Jacob Miller (1840-1917)

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18901
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Jacob Miller (1840-1917)

Příspěvek od Rase »

26952471_1709931105738315_4096124742757492928_o.png

Jacob Miller s průstřelem hlavy

V dnešních armádách se zásah "mezi oči" považuje za konečnou. Vojín Jacob Miller z 9. indianského dobrovolnického pluku (9th Indiana Volunteer Infantry Regiment) byl však důkazem, že lidé v 19. století měli neuvěřitelně tuhý kořínek. Během krvavé bitvy u Chickamaugy (na poli Brock Field ve státě Georgia) v září 1863 ho nepřítel střelil z muškety přímo do čela, přesně na vrchol kořene nosu. Všichni ho považovali za mrtvého a nechali ležet na bojišti (konkrétně na poli Brock Field). Miller se však probral v týlu nepřátelských linií. Použil svou pušku jako hůl a s obličejem zalitým krví se dokázal proplížit zpět ke svým. Byl tak zřízený, že ho ani vlastní major nepoznal. Trvalo dlouhých devět měsíců, než ho armádní lékaři konečně operovali a vyjmuli mu z rány hlavní část olověné střely.

Tím ale příběh nekončí. Kulka se totiž v lebeční kosti roztříštila a tehdejší medicína nedokázala vše vyčistit. Dlouhých 17 let po zranění Millerovi z rány v čele najednou vypadl zapomenutý olověný brok. A neuvěřitelných 31 let po bitvě mu z čela samovolně vyšly další dva kusy olova. S otevřenou jizvou v hlavě a neustálou tupou bolestí žil úspěšně dál. V roce 1911 (kdy vznikla i tato slavná fotografie) pobíral od vlády penzi 40 dolarů měsíčně – což je v dnešním přepočtu zhruba 23 600 korun. Na otázku, jak si může detaily po tolika letech pamatovat, odpovídal: "Každý den mi to připomíná má rána, bolest hlavy mě neopouští, ani když spím. Celá ta scéna se mi do mysli vryla stejně nesmazatelně jako ocelorytina."

Jak to mohl přežít? Zásah na vrchol kořene nosu bývá fatální, protože střela obvykle zasáhne mozkový kmen – nejstarší část mozku, která ovládá základní životní funkce jako dýchání a srdeční tep. Jacob Miller měl však obrovské štěstí v neštěstí. Projektil z muškety neměl dostatek kinetické energie, aby prorazil celou lebku a prolétl skrz. Zastavil se v čelní kosti a jeho úlomky uvízly v mezeře mezi oběma mozkovými hemisférami. Byť došlo k poškození čelního laloku, tato část mozku neodpovídá za přežití, ale za plánování a emoce. U mnoha podobných pacientů tehdy docházelo k výrazným povahovým změnám nebo ztrátě intelektu, ale Miller si zázrakem uchoval bystrou mysl i paměť až do konce života. Největším rizikem tak pro něj byla infekce, kterou ale jeho silná imunita dokázala porazit. Tento neuvěřitelný muž nakonec zemřel až v roce 1917 v úctyhodných 88 letech – celých 54 let poté, co dostal kulku přímo mezi oči.

Zdroj:
https://miepvonsydow.wordpress.com/2016 ... ng-out-31/

27023713_1805201406156821_2741554617038026085_o.jpg
600.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 16/11/2026, 14:58, celkem upraveno 9 x.
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 725
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Jacob Miller

Příspěvek od Martin Hessler »

Zásah "mezi oči" (ve skutečnosti na vrchol kořene nosu) se obecně považuje za smrtící, neboť střela proniknuvší do lebky v těchto místech obvykle zasáhne mozkový kmen - vývojově nejstarší část mozku, ovládající základní životní funkce. Zasažený je tudíž prakticky okamžitě mrtev a jakákoli pomoc je marná.
Pokud však střela neměla dostatek energie, aby pronikla hlouběji do lebky, popřípadě se v lebeční kosti dokonce zastavila, mohl Mr. Miller i při tehdejší úrovni chirurgie přežít bez vážnějších následků. Totéž by zřejmě platilo, kdyby projektil uvízl v mezeře mezi oběma hemisférami. Dokonce ani poškození některého z čelních laloků nemusí být letálni, pokud pacient přežije mozkové trauma a nepodlehne infekci. Častým následkem však bývají nevratné povahové změny či výrazý pokles intelektu.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18901
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Jacob Miller

Příspěvek od Rase »

nj, ale minimálně 31 let žít s "otevřenou" dírou v hlavě mi přijde neskutečné. Vlastně i to že projektil měl dost síly prorazit lebku (aniž by pukla) ale již ne aby vylétl ven. Přeci jen pokud by vylétl, nadělal by ještě mnohem víc škody. Taky mě zaráží že mu tu dírku nikdy nezakryli (kůži nesešili) a kulku v hlavě měl nejspíš nevytaženou. Očividně mu šilhá jen levé oko, ale podle mladší fotografie se zdá že to není následkem "úrazu". Přikládám originální článek z Daily News Joliet Ill. z roku 1911. Nechce se mi překládat, tak te toho někdo můžete ujmout (výcuc). Tady je odkaz:

https://miepvonsydow.wordpress.com/2016 ... ng-out-31/
Naposledy upravil(a) Rase dne 16/11/2026, 14:25, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 18901
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Jacob Miller

Příspěvek od Rase »

V roce 1863 byl veterán občanské války Jacob Miller střelen do čela na poli Brock Field u Chickamaugy ve státě Georgia. Sám k tomu uvedl následující:

"Když jsem po nějaké době přišel k vědomí, zjistil jsem, že se nacházím v týlu konfederační linie. Abych nepadl do zajetí, rozhodl jsem se pokusit obejít jejich linii a dostat se zpět na svou stranu. S pomocí pušky, která mi posloužila jako hůl, jsem se postavil na nohy, ušel kus cesty zpět a poté pokračoval podél bitevní linie. Předpokládám, že jsem byl od krve natolik zbrocený, že lidé, které jsem potkával, si ani nevšimli, že jsem 'Yankee' (ostatně ani náš major – můj bývalý kapitán – mě nepoznal, když jsem na něj narazil poté, co se mi podařilo dostat zpět k našim).

Devět měsíců jsem trpěl, než jsem dostal propustku domů do Logansportu, kde mě lékaři Fitch a Colman operovali. Vyjmuli mi z rány kulku z muškety. Pár dní po zákroku jsem se vrátil do nemocnice v Madisonu a zůstal tam až do vypršení své vojenské služby, tedy do 17. září 1864. Sedmnáct let po mém zranění z rány vypadla broková kulička a o jednatřicet let později vyšly ven dva kusy olova. Někteří se ptají, jak je možné, že i po tolika letech dokážu tak podrobně popsat své zranění i odchod z bojiště. Odpovídám, že mi to každodenně připomíná má rána a neustálá bolest hlavy – bolest, která mě neopouští ani na okamžik, pokud zrovna nespím. Celá ta scéna se mi do mysli vryla stejně nesmazatelně jako ocelorytina. Nepíšu to proto, abych si na někoho stěžoval nebo někoho vinil za své neštěstí a utrpení, které snáším už všechna ta léta; vláda je ke mně štědrá a vyplácí mi měsíční penzi ve výši 40 dolarů." Doplním, že dnes jde o ekvivalent 1 063,43 dolarů (23 600 Kč).

https://twitter.com/fasc1nate/status/21 ... 1824754923

IMG_1597.jpeg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“