Merian Caldwell Cooper
„Kosciuszkova peruť"
„Kosciuszkova peruť"
Merian Caldwell Cooper – jméno, které by měli znát především filmoví fandové - herec, filmový tvůrce, nositel Oscara a producent takového dobového trháku, jako byl v roce 1933 King Kong. Ale to nejsou důvody, pro které by se o něm mělo psát na Palbě.
Cooper po útěku z bolševického zajetí. Lotyšská hranice.
Merian Caldwell Cooper se narodil 24. října 1893 v Jacksonville na Floridě do rodiny, ve které žila tradice jeho prapradědečka, plukovníka Johna Coopera z Války o nezávislost, který sloužil v jezdectvu Unie po boku amerického národního hrdiny, poláka Kazimierze Pulaskiho.
Kazimierz Pulaski byl důstojníkem kavalerie – polským husarem. V roce 1776 musel uprchnout z carského Ruska, protože se přidal k poraženému protiruskému povstání Barské konfederace polské šlechty. Byl v nepřítomnosti odsouzený k trestu smrti a byla na jeho hlavu vypsaná odměna. Dostal se poté až do Paříže, kde se setkal se zástupcem amerických kolonií Benjaminem Franklinem, který jej rekrutoval do vzbouřenecké armády kolonií, bojujících za nezávislost na Velké Británii. George Washington ho pověřil založením unijního jezdectva - organizované kavalerie. Úkolu se ujal s typickým husarským bojovým zápalem a brzy se vyznamenal v bitvě u Brandywinu, kde ho rovnou na bojišti Washington povýšil na brigádního generála. V roce 1779 se ještě potom vyznamenal v bitvě u Charlestonu, ale krátce potom byl smrtelně zraněný při obléhání města Savannah. Podle rodinné tradice ho plukovník Cooper na vlastních rukou odnesl z bojiště a do jeho smrti o něj pečoval.
Merian od dětství poslouchal tuto historii, stejně jako o dalším Polákovi ve Válce o nezávislost, Tadeuszi Kosciuszkovi a chtěl se svým hrdinům vyrovnat. Po dostudování Lawrence School r. 1911 získal prestižní jmenování kadetem U.S. Naval Academy, odkud byl ale ve druhém ročníku vyloučený pro „strašné chování a propagaci vzdušných sil“. V roce 1916 vstoupil do Národní gardy státu Georgia a zúčastnil se bojů proti mexickému revolucionářovi Pancho Villovi. Po přidělení do zázemí Gardu bez povolení opustil a živil se jako novinář. V roce 1917 ho povolali zpět a navrhli mu povýšení na poručíka. To odmítl s tím, že chce bojovat a namísto toho vstoupil do letecké akademie Military Aeronautics School v Atlantě a naučil se létat. Absolvoval jako nejlepší z ročníku.
V říjnu 1917, šest měsíců po vstupu USA do I. Světové války Cooper narukoval ve Francii do 201. perutě United States Army Air Service. Při dalším výcviku, po pádu letounu utrpěl zranění a šok a musel se znovu naučit létat. Po uzdravení požádal o přeložení k jednotce na základně Clermont Ferrand, kde prodělal výcvik na pilota bombardovacího letounu Airco DH-4. Dne 26. září 1918 byl Němci sestřelený a tvrdě dopadl na zem, když se pokoušel uhasit hořící stroj střemhlavým letem. Přežil a byl Němci převezený do zajatecké nemocnice. Armáda informovala jeho otce, že padl v boji – naštěstí oznámení přišlo ve stejné době, jako jeho dopis ze zajetí. Po skončení války zůstal v armádě a účastnil se organizování pomoci vyhladovělé Evropě, Herbert Hoover´s U.S. Food Administration, později jako šéf její polské divize.
