PALBA.CZ

4. turecko-benátská válka 1570-1573


Bohatý Kypr, významný producent bavlny a cukru a zásadní zastávka obchodu do zemí Levanty byl od roku 1489 v držení republiky na laguně. Již od roku 1427 platil ostrov mamlúkům 8 000 dukátů ročně a po připojení Egypta pod osmanskou nadvládu roku 1517, směřovala tato platba do Konstantinopole. S tím se ovšem osmanští sultáni nehodlali dlouhodobě spokojit. Kromě polohy benátské državy uprostřed „osmanského“ moře byly trnem v oku i pirátské výpady narušující jak obchodní trasy, tak i pouť do Mekky, což nemohl sultán jako ochránce svatých míst nechat bez povšimnutí a zejména bez odezvy. Selim, syn a nástupce Sulejmana Nádherného si za cíl své vlády předsevzal právě zisk Kypru. Na sultánském dvoře panovaly politické debaty co nyní. Velkovezír Mehmed Paša Sokolović stranil dodržení míru s benátkami, obnoveného roku 1567, ovšem válečné strana si zajistila příznivé právní stanovisko nejvyššího duchovního, kde se pravilo, že jelikož byl Kypr k ...

Sotva se nadporučík Rainier vrátil na svoji loď, dal se HUÁSCAR do pohybu směrem k nejbližšímu přístavu, a jelikož britská vlajková fregata měla téměř o 4 m větší ponor, nechal de Horsey vypálit dva varovné výstřely, a když se nedočkal žádné odezvy, v 15:06 vypálil SHAH plnou levoboční salvu ostrými projektily. Peruánci odpověděli střelbou z dělové věže a jednoho 120mm kanónu, načež v 15:09 ožila i baterie na AMETHYSTU a hladinu kolem obrněnce zčeřily dopadající granáty. Bitva mezi vládkyní moří a reprezentantem mladého peruánského námořnictva začala, přičemž se dva elegantní trojstěžníky utkaly s hluboko zanořenou mocně dýmající obludou zakutou do železného krunýře.

Pallisarovy 229mm protipancéřové granáty (dle Parkse) na vzdálenos ...

3. turecko-benátská válka 1537-1540


V roce 1537 Sulejman I. Nádherný po domluvě s francouzským králem Františkem I. začal napadat císařské pozice v Itálii. Františkův postup do Lombardie zastavil císařský spojenec Janov, zatímco Turci útočili z východu. Turecké obléhání habsburské pevnosti Klis v Dalmácii, která padla v březnu 1537, vyvolalo obavy Benátek. Benátská vláda se obávala, že turecké síly zaútočí na dalmatská města a uchýlila se k diplomatickému úsilí, aby se zabránilo válce. Turci se zatím s 200 loděmi v červenci vylodili v Otrantu a poplenili kalábrijské pobřeží. Útok vedl osmanský admirál Chajruddín Barbarossa (Cheir ad-Din, Chaireddin,Hizir, Hayreddin), který velel všem významnějším námořním operacím této války. Po zprávách o stažení krále Františka, který odtáhl bránit Karlem V. napadenou Provance, Turci ustoupili, ale na moři se vysloveně srazili s benátskými loděmi a došlo k řekněme protokolární roztržce o to, kdo má komu vzdát čest. Benátky sice přisp ...

Většina jihoamerických kolonií sice v první třetině 19. století setřásla španělskou nadvládu, ale očekávané období míru a prosperity se nedostavilo, jelikož vágně vytyčené hranice stály u kolébky teritoriálních sporů, při jejichž řešení nezřídka promlouvaly zbraně. Kromě toho se mnohé země potýkaly s vnitřní nestabilitou, takže státní převraty a občanské války patřily k místnímu koloritu a málokoho překvapovaly. Výjimku nepředstavovalo ani Peru, které sice za pomoci Chile, Ekvádoru a Bolívie odrazilo v šedesátých letech 19. století španělský pokus obsadit souostroví Chincha bohaté na guáno, jenomže v následující dekádě se duch jednoty vytratil a Peru stálo na prahu občanské války.

Peruánský prezident Prado

Zemi - zmítané hospodářskou krizí - vládl od r. 1876 tvrdou vojáckou ...

2. turecko-benátská válka 1499-1503


V osmdesátých letech na Peloponésu zatím opět povstal Korkodeilos Kladas, který se v předchozí válce jako jeden z posledních sklonil před Turky a získal za to bohaté majetky. Výborný a schopný velitel partizánské války, ale dělal problémy v míru. Nehodlal Turkům předat území v Mani, které ovládal a shromáždil několik tisíc vzbouřenců. Benátčané se obávali, že by je Mohamed mohl podezírat z podpory tohoto hnutí. Zatkli Kladasovu rodinu a snažili se přesvědčit místní slibem vysoké odměny, aby Kladase vydali. To se nepodařilo. Ještě hůře skončily turecké oddíly, které se pokusily Kladase chytit. Byly poraženy a nuceny ustoupit. Ovšem Kladas se nepohodl s jiným řeckým velitelem Theodorem Bouou, což oslabilo jeho sílu, k tomu navíc do Mani vpochodovala čerstvá turecká armáda. Kladas vyklouzl, do Itálie jej odvezla neapolská loď a dobrý voják poté bojoval v Epiru po boku Skanderbergova syna v zájmu Neapole.

Francouzský král K ...

