Nejnovější
Globalní oznámeníFinská občanská válka Sisällissota
V roce 1918 zažilo Finsko krátkou, ale hořkou občanskou válku (Sisällissota), která na mnoho let ovlivňovala domácí politiku a zahraniční vztahy. Finská vláda porazila socialistické povstání rudých, kteří vyhlásili Finskou socialistickou dělnickou republiku. Vítězství bylo dosaženo za podpory Německa a pouze německá porážka v první světové válce zachránila Finsko před výraznou závislostí na Německu. Sousední Švédsko tehdy bylo uprostřed vlastního procesu demokratizace a mělo poprvé v historii socialistickou vládu. Na mnoho desetiletí tak Finové z obou stran konfliktu cítili hořkost z neochoty Švédska se do občanské války zapojit. Občanská válka si vyžádala 36 640 obětí (celé 1 % populace), převážně rudých.
V důsledku ruské únorové revoluce Finsko zavedlo nový Finský senát, koaliční vládu se stejnou strukturou, jako měl Finský parlament. Finové považovali po sesazení cara personální unii s Ruskem za ukončenou. Předpokládali, že carovy pravomoci budou přesunuty na Finský parlament, což však ruská prozatímní vláda nemohla přijmout. Pro finskou sociální demokracii byla buržoazie překážkou jak na cestě k finské samostatnosti, tak proletářské verzi cesty ke spravedlnosti. V srpnu 1917 se finský senát poněkud vzpamatoval z letní krize a znovu se sešel. Ruské jednotky obsadily sněmovnu, parlament byl rozpuštěn a byly vypsány nové volby. Výsledkem byla těsná buržoazní většina a zcela nesocialistický senát, což vyprovokovalo velkou hořkost mezi socialisty a desítky politicky motivovaných útoků včetně vražd. V říjnu 1917 byla svržena Prozatímní vláda a moci se chopili bolševici. Chaotické situace v Rusku využili Finové a 6. prosince 1917 vyhlásili nezávislý finský stát. Ruská revoluční vláda vyhlášení přijala 4. ledna 1918. Později se přidaly skandinávské státy (Norsko, Švédsko, Dánsko) i Švýcarsko a z velmocí Rakousko-Uhersko, Německo a Francie. Zatímco USA a Velká Británie vyčkávali, jak se vyvinou finské politické a vojenské vztahy s jejich hlavním nepřítelem, Německem. Německo rychle zahrnulo Finsko do své sféry vlivu, a tak Američané ani Britové Finsko neuznali. Francie přerušila diplomatické vztahy na jaře 1918.
Konzervativci a sociální demokraté se nebyli schopni dohodnout na společné správě země a absence silné vlády vedla obě strany k rozšiřovaní a vyzbrojování svých vojenských složek. Do čela Rudých stráží se postavil bývalý poručík ruské armády Ali Aaltonen, který vytvořil velitelství rudých v Helsinkách. Velitelem bílých se stal taktéž bývalý voják carské armády Carl Gustaf Emil Mannerheim, který ustavil velitelství svých vojsk ve městě Vaasa na západě země. Od ledna 1918 začalo docházet k ozbrojeným srážkám mezi jednotlivými ozbrojenými složkami. Země se začala dělit na tzv. Rudé a Bílé Finsko. Rudí měli pod kontrolou jižní část země včetně hlavního města, hlavních průmyslových center a největší zemědělské oblasti. Bílí kontrolovali sever země, který ale byl tvořen převážně menšími zemědělskými usedlostmi. Dne 28. ledna 1918 byla rudými v Helsinkách vyhlášena Finská socialistická dělnická republika. Do jejího čela se postavil finský socialista Otto Ville Kuusinen, který založil politiku na spolupráci s ruskými bolševiky. Dne 31. ledna 1918, povraždili příslušníci finských Rudých gard spolu s ruskými bolševiky ve dvoře Markkulova statku ve vesnici Suinula 15 vojáků bílých, tedy finských konzervativců. Masakr byl jednou z iniciačních událostí finské občanské války.
První boje probíhaly podél železnice, která byla využívána k přepravě zbraní, zásob a vojáků. Nejdůležitějším bodem se tak stal železniční uzel v Tampere a v Haapamäku, který spojoval jih se severem a východ země se západní částí. Bílým se v počátku podařil úspěšný výpad a vklínili své armády do území rudých obsazením Antrei. Mohli úspěšně napadat železnici, která dodávala zásoby ze sovětského Ruska. Město Tampere bylo bílými vybráno jako cíl jejich ofenzívy v únoru 1918. Útok byl veden ze severovýchodu od Tampere 16. března 1918. Plně se projevila nezkušenost Rudých gard, které na mnoha místech začaly zmateně ustupovat nebo se dokonce v panice rozpadly a vzdaly. Dne 24. března dosáhli bílí obklíčení města a 27. března vstoupili do města. V bitvě o Tampere stálo 16 000 bílých proti 14 000 rudých, a stala se tak jednou z největších bitev války. Bojovalo se o každý dům a bílí při dobývání města museli postupovat doslova ulici po ulici. Dne 4. dubna 1918 rudí ztratili kontrolu nad západní částí města a nepodařilo se jim ani prorazit blokádu města. Postupem doby rudé jednotky přišly o koordinaci jejich bojových akcí a jejich armáda se začala hroutit. Poslední jejich baštou se stala místní radnice. Město bylo definitivně obsazeno 6. dubna 1918. Bílí ztratili v bitvě 700–900 mužů. Rudé ztráty se počítaly na 1 000–1 500 vojáků a 11 000–12 000 rudých bylo zajato. Východ města byl kompletně zničen ohněm, jelikož byl postaven převážně ze dřeva.
