Italská legie v Rusku

[Rase]

Italská legie v Rusku

Sibiřské intervence během ruské občanské války se překvapivě účastnila též italská formace známá jako Legione Redenta (Vykoupená legie). Byla vytvořena z 2 500 válečných zajatců italského původu, kteří původně sloužili v rakousko-uherské armádě a byli zajati Rusy během bojů na Východní frontě. Legie bojovala proti bolševickým silám na Sibiři i v Mandžusku a byla nápomocná při ochraně Transsibiřské magistrály. Vzhledem k množství různých národů sloužících v rakousko-uherské armádě, našlo se zde rovněž nemalé množství etnických Italů, především z Trentina, Istrie a Dalmácie (Italští nacionalisté považovali tyto oblasti za součást Italia iredenta). Obyvatelé těchto oblastí byli ve Vídni považováni za tuláky, hádavé, nečinné a neschopné, a tak byli na začátku Velké války prvními kandidáty na to, aby se stali potravou pro ruská děla. Itálie se rozhodla tyto zajatce využít k vlastním účelům. Bylo rozhodnuto o vyslání tří důstojníků od karabiniérů do Ruska: majora Giovanniho Squillera, kapitána Nemore Moda a kapitána Marca Cosmu Maneru. Ti měli za úkol vyhledat potencionální dobrovolníky, kterým by bylo dovoleno bojovat za Itálii a oplátkou měli získat italské občanství. První zastávkou na jejich cestě byl zajatecký tábor v Archangelsku v zálivu Bílého moře na samém severu Ruska. Zde našli první skupinu vhodných kandidátů, čítající 33 důstojníků a 1 665 vojáků. Kteří byli koncem září 1916 převezeni parníkem do Anglie a následně byli repatriováni do Itálie. Další vhodní lidé byli nalezeni v zajateckých táborech v Omsku na Sibiři, kde žili v otřesných podmínkách. Mráz de dosahoval -40°C, všude zde byly krysy a řádila cholera. Do července 1917 Cosmo Manera (1876-1958) shromáždil 57 důstojníků a 2 600 vojáků, kteří se připravovali na druhou repatriační cestu, když vypukla občanská válka. Tehdy byl další transport prakticky znemožněn, jelikož přístavy, nádraží a budovy byly obsazeny Rudými gardami. Rusko se propadlo do anarchie. Archangelsk již nešlo využít k dalším transportům, především kvůli ledu a hrozbě ze strany německých ponorek. Dodávky jídla byly přerušeny a rovněž veškerá komunikace. Útěk po moři se stal nemožným a pro návrat do Itálie by muži museli překonat oblasti zachvácené chaosem, ve zmatku, bez jídla, zbraní a vybavení, a co víc s muži demotivovanými a vyčerpanými roky chudoby. Sebevražda. Cosma Manera ale zjistil, že Transsibiřská magistrála stále funguje a rozhodl se využít lsti. Ukryl malé skupiny zajatců v nákladních vagónech a sám počkal až odjede do Vladivostoku poslední vlak. Nacpaní mezi slámou, zavazadly a bednami šlo o několika týdenní cestu plnou neskutečných útrap. Pro muže bylo velmi silným vidět důstojníka, který s nimi trpí zimou, hladem a blechami. Jakmile dorazili, byl Manera oslavován jako spasitel. Dál se ale dostat nemohli, jelikož i přístav ve Vladivostoku byl zamrzlý. Museli tedy hledat jiný způsob.

