Československé legie v Rusku
Napsal: 29/10/2005, 17:49
Československé legie v Rusku
Po podepsání Brest Litevského míru mezi novou ruskou vládou a Německem měli být propuštěni váleční zajatci, kteří měli posílit Německé císařství na západní frontě. Nestalo se díky tomu, že Čs. legie obsadili a půldruhého roku drželi jedinou spojnici mezi Sibiří a Evropou – Transibiřskou magistrálu. Čs. sbory byly taky jediné velké organizované a disciplinované demokratické síly v revolucí a občanskou válkou zmítaném Rusku. Legie umožnili svým vystoupením v Rusku získat respekt představitelům nově se utvářejícího československého státu.
Zpočátku legie novému režimu novému režimu neodporovaly jako reakční síla a chtěly v konfliktu zůstat neutrální. Bolševická vláda ale přes svůj souhlas s odsunem našich vojsk přes Vladivostok chtěla naše jednotky odzbrojit. Ty se samozřejmě postavily na odpor.
„Každý Čechoslovák, který bude dopaden se zbraní na železniční trati, budiž na místě zastřelen... Kdo ustoupí a bude jim pomáhat při jejich cestě na východ, bude nelítostně potrestán... „ to je úryvek z dopisu Trockého sibiřským sovětům z 28.5.1918.
Už první útoky na čs. ešalony v Marjanovce, Irkutsku a Zlatoustu jsou krvavě odraženy. 27.5. je dobyt Čeljabinsk, 31.5. Petropavlovsk, 6.6. Omsk. V těžké situaci jsou jednotky na levém břehu Volhy, od sibiřských legií je dělí Volha a Ural. legionáři po tvrdém boji dobývají 28.5. Penzu a postupují po levém břehu Volhy k Samaře.
Před Samarou se je místní sovět pokouší zastavit v opevněné pozici u stanice Lipjagy. Jedinou možností je dobytí pozic u Lipjag a odražení útoku od Volhy. Do útoku vyráží 1600 vojáků s 25 kulomety a 5 děly. Skupině velí poručík Stanislav Čeček a velitel 4. pluku poručík Jan Gajer. proti nim stojí cca 4000 rudých se 180 kulomety a 13 děly. Po bitvě mají sověti 1500 padlých včetně velitelů Kalomceva a Schmidta (je to němec!), 300 se jich utopilo v močálech, 2000 se vzdalo se všemi zásobami. Ztráty legionářů – 30 mrtvých včetně poručíka Gajera, 89 zraněných. 8.6. dobývají Čečekovy oddíly Samaru za jásotu obyvatelstva - Čechoslováci dobývají magistrálu do Volhy po Pacifik
Legie se stávají „hitem“ světové veřejnosti, „The New Masters od Siberia“ podle amerického tisku. Čs. armádní sbor je reorganizován, jeho velitelem se stává generál Jan Syrový, veliteli divizí jsou jmenování Stanislav Čeček a Radola Gajda, oba v hodnosti generálmajorů. V létě 1918 se hlásí k legiím 13.740 dobrovolníků ze sibiřských zajateckých táborů.
V létě 1918 Lenin vytyčil směrnici – osud revoluce závisí na rychlém vítězství nad Čechoslováky. Pravicové síly v Rusku jsou příliš slabé a do boje se příliš nehrnou. Slibované posily západních spojenců se neobjevují a tak jsou legie nuceny vyklidit Povolží a stáhnout se za Ural.
Přesunem za Ural boje nekončí, působí tu rudé i bílé loupeživé bandy, které přepadají vlaky a tratě sibiřské magistrály. Legie se proto rozhodly udržovat tratě a dopravní prostředky samy. Jsou zmobilizovány ze zajateckých táborů stovky železničářů, techniků a řemeslníků a do ledna 1919 Čs. armádní sbor vedl nebo spravoval 105 podniků – mimo jiné 18 dolů, 17 průmyslových závodů, 10 železničních dílen atd. V nich stoupla pod jejich vedením výroba o 40-230% oproti předválečné úrovni, Vyrábějí se kolejnice, náhradní díly lokomotiv, výzbroj, telefony, akumulátory, dokonce i protézy pro české a ruské válečné invalidy.
V srpny 1918 se konečně ve Vladivostoku vyloďují dvě americké divize – jednak aby umožnily stažení čs. legiím, jednak proto, aby zabránily Japoncům anektovat přímořské oblasti. Do ruských vnitřních záležitostí se spojenci ani legie nevměšovaly, nebyli ale rozhodně nadšeni, když se východu zmocnil admirál Alexander Kolčak. Ten zavedl na východě krutovládu, do jeho služeb přešel jen Radola Gajda. Po levicovém povstání v Irkutsku byl Kolčak na příkaz generála Janina, velitele spojeneckých vojsk, předám revoluční vládě a sověty popraven 7.2.1920.
ve dnech 26.2-1.3.1920 byl legionáři předán sovětské vládě ruský státní poklad. Byl přeložen z 18 vagónů v 5143 bedničkách a 1678 tlumocích v hodnotě 670 miliónů rublů. Všechny plomby byly ruskou komisí shledány v naprostém pořádku a ochranu pokladu převzala 7. rota irkutského strážního pluku. Dodnes se v Rusku objevují informace, že jim Čechoslováci poklad ukradli, potíž je však v tom, že soupis pokladu sepsaný irkutským sovětem se stratil....
