlastních základen, ale 27. března vyplulo jádro Černomořského loďstva ze Sevastopolu a zamířilo k tureckému pobřeží. Za úsvitu následujícího dne vyčlenil Ebergard k bombardování Bosporu odřad složený z bitevních lodí ROSTISLAV a TRI SVJATITĚLJA, chráněného křižníku ALMAZ a hydroplánové lodi IMPERATOR NIKOLAJ I, který zajišťovalo několik torpédoborců a minolovek, zatímco hlavní síly zůstaly z obavy před minami na hluboké vodě, a pokud by se na scéně objevil GOEBEN, měly se lodě vyčleněné k ostřelování pobřeží stáhnout pod jejich ochranná křídla.
V 7 hod. zastavily IMPERATOR NIKOLAJ I a ALMAZ stroje a námořníci spustili na hladinu hydroplány. Sloupce dýmu neunikly pozornosti tureckých hlídek a o 20 minut později zahájila pobřežní opevnění ze vzdálenosti 14 800 m palbu na ruské minolovky, jenomže jakmile dělostřelci zjistili, že se nalézají za hranicí dostřelu, kanonádu zastavili, aby neprozradili své pozice. Formace šesti letounů vedená nadporučíkem Virenem provedla vzdušný průzkum, přičemž v úžině zahlédli několik menších válečných lodí, zatímco u mysu Elmas dýmal parník SABBAH (3013 BRT), k jehož ochraně vypluly na Černé moře torpédoborce SAMSUN a GAYRETIVATANIYE.
Bitevní loď Rostislav
SABBAH, jenž proplul krátce předtím Bosporem, měl za úkol dopravit do Trapezuntu náklad munice a dalšího vojenského materiálu, jenomže jakmile kapitánovi nahlásili ruské válečné lodě, na nic nečekal a vydal se plnou parou zpět k úžině. TRI SVJATITĚLJA na něj zahájil palbu a parník po prvním zásahu zabočil ostře doleva a hledal ochranu u pobřežních baterií u mysu Elmas, jenomže poté, co na něm vypukl požár, spasila posádka životy na záchranných člunech a ponechala hořící loď jejímu osudu. Neovladatelný parník uvízl na mělčině a záhy se po výbuchu munice potopil, ale Turci jej později vyzvedli a pod jménem SEYHUN znovu zařadili do služby.
ROSTISLAV zahnal nepřátelské torpédoborce a v 10:30 se obě bitevní lodě obořily na opevnění na asijském břehu úžiny, na něž vyslaly 15 granátů ráže 305 mm, 16 kalibru 254 mm a 50 152mm projektilů. Pak se přesunuly k evropskému břehu, jenž zasypaly 19 střelami ráže 305 mm a 5 ráže 254 mm, načež se ve 12:30 vydaly na sever, kde křižoval Ebergard s jádrem Černomořského loďstva. Třebaže palbu korigovaly hydroplány, nebyly její výsledky valné, k čemuž přispěla horší viditelnost a silný mořský proud (3). Ebergard chtěl v bombardování druhý den pokračovat, jenomže tomu zabránila hustá mlha, takže došlo pouze k šarvátce s tureckým torpédoborcem, a když Rusové v 11:20 spatřili v úžině dva husté sloupce kouře, Ebergard operaci zrušil, neboť se obával, že protivník vyslal na Černé moře GOEBEN a BRESLAU. Ruské loďstvo následně ostřelovalo Zonguldak a několik dalších anatolských přístavů a 31. března se vrátilo na základnu.