Dne 3. března 1918 byl uzavřen Brestlitevský mír a Rusko vystoupilo z války. Všichni němečtí a rakousko-uherští zajatci se tak mohli vrátit domů. Z logických důvodů se zbylým etnickým Italům nechtělo do staré vlasti, ale do Itálie se již nemohli dostat. Minimálně tedy ne konvenčními cestami. Byli to doslova ztracení muži, uvnitř i navenek, někteří byli odsunuti do zajateckých táborů, jiní žebrali na ulicích, v mrazu, uprostřed chudoby, revolucí a epidemií. Šance že se opět někdy shledají se svými rodinami tak byla mizivou. Italská vláda se rozhodla z těchto nuzáků a zajatců vytvořit bojovou jednotku, která se vrátí "domů" oklikou přes Východ. V dubnu 1918 složili přísahu italskému králi Viktoru Emanuelovi III. Vojáky které rekrutoval Andrea Compatangelo a zformoval z nich Savojskou brigádu. Po těžkých bojích obsadili důležitý železniční uzel v Krasnojarsku a drželi jej téměř dva měsíce, než byli v létě 1918 staženi. Italové bojovali po boku československých legií a pomocí speciálních obrněných vlaků dosáhli italské koncese v Tianjinu (天津). V roce 1902 se tato oblast o rozloze 514 tisíc metrů čtverečních, ležící při ústí Chaj-che do Pochajské zátoky, stala italskou koncesí a v roce 1914 zde byla postavena první moderní asfaltová silnice. Zde se 900 dobrovolníků v září 1918 připojilo k italským jednotkám dislokovaným na Dálném východě - Corpo di Spedizione Italiano in Estremo Oriente. Legionáři zde byli rozděleni do dvou skupin, jedna s černými nášivkami na límci a druhá s červenými nášivkami. Ty s červenými límci původně rekrutoval Andrea Compatangelo a v podstatě tak šlo o rozdělení starých a nových vojáků. Celkově legie čítala 1 300 mužů a krom iredentistů zde sloužili též muži z 85. pěšího praporu s dvěma kulometnými oddíly a baterií horského dělostřelectva. Italští legionáři sehráli malou, ale důležitou roli během sibiřské intervence, kdy bojovali po boku československých legionářů. Hlavními oblastmi jejich nasazení byl Irkutsk, Charbin a Vladivostok. Legie bojovala až do listopadu 1919, kdy se v rámci všeobecného stažení spojenců z Ruska vrátila do Itálie, kde byla uvítána s vojenskými poctami.

Zdroj:
http://www.trentoincina.it/mostrapost.php?id=240
https://en.wikipedia.org/wiki/Legione_Redenta
https://it.wikipedia.org/wiki/Corpo_di_ ... mo_Oriente
https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Emanuel_III.

členové Savojské brigády pózují pro fotografa kdesi v Rusku

[Rase]

Cosma Manera a Andrea Compatangelo

Cosma Manera (1876-1958) se narodil v Asti 15. června 1876. Absolvoval vojenskou vysokou školu v hodnosti poručíka a po zkušenostech na Krétě u 93. pěšího vstoupil roku 1901 ke královským karabiniérů. Obdařen přirozeným sklonem k jazykům ​​(mluvil francouzsky, anglicky, německy, řecky, turecky, bulharsky, srbsky a rusky) absolvoval svou první misi v Makedonii. Zde se v roce 1904 osmanská vláda obrátila na italské karabiniéry, aby zorganizovali tamní četnictvo. Během krátké doby Manera zorganizoval 1 400 muslimských a ortodoxních rekrutů, kteří pod jeho velením bez problémů koexistovali. jeden místní kmen jej dokonce unesl a chtěl jej popravit, ale když kmenový náčelník zjistil, že poručík má stejné jméno jako on - Cosma, rozhodl se jej ušetřit a poslat zpět do Itálie. Od té doby se poručík Manera rozhodl, že bude používat pouze své druhé jméno, protože mu přineslo štěstí. Po návratu domů okamžitě odjel na tažení do Albánie, poté během první světové války přežil boje u Cadore a vrátil se v hodnosti kapitána. Organizační schopnosti, jazykové dovednosti a zkušenosti s jednáním ve složitých podmínkách znamenaly, že byl Cosma ideálním mužem pro výpravu do Ruska, kde měl najít zajatce italského původu. Spolu s majorem Squillerem a kapitánem Modou se nalodil v Newcastlu, překročil Švédsko a Finsko, aby 1. srpna 1916 dorazil do Petrohradu pouze v tom co měli na sobě a 94 tisíc lir ve zlatě ukrytými v ponožkách. Tři důstojníci se dostali do Ruska asi v ten nejhorší možný okamžik, kdy v Rusku propukla občanská válka. V takovéto situaci museli procestovat 45 guberniích Ruska, naplánovat kde muže seskupit a evakuovat. Navíc to vše stihnout před příchodem zimy, kdy mráz zablokuje dopravu a přinutí je čekat šest měsíců obklopeny nepřátelským obyvatelstvem. Nakonec se mu podařilo své muže dostat do bezpečí a proměnit je v bojovou jednotku věrnou Itálii. Poté byl jmenován vojenským atašé italského velvyslanectví v Tokiu se sídlem v Pekingu, což mu zaručilo volnou ruku a otevřelo mu jakékoli dveře. Manera reorganizoval své muže do tří praporů po čtyřech rotách, vycvičil je a během několika měsíců přetvořil v elitní jednotku, schopnou rozšířit pátrání po dalších Italech. Improvizovaná metoda majora Manery se stala skutečným systémem a jeho práce si získala obdiv vojáků, důstojníků i politiků.

