Německá kolonie Nová Guinea

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Německá kolonie Nová Guinea

Příspěvek od Rase »

882604-000000.jpg

Deutsch-Neuguinea

První Němci v jižním Pacifiku pracovali v polovině 17. století pro Nizozemskou Východoindickou společnost (Vereenigde Oost-Indische Compagnie), příkladem může být jistý Holleman (Holman) narozený v Jever na Severozápadě Německa, který byl kapitánem lodi Heemskerck a účastnil se Tasmanovy expedice. V roce 1857 provozovala na ostroě Samoa společnost Johann Cesar Godeffroy & Sohn z Hamburku, lodní přepravu lidí i zboží. Od roku 1877 fungovala společnost Hernsheim and Robertson, která si vytvořila základnu na ostrově Matupi v Blanche Bay. Tato Hamburská společnost obchodovala v Nové Británii, Souostroví Karolíny a Marshallových ostrovech. Na konci 70. let, tedy byli němečtí obchodníci v oblasti velice aktivní. Zásadní změna přišla v roce 1884, kdy byla založena Společnost pro německou kolonizaci (Gesellschaft für Deutsche Kolonisation) a Německá Novoguinejská společnost (Neuguinea-Kompagnie). Jejím zakladatelem byl Adolph von Hansemann (1826-1903), významný německý bankéř z Cách. Hlavním cílem a předmětem činnosti společnosti bylo získání území v Pacifiku a následný ekonomický rozvoj území. Dlouhou dobu narážely německé kolonizační zájmy na nezájem kancléře Bismarcka, který musel řešit politickou situaci vlastního státu, mezi Francií a Ruskem. Přesto všechno, to byl právě kancléř, který v červnu 1884 vyhlásil změnu koloniální politiky a obchodní společnosti převedl pod císařskou ochranu. Dne třetího prosince 1884 byla vztyčena německá vlajka na jednom z ostrovů Bismarckova souostroví. V květnu 1885 svěřil císař Vilém II. oficiálně veškerá práva a svrchovanost nad územím do rukou Novoguinejské společnosti. Od roku 1899 bylo pacifické území spravované přímo německou vládou z Berlína. V Oceánii tak postupně vznikla Německá Nová Guinea (Deutsch-Neuguinea), Samoa byla spravována samostatně, která se rozkládala v melanéském a mikronéském regionu na území dnešních států nebo závislých území:

Papua-Nová Guinea (1885–1919)
Palau Palau (1899–1919)
Mikronésie (1899–1919)
Severní Mariany (1899–1919)
Marshallovy ostrovy (1885–1919)
Nauru (1888–1919)
Šalomounovy ostrovy (1885–1899)


Pod německou správou se nacházely nejsevernější ostrovy z Šalamounova souostroví – Bougainville, Buka, Choiseul, Santa Isabel a okolní menší ostrovy. Kvůli těmto územním požadavkům, narazilo Německo na nelibost Británie. Situaci se podařilo vyřešit v roce 1899, kdy byla podepsána britsko-německá smlouva. V ní se Německé císařství vzdalo všech ostrovů na jih od Bougainville ve prospěch Británie, naopak Británie přenechala Německu své územní nároky nad západní Samou. Roku 1888 dovršily německé vojenské jednotky na Nauru boj s domorodým obyvatelstvem a ostrov byl přičleněn ke kolonii. Na území Marshallových ostrovů sice vzneslo roku 1874 formální nárok Španělsko, ale reálně se jednalo o nekontrolované území. Roku 1885 uznalo Španělsko svrchovanost Německa nad souostrovím výměnou za finanční kompenzaci v hodnotě 4,5 mil dolarů. Po prohrané španělsko-americké válce zůstala v pacifickém regionu pod španělskou správou pouze část jeho kolonie Španělské Východní Indie – Severní Mariany, Karolíny a Palau. Tyto ostrovy byly řídce osídlené, mezi sebou vzdálené a nepříliš ekonomicky využitelné. Dne 30. června 1899 tak vešla v platnost německo-španělská smlouva, ve které prodalo Španělsko tyto ostrovy za cenu 25 mil peset (17 mil marek) a definitivně tak skončila španělská přítomnost v Mikronésii a ostrovy se staly německým protektorátem.