Turecký útok na Oděsu
Aby narušil očekávanou desantní operaci, rozhodl se Souchon k riskantní akci. Poslední pokus dohodových námořních sil proniknout na Marmarské moře skončil 18. března fiaskem (4), což Turkům rozvázalo ruce a umožnilo vyčlenit značné síly pro nasazení na Černém moři. Hlavní role připadla chráněným křižníkům HAMIDIYE a MECIDIYE, které měly za rozbřesku 4. března ostřelovat Oděsu a svými 152 a 120mm děly způsobit co největší škody transportním plavidlům, kdežto menší jednotky se měly zaměřit na přístavní zařízení. Datum útoku připadlo na pravoslavný Boží hod velikonoční, jelikož Souchon očekával, že atak na nejfrekventovanější ruský obchodní přístav v této oblasti, provedený v den největšího křesťanského svátku, podlomí nepřítelovu bojovou morálku a samozřejmě kalkulovat i s tím, že tuto noc neprojeví Rusové patřičnou bdělost. Rovněž očekával, že Černomořské loďstvo po návratu z výpadu k Bosporu ještě nestihlo doplnit zásoby uhlí a Ebergard nebude moci adekvátně zareagovat. 
Admirál Souchon (třetí zleva) v turecké uniformě s fezem
Útočnému svazu poskytly dálkové krytí GOEBEN a BRESLAU, a protože Rusové před Oděsu nakladli miny, doprovázely HAMIDIYE a MECIDIYE čtyři torpédoborce, které jim měly vytralovat bezpečný plavební koridor. Kromě ostřelování Oděsy sledoval Souchon několik dalších cílů. Jednak chtěl dokázat, že opravený GOEBEN je už plně bojeschopný (5), a že dardanelská operace neváže veškeré síly tureckého válečného loďstva a konečně hodlal destruovat ruskou přepravu v severozápadní části Černého moře.
1. dubna zvedly MECIDIYE a HAMIDIYE kotvy, propluly Bosporem a v doprovodu torpédoborců MUAVENETIMILLIYE, YEDIGARIMILLET, SAMSUN a TASOZ zamířily na sever. Na můstku MECIDIYE neklidně přešlapoval korvetní kapitán Ernst Büchsel (křižník převzal od kapitána-poručíka Grabaua teprve začátkem r. 1915), pověřený velením oddílu; na každém křižníku sloužilo 15 Němců a poddaní císaře Viléma II. doplnili i posádky torpédoborců (6). Moře bylo klidné, a jelikož Rusové platili za mistry minové války, nařídil Büchsel torpédoborcům zkušebně spustit minolovná zařízení, zatímco křižníky se držely v závěsu a posádky nacvičovaly plavbu v těsné formaci.
Křižník Mecidiye
Byl krásný jarní den a večer se na obzoru objevil ostrov Fidonisi, takže si velitel ověřil svoji polohu a zvažoval kterým plavebním koridorem se přiblížit k přístavu na dostřel lodních děl. Souchon mu přidělil bývalého kapitána obchodního loďstva, jenž Oděsu před válkou několikrát navštívil, ale hlavní tíha odpovědnosti ležela na Büchselových bedrech. Turecké loďstvo zatím přišlo z větších jednotek pouze o prastarý obrněnec MUS´UDIYE, ale pokud by zavedl do zkázy dva křižníky a čtyři torpédoborce, byla by to katastrofa.
Po setmění obepluli Fidonisi z východu a změnili kurs na severo-severozápad; po 21. hod. spatřili na břehu paprsek reflektoru, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by Rusové odhalili blížícího se nepřítele. Ve 23 hod. dostali velitelé doprovodných torpédoborců rozkaz spustit vlečné paravány (7); v čele kolony pluly vedle sebe SAMSUN a TASOZ, za nimi MUAVENETIMILLIYE a YEDIGARIMILLET, zatímco ve vytralovaném koridoru se sunuly MECIDIYE a HAMIDIYE plující v kýlové linii. Čas plynul a na klidné hladině zalité stříbrným měsíčním světlem, se neobjevila žádná uvolněná mina. Kolem 2. hod měli pozorovatelé na několika torpédoborcích dojem, že spatřili pobřeží a přední pár vybočil doleva, aby informovali velitele oddílu. Büchsel pohlédl udaným směrem, a jelikož nic neviděl, nařídil torpédoborcům zaujmout opět polohu na čele kolony, jenomže při tomto manévru došlo k zapletení tralovacích lan, což zmenšilo jejich účinnost.
