Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar

Příspěvek od Rase »

Obrázek

Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar

Kterak se dva španělští trosečníci hříčkou osudu stali symbolickými postavami – jeden ztělesňuje boj Indiánů proti nadvládě, druhý vítězné tažení španělských dobyvatelů. Dohromady tvoří krásnou ukázku toho, jak dokáže být historie stejně barvitá a nevyzpytatelná.

Na sklonku roku 1510 Vasco Nuñéz de Balboa (1475-1519), šlechtic narozený v Jerezu de los Caballeros, založil na pobřeží dnešní Panamy osadu Santa María de Antigua del Darién (zkráceně Darién). Osada zdárně přežila kritické první měsíce své existence a aspirovala tak na první stálou základnu Španělů na americké pevnině. Její osadníci podnikli několik celkem úspěšných výprav do nepříliš vzdálených oblastí ve vnitrozemí a zmapovali pobřeží v místech, kde dnes prochází hranice států Kolumbie a Panamy. Další španělský dobyvatel, Diego de Nicusea (1464-1511) založil na Panamském pobřeží osadu Nombre de Díos, která však neměla dlouhého trvání a rychle zanikla. Mezi oběma muži rychle došlo ke střetu, který musel být vyřešen úředním postupem a to prostřednictvím zástupce španělské koruny v zemích indiánských, kterým byl v té době syn Cristóbala Colóna Diego, který sídlil na ostrově Hispañola. Vypravení lodi s několika vyslanci, kteří by mimo této záležitosti referovali i o založení pevné osady na Tierra Firme a o nově objevených zemích a navíc by dopravili další zásoby potravin do Dariénu, se zdálo jako velmi rozumný podnik. Dne 15. března 1511 tedy vyplouvá z Dariénu loď La Santa Lucía, patřící kormidelníkovi Franciscu Niño. Velením výpravy byl pověřen Juan de Valdivia, spojenec a blízký přítel Vasca Nuñéze de Balboy. Prvním důstojníkem na lodi byl Diego Peréz de la Palma, který byl zkušeným námořníkem, vojákem a vyznal se i v záležitostech obchodních. Mimo těchto mužů tvořilo posádku dalších sedmnáct osob, z toho dvě ženy. Mezi nimi najdeme právě i jména Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar, kteří jsou pro celý příběh klíčoví.