Vše postupovalo rychle a když bolševické jednotky zaútočily na Transsibiřskou magistrálu, rozhodl se Manera nasadit své jednotky. O dva dny dříve se však v Tianjinu objevilo 300 mužů oblečených v něčem co připomínalo italské uniformy, v čele s kapitánem jménem Andrea Compatangelo, který mu dal k dispozici svou jednotku pojmenovanou Battaglione Savoia (Savojská brigáda). Nutno podotknout, že šlo o jednotku, která nebyla uvedena v žádném archivu italské armády nebo karabiniérů. Záhy se ukázalo, že Compatangelo je účetní z Beneventa, který si vše vymyslel. Na začátku války emigroval do Samary, malého města na Volze, kde sídlila komuč, vágně demokratická vláda. Do morku kostí konzervativní Compatangelo se zde živil exportem a ve volném čase dopisoval články pro Mussoliniho časopis Avanti!. S říjnovou revolucí se město ponořilo do chaosu, roky před bolševickou okupací města. Tehdy se dozvěděl, že ve věznicích kolem Samary jsou Italové. Jmenoval se tedy kapitánem "velké západní mocnosti" a lhaním dokázal přesvědčit ruské úředníky, aby mu stovky zajatců vydali. Jakmile byli venku, nechal jim ušít uniformy a začlenil je do své vlastní armády, kterou nazval Savojskou brigádou, aby jim dodal autoritu. V červenci 1918 tato ošuntělá brigáda ukradla vojenský vlak a vydala se po Transsibiřské magistrále směrem k Vladivostoku. Cestou ale byli pravidelně zastavováni, aby pomohli v boji bělogvardějcům a Čechoslovákům. Oplátkou získávali zbraně, střelivo a potraviny. Již za pár týdnů se začalo o jednotce mluvit. Cestou se rovněž krádeží zmocnili pancéřovaní lokomotivy vybavené kulometem a vzali s sebou dvě ruské ošetřovatelky, které se staraly o raněné. Postupem času se počet vojáků zvyšoval a postupem času se zastavovali, aby opravili koleje poničené bandity. Na své děsivé šestiměsíční cestě ani nevěděli zda válka ještě trvá. V Krasnojarsku našli město víceméně v anarchii: bělogvardějci uprchli, zatímco velení převzali farmáři, dělníci a vojáci, přestože neměli žádné dovednosti a zkušenosti. Compatangelo se svými muži obsadil radnici a nastolil vojenskou diktaturu. Nějakým způsobem se mu podařilo sblížit se s bolševiky a socialisty, kteří jej uznali jako vůdce. Zde v Krasnojarsku se pomocí telegrafu dostal ke zprávám a dozvěděl se, že se po Rusku potuluje Italská jednotka, která zachraňuje krajany a přeměňuje je v elitní vojáky. Po měsíci a půl ve městě se Compatangelo opět vydává se svými muži na cestu. Projezdili na svém obrněném vlaku Mandžusko, kde se jej Číňané snažili unést, ale on jim vždy unikl a to jak díky svým vypravěčskými schopnostmi, vychloubáním a nebo vyhrožováním dramatickou odvetou. Nakonec se tedy zdárně dostali až do Tianjinu.

https://thevision.com/cultura/tenente-c ... ra-russia/

Cosma Manera (1876-1958)

major Cosma Manera a poručík Gaetano Bazzani

[Zemakt]

Rase díky. O této epizodě ruského zmaru jsem vůbec netušil.

[Rase]

Snad jsem se v tom moc nezamotal, jelikož zdrojů je málo a často dost chaotické. Během psaní jsem narážel na další a další detaily, kdy jsem musel celý text upravovat a předělávat. Později jsem našel i ten parádní článek co najdete v druhé části, který hodně událostí vysvětluje.