PALBA.CZ

Rok 1948 sedí,rok1956 nesedí, arabové měli čím, ale měli špatnou taktiku a příliš mnoho soupeřů /Anglie, Francie, Izrael /. 1967 výborná práce Mosadu, bylo sice čím, ale arabská letadla byla slepá, protože neměla navádění ze země, Izrael jim rozbila radiolokátory, nutno dodat, že i velkou část letadel. Znalosti tajné služby byly úžasné, když na arabském letišti byly letadlo, maketa ,letadlo, izraelští piloti vybombardovali letadla a makety nechali.

To že Egyptané tu válku za své vítězství není až tak nelogické, ve srovnání s rokem 67 se jednalo opravdu o relativně úspěšnou válku.

Zorba píše:To že Egyptané tu válku za své vítězství není až tak nelogické, ve srovnání s rokem 67 se jednalo opravdu o relativně úspěšnou válku.

Přibližně stejný úspěch jako obranné boje ruských jednotek v r.1941. A najednou se Němci objevili před Moskvou.
Proboha jak můžeš tvrdit, že tahle válka byla arabským úspěchem. Vždyť se Židi jenom na nátlak OSN a hlavně USA stáhli z dobytých pozic na dostřel od Damašku a od Káhiry. Kdoví kde by se jinak zastavili.

To mohli i v 67. Kdyby chtěli a z šestidenní udělali cca devítidenní válku nebylo už prakticky nic, co by jim zabránilo v obsazení Káhiry, Damašku i Ammánu. V 73 u Damašku se (nevím nakolik reálně-Peguecko...?) báli, že při dalším postupu zahájí SSSR intervenci ve porospěch Arabů.
btw:Každopádně si s tím zažily své za šestidenní války, kdy si jednu chvíli myslely, že bombardovaly sovětskou špionážní loď. Nakonec se ukázalo, že šlo "jen" o americký torpédoborec, který měl monitorovat válku a díky klasické byrokracii nedostal včas rozkaz ke stažení z bojové oblasti.

Atlantis:
Hrozba Sovětského útoku byla opravdu reálná,ale týkala se spíš Egypta.
V případě Damašku šlo spíš o nechuť k boji v takto rozsáhlé městské aglomeraci a obecně o nezájem k nějaké okupaci Sýrie.
Spokojili se strategickými Golany,aby se neopakoval 73 rok.To pak mělo dohru v r.1982,ale to už je jiná kapitola.

Nemáš něco k tomu, co by asi tak Sověti udělali? Jakým způsobem by jim pomohli?

Přímo k tomu ne,protože zůstalo jen u výhrůžek. USA přiměly Izrael k ukončení bojů dřív,než Sověti začli s nějakou konkrétní aktivitou.

Ze Sovětských aktivit ale vyplývá ,že uvedli do pohotovosti VVD -vzdušně výsadkové divize, námořní výsadkové a výsadkové síly Černomořské flotily a Rostovské oblasti,frontové a PVO letectvo(včetně dálkových bombardérů).
Co by bylo dál jsou jen dohady,protože USA chystala také zvýšit své síly ve Středomoří.

Podle velmi zajímavé knížky politologa Jana Wannera "Krvavý Jom Kippur" (nakladatelství Libri, rok 2002) nešlo Egyptu a Sýrii o zničení Izraele, ale o posílení svých jednacích pozic. Mělo toho být dosaženo obsazením strategických postavení na západní části Sinaje a na Golanech. To mělo Izrael donutit k jednání, z nichž by vyplynula smlouva navracející Egyptu a Syrii okupovaná území.
Sami Izraelci byly nepříjemě zaskočeni vysokou úrovní arabských armád a obrovských zlepšením jaké učinili od roku 1967. Nebyla to žádná snadná spanilá jízda Sinají nebo Golanami jako v letech 1956 a 1967, nýbž velmi tvrdý boj.
Výsledkem války bylo, že arabské státy, speciálně Egypt, si uvědomili, že vojenskou cestou nedojdou k rozuzlení svých nároků, každopádně se jim podařilo diplomaticky situace využít a do problému zaiteresovat OSN i velmoci. I Izrael si uvědomil že nemůže nadále ignorovat požadavky svých sousedů, protože dálší takovou válku si dovolit nemůže. Již poměrně brzy začala jednání mezi Egyptem a Izraelem, jejimž výsledkem bylo navrácení Sinaje a normalizace vztahů. V případě Sýrie se ještě na takové řešení čeká.

Tales píše:Podle velmi zajímavé knížky politologa Jana Wannera "Krvavý Jom Kippur" (nakladatelství Libri, rok 2002) nešlo Egyptu a Sýrii o zničení Izraele, ale o posílení svých jednacích pozic. Mělo toho být dosaženo obsazením strategických postavení na západní části Sinaje a na Golanech.

To je pochopitelne, protoze uplne obsazeni (a tym vlastne i zniceni) statu Izrael by OSN nemohla nechat jen tak a to si uvedomovali i egyptsti a sysrsti vudci.