Od poloviny 80. let přišly německé církevní úřady s programem misijní činnosti na Nové Guineji a vyslaly do oblasti luteránské misionáře pod vedením Friedricha Fabriho (1824-1891). Misionáři zde ale museli zápolit s mimořádnými potížemi, ať již jde o kruté klima, nebo napjaté vztahy mezi koloniální správou a domorodci, které často přecházely v násilí. Domorodci odmítali evropské zvyky a normy společenského chování, přičemž snahám o výuku křesťanství se stavěli odmítavě. V roce 1921 byla misie předána Evropské evangelické luteránské církvi. Mnohem lepší úspěch měli misionáři sponzorováni katolickou církví, kteří domorodce seznamovali s křesťanským učením v souladu s tamními tradicemi a názory. Dalším významným aspektem byla samozřejmě ekonomika. K rozšíření vysoce výnosných plantáží potřebovali Němci více domorodých pracovníků. Vláda tedy sestavila několik vojenských výprav, které v letech 1899 až 1914, získaly kontrolu nad dalšími oblastmi, nejčastěji ve vnitrozemí. Pracovníci na plantážích, také již nepracovali dobrovolně, ale byli nuceně povoláni. Dle nových zákonů, musel každý domorodec pracovat na plantáži čtyři týdny za rok a rovněž daně byly vymáhány v hotovosti, což rovněž nutilo místní, pracovat pro koloniální vládu. Snaha najmout dělníky z Číny, Japonska a Mikronésie, se minula účinkem, byť z těchto zemí připutovalo několik set dělníků. Od roku 1910 byly od pracovní povinnosti osvobozeny ženy a některé regiony. Situace i tak vyústila v povstání domorodců a do oblasti byly přesunuty čtyři válečné lodě a 745 vojáků. Dorazili v lednu 1911 a již v únoru se vůdce povstání vzdal.

Bezpečnost a státní moc, byla na Německé Nové Guineji, vymáhána primárně příslušníky policie – Melanesian Polizeitruppe. Vedení jednotek měli tradičně na starost rodilí Němci. Uniformy měly barvu khaki ale, nošeny byly primárně Evropany. Domorodci nosili povětšinou tradiční suknice, holou hruď často zdobily tolerované amulety z korálu, pomalovaných kamínků, zvířecích kostí a zubů. Podobnými přívěšky si zdobili paže a vplétali je do vlasů. Zajímavostí jsou snad jen různé typy pokrývek hlavy. Původně vojáci nosili různé čepice ve stylu képi s plachetkou chránící krk a velkou císařskou kokardou. Později byly zavedeny čepice v barvě tmavé khaki, s malou kokardou, nebo koloniální klobouky opět s velkou kokardou. Další výstroj tvořil kožený vojenský opasek s kovovou sponou a torna na munici, později nahrazená dvěma schránkami vzor 1871. Součástí byl samozřejmě i bodák, lahev na vodu, kovový příbor, tác a nesměl chybět ani vak. Zde nešlo o vojenský batoh, ale "Seesack", tedy lodní pytel využívaný německým námořnictvem. V roce 1887 získali oddíly 50 karabin Chassepot vzor 1866, od pruského ministerstva války. Tyto kořistní francouzské pušky byly upraveny na náboj Mauser ráže 11x60 mm. Rozšířeny byly rovněž pušky Gewehr 71 (Mauser model 1871) a později Gewehr 1888. První pušky byly bez bodáků, později se ale rozšířily bodáky S71/84. Jen výjimečně se objevuje i staré dělo, patrně ještě z 18. století.