Ve 4:45 se břeh znovu objevil a tentokrát musel Büchsel uznat, že se nejedná a žádnou fata morgánu a nařídil provést kontrolní měření. Olovnice dosedla na dno v hloubce necelých 10 m a další měření provedené o půl hodiny později ukázalo hodnotu pouhých 6,5 m. Kromě břehu na levé straně zaznamenali i několik ostrůvků na pravoboku, takže bylo jasné, že zabloudili. Skutečně se později ukázalo, že se oproti plánu odchýlili o 15 mil na východ, načež velitel zpražil civilního „lodivoda“ vražedným pohledem a uskupení přešlo na západní kurs, aby co nejdříve dosáhlo Oděsy. Pořadí se nezměnilo; na čele pluly (dle Loreye) rychlostí 9 uzlů SAMSON a TASOZ, za nimi s odstupem 3 kabelů (8) dýmaly zbývající torpédoborce, jež následoval MECIDIYE udržující od nich distanci 2,5 až 3,5 kabelů a kolonu uzavíral HAMIDIYE vzdálený od svého matelota zhruba 4 kabely.
Pozice tureckých lodí a vzdálenosti mezi nimi podle Puzyrevského
Rozednívalo se a z ranního oparu se vynořila Oděsa. Žádné lodě z přístavu nevypluly, takže mohli doufat, že Rusy zastihli nepřipravené; netušili, že osádka signální stanice na ostrově Berazaň jejich lodě spatřila a radiotelegraficky informovala nadřízené. Vzhledem k malé hloubce hrozilo nebezpečí, že se tralovací lana přetrhnou o dno, takže zazněl návrh změnit kurs, ale Büchsel se postavil proti, jelikož kvůli nočnímu bloudění ztratili mnoho času a nechtěl nepříteli poskytnout příležitost na přípravu obrany. Uskupení tedy plulo přímo k přístavu a zvolená trajektorie jej vedla do minového pole položeného Rusy na podzim předchozího roku.
Turecké lodě se ocitly 15 mil od Oděského majáku, když v 6:40 zazněl výbuch a u levého boku MECIDIYE, na úrovni přední kotelny, se zvedl sloupec vody. Mina! Křižník o standardním výtlaku 3540 tun se otřásl a exploze 115 kg trhaviny (9) vyrvala v trupu ze siemens-martinské oceli otvor o rozměrech 1,38 m na 2,13 m (plus další trhliny) a způsobila ohromnou promáčklinu o velikosti 5,18 na 12,19 m. HAMIDIYE se obrátil a jeho posádka z bezpečné vzdálenosti sledovala agonii sesterského plavidla. Konstruktéři sice trup křižníku rozdělili devíti základními přepážkami na deset vodotěsných oddílů a nezapomněli ani na dvojité dno (šířka 0,9 m, počet vodotěsných úseků 24), ale přesto byla situace kritická. Výbuch mj. narušil jednu přepážku a kotelnu, zdeformoval pancéřovou palubu a zničil reflektor a čnělku na předním stožáru, a třebaže HAMIDIYE, torpédovaný v r. 1912 bulharskou torpedovkou DĚRSKI, se i přes vážné škody podařilo zachránit, MECIDIYE takové štěstí neměl.
Ruská mina vzor 1908
Velitel nechal zastavit stroje a setrvačností hnaný křižník směřoval na mělčinu. Posádka uzavřela průchody mezi přepážkami, které zapřela podpěrami, a spustila čerpadla, ale přesto se předolodí plnilo vodou a náklon na levý bok brzy dosáhl 10 stupňů. Voda, pronikající kupř. neutěsněnými zvukovody, vyhnala na palubu topiče, a čerpadla se zastavila. Konec se neúprosně blížil; příď zmizela pod hladinou a Büchsel boj za záchranu lodě vzdal. Námořníci dostali rozkaz hodit přes palubu závěry děl a nejdůležitější součásti Marconiho aparátu (přijímač, telegrafní klíč,...) a po zničení tajných dokumentů MECIDIYE opustit.