- 300px-Cooper_Fauntleroy.jpg (24.44 KiB) Zobrazeno 1713 x
Po vypuknutí polsko – bolševického konfliktu v roce 1919, těsně po jeho cestě s konvojem potravin do Lvova, se přihlásil ve Varšavě u Pilsudského a navrhl mu, že založí dobrovolnickou leteckou peruť. Po určitém váhání angažovat cizince Pilsudský souhlasil a Cooper se vrátil do Paříže, kde začal nábor mezi piloty, kteří se „nestihli“ vrátit domů. První, koho se mu podařilo získat byl Cedric Erril Fauntleroy, bývalý příslušník Rickenbackerovy 94. stíhací perutě „Hat in the Ring“, který se jako služebně starší ujal velení nově založené peruti nazvané „Kosciuszkova perut“. Nejdřív se podařilo získat šest, později sedmnáct pilotů. Na východní frontě vyvinuli taktiku především proti Buďonného kozákům, kteří byli pěchotou k nezastavení. Nízkými přízemními lety je rozháněli kulomety a šířili paniku mezi lidmi i koňmi ručním shazováním granátů a pum. Velitel Jižní fronty, gen. Listowski je ocenil: „Američtí letci, i když vyčerpaní svým úsilím, bojovali jako šílenci. Bez jejich pomoci bychom už dávno šli k čertu.“ Spolu s polskými perutěmi uhájili Lvov.
- Merian_Cooper.jpg (10.29 KiB) Zobrazeno 1713 x
Měsíc před koncem války, 12. července roku 1920 byl Cooper nad bolševickým územím sestřelený a odvezený do zajateckého tábora. Po devíti měsících se mu podařilo se skupinou Poláků utéct a po několikasetkilometrovém pochodu dojít do Lotyšska a poté do Varšavy. V květnu 1921 ještě stihl ve Varšavě slavnostní rozloučení a obdržel nejvyšší polské vojenské vyznamenání Virturi Militari. Tři američní piloti už se toho nedožili.
Po návratu do USA pracoval jako novinář, cestoval po světě a o svých cestách přednášel. Z jedné jeho výpravy vznikl film Grass (1925) a to ho přivedlo k filmové branži. Na letectví ale nezanevřel, mezi lety 1926 až 1927 stál u zrodu společnosti Pan American Airways a jejích transatlantických letů. Moc se ale práci v dozorčí radě nevěnoval, pracoval už v té době na projektu King-Kong. V Hollywoodu se podílel na řadě dalších produkcí a zúčastnil se zavedení barevného filmu – slavného technicoloru.
- 111th_Escadrille_Roundel.jpg (12.6 KiB) Zobrazeno 1711 x
V březnu 1941 navštívil v Northoltu v Británii polskou Kosciuszkovu (303. RAF) peruť, kde byl přivítaný jako hrdina. S dojetím konstatoval, že používají tradiční perutní znak.
Po vstupu USA do II. Světové války byl reaktivovaný a v hodnosti plukovníka sloužil u U.S. Army Air Forces v Indii ve štábu plk. Roberta L. Scotta, kde se zúčastnil plánování Doolittleova náletu na Tokio. Poté na základně Dinjah Airfield pracoval na organizaci leteckého Barmského mostu – The Hump Airlift. Odtud byl převelený do Číny, k jednotkám China Task Air Force generála Claire Chennaulta, kde sloužil jako náčelník jeho štábu. Dne 25. října 1942 osobně vedl útok CTAF na Kowloon Docks v Hong Kongu. Válku dosloužil ve funkci náčelníka štábu Bomber Command Páté letecké armády – slavné Fifth Air Force v hodnosti brigádního generála. Měl tu čest zúčastnit se podpisu japonské kapitulace na palubě bitevní lodě Missouri.
A po demobilizaci? Řada úspěšných filmových titulů, udělení Oskara za celoživotní přínos kinematografii a hvězda na holywoodském Chodníku slávy. Zemřel 21. dubna 1973.
Zdroje:
L. Tom Perry Special Collections; Arts & Communications Archives; 1130 Harold B. Lee Library; Brigham Young University; Provo, Utah 84602
