Sup dělal společnost lidem v Buzău
V letech 1924 až 1942 žili u nádraží ve městě Buzău v rumunském Valašsku, jeden velice neobvyklý dravec - Sup hnědý (Aegypius monachus). Příběh hovoří o tom, že vyčerpaného supa jednou našel na dvoře jistý hostinský jménem Adam. Doslova mu prý spadl z nebe. Ujal se jej, krmil a oplátkou ukazoval ve své hospodě u nádraží. K lidem se choval přátelsky a tak jej pojmenovali Ilie (Eliáš). Původ jména se někdy připisuje pilotům, jelikož právě svatý Eliáš je zde patronem letectví. Každý den si Ilie vykračoval ulicemi Buzău jako hrdý hospodář - jeho chůze byla pomalá a kolébavá. Každodenní rituál spočíval v cestě středem ulice (na chodníku by o něj lidé zakopli) na trh, kde dostával maso nebo ryby od řezníků. Byl tak oblíben, že když v poledne kolem projížděl rychlík na trase Cernăuți - Bukurešť, číšníci z restauračního vozu mu s oblibou dávali různé zbytky dobrot. Pamětníci vzpomínají, že se někdy nechával i pohladit, ale z jeho velkého zobáku šel zasloužený respekt. Někdy přistál mezi dětmi během fotbalového zápasu, načež jim rozkloval balón (nafouklý močový měchýř). Obdobně útočil i na obruče, se kterými si děti hrály na ulici. Zmiňuje se, že byť byl ke všem přátelský, ve velké nelibosti měl psy. Často na něj také útočily vrány. Ilie si kromě psů a dětí nerozuměl ani s prodavači novin a preclíků, kteří jej často tahali za peří – a takovéhle chování opravdu neměl rád. Často pak před ním museli utéci, načež jim rozházel zahozené zboží.
Během druhé světové války bylo Buzău obklíčeno německými jednotkami. Sázka vojáků vyústila, že jeden sestřelil Ilieho z oblohy. Jeho mrtvé tělo spadlo na nástupiště. Jen štěstí zachránilo německého vojáka před hněvem místních obyvatel. Jiná verze příběhu zmiňuje, kterak se jednoho dne na nástupišti objevil Němec s vlčákem. Pes se na supa vrhl, ten zamával křídly, bránil se a nakonec psovi rozbil zobákem lebku. Chtěl zabít i Němce, ale ten během boje vytáhl zbraň a zastřelil jej. Ať tak či tak, smrt oblíbeného zvířete místní obyvatelstvo velmi zasáhla. Celé město doprovázelo neobvyklý pohřební průvod až na hřbitov Dumbrava, kde byl Ilie pohřben. Publicista Viorel Frâncu poznamenává, jak ho lidé nesli na jeho poslední cestě, "všechny děti, celé město". Pamětníci říkají, že hrob zde vydržel pár let, a při rozšíření hřbitova zmizel. Na jeho památku se ulice poblíž nádraží nazývá Strada Vulturului.
Sup hnědý (Aegypius monachus) se živí mršinami, převážně středně velkými a velkými zdechlinami savců. Dorůstá délky až 107 cm. Má dlouhý krk, silný zobák a velká křídla. Většinou má černé nebo hnědé peří. Opeření se u pohlaví neliší. Peří na hlavě však s věkem bledne. Jedná se o částečně tažného ptáka. V současné době je rozšířen v jižní Evropě, Asii a částečně severní Africe. Samice obvykle snáší jedno vejce. Mládě je v hnízdě čtyři měsíce a rodiče se o něj starají. Když mládě povyroste a naučí se létat, létá s rodiči; nemůže jíst tuhé povrchové maso a tak musí počkat až jej sní rodiče a pak se mohou pustit do jídla. Ačkoliv to tak nevypadá, supi jsou velmi čistotní. Hnízdí ve skalách či horách nebo na stromech, v malých koloniích. Žije hodně i v savanách a pouštích.
Zdroj:
https://adevarul.ro/stiri-locale/buzau/ ... 35004.html
https://www.kabinetkuriozit.eu/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Buz%C4%83u
https://cs.wikipedia.org/wiki/Orlosup_bradat%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Reintrodu ... at%C3%A9ho
.