Vietnamští koloniální vojáci
Obdobně jako Britové, rovněž Francouzi formovali jednotky z obyvatel svých kolonií. Proslavila se například Senegalská pěchota ze západní Afriky, v řadách Francouzů bojovala ale také například Svahijská kavalérie tvořená Severoafričany či vojáci z Madagaskaru a Vietnamu. Francouzi rekrutovali své armády z Afriky v domnění, že některé z místních etnických skupin mají od přírody válečnického ducha. Označovali je za "les races guerrières", tedy "válečné rasy", a francouzský generál Charles Mangin z nich vytvářel své "černé síly". Francouzi těmto teoriím věřili natolik, že přijali i myšlenku, že lidé ze západní Afriky, kteří podle nich byli primitivnější než Evropané, dovedou lépe snášet hrůzy války i fyzickou bolest. V důsledku toho byli na západní frontě v letech 1917 a 1918 Západoafričané zabíjeni dvaapůlkrát častěji než bílí francouzští vojáci. Britové měli podobný postoj k Indům - přesněji řečeno nabírali vojáky pouze z určitých etnik, které označovali za "válečné rasy" a většinu obyvatel Indie zavrhli coby pasivní a zženštilé. vraťme se ale k samotnému Vietnamu. Francouzští misionáři do této země přijížděli od 17. století a panovníci dynastie Nguyen, vládnoucí na území jižního Vietnamu, začali s Francouzi spolupracovat. V letech 1854-1884 ovládla Francie Vietnam vojenskou silou a učinila z něj svou kolonii Francouzská Indočína (L'Indochine française). Jednalo se federaci skládající se ze čtyř hlavních koloniálních protektorátů: Tonkinu, Annamu, Kambodže a Laosu a jedné přímé francouzské kolonie Kočinčíny (na Jihu Vietnamu). Zároveň byl Vietnam vyvázán z dosavadní formální závislosti na čínské říši dynastie Čching. Francouzi tvrdě potlačovali jakékoli projevy vietnamského nacionalismu, roku 1885 byl odstraněn císař Ham Nghi, který se pokoušel o nezávislou politiku a poslední vládci z rodu Nguyen disponovali jen omezenou mocí, vládli jako chráněnci Francouzů. Od roku 1885 do roku 1895 vedl povstání vietnamský revolucionář Phan Đình Phùng. Jeho povstání bylo sice potlačeno, ale nacionalistické hnutí se Francouzům vymýtit nepodařilo, ba především během první světové války zesílilo. Avšak všechna povstání Vietnamců i pokusy o vyjednávání nepřinesly žádný výsledek alespoň částečné nezávislosti na francouzském zámoří.
Téměř sto tisíc Vietnamců odešlo do Evropy bojovat na Západní frontu nebo pracovat jako dělníci. Několik praporů bojovalo na Sommě a některé jednotky sloužily rovněž na Balkáně. Později se mnoho z těchto vojáků připojilo k vietnamskému nacionalistickému hnutí zaměřenému na svržení francouzské nadvlády. Celkem sloužilo ve Francii 92 311 vietnamských mužů, z toho 4 800 sloužilo u 4-5 bojových praporů, 24 212 sloužilo u patnácti přepravních praporů, 9 019 sloužilo u zdravotnického personálu a 48 981 jako dělníci. Ve Francii sloužili dva prapory vietnamských vojáků: 7ème a 21ème Bataillons de Marche Indochinois, RTIC. 7. prapor byl vytvořen z Vietnamců v Tonkinu 16. února 1916 a přistál v Marseille v září, přičemž výcvik probíhal až do dubna 1917. Prvního bojového nasazení se vojáci dočkali během druhé bitvy u Aisne (začátkem května 1917), kde jednotky sloužily k doplňování mužstva, zabezpečení zákopů a obsazeného území. V červnu 1918 byl prapor v zákopech v oblasti Anould (Vogézy) a zůstal tam až do 22. června, kdy se podíleli na odražení silného německého útoku. Poté následoval krátký přesun do zákopů v Clové, kde byly zapojeny do dvou útoků mezi 29. a 30. říjnem 1918. V době příměří byli rozmístěni v Lotrinsku a 15. února 1919 opustili Francii a dorazili do Haiphongu (Hải Phòng), kde byla jednotka rozpuštěna. 21. prapor byl vytvořen v prosinci 1916 z indočínských vojáků, kteří již sloužili ve Francii. Jeho síla činila 21 důstojníků, 241 Evropanů a 1 200 Vietnamců. Od 5. dubna 1917 byl prapor nasazen u Dand (Aisne) při opravách silnic, zabezpečení letiště a odvodňovacích pracích na bojišti. Od konce května do konce července sloužili vojáci na frontě ve Vogézy a v srpnu se přesunuli k Remeši. Prapor byl rozpuštěn 18. dubna 1919. pokud jde o dělníky, tak v roce 1915 sloužilo ve Francii 4 631 Vietnamských dělníků, v roce 1916 již 26 098, 1917 to bylo 11 719, 1918 celkem 5 806 a následujícího roku 727. Vietnamští vojáci byli ale nasazeni i Šanghaji, potlačovali povstání v Thajsku a tři roty se v srpnu 1918 účastnily intervenční výpravy do revolučního Ruska.
Zdroj:
https://www.greatwarforum.org/topic/158 ... uring-ww1/
https://www.lidovky.cz/svet/cernosi-a-a ... anici_krku
https://en.wikipedia.org/wiki/History_o ... orld_War_I
Vietnamští koloniální vojáci v zákopech na západní frontě (1917)