Přeživší členové posádky přestoupili na doprovodné jednotky a v 7:20 YEDIGARIMILLET odpálil torpédo, které z pravé strany zasáhlo MECIDIYE v oblasti zadního magacínu, jehož exploze dílo zkázy završila. Trup se částečně zabořil do dna v poloze 46 stupňů 28 minut severní šířky a 31 stupňů 3 minuty východní délky, ale stožáry, nástavby, ventilační roury, jeřáby a pravoboční děla, vyčnívaly nad hladinu, jako pohřební mohyla navršená na místě posledního odpočinku 26 padlých námořníků. Alláhu Akbar! Na zádi stále vlála standarta s muslimským půlměsícem a po zpola zatopené palubě přecházelo vyděšeně pípající kuře.
Zkáza Mecidiye podle představ ruského malíře
Büchsel o zkáze MECIDIYE informoval v 7:17 Souchona, křižujícího s GOEBENEM a BRESLAU u západního pobřeží Krymu, načež dostal příkaz ostřelování Oděsy zrušit a vrátit se na základnu. Většinu trosečníků převzal HAMIDIYE a oddíl zamířil rychlostí 17 uzlů z nebezpečných vod. Krátce před polednem zachytili depeši, že hlavní síly Černomořského loďstva opustily Sevastopol, a protože bylo možné, že se jim nepřítel pokusí odříznout ústupovou trasu, vydal se HAMIDIYE plnou parou přímo k Bosporu, zatímco pomalejší torpédoborce se držely poblíž pobřeží. Bohužel jejich rychlost brzy klesla z původních 17 na 10 uzlů a unaveným topičům museli pomoci jejich kamarádi z MECIDIYE. Díky tomu se podařilo zvýšit rychlost o 5 uzlů a dýmající torpédoborce změnily kurs a vydaly se nejkratší trasou k Bosporu. Hlídky držely pohotovost, ale obzor zůstal čistý.
GOEBEN a BRESLAU se v souladu s původním plánem ráno 3. dubna ocitly 20 mil západně od mysu Chersones a komunikací s HAMIDIYE prozradily svoji polohu, načež se kursem 250 stupňů vydaly směrem, odkud pozorovatelé ohlásili dým z lodních komínů. Krátce po 8. hod. spatřili parníky VOSTOČNAJA ZVEZDA (944 BRT) a PROVIDENT (748 BRT) (10) vezoucí náklad cukru; první dostihl GOEBEN, zatímco druhý pronásledoval jeho menší průvodce. Posádky bez odporu kapitulovaly a přestoupily na nepřátelské křižníky, zatímco lodě Němci potopili, jenomže tou dobou již byly na moři i ruské válečné lodě. Admirál Ebergart totiž chystal další ostřelování Bosporu, takže po rozednění zvedlo kotvy 5 bitevních lodí a v doprovodu 3 křižníků a 10 torpédoborců, opustily Sevastopol. Rusové zahlédli na západě sloupce kouře, načež se tím směrem vydaly chráněný křižník PAMJAŤ MERKURIJA a 8 torpédoborců, přičemž současně vzlétlo několik hydroplánů.
