Roman Šuchevyč
Roman Šuchevyč byl ukrajinský politik, voják, vůdčí osobnost Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a od května 1943 do smrti vrchní velitel Ukrajinské povstalecké armády na území Ukrajinské SSR. Roman Taras Josypovyč Šuchevyč se narodil 30. července 1907 v Krakovci v Haličsko-vladiměřském království, které tehdy bylo součástí Rakouska-Uherska. Oba rodiče se účastnili ukrajinského obrozeneckého hnutí 19. století. Mezi rodinné příslušníky patřili politikové, hudebníci, vědci a umělci. Během gymnazijního studia žil ve Lvově u svého dědečka, který byl etnografem. Šuchevyčovu názorovou orientaci výrazně ovlivnil Jevhen Konovalec (1890-1938), velitel Ukrajinské vojenské organizace (UVO), který mu v letech 1921 až 1922 (kdy už značná část dnešní Ukrajiny patřila do obnoveného Polska), pronajal místnost v domě svého otce. Sám Šuchevyč se připojil k UVO v roce 1925. V říjnu 1926 nastoupil na Lvovský polytechnický institut ke studiu stavebnictví. Vojenskou službu absolvoval v polské armádě, ale byl považován za nespolehlivého a roku 1929 sloužil jako vojín u dělostřelectva ve Volyni. Následně se vrátil zpět ke studiu a v roce 1934 obdržel inženýrský titul. V té době byl znám také dobrými atletickými výkony a získal množství cen. Byl rovněž nadaným hudebníkem a spolu s bratrem Jurijem absolvoval Lysenkův hudební institut ve Lvově. Poté, co 15. června 1934 OUN zavraždila polského ministra vnitra Bronisława Pierackého, následovalo hromadné zatýkání. Šuchevyč byl zatčen 18. července a internován v koncentračním táboře v Bereznoj Kartuške (dnešní Bjaroza v západním Bělorusku). Pro nedostatek důkazů byl v prosinci 1935 propuštěn. Ve varšavském procesu s příslušníky OUN byl předvolán jako svědek. Trval na svém právu hovořit ukrajinsky, za což dostal pokutu 200 zlotých. Když pozdravil soud zvoláním "Slava Ukrajiny!", byl znovu uvězněn. Po propuštění na amnestii v roce 1937 opět krátce organizoval odboj proti polské vládě.
Po Mnichovské dohodě se ukrajinští nacionalisté částečně zaměřili na oslabenou druhou Československou republiku, kterou považovali za snadnější cíl svých akcí než Polsko. V listopadu 1938 totiž Podkarpatská Rus získala autonomii v rámci Československa a někteří příslušníci OUN se tam přesunuli, aby vybudovali odbojnou Karpatskou síč. V prosinci tajně přicestoval Roman Šuchevyč do Chustu, kde s podporou Abwehru vybudoval velitelství pro boj proti československé vládě. Zatímco slovenští nacionalisté dojednávali vyhlášení samostatnosti Slovenského státu, Šuchevyč s německými agenty zorganizoval povstání proti podkarpatské autonomní vládě. V noci ze 13. na 14. března 1939 získali zbraně a zaútočili na vojenská kasárna. Byli však odraženi. Vojenský velitel Podkarpatské Rusi a člen tamní vlády Lev Prchala (1892-1963) pak pučisty rozprášil. Jen v samotném Chustu bylo zabito 11 příslušníků OUN a 51 zajato. Již následující den (15. března), však došlo k německé okupaci Čech, Moravy a Slezska a Podkarpatská Rus byla vzápětí obsazena maďarským vojskem. Tak jako jako zbytky československé armády se i síčovci museli stáhnout do Rumunska.
Během prvních válečných let se OUN rozštěpila a Roman Šuchevyč se připojil k radikálnějšímu křídlu pod vedením Stepana Bandery (1909-1959). Pod vedením Abwehru zformovali z ukrajinských nacionalistů dva "policejní" prapory, Nachtigall a Roland, které se podílely na rozsáhlých etnických čistkách na Ukrajině. Šuchevyč velel praporu Nachtigall, a po jeho reorganizaci na policejní Schutzmannschaft Battalion 201 byl zástupcem velitele praporu a velitelem 1. roty. K reorganizaci došlo kvůli nepokojům, které mezi ukrajinci vyvolalo německé zamítnutí Deklarace ukrajinské nezávislosti. Prapor bojoval proti partyzánům v Bělorusku a během svého nasazení ztratil 49 mužů a zabil přes 2 000 "partyzánů". Po porážce německé armády v bitvě u Stalingradu mnoho ukrajinských nacionalistů vystoupilo z praporu. Postupně položili základy Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a Roman Šuchevyč se ujal jednoho z velitelských postů. Jako znalec taktiky partyzánského boje měl ideální předpoklady pro vedení záškodnické války, kterou pak úspěšně vedl několik následujících let.
Dne 5. března 1950 byl jeho dům v Bilohoršči (dnes předměstí Lvova) obklíčen asi 700 vojáky vojska ministerstva vnitra a raději se sám zastřelil. Skupina operativních pracovníků Správy 2-N ministerstva státní bezpečnosti Ukrajiny dostala za úkol Šuchevyčovo tělo odvést mimo území západní Ukrajiny a tajně jej spálit. Do akce byli též zapojeni čtyři příslušníci sovětské armády 10. pluku vnitřních vojsk ministerstva státní bezpečnosti. Přepravovali se na nákladním automobilu, jehož korba byla přikryta. Auto vezlo odpovídající množství dřeva a sud s benzínem. Na korbě auta měl být umístěna zmíněná mrtvola Romana Šuchevyče, zabalená do látky. Operativci se přesouvali v osobním automobilu GAZ-67. Kolona přejela řeku Zbruč, sjela ze silnice a zamířila na okraj mladého lesíka. Zde vojáci navršili dříví a polili benzínem. Celá akce trvala tři a půl hodiny. Když oheň vyhasl a popel vychladl, byly všechny zbytky smeteny a shozeny z mostu do řeky Zbruč. Stalo se tak 9. března roku 1950. Po splnění úkolu se skupina vrátila do Lvova. Na konci března roku 2002 byl na místě spálení ostatků Romana Šuchevyče, u vsi Hukiv v okrese Skala-Podilska Chmelnycké oblasti Ukrajiny postaven kříž s údaji.
Zdroj:
https://www.myaukrajina.cz/index.php/node/75
https://cs.wikipedia.org/wiki/Roman_%C5%A0uchevy%C4%8D
