Zapomenutý korzár

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Zapomenutý korzár

Příspěvek od jarl »

Zapomenutý korzár

Obrázek
První balkánská válka vypukla 8. října 1912, kdy Vysoké Portě vyhlásila válku Černá Hora, ke které se brzy přidalo i Srbsko, Bulharsko a Řecko. Koalice zvaná Balkánský svaz využila oslabení Osmanské říše vyčerpané nedávnou válkou s Itálií a hodlala Turky vytlačit z Balkánského poloostrova. Turecko se ocitlo v těžké situaci, ale zatímco na souši byla převaha na straně nepřátel, námořnictvo mohlo hrát se svými protivníky vyrovnanější partii. Jeho bojeschopnost bohužel také negativně ovlivnila nedávná válka o Kyrenaiku a Tripolis, kdy nemohla být prováděna řádná údržba a loďstvo spotřebovalo předválečné zásoby britského uhlí, jehož naopak Řekové jenom v r. 1912 nerušeně dovezli 123 076 tun. První balkánská válka se do historie námořního válčení zapsala díky řecké ponorce DELFIN, jež jako první podmořský člun v dějinách použil samohybné torpédo a další primát si připsali řečtí aviatici, kteří provedli pumový útok na turecké válečné lodě. Největší publicitě se ovšem těšil chráněný křižník HAMIDIYE, o němž pravidelně psali nejen turečtí, ale i zahraniční novináři.

Nejprve 20. října zajal bulharskou plachetnici CAR FERDINAND a v noci z 21. na 22. listopadu jej poblíž Varny zasáhlo torpédo vypálené bulharskou torpédovkou DĚRSKI. Křižník byl vážně poškozen, ale posádka vedená energickým kapitánem Hüsseyinem Raufem, jej dokázala dopravit do Konstantinopole. Poškozená loď putovala do suchého doku na Zlatém rohu a z dalších bojů byla na několik týdnů vyřazena. Právě v té době se pozornost tureckého loďstva přesunula do Egejského moře a 16. prosince 1912 svedlo u mysu Helles prohranou bitvu s nepřátelskou flotilou vedenou admirálem Kunduriotisem. Tehdy se ukázala nadřazenost řeckého pancéřového křižníku GEORGIOS AVEROF, proti němuž nemohli Turci nasadit žádnou srovnatelnou jednotku. Opravený HAMIDIYE počátkem ledna odplul k Dardanelám a společně s dalšími plavidly provedl několik kratších výpadů do Egejského moře, kde se střetl s nepřátelskými torpédoborci.

Obrázek
Hamidiye po poškození torpédem a část tehdeší posádky

Velitel tureckého loďstva se porážkou u mysu Helles nenechal odradit a naplánoval útok na ostrov Lemnos. Po nedávných zkušenostech se obával vystavit své lodě další konfrontaci s řeckým pancéřovým křižníkem, takže se v jeho mysli zrodil plán na odlákání nepřátelské vlajkové lodě. Klíčovou roli měl sehrát HAMIDIYE, jenž dostal za úkol proniknout na Egejské moře, kde měl upoutat pozornost nepřátel a oslabit blokádu Dardanelské úžiny. Plán to byl riskantní, ale při troše štěstí se mohl zdařit. HAMIDIYE nebyl vybrán náhodou, neboť se jednalo o nejlepší turecký křižník a Rauf již prokázal nejen odvahu a rozhodnost, ale i schopnost samostatného rozhodování.