Škoda že promptnosť jednania je viac ako istá len v tomto prípade.O čom je tato organizácia sme sa mohli presvedčiť pred a počas /ano použijem to slovo/ agresie voči Iraku.

Bruno píše:Škoda že promptnosť jednania je viac ako istá len v tomto prípade.O čom je tato organizácia sme sa mohli presvedčiť pred a počas /ano použijem to slovo/ agresie voči Iraku.

Spis YKW ukazala jaka je OSN organizace - zniceni Izraelu by pochopitelne nedovolila ale pocas prvnich dni valky si nejak nedelala spěch s ukoncenim boju. Ale kdyz se situace na fronte obratila tak to uz byl frmol...

norad: Je to arabský (egyptský) úspěch z hlediska politických výsledků. Tato války rozpoutala pohyb, který vyvrcholil navrácení Sinaje Egyptu. Výsledky bojů sice hovoří pro Izrael, ovšem to je jediné pozitivum. Z dlouhodobého hlediska bylo pro Izrael neúnosné uchovávat stav nastolený po šestidení válce , tak jak si původně pod dojmem tehdejšího drtivého vítězství mysleli.

Pegeučko.

Konečně jsem se dostal k tomu abych si prostudoval jako blok Vaši zajímavou práci o arabsko - izraelské válce na Den usmíření.

Škoda, že jde o starší práci a asi by nebylo možné k ní, tedy i jednotlivým dílům rozbíhat novou diskusi. Přesto bych se chtěl zeptat na Váš názor na jednu věc.

Napřed něco snad zajímavého.

Mezi třetí arabsko - izraelskou válkou tedy Šestidenní válkou v červnu 1967 a čtvrtou arabsko-izraelskou válkou nazývanou válkou Jom Kipur v říjnu 1973 v Egyptě působil sovětský expediční sbor, představovaný:
- dvěmi pluky stíhaček MiG-21,
- letkou průzkumných letounů Tu-16R na letišti v Káhiře,
- rojem čtyř protiponorkových letounů Il-38,
- čtyřmi protiletadlovými dělostřeleckými pluky a protiletadlovým raketovým oddílem z Moskevského okruhu PVO.
Velitelem uskupení byl genplk. V. Okunev a náčelníkem štábu genmjr. M. Garejev.

Řada příslušníků sovětského kontingentu obdržela vysoká vyznamenání. Například velitel protiletadlové raketové baterie Konstantin Petrovič Popov, která 3.8.1970 sestřelila 5 izraelských letounů F-4 Phantom, dostal řád Hrdiny SSSR. V letech 1967 až 1974 Sovětský svaz ztratil na Blízkém východě 52 mrtvých, z čehož 41 osob padlo v boji a zbytek včetně jednoho generála podlehl zranění či nemocím.

Ve Středozemním moři od 25. června 1967 působila 5. středomořská operační eskadra Černomořského loďstva. Prvním velitelem eskadry byl kontraadmitál B. Petrov. V době čtvrté arabsko - izraelské války Sovětský svaz připravoval vysazení své výsadkové divize u přístavu Port Said. K přístavu plul křižník Admirál Ušakov s údernými skupinami na palubě. Jejich úkolem bylo obsadit přístav a jeho okolí a vyznačit plochy pro seskok výsadkářů. Na poslední chvíli byl ale rozkaz k vylodění zrušen.

Středomořská eskadra se skládala z:
- 50. velitelského svazu šlo o 3 štábní lodě,
- 51. ponorkového svazu stav kolísal údajně mezi 6 až 8 jadernými ponorkami s balistickými raketami z Baltického či Severního loďstva,
- 52. svazu úderných raketonosných lodí,
- 53. protiponorkového svazu,
- 54. výsadkového svazu a
- 55. zásobovacího svazu.

Posledním velitelem 5. středomořské operační eskadry byl kontraadmirál I. V. Kasatonov.

Můj dodaz je takový. Ve světle těchto údajů se zdá skoro neuvěřitelné, že by se alespoň některí sovětští vojáci do války na Den usmíření nezapojili. Nikdy jsem ale na konkrétní informaci nenarazil.

Nemáte vy nějaké údaje, které by to mohli potvrdit?

Celé téma arabsko - izraelských válek je mimořádné potenciální téma. Pokud by jste chtěl, mohl bych pár zajímavostí do tohoto tématu doplnit ale nevím jak by to bylo pro zbytek palbáků zajímavé.

Těším se na Váš pohled na tuto záležitost.

to Pátrač

Řada příslušníků sovětského kontingentu obdržela vysoká vyznamenání. Například velitel protiletadlové raketové baterie Konstantin Petrovič Popov, která 3.8.1970 sestřelila 5 izraelských letounů F-4 Phantom, dostal řád Hrdiny SSSR.

Můžeš mi dát nějaký zdroj? Pět kousků F-4 sundaných jednou baterií v jednom dni je fakt pozoruhodný výkon.

