PALBA.CZ

Chtěl bych se zeptat - měla SFRJ zadrátované hranice? Jak případně s Maďarskem, Rumunskem, Bulharskej si Albánií, tak naopak s Řeckem, Itálií či Rakouskem?

Zadrátované ne, ale hlídané ano. S trochou štěstí bylo možné utéct z Jugoslávie do Itálie - ale taky se mohlo stát, že člověka chytí a dostane trest za nelegální překročení hranic.

Oni Jugoslávci se po zhroucení ekonomiky hromadně vydávali na západ za prací, takže hlídat hranice by nedávalo žádnou logiku.

A hranice se zeměmi VS tedy drátované nebyly? Nemohli třeba se pokoušet Bulhaři unikat přes SFRJ do Řecka?

A hranice se zeměmi VS tedy drátované nebyly? Nemohli třeba se pokoušet Bulhaři unikat přes SFRJ do Řecka či Maďaři do Rakouska - přes "trojmezí"?

Ze strany Jugoslávie ne. Ale ze strany oněch států VS to hlídané bylo, i když ne tak razantně, jako hranice s Rakouskem.

Kámoš takhle "emigroval" do dnešního Slovinska, tuším že někde u Jesenice, když přešel kopec potkal pár "myslivců", načež se jich ptal kudy tudy. No, vyklubali se z nich pohraničníci, dostal pár facek, kopanec do zadku a skončil zpátky v Rakousku. Bez záznamu se stihl vrátit.

Bylo to v létě 89

Do Juhoslávie sa naši ľudia asi väčšinou dostávali v rámci rekreácie keď im bola udelená/vydaná "doložka do Juhoslávie a devizový príslub". Do ostatných krajín RVHP(NDR,Polsko,Maďarsko,) stačila "obyčajná doložka". Zadrátované boli všetky krajiny RVHP(neviem ako to bolo na hrebeňoch v Tatrách). Takže utekať "cez dráty" aj do Maďarska by bolo problémové. Jednalo sa asi o to že kto sa dostal do Juhoslávie(legálne) tak išiel na Taliansku alebo Rakúsku hranicu cez ktorú sa dalo prejsť. Ako to bolo komplikované alebo nebezpečné, to neviem.

Tak tak, byli jsme tam takhle komplet rodinka. Škoda 100 švédská zelená. Máma, táta a dva kluci. No, fotřík neměl koule. Dodnes toho nelituje nikdo z nás.

Tady je článek o podobě hranic s Jugoslávií ze strany Bulharska: http://pohranicnik.blogspot.com/2012/05 ... lismu.html

Jugoslávie asi žádnou "železnou oponu" (moná s výjmkou prvních let po válce) nestavěla, vzhledem k množství občanů SFRJ, kteří legálně cestovali pracovat do zahraničí by to bylo zbytečné. Jestli někde byla hranice silněji chráněna, tak - myslím, je to pouze můj dohad - ne na hranicích se "Západem", ale spíš s Albánií.

Hranice mezi NDR a Polskem byla chráněna stejně, jako hranice mezi Bulharskem a Jugoslávií. Ale hranici mezi ČSSR a PLR bylo možné bez problémů přejít. V horách se ani nedala poznat.
Všechny vnější hranice socialistického tábora byly zadrátované. Ne všechny byly zaminované.

S československo-polskou hranicí mám zkušenost na Cestě československo-polského přátelství (dneska jen česko-polského). Cesta se vinula po hranici, tu kousek v Česku, tu kousek v Polsku. Když se člověk držel cesty, bylo vše v nejlepším pořádku. Když z cesty na území bratrského státu sešel, kde se vzal tu se vzal pohraničník (i na nezalesněných úsecích, kde naprosto neměl možnost se ukrýt) a člověka nekompromisně vracel na cestu.

Z Jeseníku do Opavy a Ostravy je nejkratší cesta vlakem přes polskou stanici Glucholazy, až do roku 1955 museli cestující vlakem do obou měst , to objíždět přes Zábřech , Olomouc. V roce 1955 byla sjednána dohoda mezi ČSR a Polskem o průjezdu našich vlaků ze stanice Jindřichov ve Slezku do Mikulovice přes polskou stanici Glucholazy( tzv. peáž) . V obou směrech musí naše vlaky zastavit ve žst. Glucholazy , protože je tam úvrať( lokomotiva tam musí objet po jiné koleji na opačnou stranu vlaku , aby se vlak mohl vrátit zpět do ČSR , po jiné trati). A do roku 1992 , byla v jízdním řádu pro této linky , poznámka , že ve stanici Glucholazy , je zakázán výstup našich cestujících z vlaku po dobu pobytu vlaku ve stanici Glucholazy . Podobně to bylo i na lince Liberec -Varnsdorf v německé stanici Zittau.

vodouch píše:S československo-polskou hranicí mám zkušenost na Cestě československo-polského přátelství (dneska jen česko-polského). Cesta se vinula po hranici, tu kousek v Česku, tu kousek v Polsku. Když se člověk držel cesty, bylo vše v nejlepším pořádku. Když z cesty na území bratrského státu sešel, kde se vzal tu se vzal pohraničník (i na nezalesněných úsecích, kde naprosto neměl možnost se ukrýt) a člověka nekompromisně vracel na cestu.

Tohle můžu potvrdit, v pozdních osmdesátkách, jsme tam byli také, po hřebenech Krkonoš, cestička z různých stran hraničních kamenů. Děda udělal pár kroků na polskou stranu aby si nás vyfotil a nefotil proti slunci a v tu ránu se z třiceticentimetrové kleče vynořila dvojka polských pohraničníků jako by vystoupila z mlhy a začala ho expedovat zpět na stezku. Bylo by to úsměvné kdyby si tenkrát jeden z nich nedržel odstup stranou a nepřehodil samopal ze zad pěkně do rukou.