Gonzálo Guerrero (1470-1536) z Palos, byl námořník a hlavně zkušený voják, který prošel mnoha bitvami na evropském i americkém kontinentu a jevil pro vojenské řemeslo neobyčejný talent. Gerónimo de Aguilar (1489-1531) z Écija byl kněz a jeho posláním bylo referovat královského místodržícího o založení nové farnosti a samozřejmě tím očekával i zajištění si postavení v církevní správě nově kolonizovaných zemí. U pobřeží Yucatánu loď narazila na písečný pruh a potopila se. Všech dvacet lidí posádky natlačilo do malého záchranného člunu, který měl kapacitu maximálně patnáct lidí a bez jediného sousta jídla a kapky pitné vody se s pouhými dvěma vesly pustili na otevřené moře, ve snaze dopádlovat na Jamajku nebo Kubu. Některé smrt zasáhla během prvních dní, ostatní, kteří pili vlastní moč, aby uhasili nesnesitelnou žízeň, začali pojídat jejich těla. Po třinácti, či čtrnácti dnech, kdy byl člun vyvržen na pevnou zem, bylo na živu dvanáct lidí. krom zmíněných, byl mezi přeživšími Juan de Valdivia a pravděpodobně i Diego Peréz de la Palma. Netrvalo dlouho a trosečníci se dostali do kontaktu s domorodým obyvatelstvem. Pro Evropany nebylo žádným překvapením že je země osídlená, ovšem to co spatřili zde, bylo něco zcela nového, co neodpovídalo žádným dosud spatřeným domorodým osadám. Indiáni, kteří zesláblé trosečníky okamžitě zajali, byli také jiní než Karibové a Taíni, kteří obývali dosud navštívené oblasti Nového Světa. Šlo o první setkání Máyů se Španěly. Zajatci byli drženi v dřevěných klecích a pět mužů, mezi nimi Valdivia, byli předvedeni před nejvyššího představeného, který rozhodl o jejich obětování mayskému božstvu. Svědky krvavého rituálu byl i zbylí trosečníci, včetně dvou žen, kteří klece rozbili a podařilo se jim utéct. Utekli do nedalekého pohoří a od tud později sestoupili do jiné mayské osady jménem Xamanzana. Ta byla s předchozí osadou ve válce a tak je představený kazik Aquineuz, přijal velmi přátelsky a poskytl jim plnou ochranu. Španělé byli zapojeni do běžného dění ve společnosti, ženy mlely kukuřici a muži byli bráni na válečná tažení. Pouze jeden muž měl pravděpodobně trochu jiné postavení, neboť prý nebyl zdravého rozumu. Při prvním kontaktu s indiány po vylodění byl jediný, kdo kladl odpor a byl zasažen jedním z indiánů kyjem do hlavy. Rána, která mohla způsobit i frakturu lebeční kosti však muže nepřipravila o život a ten s tímto poraněním žil ještě minimálně dva roky i když se pravděpodobně nemohl plně zapojit do běžného života pro svou duševní poruchu, nebo pro velmi časté epileptické záchvaty. Je paradoxem, že tento muž pravděpodobně přežil i některé ze zbylých trosečníků La Santa Lucíi, kteří zemřeli na nemoci nedlouho po začlenění do Xamanzanské společnosti. Jako jediní nakonec zůstali na živu právě naši dva hrdinové, kteří se nakonec zapsali do historie Yucatánu a oba se stali významnými postavami ve španělské conquistě Mexika.
Hernán Cortés znal legendu o bílých vousatých mužích žijících mezi indiány a počítal celkem správně, že se jedná o ztroskotance z předchozích výprav. První pochytané indiány vybavil proto španělsky psanými dopisy adresovanými těmto bílým mužům. Počítal, že by jich mělo být sedm dle kronikáře Lopéze de Gómara zněl obsah dopisu přibližně takto: "Urození pánové, vyplul jsem z Kuby s 11 loděmi a 550 Španěly a zakotvil u ostrova Cozumel, odkud píši tento list. Místní lidé mě ujišťují, že v této zemi žije pět nebo šest mužů s vousy, kteří se podobají nám. Nedokáží mi sdělit více podrobností, ale já jsem přesvědčen, že jste Španělé. Já i všichni urození pánové se kterými jsem přišel probádat a kolonizovat tuto zemi vás snažně prosíme, aby jste se do šesti dnů od doručení tohoto listu připojili k nám a to bez velkého otálení. Všem kdo se k naší výpravě připojí, zaručuji výsostné postavení a samozřejmě i podíl na zisku z tohoto podniku. Pro vaši pohodlnou cestu vám posílám jednu brigantinu s dvěma rezervními čluny. V úctě Hernán Cortéz." Na dopis ale reagoval jen jediný a to Gerónimo de Aguilar, který na kánoi doplul na Cozumel. Dostal se sem ale očividně mnohem později než byl očekáván a nebyl k rozeznání od indiánů, kteří jej doprovázeli. Měl velmi špatnou výslovnost a Cortézova první reakce byla poněkud rozpačitá, Gerónimo se však velice rychle zadaptoval. Více si o něm ještě povíme.