Zejména pak ve světle veleúspěšné operace "BRANCH", která proběhla o několik dnů dříve, dne 30.7.1970. Jednalo se o léčku nachystanou IAF do které se nachytali sovětští piloti-instruktoři s MiG-21, dislokovanými na egyptských základnách. Izraelci se domů vrátili v pořádku, sovětské síly přišly o 4 kusy MiG-21.

V průběhu roku 1970 skutečně došlo k několika sestřelům F-4, především při likvidaci egyptské PVOS. Pět strojů v jednom dni však vypadá spíše jako jedna z bylin a proto prosím o nějaké bližší informace.

Zhruba před 14dny byl na Spektru dokument o působení sovětských poradců na Blízkém východě. Krom zmínění se o jedné baterii, která sestřelila několik F-4. Tam hlavně oni poradci vzpomínali na své žáky. Údajně to byli dobří vojáci, když všechno vycházelo podle plánu. V případě nenadálého útoku nebo okolností na které nebyli připraveni se okamžitě začali modlit. Cituji: "Nedaleko naší letecké základny se objevilo několik izraelských letadel. Hotovostní piloti místo toho, aby okamžitě odstartovali si klekli na kolena a začali vzývat Alláha, aby vedl jejich kroky k vítězství. A tak se to opakovalo stále znovu a znovu." To prý jim projelo mnoho střetů.

RAYTHEON - ten zdroj zkusím dohledat.
Mám to ze starých poznámek z doby kdy jsem studoval knihu dějiny válek a vojeského úmění. A to z knihy která se jmenovala LOKÁLNÍ VÁLKY. Bohužel po tolika letech nevím, kdo ji napsal. Ale kdysi dávno ji vydalo Naše vojsko.

Poměrně hodně Syřanů, Lybijců a Etiopců jsem v minulosti poznal. To co popisuje skelet jsem s nima několikrát probíral ale toto popírali. Jistě, modlitba má nich velký význam ale i ta má svůj čas a pokud jde o boj jde li o boj s nevěřícími tak ten má v jejich myšlení přednost.

Ten pořad jsem viděl. Byl zajímavý ale chvílemi jsem měl pocit jako by se sovětští poradci pokoušeli nalézt omluvu za to, že nakonec jejich zbraně, jejich technika a arabům implantovaná taktika a operační úmění byly poraženy a rozbity. To je ale jen můj dojem.

V knize Arabsko-izraelské války, od Ivana Brože se píše na str.265:

" ...a za druhé proto, že se Egypťanům poprvé v historii těchto válečných střetů dařilo raketami sovětské produkce SAM-7(odpalované z ramene pěšáka) i SAM-6 (z pásového podvozku) zasahovat izraelské letouny, a to dokonce po celých skupinách".

Takže na tom asi něco bude že to sověti dokázali.

Skelete o tom modlení arabáku v boji nebo před ním jsem už tady také psal. Ono je potom těžké vyhrát boj s tankistou, který místo boje vyndá kobereček azačne se modlit uprostřed boje. Myslím, že to všechno dělá ta jejich zvláštní životní filozofie z které my evropané většinou nervově stříkáme, jak mě poučili kamarádi co dělali v arábii na naftě. Pravdu díš.

Počty jednotek v letech 1967 a 1973
Arabsko-izraelské války



Zdroje:
The Arab-Israeli Military Balance and the Art of Operations - A. Cordeseman - 1987

Pokud si dáme jen holá "papírová" fakta do hromady na jednu stránku, pak vidíme jak v obou válečných konfliktech mezi Izraelem a Arabskými státy byla obrovská lidská i materiální převaha na straně Arabů. O to více je zarážející průběh a výsledek války. Je to takový souboj Davida s Goliášem.

Velký vliv na vojenský neúspěch arabských armád, ve všech arabsko - izraelských střetnutích, má určitý povahový rys, který se promítá do plánování i samotného provedení bojových operací. Jde o snahu všech zúčastněných států se tlačit do pozice lídra koalice. Z toho plyne slabší koordinace a vzájemná nedůvěra mezi spojenci.

Pak tu mám ještě malou perličku k tématu. Kdysi, v 70. letech 20. stol., kdy se v našich vojenských školách připravovali arabští letci, došlo při závěrečném slavnostním večírku, podle vyprávění některých zúčastněných, k rozhovoru mezi naším učitelem a arabským absolventem. Učitel se svého bývalého žáka-pilota ptal na pocity po absolutoriu školy a poté položil zcela přirozenou otázku - jak je mladý důstojník připraven na boj a jaké má odhodlání bojovat za svou vlast? Co vše mladý poručík řekl, nevím, ale rozhovor končil větou:,, Já je znám ( míněni Izraelští letci), oni jsou zlí, jak je uvidím, hned uletím."

Zajisté, ne každý arabský voják měl stejnou morálku. mnozí bojovali velmi udatně. Izraelci mnohdy hovořili o sebevražedném odhodlání některých tankových praporů.

Rozhodně museli instruktoři ze SSSR zažít mnoho překvapení ze strany svých učedníků.