( tzv. peáž)

Shodou okolností jsem nedávno gůglil co to vůbec peážní vlaky jsou, v návaznosti na knihu Válka o červeného medvěda. Načež jsem posléze zjistil, že mi jich za barákem denně projíždí pěkný pár kousků a že některými jezdím do Chebu na pivko

https://mapy.cz/s/jecarugefa

Plesná - Vojtanov?

Frantovky. Obecně se to dá ale vztáhnout na žel. propojení Bavorska a Saska. Jezdí tu německé spoje s ČD personálem.

parmezano píše:Z Jeseníku do Opavy a Ostravy je nejkratší cesta vlakem přes polskou stanici Glucholazy, až do roku 1955 museli cestující vlakem do obou měst , to objíždět přes Zábřech , Olomouc. V roce 1955 byla sjednána dohoda mezi ČSR a Polskem o průjezdu našich vlaků ze stanice Jindřichov ve Slezku do Mikulovice přes polskou stanici Glucholazy( tzv. peáž) . V obou směrech musí naše vlaky zastavit ve žst. Glucholazy , protože je tam úvrať( lokomotiva tam musí objet po jiné koleji na opačnou stranu vlaku , aby se vlak mohl vrátit zpět do ČSR , po jiné trati). A do roku 1992 , byla v jízdním řádu pro této linky , poznámka , že ve stanici Glucholazy , je zakázán výstup našich cestujících z vlaku po dobu pobytu vlaku ve stanici Glucholazy . Podobně to bylo i na lince Liberec -Varnsdorf v německé stanici Zittau.

V l. 1968-1971 se muselo vystoupit, vlak byl prohledáván, stejně tak náhodně vybr. cestující. Zvl. na vánoce r. 1968, s dětmi, apod., to bylo velmi záživné. A vzhl. k tomu, že Poláci byli jeden z "bratrských" národů, a zvl. v tomto kraji to byli právě Poláci kdo nám "pomáhal zvládat kontrarevoluci", si vyslechli vojáci dost nadávek.
Zvláštní bylo, že na rozdíl od vojáků SSSR (kteří byli alokováni mj. v Jeseníku), kteří se styděli, a svou "pomoc" se snažili omlouvat tím, že museli poslechnout rozkaz, tak Poláci se chovali jako zmrdi... což dodnes vede u mnoha starších lidí z býv. SM kraje ke krajnímu znechucení čímkoli polským... stejně jako "kauza Těšínsko" apod

parmezano píše:Z Jeseníku do Opavy a Ostravy je nejkratší cesta vlakem přes polskou stanici Glucholazy, až do roku 1955 museli cestující vlakem do obou měst , to objíždět přes Zábřech , Olomouc. V roce 1955 byla sjednána dohoda mezi ČSR a Polskem o průjezdu našich vlaků ze stanice Jindřichov ve Slezku do Mikulovice přes polskou stanici Glucholazy( tzv. peáž) . V obou směrech musí naše vlaky zastavit ve žst. Glucholazy , protože je tam úvrať( lokomotiva tam musí objet po jiné koleji na opačnou stranu vlaku , aby se vlak mohl vrátit zpět do ČSR , po jiné trati). A do roku 1992 , byla v jízdním řádu pro této linky , poznámka , že ve stanici Glucholazy , je zakázán výstup našich cestujících z vlaku po dobu pobytu vlaku ve stanici Glucholazy . Podobně to bylo i na lince Liberec -Varnsdorf v německé stanici Zittau.

Někdy koncem 80tých jsem tím vlakem jel. V Glucholazech mě překvapilo, že na nástupišti bylo rozestavených několik polských pohraničníků s připravenými samopaly. Jinak bylo nástupiště prázdné. Z druhé strany vlaku byl drátěný plot a opět sestava pohraničníků.
Dokonalá ukázka "bratrského socialismu" v praxi.
Vyrůstal jsem ve Slezsku v Javorníku asi 3km od polských hranic. Hranice byla volná a nebýt "patníků", cedulí a pěšiny vyšlapané na polské straně od jejich pohraničníků, tak by člověk nepoznal, že tam nějaká hranice je. Z naší strany hlídaná nebyla, ale Poláci ji hlídali docela dost.
V nedaleké Bílé Vodě měli (nevím jestli ještě mají) kuriozitu. Na dvou místech jste mohli bez problémů a dokladů překročit hranici:
- Prvním místem byl kostel, kde oltář byl v Polsku, ale zbytek kostela u nás.
- Druhým místem byla jedna klášterní zahrada, která byla celá v Polsku. Řádové sestry tam měly ovocný sad a obrovský sušák na prádlo.

Na Javornicku, na Krnovsku, i na Opavsku - mimo hory, se dalo překročit kdekoli. Byla tam jen mez, mezi poli. V obd. "polských problémů" se tam akorát vyorala a vysmýkala taková "čára" z několikametrového, neosetého pole-role, to se muselo obnovovat a jednou denně si ji Pl. pohraničníci zkontrolovali jestli na ní nejsou stopy (děcka jim je dělaly schválně ), a jinak nic. A polští vojáci hlídali jen na horách a v těch Glucholazech na peróně
Ostatně obec Bernartice je na tom jako Těšín - pokračuje v Polsku coby Dziewietlice
Cesta odtud na Krnov jde po hranici skoro celá, škarpa je státní hranice.

Až do postavení "berlínské zdi" , střežily hranici s NDR dvě pohraniční brigády Karlovarská a Děčínská. Hranice se se státy VS střežily "Pohraniční oddělení SNB", vyjma hranice s Maďarskem na Dunaji , tu střežily dva poříční oddíly " Bratislavské "brigády PS.