Bitevní křižník Goeben
Souchon vyslal v 9:20 na průzkum BRESLAU a GOEBEN pronásledoval PAMJAŤ MERKURIJA, ale poté, co rozeznali hlavní síly nepřátelského loďstva, změnily německé křižníky v 11:10 kurs a prchaly 20uzlovou rychlostí k Bosporu. Ebergard zahájil stíhání, jenomže staré obrněnce neměly potřebnou rychlost, ale PAMJAŤ MERKURIJA s torpédoborci se pomalu přibližovaly k BRESLAU. V 13:30 dvě ruské jednotky (podle Loreye šlo o bitevní lodě) zahájily palbu, a třebaže je od cíle dělila obrovská vzdálenost 15 000 až 17 000 m, dopadla na palubu křižníku sprška střepin. Rusové však střelbu brzy zastavili a kolem 15. hod. zmizely jejich bitevní lodě za obzorem, ale torpédoborce se setřást nepodařilo. Rychlé jednotky zaujaly pozice nalevo od Němců a jakmile slunce zmizelo za horizontem, zaútočily na BRESLAU, jenž zahájil palbu a zasáhl torpédoborec PRONZITĚLNYJ. Toliko GNĚVNYJ dokázal vypustil ze vzdálenosti 20 kabelů 3 torpéda, načež Souchon přešel na východní kurs a křižníky zmizely v noční tmě. GOEBEN a BRESLAU se 4. dubna před 6. hod. u Bosporu setkaly s HAMIDIYE a čtveřicí torpédoborců, a třebaže v této oblasti patrolovala ruská ponorka NĚRPA, jejíž posádka z dálky spatřila Souchonovu vlajkovou loď, propluly úžinou a zakotvily v Istanbulu.
Pokus napadnout Oděsu skončil fiaskem, neboť protivník přišel jenom o dva malé parníky, zatímco Turci, po odepsání MECIDIYE, disponovali pouze dvěma menšími křižníky a mohutným GOEBENEM, a to ještě netušili, že Rusové potopenou loď vyzvednou a v jejím trupu naleznou klíč k částečnému prolomení jejich námořních kódů. V Istanbulu si žádné problémy nepřipouštěli a v oficiálním komuniké suše konstatovali, že turecké loďstvo potopilo dva ruské parníky, přičemž se MECIDIYE po výbuchu miny potopil, ale křižník byl torpédy poškozen natolik, že jeho vyzdvižení nebude možné.
Vyzvednutí křižníku
Rusové 3. dubna objevili potopenou loď, a i když zajistili řadu písemností, zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl opakovat „případ MAGDEBURG“. Protože ani Černomořské loďstvo nemělo křižníků nazbyt, rozhodli se MECIDIYE vyzvednout a po opravě zařadit do služby. Protože panovaly obavy, že se Souchon pokusí na mělčině uvízlou loď zničit, připluly k její ochraně 7. dubna dělové čluny KUBENĚC, TĚREC a DONĚC, ale nepřítel se neobjevil. „Černomorci“ vyčistili v minovém poli zalomený přístupový koridor, a 9. dubna dorazily ještě křižník KAGUL, torpédoborec PRONZITĚLNYJ a minonoska KSENIJA, která položila minovou baráž chránící MECIDIYE směrem od širého moře a záchranná loď ČERNOMOR dopravila skupinu potápěčů. Předběžnou obhlídku křižníku provedl podplukovník Nikolskij, a když z Petrohradu přicestoval plukovník D. N. Švecov, schválili způsob vyzdvižení předložený A. A. Starkovym, ale jeho realizací pověřili inženýra Vitolda Želichovského (měl hodnost fregatního kapitána). 
Rusové obhlížejí vrak Mecidiye
Zpočátku se záchranných prací účastnilo asi 50 mužů, jejichž úsilí ztěžovalo nedostatečné technické vybavení (Želichovskij si kupř. stěžoval na chybějící lana a potápěčské vybavení), silné vlnění a utržené miny čas od času spatřené ruskými námořníky. Navzdory nejrůznějším potížím se z vraku podařilo do konce dubna vyzvednout řadu často kuriózních předmětů, díky čemuž Námořní muzeum v Petrohradě dodnes uchovává např. tureckou námořnickou šavli z počátku 19. století, čí zrcadlo v bronzovém rámu. Pravda, Rusové tehdy spíše ocenili věci mající praktický význam, neboť mj. získali 152 a 120mm lodní děla (jejich závěry našli potápěči v blízkosti křižníku), z nichž po opravě vybudovali pobřežní baterie v Oděse, 2 kulomety, dálkoměry systému Barr & Stroud, radiotelegrafický aparát, kotevní řetězy,....