Fregatní kapitán Rauf a jeho muži se ráno 14. ledna 1913 začali připravovat k vyplutí. Úžinu toho dne prozkoumali turecké lodě, ale večer se vrátily na základnu. Křižník zvedl po setmění kotvy a v 18:00 rychlostí patnácti uzlů nepozorovaně vyplul na Egejské moře a zamířil na sever do úžiny mezi ostrovem Imroz a poloostrovem Gallipoli. Oblohu zakrývaly husté mraky a žádné řecké hlídkující lodě se neobjevily, takže křižník nerušeně doplul až k pobřeží Trákie, kde změnil kurz na západ a po přiblížení k ostrovu Thasos odbočil na jih směrem ke Kykladkému archipelagu. Podle instrukcí měl potápět nepřátelské obchodní lodě a po provedení útoku na ostrov Syros se skrýt ve Smyrně, popřípadě odplout do některého neutrálního přístavu. K ošálení nepřátel odeslali Turci nešifrovanou radiotelegrafickou depeši, podle níž utrpěl HAMIDIYE vážnou havárii, a během operace měl používat fiktivní kódové označení „Fox“. Poslední opatření se ukázalo jako zbytečné, jelikož jeho Marconiho radiotelegrafická stanice trpěla technickými problémy a neumožňovala spojení na větší vzdálenosti.

Obrázek
Hamidiye na Egejském moři

Další starosti kapitánovi přidělával stav pohonné jednotky. Lodní stroje sice dodala renomovaná společnost Hawthorn, Leslie ano Co Ltd a při zkušebních plavbách v r. 1904 dosáhly výkonu 12 401 koňských sil, díky čemuž tehdy HAMIDIYE uháněl rychlostí 22,2 uzlů, jenomže léta služby a zanedbaná údržba způsobily, že nyní to už bylo stěží 18 uzlů. Korzár se 15. ledna po poledni přiblížil na dohled malebného ostrova Syros vzdáleného 180 mil od Dardanel a zamířil přímo k přístavu Ermoupolis, kde toho dne kotvila britská obchodní loď ALEXANDRA a řecký pomocný křižník MACEDONIA, který na sebe v prosinci předchozího roku upozornil zajetím italského parníků s nákladem mouky. MACEDONIA byl zánovní pasažérský parník o hrubé prostornosti 6333 BRT, jenž před válkou převážel cestující mezi středomořskými přístavy a USA. Po zahájení bojů byl v New Yorku zrekvírován pro válečné účely a 5. října odplul do Pirea s nákladem válečného materiálu a 2000 záložáky. Velitelem se stal fregatní kapitána Tsoukalas a parník nadále sloužil jako pomocný křižník a vojenský transport.

Kapitán Rauf podle litery mezinárodního práva vyzval Tsoukalase, aby se svou lodí najel na břeh a zatím se věnoval likvidaci pozemních cílů. Nejprve se turečtí dělostřelci zaměřili na továrnu na výrobu střelného prachu, kterou zdemolovali sprškou granátů ráže 120 a 47 mm a pak se Rauf rozhodl zúčtovat s pomocným křižníkem, který nejevil známky kapitulace a odvysílal volání o pomoc. Řecký velitel si byl dobře vědom marnosti jakéhokoliv odporu a z obavy před explozí vezené munice palbu neopětoval a raději nařídil otevřít kingstony a loď vyklidit. Protože hned první turecký projektil kalibru 152 mm vážící 45,4 kg neškodně proletěl nepancéřovaným trupem, Turci střelbu z primárních děl zastavili a v palbě pokračovaly jen kanóny ráže 120 a 47 mm. Mnohokrát zasažený pomocný křižník se rychle měnil v hořící vrak, a poté co klesl na dno přístavu, Rauf palbu v 13:25 zastavil a odplul východním kurzem. Několik zbloudilých granátů dopadlo na město, kde poškodily elektrárnu a nájezdník ještě před odplutím ostřeloval telegrafní stanici, ale neutrální ALEXANDRA vyvázla bez poškození.

Obrázek
Fregatní kapitán Rauf

Vítězný korzár se rychle vzdaloval z dohledu pobřežích pozorovatelů a sloupce kouře nad přístavem dokazovaly, že úkol bezezbytku splnil. Materiální ztráty na nepřátelské straně sice nebyly velké a i MACEDONII se po válce podařilo vyzvednout a opravit, ale ostřelování Ermupoli se stalo vítaným soustem nejen pro turecké, ale i řecké žurnalisty, jejichž reportáže vyvolávaly znepokojení u veřejnosti, která požadovala potrestání drzého útočníka. Zdálo se, že HAMIDIYE opravdu naplní turecké naděje, jenomže admirál Kunduriotis záměr svého protějšku prohlédl a přes nátlak i z nejvyšších míst, ponechal GEORGIOS AVEROF v zátoce Mudros. Proto, když turecké loďstvo vyplulo 18. ledna na moře, čekala na ně připravená řecká flotila a uštědřila mu další porážku.

