Zvažovaný nákup kolonie Río de Oro
Po ponížení ve španělsko-americké válce v roce 1898 se Španělsko rozhodlo zbavit se svých kolonií. Španělští diplomaté se tedy obrátili na Rakousko-uherskou koloniální společnost ohledně možného prodeje obchodního přístavu Río de Oro v západní Sahaře. Viceprezident společnosti Dr. Jur. Ernst Franz von Weisl (1857-1931), rodák ze Záběhlic který získal predikát, uzavřel tichou dohodu o podpoře s ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, kterým byl v letech 1895-1906 hrabě Agenor Maria Adam Gołuchowski (1849-1921), tedy šéfem diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska). Gołuchowski následně přesvědčil rakouskou říšskou radu a otevřeně dohodu podpořil i samotný císař František Josef I. Byla vypracována smlouva o nákupu a převodu vlastnictví na Rakousko-Uhersko. Uherská magnátská komora však zablokovala smlouvu na odkoupení kolonie v předvečer jejího naplnění. Pořízení kolonie Río de Oro mělo především ospravedlnit námořní aspirace několika ministrů. Uherský parlament v Budapešti byl již nějakou dobu proti námořní expanzi a Rakušané pomalu tlačili na Maďary, aby zvýšili námořní výdaje v národním rozpočtu. Díky uherskému vetu tohoto nákupu tak byla rázně ukončena další potenciální koloniální expanze Rakouska-Uherska v zámoří a výrazně omezena námořní moc říše. Byť sice šlo o vyprahlé území na atlantickém pobřeží Afriky jižně od Maroka, a ekonomický přínos by byl mizivý, otevřely by se jím nové strategické možnosti. Přístav v Río de Oro mohl nabídnout rakousko-uherské flotile základnu v blízkosti Kanárských ostrovů. Z pohledu Budapešti šlo v podstatě o utrácení společných peněz za něco, co by nepřiměřeně prospělo Předlitavské polovině monarchie. Někteří rovněž zmiňují obecnou nelibost císaře Františka Josefa I. k jakýmkoliv zámořským dobrodružstvím a jeho snahám o rozšíření území v Evropě.
Pokud jde o kolonii Río de Oro (zlatá řeka), tak ta se nacházela na pobřeží Atlantského oceánu na území dnešního sporného území Západní Sahara. Roku 1884 obsadili Španělé zátoku Río de Oro, u dnešního města Dachla, obývanou kočovnými Berbery. Tehdy prohlásili španělským protektorátem území mezi Bílým mysem na jihu a mysem Búdždúr na severu. Tento zábor byl mezinárodně uznán 26. prosince 1884 v průběhu Berlínské konference na přelomu let 1884 a 1885. V lednu 1885 Španělsko informovalo ostatní evropské mocnosti, že začalo budovat obchodní přístavy a vojenskou přítomnost na Sahaře. Začala tak španělská kolonizace Sahary, která trvala od roku 1884 do roku 1976. V roce 1887 vyhlásili protektorátem území Sakia al-Hamra ležící severně odtud, správa byla svěřena náměstkovi guvernéra Kanárských ostrovů, jemuž bylo území podřízeno. V roce 1898 bylo Španělsko poraženo Spojenými státy a po krátkém jednání došlo 12. srpna k podpisu příměří. Válku definitivně uzavřela Pařížská mírová smlouva z 10. prosince, jež předala Filipíny, ostrov Guam a Portoriko do správy USA, které dále okupovaly Kubu. Pro Španělsko se drtivá porážka stala národní tragédií a krom zhruba 2 500 mrtvých (cca 900 v boji) připravila zemi o většinu zbývajících kolonií. Vzhledem k ekonomickému vyčerpání země, začalo Španělsko přemýšlet o prodeji zbylých kolonií. V roce 1898 tedy začali vyjednávat o možnosti prodeje západní Sahary Rakousko-uherské říši. Právě ta byla jedinou evropskou mocí, která nebyla schopna získat velké kolonie a na rozdíl od Španělska nestihlo založit vlastní africkou kolonii. Jak již ale bylo řečeno, slibná dohoda nakonec byla zrušeno vetem Uhrů a kolonie Río de Oro zůstala Španělsku. Dne 27. června 1900 byla v Paříži dohodnuta západní a jižní hranice, kterou tvořila rovnoběžka 21°20‘ s.š. a jižně od ní zůstala Španělsku jen západní část poloostrova Bílého mysu. Dne 7. listopadu 1901 bylo území prohlášeno španělskou kolonií a v jejím nově vyhlášeném hlavním městě Villa Cisneros byl zřízen úřad guvernéra. Španělská přítomnost byla až do 30. let 20. století prakticky omezená na pobřeží. V roce 1924 byla území Río de Oro a Sakia al-Hamra spojena jediného správního celku zvaného Španělská Sahara, v rámci níž zůstala jedním z územních celků. Mezi roky 1969 a 1976 bylo Río de Oro španělskou zámořskou provincií.
https://en.yabiladi.com/articles/detail ... ahara.html
mapa španělského koloniálního území Río de Oro (Západní Sahara) v roce 1909
parte viceprezidenta R-U koloniální společnosti - Ernsta Franz von Weisla
ministr zahraničí hrabě Agenor Gołuchowski (1849-1921)