earlynewguinea.jpg

Bitva o radiostanici na Bita Paka

Po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 obsadily australské jednotky Zemi císaře Viléma, Bismarckovo souostroví a ostrovy Bougainville, Buka a Nauru. Novozélandské jednotky v srpnu obsadily Samou a Japonsko získalo kontrolu nad Palau, Karolínami, Marianami a Marshallovými ostrovy. Australanům kladl odpor kapitán Carl von Klewitz a poručík Robert von Blumenthal, zvaný "Lord Bob". K jediné významnější bitvě došlo 11. září, kdy australské námořnictvo a expediční jednotky, zaútočily na strategickou - bezdrátovou radiostanici v Bita Paka, poblíž Rabaul, na ostrově Země císaře Viléma, později známém jako Neu Pommern. Toto území o rozloze zhruba 180 000 km čtverečních, leží na severovýchodě ostrova Nová Guinea. Británie vyhlásila válku Německu 4. srpna, druhý den prohlásil australský premiér Joseph Cook, že pokud je ve válce Impérium, tak se připojí i Austrálie. Během několika dnů dokončil brigádní generál William Bridges a major Cyril Brudenell White, plány na vytvoření Australian Imperial Force (AIF). Tyto expediční síly měly čítat 12 000 Australanů a 6 000 Novozélanďanů. Síly byly plně k dispozici Britské vládě a pomalu se začalo s náborem vojáků. Prvním nasazením vojáků, bylo obsazení významných radiostanic, které mohly být využity ke komunikaci s Německou Východoasijskou eskadrou (Ostasiengeschwader). Této křižníkové eskadře německého námořnictva velel admirál Maximilian von Spee (1861-1914), jednalo se o obávanou sílu. Nadřízení eskadru sice odepsali již na začátku války a jejím posláním bylo co nejdéle znepokojovat britský námořní obchod v jižních mořích. Operace byla plánována od začátku srpna a vzhledem k obavám, že se německá eskadra ukrývá v nedalekém zálivu u Rabaul, bylo nutné nejprve shromáždit dostatek bitevních lodí. Nejprve došlo k výsadku na poloostrově Gazelle, 12. srpna byla prozkoumána zátoka Blanche a několik torpédoborců vplulo do přístavu Simpson. Jedenáctého září v 7:00, výsadek vojáků zničil telefonní stanici na poště v Rabaul a v německém hlavním městě Herbertshöhe (dnešní Kokopo), načež zde vyvěsili britskou vlajku. Vojáci se následně vydali zničit zmíněnou radiostanici v Bita Paka. Obsazením radiostanice byl pověřen Charles Elwell, který velel zhruba 500 vojákům. Na druhé straně Hans Wuchert velel jednotce čítající 61 Němců a 240 domorodých policistů. V přístavu Kabakaul se vylodilo 25 vojáků pod vedením dvou důstojníků a patnácti lidí, kteří zajišťovali lékařské ošetření a komunikaci. Australští vojáci se při postupu hustou džunglí vyhýbali cestám a do 9:00 urazili zhruba 1,8 km. Zde překvapili skupinu dvaceti domorodých vojáků vedených třemi německými důstojníky. Zahájili palbu, přičemž zasáhly ruku jednoho Němce a domorodci se následně rozutekli. Při této potyčce byli zajati všichni tři Němci, mezi nimi i hlavní velitel Wuchert a Mayer, obránci tím přišli o dva důležité velitele. Australané se rovněž zmocnili důležitých map. Velitel se obával odvety a tak si přivolal posily čítající 59 vojáků. Mezitím