Aby Želichovského týmu usnadnili práci (a po vyzvednutí urychlili opravy), obrátili se Rusové na majitele filadelfské loděnice William Cramp & Sons Shipbuilding Company (11) s nabídkou na koupi projektové dokumentace. Tržně uvažující „Crampové“ souhlasili a za 5031 dolarů a 9 centů dodali požadované výkresy, které přes Atlantik dopravil parník CARICA. V květnu už přípravy na vyzvednutí značně pokročily, třebaže Ebergard zveřejnil tiskem dezinformaci, že poškození jsou natolik rozsáhlá, že jenom samotné vyzdvižení zabere mnoho času a uvedení křižníku do služby je v nedohlednu.
Vyzvednutí křižníku
9. května přečetli záchranářům depeši od ministra námořnictva Grigoreviče a povzbuzení muži pokračovali v započatém díle. Postupně jakž takž ucpali všechny otvory, podvlekli pod kýlem řetězy (lana?) a 30. května začali odčerpávat vodu. Třebaže čerpadla na lodích ČERNOMOR a LEDOKOL NO. 3 pracovala naplno, hladina vody v nedokonale utěsněném trupu klesala velmi pomalu. Rusové se stále obávali útoku tureckého loďstva, pročež v polovině května odřezali autogenem lodní komíny a ventilační roury, aby snížili siluetu křižníku, a 2. června dokonce přerušili práci, protože došlo hlášení o nepřátelské ponorce údajně spatřené před oděským přístavem.
Teprve 7. června se záď vyprostila z mělčiny a následujícího dne přirazila k MECIDIYE plavidla ČERNOMOR, GAJDAMAK, VANJA, BORISFEN a LEDOKOL NO. 4, aby pokračovala v čerpání vody, zatímco VELIKOROSSIJA a PJOTR KARLOV udržovaly křižník ve vzpřímené poloze. Dílo se zdařilo a GAJDAMAK vzal MECIDIYE do vleku a početná kolona se pomalu sunula k Oděse. Urrá! Do přístavu vpluly kolem 21. hod. a starý obrněnec SINOP přivítal novou akvizici Černomořského loďstva, na jejímž stožáru se již třepetala andrejevská vlajka, salutním výstřelem.
Na 9. červen naplánovali umístění křižníku do plavoucího suchého doku patřícího společnosti ROPiT (12). Jenomže MECIDIYE měl nyní ponor 7 m, kdežto zátoka byla v těchto místech hluboká zhruba 6 m, takže „oral“ kýlem dno, a přestože stroje vlečných lodí běžely naplno, několikrát uvízl v bahně. Po velkém úsilí se podařilo většinu trupu vměstnat do doku, ale po odpojení čerpadel se zadolodí opět naplnilo vodou, a podvlečené řetězy se zaklínily v otevřených vratech. Teprve poté, co opět připojili čerpací hadice a vyložili 245,7 tun uhlí a stovky dělostřeleckých granátů, zmenšil se ponor na 5,5 m, a dílo bylo 14. června korunováno úspěchem.
Mecidiye v doku ROPiT
Nyní mohli detailně prozkoumat trup křižníku a kromě hrůzného objevu čtrnácti rozkládajících se těl, nalezli množství nepřátelské zašifrované i nezašifrované korespondence: rozkazy Souchona a jeho zástupce komodora Arifa, radiotelegrafické deníky, instrukce, …, ale nejcennější objev učinil kapitán 1. stupně E. S. Molas. Jeho kořistí se stala publikace, na jejíž obálce se skvěl arabským písmem vyvedený nápis: „Signální kniha loďstva. Pravidla signalizace. Tajné. Výtisk č. 41.“ Tento manuál pro komunikaci mezi tureckými válečnými loděmi vydalo ministerstvo námořnictva v r. 1914 (podle v Turecku používaného muslimského kalendář v r. 1332), a třebaže Molas neuměl arabsky, poznal důležitost svého nálezu. Služební předpisy samozřejmě důstojníkům nařizovaly signální knihu v případě opuštění, potopení či zajetí jejich lodě, zničit, a my se můžeme pouze dohadovat, proč tak Büchselovi muži neučinili. Ať už se jednalo o jejich liknavost, či tomu zabránila rychle stoupající voda, Rusové získali dokument neocenitelné zpravodajské hodnoty.