Poslední čs. vojáci opustili Vladivostok 21.11.1920. Celkem 42 lodních transportů odvezlo 72.644 osob, z toho 3004 důstojníků, 53.455 vojáků a poddůstojníků, 4.914 invalidů, 1726 žen a 717 dětí. V Rusku psalo 3.652 legionářů a 739 zůstalo nezvěstných
Po podepsání Brest Litevského míru mezi novou ruskou vládou a Německem měli být propuštěni váleční zajatci, kteří měli posílit Německé císařství na západní frontě. Nestalo se díky tomu, že Čs. legie obsadili a půldruhého roku drželi jedinou spojnici mezi Sibiří a Evropou – Transibiřskou magistrálu. Čs. sbory byly taky jediné velké organizované a disciplinované demokratické síly v revolucí a občanskou válkou zmítaném Rusku. Legie umožnili svým vystoupením v Rusku získat respekt představitelům nově se utvářejícího československého státu.
Zpočátku legie novému režimu novému režimu neodporovaly jako reakční síla a chtěly v konfliktu zůstat neutrální. Bolševická vláda ale přes svůj souhlas s odsunem našich vojsk přes Vladivostok chtěla naše jednotky odzbrojit. Ty se samozřejmě postavily na odpor.
„Každý Čechoslovák, který bude dopaden se zbraní na železniční trati, budiž na místě zastřelen... Kdo ustoupí a bude jim pomáhat při jejich cestě na východ, bude nelítostně potrestán... „ to je úryvek z dopisu Trockého sibiřským sovětům z 28.5.1918.
Už první útoky na čs. ešalony v Marjanovce, Irkutsku a Zlatoustu jsou krvavě odraženy. 27.5. je dobyt Čeljabinsk, 31.5. Petropavlovsk, 6.6. Omsk. V těžké situaci jsou jednotky na levém břehu Volhy, od sibiřských legií je dělí Volha a Ural. legionáři po tvrdém boji dobývají 28.5. Penzu a postupují po levém břehu Volhy k Samaře.
Před Samarou se je místní sovět pokouší zastavit v opevněné pozici u stanice Lipjagy. Jedinou možností je dobytí pozic u Lipjag a odražení útoku od Volhy. Do útoku vyráží 1600 vojáků s 25 kulomety a 5 děly. Skupině velí poručík Stanislav Čeček a velitel 4. pluku poručík Jan Gajer. proti nim stojí cca 4000 rudých se 180 kulomety a 13 děly. Po bitvě mají sověti 1500 padlých včetně velitelů Kalomceva a Schmidta (je to němec!), 300 se jich utopilo v močálech, 2000 se vzdalo se všemi zásobami. Ztráty legionářů – 30 mrtvých včetně poručíka Gajera, 89 zraněných. 8.6. dobývají Čečekovy oddíly Samaru za jásotu obyvatelstva - Čechoslováci dobývají magistrálu do Volhy po Pacifik
Legie se stávají „hitem“ světové veřejnosti, „The New Masters od Siberia“ podle amerického tisku. Čs. armádní sbor je reorganizován, jeho velitelem se stává generál Jan Syrový, veliteli divizí jsou jmenování Stanislav Čeček a Radola Gajda, oba v hodnosti generálmajorů. V létě 1918 se hlásí k legiím 13.740 dobrovolníků ze sibiřských zajateckých táborů.
V létě 1918 Lenin vytyčil směrnici – osud revoluce závisí na rychlém vítězství nad Čechoslováky. Pravicové síly v Rusku jsou příliš slabé a do boje se příliš nehrnou. Slibované posily západních spojenců se neobjevují a tak jsou legie nuceny vyklidit Povolží a stáhnout se za Ural.
Přesunem za Ural boje nekončí, působí tu rudé i bílé loupeživé bandy, které přepadají vlaky a tratě sibiřské magistrály. Legie se proto rozhodly udržovat tratě a dopravní prostředky samy. Jsou zmobilizovány ze zajateckých táborů stovky železničářů, techniků a řemeslníků a do ledna 1919 Čs. armádní sbor vedl nebo spravoval 105 podniků – mimo jiné 18 dolů, 17 průmyslových závodů, 10 železničních dílen atd. V nich stoupla pod jejich vedením výroba o 40-230% oproti předválečné úrovni, Vyrábějí se kolejnice, náhradní díly lokomotiv, výzbroj, telefony, akumulátory, dokonce i protézy pro české a ruské válečné invalidy.
V srpny 1918 se konečně ve Vladivostoku vyloďují dvě americké divize – jednak aby umožnily stažení čs. legiím, jednak proto, aby zabránily Japoncům anektovat přímořské oblasti. Do ruských vnitřních záležitostí se spojenci ani legie nevměšovaly, nebyli ale rozhodně nadšeni, když se východu zmocnil admirál Alexander Kolčak. Ten zavedl na východě krutovládu, do jeho služeb přešel jen Radola Gajda. Po levicovém povstání v Irkutsku byl Kolčak na příkaz generála Janina, velitele spojeneckých vojsk, předám revoluční vládě a sověty popraven 7.2.1920.
ve dnech 26.2-1.3.1920 byl legionáři předán sovětské vládě ruský státní poklad. Byl přeložen z 18 vagónů v 5143 bedničkách a 1678 tlumocích v hodnotě 670 miliónů rublů. Všechny plomby byly ruskou komisí shledány v naprostém pořádku a ochranu pokladu převzala 7. rota irkutského strážního pluku. Dodnes se v Rusku objevují informace, že jim Čechoslováci poklad ukradli, potíž je však v tom, že soupis pokladu sepsaný irkutským sovětem se stratil....
Poslední čs. vojáci opustili Vladivostok 21.11.1920. Celkem 42 lodních transportů odvezlo 72.644 osob, z toho 3004 důstojníků, 53.455 vojáků a poddůstojníků, 4.914 invalidů, 1726 žen a 717 dětí. V Rusku psalo 3.652 legionářů a 739 zůstalo nezvěstných