Gonzálo Guerrero zůstal v osadě Xamanzana, jelikož za osm let si dokázal vydobýt postavení výborného válečníka. Narodil se v městečku Niebla poblíž Palos de la Frontera v provincii Huelva. Byl od útlého věku vojákem a účastnil se jako arkebuzník dobytí Granady v lednu 1492 a později bojoval i v Itálii. Do Ameriky odjel roku 1510 s cílem zbohatnout a s Alonsem de Ojeda se vydal na americkou pevninu. Zde se s největší pravděpodobností účastnil i bitvy v Tubaco, jedné z prvních porážek Španělů v Americe. Byl účasten i Pizzarových podniků v severní části dnešní Kolumbie a poté se jako námořník dostal do služeb Vasca Nuñéze de Balboa, pod velením Juana de Valdivia. S ním se také dostal na palubu lodi La Santa Lucía. Jeho strategické uvažování a dlouholeté zkušenosti z evropských bitev bylo velice užitečné a velmi rychle mu bylo svěřeno velení kmenového vojska. Někdy v roce 1513 byl Gonzálo dán k dispozici kazikovy do Chactemal jako projev přátelství a stvrzení aliance mezi oběma městy. Zde o něm máme jen velmi málo zpráv. Jisté však je, že ve službách kazika v Chactemal se velmi osvědčil jako vojevůdce a získal hodnost nacom, což byla nejvyšší vojenská hodnost v máyské společnosti a indiánské jméno Arozá – což stejně jako ve španělšině Guerrero znamenalo "válečník". V roce 1514 se Gonzálo oženil s indiánkou ze zámožné Chactemalské rodiny a zplodil s ní tři syny. V roce 1517 vyjel s kazikem Chactemalu podpořit obranu města Champotón, na které postupoval Hernandéz de Cordoba po vítězné bitvě na Cabo Catoche. Bitva u Champotónu překvapila conquistadory sofistikovaností indiánské obrany a organizací jejich boje. Domorodci překvapivě nejevili známky strachu z koní, ani z výstřelů z arkebuz jako jiní indiáni. Bitva nakonec znamenala pro Španěly krutou porážku a sám Hernandéz de Cordoba utrpěl v této bitvě zranění, kterému později po návratu do Havany podlehl. O Gonzálu Guerrerovi od té doby nejsou žádné zmínky až do doby, kdy se rodina Montejů pokusila o conquistu Yucatánu. Celý podnik inicioval Francisco de Montejo (1479-1553), který se již dříve účastnil výprav Grijavy i Cortéze, v červnu 1527 vyráží se 4 loděmi, 300 muži a 50 koňmi na poloostrov Yucatán. Zde narazil na tvrdý odpor, mnoho mužů podlehlo nemocem a útokům indiánů. V těsné blízkosti Chactemalu si vzpomněl na renegáta Gonzála Guerrera, který by mu mohl pomoci k úspěchu výpravy. Ten nabídku odmítl, leč se očividně snažil zabránit krveprolití. Útok na Chactemal byl odražen s minimálními ztrátami na obou stranách. De Montejo byl postupně z oblasti vypuzen a roku 1535 se Španělé z Yucatánu stáhli. Klid netrval příliš dlouho a již následujícího roku propukly boje nanovo. Gonzálo se vydal podpořit bojovníky na jihu poloostrova. Ke srážce došlo na jaře 1536, kdy armáda o dvou tisících mužích, kteří připluli na padesáti kánoích, porazila celkem bez problémů španělské oddíly a Španělský pokus o proniknutí na Yucatán opět ztroskotal. Do konfliktu se však během několika týdnů zapojil Pedro de Alvarado (1485-1541), který v té době kolonizoval území Hondurasu a měl pověst neobyčejně tvrdého a zkušeného vojevůdce. V červnu roku 1536 byla mayská armáda poražena. Alvarado se z výpovědi jednoho ze zajatých kaziků dozvěděl, že poblíž obranného valu padl i velitel sjednocených vojsk Arozá. Po obhlídce bojiště Španělé skutečně nalezli u obranného valu nahé potetované tělo, které mělo prostřelenou hruď arkebuzou a podle některých znaků se dalo poznat, že patřilo Evropanovi. Gonzálo Guerrero tedy padnul v boji 13. června roku 1536, poblíž řeky Río Ulúa, v místě kde řeka protíná hranice dnešních honduraských provincií Santa Bárbara a Cortés.

Zajatý kněz Gerónimo de Aguilar sloužili Cortésovi jako věrný tlumočník, spolu s domorodou Malinche (1496-1529), která tlumočila do mayštiny a Gerónimo dál do španělštiny. De Aguilar byl očividně velmi bystrý a inteligentní, jelikož se rychle stal osobním poradcem kazika Aquincuze a následně i jeho syna Taxmara. Dle svých slov nikdy nezapomínal, že je křesťanem a katolickým knězem a pokud přece jen přijal některý z barbarských zvyklostí, bylo to jen v situacích, kdy bojoval o holý život. Cortéze ujišťoval, že po celých osm let které strávil mezi indiány, dodržoval jako kněz celibát. O pravdivosti tohoto tvrzení se vznáší mnoho pochybností, jelikož se prý objevily zápisky z místní kroniky, kde Geronimo figuroval jako zeť kazika. Tato zpráva však není příliš důvěryhodná a nejspíš se jedná pouze o špatnou interpretací textu. Mnohem zajímavější je zápis v kronice CHAC–XULUB-CHEN, dle kterého se roku 1517 oženil z dcerou jakéhosi Ah Naum Ah Pota. Po návratu mezi Španěly zkrátka zásadně změnil svůj dosavadní život a znovu se začlenil do staronové společnosti. Dne 13. srpna 1521 dobyl Cortés hlavní město Tenochtitlán a zajal nového císaře Cuauhtémoca. V letech 1524-1526 vedl vojenskou výpravu do Hondurasu, ale mezitím byl ve Španělsku obviněn ze zneužívání pravomocí a přípravy odtržení Mexika (tato obvinění nebyla pravdivá). Roku 1528 odjel do Španělska, kde od císaře Karla V. obdržel titul markýz del Valle de Oajaca a velké pozemky v Mexiku. Roku 1529 byl jmenován pouze vrchním velitelem vojska s právem podnikat nové výboje. Podnikl několik výprav do Panamy a Severní Ameriky, v roce 1536 objevil Kalifornský poloostrov. Leč rychle vyčerpal osobní finanční prostředky a císař jej přestal podporovat. Zemřel 2. prosince 1547 poblíž Sevilly.