Signální kniha (i další dokumenty) putovala do Petrohradu, kde se jí ujal M. M. Popov, převelený za tímto účelem k námořnímu generálnímu štábu z ministerstva zahraničí. Třebaže dokument částečně poškodil pobyt v mořské vodě, podařilo se jej přeložit (za což Popova navrhli na udělení Řádu sv. Stanislava 2. třídy) a počátkem r. 1916 ukořistěnou signální knihu namnožili a s dovětkem „přísně tajné“ uvolnili pro potřeby Černomořského loďstva. Skládala se ze dvou částí. První se věnovala vizuální signalizaci (pomocí semaforu, heliografu, reflektoru, vyvěšením vlaječek aj.), kdežto druhá jejich ekvivalenty vysílanými radiotelegraficky.
Turci sestavili 700 nejrůznějších sdělení rozdělených na 36 témat) (13) a každému přidělili zvláštní radiotelegrafický dvoupísmenný kód; většinou šlo o krátké signály typu „loď se potápí“, ale nechyběly ani složité věty jako „pokračujte v boji a nepřerušujte jej, kvůli lodím vzdávajících se do zajetí“. A to nebylo vše! Kryptologové na základě získaných písemností prolomili jeden z kódů používaných německo-tureckým loďstvem, což Rusům poskytlo značnou výhodu, ale je otázka, jakým způsobem dokázali tyto znalosti využít. Nepochybně se však jedná o zajímavou, a u nás (a na Západě obecně) neznámou epizodu z dějin námořního válčení a originální signální kniha z křižníku MECIDIYE je dodnes přechovávána v Ruském státním archivu válečného námořnictva.
Křižník Prut
Naopak další osudy MECIDIYE jsou dobře probádané. 22. června car schválil Ebergardův návrh, aby opravovaný křižník dostal jméno PRUT (14), na počest minonosky potopené vlastní posádkou při útoku na ruské přístavy v říjnu 1914. Do sestavy Černomořského loďstva jej oficiálně zařadili 27. června 1915 a do služby vstoupil 25. února následujícího roku. Nyní nesl 10 moderních děl ráže 130 mm určených původně pro rozestavěnou bitevní loď IMPERATOR ALEKSANDER III a během trapezuntské výsadkové operace zajišťoval přepravu armádních jednotek.
Jelikož dva původní kotle typu Niclausse zničil výbuch miny a ostatní byly ve špatném stavu (16) většinou zůstával v Sevastopolu a čekal na další rekonstrukci, jejímuž dokončení zabránil revoluční chaos a nepříznivý vývoj války. V květnu 1918 se jej v Sevastopolu zmocnili Němci, kteří zchátralý a pohybu vlastní silou neschopný křižník vrátili původnímu majiteli. Turci jej v letech 1925 až 1927 podrobili generální opravě a v třicátých letech dokonce zvažovali rozsáhlou modernizaci, k čemuž však nedošlo a zastaralý MECIDIYE v r. 1940 přeřadili mezi školní lodě a po skončení druhé světové války vyřadili. Do šrotu putoval v r. 1956.
Poznámky:
1) Churchill ve svých pamětech uvádí, že koncem první světové války Rusové vše vyzradili Němcům.
(2) Na jejich sestavení se podílel i poručík Dönitz (budoucí velitel Kriegsmarine a Hitlerův nástupce) sloužící onehdá jako spojovací důstojník na lehkém křižníku BRESLAU.