Vzhledem k neochotě bolševické vlády podepsat mír na východní frontě. Dne 18. února 1918 zaútočila německá armáda v celé šířce východní fronty, což mělo za následek totální kolaps ruského vojska. Bolševici hrozbou totální porážky podepsali Brestlitevský mír a předali Němcům Pobaltí, Ukrajinu a Finsko. Do Finska zmítaného občanskou válkou byl vyslán generál Rüdiger von der Goltz s vojskem o síle 10 000 mužů, aby ukončil boje ve prospěch konzervativců. Němci se vylodili 3. března 1918 v Hanko kousek od Helsinek a připravili se na útok na hlavní město. Mírové rozhovory mezi rudými v Helsinkách a německou armádou skončily neúspěchem 11. března 1918. I když město bránilo 8 000–9 000 rudých, vycvičená německá armáda postupovala velice rychle. Dne 12. března 1918 byly obsazeny všechny významné budovy ve městě. K Němcům se pak přidali místní bílí, kteří se po dobu války tajně skrývali ve městě. Město bylo kompletně v německých rukou 13. března 1918. Němci ztratili 200–300 mužů, rudí 300 mužů a okolo 8 000 rudých bylo zajato, bílí ztratili 20 vojáků. Němci na oslavu svého vítězství zorganizovali 14. března 1918 ve městě velkou vojenskou přehlídku.
Po porážce v bitvě o Tampere a ztrátě hlavního města se vedení rudých stáhlo 8. dubna 1918 do příhraničního města Viipuri (dnes Vyborg v Rusku). Většina vedení volila přímou emigraci a odešla do bolševiky ovládaného Petrohradu. Odchod velení definitivně podkopal už tak velmi nízkou morálku rudých gard. Několik tisíc rudých se pokusilo uprchnout do Ruska, ale jejich pozice byly beznadějně obleženy spojenými vojsky bílých a Němců. Poslední bojeschopné jednotky rudých se vzdaly z 1. na 2. května kousek od Lahti. Válka skončila 15. května 1918 dobytím Rusy obsazené pevnosti Ino. Den na to generál Mannerheim oslavil vítězství ve válce vojenskou přehlídkou v Helsinkách.
Bílé Finsko se stalo protektorátem Německa a mělo se stát loutkovou monarchií v čele s německým šlechticem Fridrichem Karlem Hesenským. Ten byl dokonce korunován 9. října 1918 za finského krále a přijal jméno Väinö I. Před německou nadvládou zachránila Finy porážka Německa v první světové válce. Dne 14. prosince 1918 král abdikoval a bylo zrušeno Finské království. V březnu 1919 proběhly volby a Finsko se stalo parlamentní republikou a jejím prvním prezidentem byl zvolen Kaarlo Juho Ståhlberg.
Ačkoliv intenzivní boje trvaly necelé tři měsíce, občanská válka si vyžádala obrovské množství životů. Půlku obětí měl za následek teror jedné či druhé strany na obsazených územích. Do dějin tyto události vstoupily jako Bílý a Rudý teror. Hromadné vraždění bylo často součástí bojů, ale v mnoha případech bylo výsledkem pomsty či jiných čistě osobních důvodů. U bílých byl teror z většiny veden armádními důstojníky za účelem zničit a vyčistit obsazené území od nepřítele. Dalším důvodem bylo vyvolat v civilním obyvatelstvu strach, který je měl odradit od vzdorování armádě. Rudí v terorizování civilistů během války nijak nezaostávali. Málo bojových zkušeností se pokoušeli nahradit atmosférou strachu. Teror měl tedy pro obě strany vojenský význam, ale také výrazně motivoval soupeřící armády v boji proti krutému a nelidskému nepříteli. Vojenská propaganda obou stran výbuchy násilí jenom podporovala, a tak se Finsko ponořilo do nekončícího kruhu krevních mstí a odplat. I proto se zde i dnes na občanskou válku vzpomíná s těžkým srdcem.
Zdroj:
https://www.denik.cz/ze_sveta/finsko-su ... -1918.html
https://www.idnes.cz/technet/pred-100-l ... -lety_vojt
https://www.facebook.com/ww1incolour/po ... 821032658/
https://www.facebook.com/photo.php?fbid ... J_mOU&_rdr
https://en.wikipedia.org/wiki/Red_Guards_%28Finland%29
https://cs.wikipedia.org/wiki/Finsk%C3% ... v%C3%A1lka
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Finska
Novinky
Kdo je online?
Hledání
Statistiky
Tým