Kapitán Rauf musel nyní vyřešit dilema, zda dodržet původní dispozice a zamířit do Smyrny, nebo pokračovat v korzárských operacích. Radiotelegrafické spojení s velitelstvím se navázat nepodařilo, ale bojovný velitel se na vlastní odpovědnost rozhodl pro druhou alternativu a plánoval narušovat nepřátelskou námořní přepravu na Jadranu, kde Řekové měli jenom několik malých válečných lodí. HAMIDIYE z východu nepozorovaně obeplul Kykladské ostrovy a ještě v noci z 15. na 16. ledna se protáhl mezi Krétou a Dodekanésy a pronikl na Středozemní moře. Jenomže brzy vyšlo najevo, že na tak dlouhou plavbu nemá dostatečnou zásobu paliva. Turci za normálních okolností používali výtečné cardiffské uhlí, jenomže kvůli námořní blokádě, teď museli vzít zavděk vlastním uhlím těženým poblíž Zonguldaku, jež ovšem bylo horší jakosti. Nejenže při jeho spalování vznikalo množství na dálku viditelného kouře, ale docházelo i k rychlejšímu zanášení kotlů. Korzár mohl do svých bunkrů naložit přes 700 tun paliva a maximální doplavba při ekonomické rychlosti činila slušných 5500 námořních mil, jenomže se jednalo o hodnotu vypočtenou na základě zkušebních plaveb za ideálních podmínek, která dávno neodpovídala realitě. Nenasytná topeniště šesti válcových kotlů teď spolykala mnohem víc uhlí než na začátku kariéry a akční rádius křižníku se podstatně snížil. Proto se kapitán Rauf svého záměru vzdal a odplul do Bejrútu.

Obrázek
Hamidiye v r. 1913

Hlídky ve strážním koši stále pátraly po další kořisti, ale namísto obchodních lodí spatřily 16. ledna trojici řeckých torpédoborců, které korzárovy sice nevěnovaly pozornost, ale jejich přítomnost utvrdila Turky ve víře, že plán vychází a část nepřátelské flotily se věnuje jejich pronásledování. Žádné další plavidlo nepotkali a 18. ledna zakotvili v Bejrútu. Vzápětí přišlo znepokojivé hlášení o neznámém křižníku blížícímu se k přístavu; jednalo se o německý BRESLAU, ale strach má jak známo velké oči, a Turci jej pokládali za GEORGIOS AVEROF, takže raději zvedli kotvi a zmizeli v noční tmě. Další zastávku učinili 19. ledna v egyptském Port Saidu. Egyptu sice formálně vládl zdejší chediv, jenž byl vazalem Osmanské říše, ale jeho skutečnými pány byli už dávno Britové, od nichž se nedala očekávat přílišná vstřícnost. Tyto obavy se záhy potvrdily, takže namísto požadovaných 700 tun uhlí, mohli naložil pouze 150 tun. Zcela jinak se naštěstí chovali zdejší muslimové, kteří už věděli o nedávném ostřelování Ermupoli a obdarovali posádku potravinami, uhlím a dalšími pozornostmi. Podle mezinárodního práva nemohla loď válčícího státu pobývat v neutrálním přístavu déle než 24 hodin, ale HAMIDIYE tuto lhůtu přesto překročil o šest hodin, což sice vyvolalo protesty řeckého konzula, ale zdejší úřady se jej zabavit neodvážily.

