Russellův bumerangový granát
Patrně si říkáte, že neustálé spojování Australanů s bumerangy je už poněkud klišé, ale nechybělo málo a mohli je používat australští vojáci i k rozsévání smrti v zákopových bojích první světové války. Přeci jen stejně tak, jak uměli všichni britští vojáci házet granáty podobné kriketovým míčkům, uměli prakticky všichni australští muži házet bumerang. Nu, minimálně k tomuto závěru došel jistý Garrett Victor Russell, inženýr z Melbourne. Netrvalo dlouho a brzy přišel s velice unikátním návrhem ručního granátu.
Russellův granát na první pohled zaujme tělem z lisovaného plechu, které je ozdobené klokanem a nelétavým ptákem emu. Na spodní straně byl trojhranný odnímatelný kryt, vnitřní prostor byl vycpán kovovými peletkami pro likvidaci živé síly. Na jednom rameni byla uložena nálož (s 85 gramy trhaviny - gelignitu) s rozbuškou a zápalnicí typu Bickford. Vojenské zkoušky proběhly již v červenci 1915, ale vzhledem k nejednotným výsledkům se testy protáhly až do následujícího roku. První ukázka velice zapůsobila na přítomného plukovníka Dangara, ale tehdy se o úžasnou podívanou postaral Harvey Sutton, zkušený vrhač bumerangů. O půl roku později vrhali granáty na figuríny nezkušení vojáci bez řádného proškolení a výsledky již byly mnohem horší. Zvláštností jsou rovněž důmyslné aerodynamické vlastnosti bumerangového granátu, který dokázal uletět téměř 100 metrů nízko nad zemí, před cílem rychle nabral výšku a následně (po ztrátě rotace) rychle klesal k zemi. Granát tak v podstatě dokázal přelétnout zákop, vrátit se a zničit pěchotu ukrytou za náspem. Podplukovník R. Law, který řídil australskou školu pro výcvik hodu granátem, novou zbraň však odmítl jako "nezvyklou a nejistou při letu pro vojenské účely". Zajímavostí je, že byť Law tento bumerang neschválil do výzbroje, zmínil jej ve své brožuře "Grenades and their Uses" pro australské královské jednotky (tam je nazván autorem Russel-Sutton). Měsíc po odmítnutí svého vynálezu, si jej Russell přihlásil u kanadského patentového úřadu (24. února 1916). Tím však jeho příběh končí, ale jen zdánlivě!
Ještě taková drobnost ze života G.V. Russella z dobového tisku. Nějaký čas pobýval v Americe, kde mu Grenade Co. of America nabídla sumu 150 000 dolarů. Peníze ale musel vrátit, jelikož mu za dobu kontraktu nebyl přihlášen žádný patent. V Sandy Hook působil jako instruktor v hodu granátem a byl jediným cizincem, kterému to bylo povoleno bez propustky.
Zajímavostí je, že vývojem bumerangového granátu se, patrně nezávisle k Russellovi, zaobíral rovněž jistý major Woodgate. Zkoušky dřevěného granátu osazeného výbušninou, probíhaly v dubnu 1917 v Amiens, za účasti vysoce postavených důstojníků – majora Sanderse a poručíka Thomsona. Překvapivě byly schopnosti granátu hodnoceny jako velmi vyhovující a dosah měl činit 100 yardů (91 m). Záznamy z 8. června 1917 zmiňují, že zajištěním výroby cvičných bumerangových granátů byl pověřen poručík W. Burt, ale tím patrně celý příběh končí. Priority vojevůdců byly poněkud jinde a tak tento nezvyklý nápad skončil v zapomnění.
Zdroj:
https://www.kabinetkuriozit.eu/russellu ... vy-granat/
https://www.greatwarforum.org/topic/279 ... rang-bomb/
https://www.aucklandmuseum.com/collecti ... ect-787617