(3) Jediným pozitivním důsledkem akce byl fakt, že Turci se kvůli obavám z invaze neodvážili stáhnout žádný ze čtyř armádních sborů dislokovaných v blízkosti Istanbulu k Dardanelám, což ulehčilo Britům a Francouzům vylodění na Gallipoli.
(4) Po nárazu na miny se potopily staré bitevní lodě BOUVET, OCEAN a IRRESISTIBLE, zatímco vážně poškozený bitevní křižník INFLEXIBLE se podařilo zachránit.
(5) 26.dubna 1914 vplul GOEBEN poblíž Bosporu do minového pole (čítalo 847 min) nakladeného Rusy 22. prosince a najel na dvě miny. Třebaže exploze 96 kg trhaviny nedokázaly prorazit protitorpédovou stěnu, velkými trhlinami v obou bocích (jedna měla plochu 64 čtverečných metrů, druhá 50) nabral 600 tun vody. Jelikož v Turecku nebyl dostatečně velký dok, prováděli opravy pomoci speciálně vyrobených kesonů, což jejich dokončení zpomalovalo, stejně jako nedostatek materiálu a absence kvalifikovaných pracovníků a potápěčů, kteří museli přicestovat z Německa. Přesto se v březnu následujícího roku podařilo zacelit alespoň otvor v levém boku (opravu druhého dokončili teprve 1. května), ale rychlost bitevního křižníku dočasně klela na 20 uzlů.
(6) Tureckým křižníkům a bitevním lodím veleli v průběhu první světové války Němci, kdežto menší jednotky měly německého i tureckého velitele.
(7) Každý pár torpédoborců vlekl mezi sebou paravány opatřené břity k přeříznutí kotevního lana miny.
(8) Kabel je desetina námořní míle tj. 185,2 m.
(9) Podle množství trhaviny se jednalo o galvanickou minu vzor 1908 používanou v ruském a sovětském námořnictvu několik desetiletí. Měla kulatý tvar s 5 iniciačními hroty, její hmotnost činila 575 kg, dala se klást do maximální hloubky 110 m a výbušnou nálož představoval TNT.
(10) Lorey a Hrbek udávají 1500 a 2020 BRT.
(11) Tato loděnice MECIDIYE v letech 1901 až 1903 postavila, za což inkasovala 355 000 zlatých lir.
(12) Russkoje obščestvo parochodstva i torgovli; přední ruské rejdařství.
(13) Tématika byla velmi široká; zaujímání pozic v rámci uskupení, určování rychlosti, boj, vplouvání do přístavu,...
(14) Zvažovali i jména KREJSER, ODĚSSA a SVJATOJ NIKOLAJ.
(16) Rusové objednali ve Velké Británii 10 vodotrubných kotlů systému Babcock & Wilcox, z nichž dostali pouze 4.
Tento článek byl poprvé publikován na foru Vojna.net.
Použité zdroje:
Морская коллекция 2014/5.
Герман Лорей: Операции германо-турецких сил 1914 - 1918. Vydalo nakladatelství Полигон 2003.
К. П. Пузыревский: Повреждения кораблей от подводных взрывов и борьба за живучесть. Leningrad 1938.
А. Е. Тарас: Первая мировая война на море. Vydalo nakladatelství Харвест 2001.
Bernd Langensiepen, Ahmet Güleryüz: The Ottoman Steam Navy 1828 - 1923. Vydalo nakladatelství Conway Maritime Press 1995.
Ryan K. Noppen: Ottoman Navy; Warships 1914 - 1918. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2015.
Jaroslav Hrbek: Velká válka na moři (2). Vydalo nakladatelství Libri 2001.
Н. В. Новиков: Операции флота против берега на Черном море в 1914 - 1918 годах. Vydalo nakladatelství М. А. Леонов 2003.
В. Б. Мужеников: Линейные крейсера Германии. Petrohrad 1998.
А. Б. Широкорад: Черноморский флот в трех войнах и трех революциях. Moskva 2007.
Гангут č. 19.
http://maxpark.com/community/14/content/3387261
http://agentura.ru/press/about/jointpro ... /medjidie/