se dostali vojáci pod palbu domorodých vojáků, kteří je ostřelovali z korun stromů. V 9:30 byla situace vážnou a byl smrtelně zraněn Billy Williams, který se tak stal prvním padlým Australanem v celé válce. Mezi oběťmi byl také lékař, kapitán Brian Pockley, který zemřel na zranění během odpoledne, po té co byl evakuován do Berrimy. Brzy dorazily posily a do 10:00 se podařilo situaci stabilizovat. Postup byl obnoven, ale neušli ani 500 m, když narazili na německý zákop přehrazující cestu. Zde byl těžce zraněn velitel Bowen a velení převzal Hill. Dalšími vyslanými posilami byl půl-prapor pod velením lieutenant commandera Charlese Elwella, tentokrát podporovaný kulometným družstvem a zdravotníky. Mezi posilami byl i velitel praporu, Beresford a zpravodajský důstojník. Během útoku vojáci zajistili nastraženou velkou podzemní minu, která měla být odpálení pomocí drátu. Ve 13:00 byl zahájen další útok na hlavní zákop blokující silnici. Navzdory těžkým ztrátám vojáci postupovali a donutili nepřítele k boji muže proti muži. Elwell vedoucí své vojáky vpřed s šavlí v ruce, byl zabit, stejně tak další tři vojáci, pět bylo zraněno. Byl zajat jeden německý důstojník a 20 domorodců. Další postup vedl Hill, další tři Australané byli zraněni, jeden smrtelně. Velitel Hill využil dva zajaté Němce jako tlumočníky a podařilo se mu tak přesvědčit osádku dvou dalších zákopů, aby se vzdali. Během další přestřelky vojáci zastřelili jednoho ze zajatých tlumočníků a rovněž několik domorodců. Australané postupovali i během noci a v 19:00 nalezli opuštěnou radiostanici s demontovaným stožárem. Přeživší obránci se stáhli. Během bitvy o Bita Paka bylo zabito sedm Australanů a pět zraněno. Obránci ztratili jednoho německého důstojníka, další byl zraněn a 19 zajato, 30 domorodých vojáků bylo zabito a 56 zajato. Mezi Australské ztráty je ale nutno připočíst i ztrátu ponorky AE1 při hlídce poblíž Rabaul, která se potopila 14. září se všemi 35 muži na palubě. Německé koloniální jednotky se následně stáhly do Toma ve vnitrozemí, kde se přeskupily a vyčkávaly dalšího postupu Australanů. Německý guvernér - Eduard Haber pokračoval v odporu po několik dalších dní a marně doufal že se objeví Východoasijská eskadra pod vedením admirála von Spee. Později bylo Toma obklíčeno 200 Australany vyzbrojených i námořním dělem ráže 76,2 mm, kterým město ostřelovali. Odpor nepřítele se podařilo zlomit až po té, co chráněný křižník HMAS Encounter, třídy Challenger, začal ostřelovat horský hřeben nad městem. Ukázka síly jedenácti děl ráže 152 mm byla dostatečným argumentem k zahájení jednání. Guvernér Eduard Haber se setkal s Holmesem v Herbertshöhe dne 15. září a o dva dny později podepsal kapitulaci. Ozbrojený odpor byl ukončen a 21. září se vzdalo 40 zbývajících Němců a 110 domorodých vojáků. Německá hrozba v Oceánii tak byla eliminována a tamní kolonie obsazeny. Podepsáním Versailleské smlouvy ztratilo Německo své veškeré kolonie. Dne 17. prosince 1920 byla kolonie Německá Nový Guinea rozdělena mezi Austrálii, Japonsko, Nový Zéland a Británii.

