Skelete, přesně heraldické barvy, které pochází ze středověku a pak možná ještě Římské říše. O tom dále...
dan33 píše: ↑1/8/2023, 20:24
Jinak Lord asi ze všech píše nejlépe.
Dane, to je jednoduché najít si kvalitní zdroje! Prostě není to až taková záhada! Jen pozor, aby jsi neřešil
Slavjansko-árijské védy, což mi některé tvoje příspěvky už začínají MÍRNĚ připomínat. Jedná se o fantasmagorickou kombinaci pohanství a severské, či germánské mytologie, jinak také "ufoslovanstí".
To má málo společné s historií, ale dnes čím větší krávovina, tak má asi větší úspěch. Chápu že každý národ si vytváří své legendy, ale někdy to je hrozný guláš. Ukrajinka Helena Petrovna Blavatská byla právě průkopníkem tohoto učení, a má své následovníky. Takže ukrajinské valkýry bránící vlast a jiné jsou takovou zajímavou kombinací a novodobou mytologií.
Možná se pletu, možná ti jen nakukali něco ve škole? To si musíš srovnat v hlavě sám. Zdroje neuvádíš, takže možná jsi jen laik nebo ovlivněn trošku něčím jiným. Nevím, nedokážu to zatím příliš posoudit. Ale pokud chceš diskutovat na úrovni, tak by jsi to měl asi podložit
Pokud tě opravdu zajímá heraldika, tak si přečti nějaké pořádné knihy, a nepátrej po internetu, protože doba je dnes taková, že na tebe vyskakují krávoviny. Algoritmus google je dnes v některých oblastech tak pitomě nastaven, a kloudné weby jsou třeba až na druhé, třetí, či 4, 5 stránce vyhledávání, a tam už moc lidí neleze. Já se tam podíval a našel pak teprve něco kloudného, takže to můžeš taky podstoupit
Německý heraldický styl je odlišný a v kontrastu s britskou, latinskou a východní heraldikou. Černé barvy se vyskytují na červených či žlutých polích a naopak častěji než v jiných zemích. Například erb Berlína zobrazuje černého medvěda na bílém štítu, ale kdysi tam byl spolu s černým orlem.
Je možné že barvy byly odvozovány od říšské orlice, ta prapůvodně od římské orlice, která byla zlatá na červeném poli. Svatá říše římská se sestávala z království německého, italského, arelatského, Českého knížectví a dalších knížectví a vévodství. Štaufové jako vládnoucí dynastie měla v rodovém erbu černé levharty na žlutém štítu. A tyto barvy pak přenesli na orlici. Viz také naše plamenná orlice, někdy nazývaná svatováclavská, či přemyslovská.
Francouzská monarchie měla zase oportunisticky bílou barvu. Paříž modrou a červenou, spojením pak vznikla později francouzská trikolóra a vlajka.
Poláci a Češi měli ve středověku červené štíty jako římské legie, místo zlaté orlice, jsme dali stříbrného lva, pšonci bílého (stříbrného) orla.
To zase máš heraldická pravidla - na barvu by měl přijít kov. Ne barva na barvu, kov na kov, i když i takové případy existují.
HERALDIKA prošla složitým vývojem všech historických uměleckých slohů a aktuálně reagovala na měnící se vkus a sloh doby.
I dnešní doba se v tomto ohledu bude jednou historicky hodnotit, až utichnou emoce, a bude to šumák.
Řekové a Římané měli na štítech lvi, koně, psi, kance, ryby, ptáky. Bojovníci znaky malovali v domnění, že si nakloní své božstvo, které jim poté dopomůže k vítězství. Na původní vojenský charakter heraldiky poukazuje také heraldická terminologie.
-
Tento jev je patrný u všech jazykových variant, německé označení Wappen vychází z Waffe, tedy zbraň, francouzské armories z armes nebo latinsky bývá erb pojmenován jako arma či armorum insignia, což také znamená zbraň.
-
U slovanských jazyků je tento význam posunut, název poukazuje především na dědičnost erbu a proto terminologie navazuje na německé slovo Erbe označující zděděný statek, dědice nebo předka.
Zpočátku výběr barev a figur objevujících se na štítech odpovídal otázkám vkusu a módy. Nepopiratelnou roli hrály ale také politické, geografické a rodové pohnutky nebo materiální či technické požadavky.
Oblíbenou a hojně rozšířenou figurou byl např. zlatý lev na modrém pozadí. Lva jako erbovní znamení ve štítě uděloval rád i Karel IV.
Původně živelně vzniklý jev stále víc podléhal přísným řádům, jeho vojenský charakter ustoupil pozvolna nové společenské náplni a byl doplněn řadou nových významových faktorů.
Prostor štítu zaplňovaly i barevné plochy, už od počátku se používalo pět základních barev, i když skoro všechny erby raného středověku byly dvoubarevné. Barva měla symbolický význam, projevující se i v tom, že se stává odznakem příslušnosti služebníka k pánovi. Zvláště panovníci a velmožové nechávali své služebnictvo oblékat do oděvů vyhotovených v jejich rodových barvách.
Evropa sama, kromě přijatých orientálních symbolických prvků do heraldiky přes Egypt, Řecko a Řím, měla dokonce svou symboliku, uzavřenou do štítů barbarských národů, zaplavujících zvláště sever a západ Evropy.
Germáni sami měli štíty pomalované barvami a pruhy bez určitých pravidel, jako dokládá Tacitus. Také v staroslovanských štítech Polabských Slovanů nalézáme heraldicko-symbolické prvky. I runy tu mají svou významnou úlohu. Attila, vůdce Hunů, měl jako znamení orla, hledícího do slunce.
Chceš se dozvědět více, zajdi do knihovny. Literaturu jsem ti dal, já už s rešerší končím. Jako student by jsi měl umět hledat a opatřit si informace. Problém dnešní doby je, že na netu je sice informací mraky, ale málo co je opravdu kvalitní.
