Bílý chlapec vychovaný Indiány
Herman Lehmann (1859-1932) nejprve žil mezi Apači a pak Komanči, ale později se vrátil ke své rodině. V roce 1927 sepsal svůj příběh v autobiografii nazvané Devět let mezi Indiány.
Herman Lehmann se narodil 5. června 1859 poblíž Masonu v Texasu, německým přistěhovalcům Ernstu Moritzi Lehmannovi a Augustě Johanně Adams Lehmannové (původem z Liberce). Byl třetím dítětem celkem ze sedmi sourozenců. Jeho otec brzy zemřel a v roce 1863 se tak matka provdala za místního kameníka Philipa Buchmeiera. Dne 16. května 1870 plašil spolu s bratrem ptáky na pšeničném poli, když je zajala desetičlenná skupina Apačů (pravděpodobně kmen Lipanes). O čtyři dny později byli lupiči dohnáni hlídkou afroamerických jezdců pod vedením seržanta Emanuela Stance, vyslaných z Fort McKavett. Po krátké bitvě se sice podařilo zachránit osmiletého Willieho, ale s jedenáctiletým Hermanem Apači unikli. Několik měsíců po zajetí mu indiáni řekli, že zabili celou jeho rodinu, čímž jej zbavili jakéhokoli podnětu k pokusu o útěk. Následně jej odvezli do své vesnice na východě Nového Mexika. Byl adoptován mužem jménem Carnoviste a jeho manželkou Laughing Eyes (Smějící se oči). Apači jej nazývali "En Da" (Bílý chlapec). Strávil s nimi asi šest let, plně se asimiloval do jejich kultury a dostal se až do pozice malého náčelníka. Jako mladý válečník se 24. srpna 1875 účastnil bitvy s Texaskými rangery, poblíž Fort Concho, asi 65 mil západně od San Angelo v Texasu. Jistý James Gillett jej málem zastřelil, než si uvědomil, že jde o bělocha. Když se Lehmanna později pokusili najít, utekl pryč plazíc se ve vysoké trávě. Kolem jara 1876 Herman Lehmann zabil apačského medicinmana, čímž pomstil zabití svého adoptivního otce Carnovista. Ze strachu z pomsty uprchl před Apači a strávil rok sám v úkrytu. Z osamělosti se rozhodl hledat komančský kmen, ke kterému by se mohl připojit. Celý den pozoroval jeden kmen a po setmění vstoupil do jejich tábora. Nejprve ho chtěli zabít, ale pak k němu přistoupil mladý válečník, který hovořil jazykem Apačů. Lehmann pak vysvětlil svou situaci a když byl jeho příběh ověřen, uvítali jej a přijali. Komanči mu dali nové jméno "Montechema" (Neznámý). Na jaře 1877 se účastnil útoku na lovce bizonů, ale při odvetném přepadu indiánského tábora v Yellow House Canyon, 18. března, byl zraněn. V červenci byl jeho kmen přinucen přestěhovat se do rezervace Kiowa-Comanche, kde žil u rodiny náčelníka jménem Quanah Parker.
Lehmannova matka po celou tu dobu hledala svého syna. Zeptala se plukovníka Mackenzieho, velícího důstojníka Fort Sill, zda jsou v rezervaci nějací modroocí chlapci. Ten sice souhlasil, ale jeho popis ji vedl k domnění, že jde o někoho jiného. Přesto požádala, aby k ní byl chlapec přiveden. V doprovodu dvanácti vojáků dorazil mladík do Loyal Valley 12. května 1878, téměř devět let po svém zajetí. S matkou se nejprve nepoznali a identifikovala jej jeho sestra, když si všimla jizvy na paži, kterou mu způsobila, když si jako děti hráli se sekyrou. Rodina jej vítala a když slyšel někoho opakovat "Herman", přišlo mu povědomé a pak si uvědomil, že je to jeho vlastní jméno. Zpočátku byl zasmušilý, s matkou a sourozenci nechtěl mít nic společného. Jak sám řekl, "byl jsem Indián a neměl jsem je rád, protože to byly bledé tváře." Lehmannovo přizpůsobení se své původní kultuře bylo pomalé a bolestivé. Odmítal nabízené jídlo a nebyl zvyklý spát v posteli.
Poprvé se oženil 16. července 1885 ale manželství brzy skončilo rozvodem. 4. března 1896 si Lehman vzal Fannie Light. Spolu měli dva syny (Henry a John) a tři dcery (Amelia, May a Caroline). První monografie Hermana Lehmanna, napsané s pomocí Jonathana H. Jonese, byly publikovány v roce 1899 pod názvem Zhuštěná historie indiánských kmenů Apačů a Komančů pro zábavu a obecné znalosti (také známé jako Indianology). Lehmann tuto knihu nenáviděl, protože měl pocit, že si Jones dovolil celý příběh "načechrat". V roce 1900 opustil s rodinou Texas a přestěhoval se zpět na Indiánské území, aby byl blízko jeho přátelům z kmene Apačů a Komančů. Následujícího roku jej náčelník Quanah Parker oficiálně adoptoval a 29. května 1908 mu Kongres Spojených států udělil sto šedesát akrů oklahomské půdy. Lehman si vybral místo blízko Grandfield a přestěhoval se tam v roce 1910. Později přenechal část pozemku pro stavbu školy.
Během svého života se Herman Lehmann pohyboval mezi dvěma velmi odlišnými kulturami. Byl velmi populární postavou v jihozápadní Oklahomě a Texas Hill Country, objevoval se na okresních veletrzích a rodeích. Aby se zbavil otravného publika, pronásledoval tele po aréně, zabil jej šípy, seskočil z koně, vyřízl teleti játra a syrová je snědl. V roce 1926 svou manželku Fannie opustil, ale tentokrát již nebyl jejich svazek úředně zrušen. Jeho druhá autobiografie, Devět let mezi Indiány, sepsána roku 1927 (editoval J. Marvin Hunter), již byla na žádost Lehmanna napsána napsána přesně tak, jak ji diktoval. Podle Franka J. Dobieho je to jeden z nejlepších příběhů o zajetí indiány v americké literatuře. Příběh Hermana Lehmanna také inspiroval rodáka z Mason County Freda Gipsona v románu Savage Sam, pokračování Old Yellera. Lehmann zemřel 2. února 1932 v Loyal Valley, kde je pohřben vedle své matky a nevlastního otce.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Herman_Lehmann
https://en.wikipedia.org/wiki/Lipan_Apache_people
https://www.bejvavalo.cz/clanek/pravy-c ... e-komancu/