Zdroj:
http://s400910952.websitehome.co.uk/ger ... police.htm
https://www.rheinische-geschichte.lvr.d ... 8.59793709
https://en.wikipedia.org/wiki/German_New_Guinea
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Bita_Paka

German_Reservists_New_Britain_1914_(AWM_A02543).jpg
uBilddoangaskari.jpg
dva vojáci z Buka mezi dvěma Sudánskými vojáky ve Východní Africe (1906)
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/7/2022, 20:00, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Lucius
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 7/10/2011, 11:52
Bydliště: Slovensko

Re: Německá kolonie Nová Guinea

Příspěvek od Lucius »

Ozbrojený odpor byl ukončen a 21. září se vzdalo 40 zbývajících Němců a 110 domorodých vojáků.
Čo sa stalo so zajatcami? Predpokladám, že Nemcov cez vojnu poslali do zajateckého tábora a po vojne poslali domov, ale čo s miestnymi? Proste ich len prezliekli do inej uniformy? :)
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Německá kolonie Nová Guinea

Příspěvek od Rase »

Pozdější boje mezi vítěznými mocnostmi

Vítězné mocnosti se ale ze zisků neradovaly dlouho. V roce 1942 se bojovalo mezi státy, které si původní německé kolonie rozdělily. V lednu a únoru probíhala operace R nebo též bitva o Rabaul, při níž došlo k významné porážce spojeneckých sil. Rabaul byl významný pro svou polohu, poblíž Karolínských ostrovů, kde na Truk mělo základnu japonské námořnictvo. Invazní jednotky rychle překonaly australskou obranu a většina obránců byla zabita nebo zajata. Z více než 1 000 australských vojáků, kteří byli zajati, bylo hned čtvrtého února pobito zhruba 160. Nejméně 800 vojáků a 200 civilních válečných zajatců (většinou australané) zemřelo prvního července 1942, kdy byla loď Montevideo Maru, přepravující zajatce do Japonska, potopena u severního pobřeží Luzonu, potopena americkou ponorkou USS Sturgeon. Na Rabaul se přesunula hlavní základna námořnictva a jednotky postupovaly dál na Port Moresby na Nové Guineji. Boje pokračovaly až do začátku roku 1943, kdy se Japonci stáhli k Buna-Goně. V rámci operace Cartwheel se v letech 1943-1945 spojenecké síly snažily izolovat japonskou posádku na Rabaul. Do operace se zapojily především letecké síly, pozemní kampaň měla jen omezené rozměry a probíhala především v západní Nové Británii. Až do konce války, zůstala na Rabaul velká posádka s velkým množstvím vybavení, které bylo později opuštěno. Vyklízení probíhalo až do konce 5. let a stále se zde nacházejí opuštěné bunkry, tunely a vojenská technika, včetně lodí, letadel a zbraní.

Od roku 1943 až do konce války, probíhala ještě bitva o ostrov Bougainville, jednalo se o součást pozdní fáze operace Cartwheel. Cílem bylo ostrov obsadit a vybudovat zde vojenskou a leteckou základnu, která by neutralizovala japonské letiště na Rabaulu, poskytla námořnictvu a pozemním silám podporu v pronikání do okolí a pomohla zablokovat přísun materiálu a posil na Novou Guineu a Šalomounovy ostrovy. Bitvu zahájilo vylodění Spojenců hned na začátku listopadu 1943 u mysu Torokina. Vzhledem k poměru sil nebyly šance Japonců na úspěšnou obranu nijak zvlášť reálné, fakticky bitvu rozhodly první dva dny bojů, zahrnující jednak úspěšné vylodění, jednak relativně malou, ale strategicky významnou bitvu v zátoce císařovny Augusty, v níž ztroskotal pokus japonského námořnictva o útok na vyloďovací prostor. Bitva ovšem trvala dál, především v prostorách tropického pralesa, který pokrýval většinu ostrova a v němž nalezl útočiště zbytek japonské posádky, odříznuté od zásobování i posil. Japonské námořnictvo se ji ještě pokoušelo zásobovat, ale výsledek nebyl uspokojivý. Japonské síly na ostrově kapitulovaly 21. srpna 1945.

unnamed.jpg
fotografie z bitvy o Rabaul, Sherman při boji u Bougainville
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/7/2022, 20:01, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Německá kolonie Nová Guinea

Příspěvek od Rase »

Lucius:
předpokládám, že domorodým vojákům / policistům jen odebrali zbraně a oficiálně je demobilizovali. Většinu následně naverbovali pro další službu na ostrovech, tentokrát pro nové pány - a zase jim ty zbraně vrátili. Je docela možné, že zde bylo dislokováno víc australanů, než dříve německých vojáků. Německé civilisty patrně nechali být, jen jim zakázali opouštět ostrovy. Těch pár desítek zajatých německých vojáků bylo patrně převezeno do Austrálie. Zde je fotografie příslušníků Polizeitruppe již v Australských službách (1914). Uniformy jsou stále německé, jen se změnila pokrývka hlavy :D

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Německá kolonie Nová Guinea

Příspěvek od jarl »

Zájemcům o tuto tématiku doporučuji knihu Pod německou vlajkou od Jana Klímy:

Obrázek

Obrázek
Německá radiotelegrafická stanice na ostrově Jap
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Německá kolonie Nová Guinea

Příspěvek od Rase »

"Hurá, Samoa je naše!" Německá pohlednice z roku 1899. Německá Samoa byl německý protektorát od roku 1900 do roku 1920, skládající se z ostrovů Upolu, Savai'i, Apolima a Manono, nyní zcela v rámci Nezávislého státu Samoa, dříve Západní Samoa. Byla to jediná německá kolonie v Pacifiku, (kromě pronajatého území v Číně), které bylo spravováno odděleně od Německé Nové Guineje. Brzy tedy o ní musím sepsat samostatný článek .))

https://ajhydell.com/2023/09/17/hurray- ... n-samoa-2/

IMG_20230921_120840.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Státy a národy zúčastněné ve WW1“