1. turecko-benátská válka 1463-1479


Záminka k válce (ne, že by jí asi až tak potřebovali) spadla Turkům do klína poměrně snadno. Albánský otrok athénského místodržícího, pobral 100 000 akčů (turecká stříbrná mince) a utekl do Coronu. Zde byl přijat v domě jednoho z kancléřů, Valaresse. Turci požadovali jeho vydání, ale Benátčané to odmítli. V listopadu 1462 Turanoglu Omar Bej, syn dobyvatele Athén Turankhána, vytáhl do války a zaútočil na Lepanto, které se jen tak tak ubránilo. Na Peloponésu zatím sultánův místodržící Isa Beg Išakovič obsadil v dubnu 1463 bez jediného výstřelu díky zradě (či pomoci - jak kdo chce) místního řeckého duchovního, Argos. Bylo také vypleněno předpolí Modonu. V samotných Benátkách poté převládli podporovatelé válečného střetu. Turecký postup byl pro Benátky hrozbou a souhlasili se spojenectvím s bosenským králem Štěpánem Tomaševičem, který úpěnlivě sháněl pomoc pro očekávané tažení Mehmeda dobyvatele. Toto spojenectví bylo nakonec Bosně málo p ...

Jarmil Krecar

"Pohleď na to plavé zvíře. Jaké má vilné tělo a jaké bujné koule ňader. A jaké břicho, - to je Rubens. A podává se zvláštním žárem, alespoň mně."

Někdy je označován za posledního příslušníka české dekadence. Byl středoškolským profesorem, novinářem, překladatelem a knihovníkem pražského Národního muzea. V mládí se toužil stát uznávaným básníkem, více však sklidil úspěch jako erudovaný bibliofil. Obvykle se na veřejnosti prezentoval jako aristokrat ducha, v soukromí byl spíše poživačným milovníkem života. Jaromír Krecar se narodil 9. února 1884 ve Vraném u Peruce do rodiny gymnaziálního profesora češtiny, němčiny, latiny a řečtiny, a pozdějšího slánského starosty Antonína Krecara (1851–1914) a jeho ženy Julie rozené Jiráskové. Již během studií na gymnáziu propadl kouzlu literatury. Ovlivněn četbou časopisů Moderní revue, Volné směry a Nový Kult se nad ...

Zařazení bitevních lodí třídy MINAS GERAIS do služby přestavovalo pro brazilské válečné námořnictvo významný milník, takže se v souladu s tehdy převládajícím Mahanovým učením očekávalo, že v případném konfliktu se svým hlavním rivalem mocné obrněnce zajišťované lehkými křižníky a torpédoborci v rozhodující bitvě vybojují námořní nadvládu, načež zdejší flota přeruší argentinský námořní obchod a bude dle libosti útočit na nepřátelské přístavy. Není tudíž divu, že hrdost jímající při pohledu na hrozivě dýmající „encouracados“ ježící se desítkami děl a nazdobené působivou vlajkoslávou, nejenom zdejšího prezidenta a ministra námořnictví, ale i mnoho obyčejných Brazilců, neznala mezí. A nikdo by si v tuto slavnostní chvíli nedokázal představit, že se obě bitevní lodě zanedlouho stanou hlavními aktéry dramatických událostí, které námořnictvu i celé zemi zp ...

Na tak velkém ostrově byla samozřejmě postavena celá řada opevnění. Podle stránky kastra.eu to bylo celkem 16 hradů, z nichž je drtivá většina ve velmi pokročilém stavu rozpadu, navíc mnohdy pokrytá hustou a středomořsky nepřívětivou vegetací. Níže v článku představím pět nejzachovalejších. Vlastně čtyři zachovalé a jeden velmi zajímavý. Mimoto na Euboii vzniklo nejméně 39 věží, od pozdně byzantských přes franské po benátské z 15. století. Tyto věže byly obvykle čtvercové o straně 4,5-7,5 metru, většinou se čtyřmi podlažími. Sloužily často jako pozorovací body, ale byly současně sídly nižších leníků. Byly to vlastně zmenšené a méně kvalitně provedené kopie donjonů. Osobně bych je přirovnal k našim věžovým tvrzím.


Chalkis
(Evripos, Negroponte, Egriboz)

38.462813, 23.589032

Začneme tím nejdůležitějším hradem, který dal v italštině jméno celému ostrovu a který se.. nedochoval. Chalkida byla opevněna od nepaměti. Původní byzantské hradby s využitím antického zdiva byla průbě ...

Evia - Euboia
(Negroponte)


Ostrov Euboia má rozlohu 3 655 km s délkou 180 km a šířkou mezi 6 a 50 km. Je velice hornatý – nejvyšší bod 1 743 metrů nad mořem. Od pevniny jej odděluje pouze 40 m široká úžina Euripos ve městě Chalkis či Chalkida. V dobách Byzantské říše se město nazývalo shodně jako úžina - Euripos. Uprostřed úžiny stálo opevnění (jehož pozůstatky jsou v současné stavbě stále patrné) a kterým procházela cesta navazující na mosty na obou stranách hradu. Hrady byl nazýván Evripos, což snad Italové zkomolili a „Negro“ a vzhledem k mostu, který zde vedl vzniklo Negroponte, což Benátčané, a nejen oni, často vztahovali na celý ostrov.


Euboia s hlavním městem Chalkis připadla při porcování Byzance roku 1204 Bonifácovi z Montferratu vyjma pevností Oreos a Karystos, které měly získat Benátky. Euboia byla důležitým tranzitním centrem pro obchod s pšenicí, solí, rozinkami a dřevem. Ostrov byl také meziskladem vzácných tkanin, hedvábí, vlny a bavlny, které ...