Zdroj:
http://tomaszeman.pise.cz/6-gonzalo-gue ... uilar.html
http://tomaszeman.pise.cz/latinska-amerika/
https://www.national-geographic.cz/clan ... adoru.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Gonzalo_Guerrero
Aguirre Rosas, Eugenio. Gonzálo Guerrero. Alfaguara. México. 2002.
Duverger, Christian. Cortéz. Taurus. México. 2005.
León Portilla, Miguel. Vision de los vencidos. UNAM. México.
Vongreyová, Jana. Malintzin Tenépal. Studia Ethnologica Pragensia. Praha. 2012.

Obrázek

Obrázek
Gonzálo Guerrero (1470-1536)

Obrázek
Gerónimo de Aguilar (1489-1531)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar

Příspěvek od Vlastimil Čech »

SENZACE!
Ale je zajímavé: ten Guerrera se dožil 66 let a to ještě byl zastřelen... A vezměte si tu dobu, co bylo v Čechách a na Moravě v té době? Tam za mořem- Velký Svět, a tady? drdy-dyndy...
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar

Příspěvek od Alfik »

U nás v té době byla "Doba Poděbradova a Jagellonská".
V literatuře:
Nástup humanismu.
Ve stavitelství:
Přestavba Pražského hradu (právě tehdy vznikl Vladislavský sál), v Kutné Hoře byl postaven kostel Sv. Barbory, byl namalován oltář od (neznámého) Mistra Litoměřického olt.
V širším (evropském), protože vynálezy obv. nevznikají a nepoužívají se v jediné zemi :) :
Postupné zavádění pošty v různých státech, objev (a rozšíření) drážkovaných hlavní, napřed u děl a poté i u pušek a pistolí, vynález dvou různých zp. čerpání tekutin (dodnes použ.), vynález hodin na péro, vč. vynálezu nepokoje, a ještě v té samé době první kapesní hodinky, vynález zp. na broušení diamantů, v matematice zavedení znaku "malé iks" (x) pro násobení, vyn. kolovrátku se šlapacím pohonem, a hlavně, HLAVNĚ, Koperníkova Heliocentrická soustava...
V politice (vraťme se domů :) ):
Tzv. Česká a Moravská konfese, s tím související vznik úřadu Defensora, Kutnohorský sněm, a (ovšem trošku mimo časový rámec) právní dokument - Narovnání o horách a těžbě.
A našlo by se mnohem víc.

Drdy-dyndy? No, jak se to vezme - mi to přinde jako VELMI zajímavá doba a to z mnoha úhlů :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar

Příspěvek od Vlastimil Čech »

no jo! vlastně máte samozřejmě pravdu... díky za osvětu.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Gonzálo Guerrero a Gerónimo de Aguilar

Příspěvek od Alfik »

Dík. I když já se spíš věnuju 13. stol. a pak až renesanci - z tohoto obd. (zámořských obj.) hlavně ty lóóódičky a vše okolo nich :D
Ono je to právě tím mým zacílením na vědu a techniku - jak 13. stol, tak i renesance (jak ta Italská, tak i Německá či Anglická, to jsou různé doby), byly plodnější než roky okolo přelomu 15. a 16. stol. Ovšem u nás - právě naopak. Doba těsně po tomto obd. byla fakt ležící, spící, za což může hl. církev a také Habsburkové (dostali se u nás natrvalo k moci až r. 1526, což je obd. na konci tohoto článku). Řekl bych, ze "zazdili" poměry u nás a zpozdili náš vývoj (a vrhli nás de facto na Divoký Východ) až o sto let... Ale to je můj sukr. nátor, a uvítám diskusi k tomu, ovšem asi v jiném vlákně :lej:
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“