Vstřícnějšího zacházení se posádka dočkala v Suezu, kam se korzár přesunul 20. ledna. Rauf tentokrát zvolil razantnější přístup a rovnou ohlásil, že křižník potřebuje provést opravy a zůstane zde pět dní! S pomocí chediva se konečně podařilo navázat spojení s velitelstvím, které se mělo postarat o další dodávky uhlí. Připomínám, že korzár měl původně provést jenom krátký výpad, takže jeho zásobováním se nikdo nezabýval. Klacky pod nohy však Turkům nepřestávali házet Britové, kteří znemožnili překládku uhlí v přístavu, ale posádka je naložila na moři za hranicí teritoriálních vod.

Obrázek
Křižník Hamidiye

Rauf se rozhodl odplout na Rudé moře, aby mohli dokončit opravy a naložit další palivo. Po dvou krátkých mezipřistáních doplul HAMIDIYE 3. února do Džiddy. K radosti kapitána zde kotvily parníky, z nichž bylo možné získat alespoň nějaké uhlí a napojení města na telegrafickou síť umožnilo spojení s Konstantinopolí. Po konzultacích s velitelstvím usoudil, že pokus prorazit blokádu Dardanel by představoval neúnosné riziko, a rozhodl se raději destruovat nepřátelskou námořní plavbu na Jaderském moři. O zásobování se mělo postarat zastupitelstvo Osmanské říše ve Vídni, které k tomuto účelu najalo italský parník ALBA. Jakmile námořníci dokončili opravu kotlů a naložili palivo, zvedl korzár kotvy a přístav opustil. Znovu proplul Suezským kanálem a brzy už - k pramalé radosti britských úřadů - znovu kotvil v Port Saidu.

Turecký konzul zajistil dodávku čerstvého pečiva, jenomže podezíravý Rauf je nařídil naházet do moře, protože zjistil, že je připravovali řečtí pekaři. Pobyt křižníku na rejdě neutrálního přístavu nešlo utajit a řecký konzul odeslal do Athén příslušnou depeši. Korzár nepochybně představoval reálnou hrozbu pro vojenské transporty a obchodní lodě, ale opatření, která řecká vláda přijala byla přehnaná. Rozhodnutí přesunout na Jónské moře pobřežní obrněnec PSARA a tři torpédoborce je pochopitelné, stejně jako omezení plavby obchodních lodí mezi Suezem a Řeckem. Ale zhasnutí pobřežních majáků, položení minové uzávěry u Pirea a instalace nových pobřežních baterií, už hraničilo s hysterií a zbytečně znepokojovalo veřejnost.

Obrázek
Posádka Hamidiye

HAMIDIYE opustil Port Said 6. února a zamířil na Maltu, kde jej měla očekávat ALBA vezoucí 450 tun uhlí. Během plavby na žádnou kořist nenarazil, ale zato jej potrápila bouře a znovu se objevily poruchy strojů. V La Vallettě shodili kotvy 14. února, ale italský uhlíř již mezitím odplul do Bejrútu, takže před kapitánem Raufem stál nelehký úkol obstarat si palivo z místních zdrojů a hlavně získat povolení k pobytu nad rámec mezinárodně stanovených 24 hodin, protože nezbytné opravy se během této lhůty prostě stihnout nedaly. V Suezu museli Britové alespoň formálně respektovat stanovisko egyptského chediva, ale Malta byla jejich korunní kolonií a navíc zde mělo základnu silné Středomořské loďstvo, takže mohli korzára po uplynutí určené lhůty nechat odzbrojit a internovat do konce války. Proto musel velitel absolvovat náročná jednání s britskými úřady, která prověřila jeho diplomatické schopnosti. Veřejné mínění ve většině evropských zemí (Čechy nevyjímaje) podporovalo protiosmanskou koalici, ale úplné vyhnání Turků z Evropy nebylo v zájmu tehdejších mocností. Díky tomu se po sérii vítězství Balkánského svazu jejich sympatie začaly přesouvat na stranu Osmanské říše a snad právě proto získal Rauf svolení zůstat v La Vallettě tři dny. To sice postačovalo k provedení nejnutnějších oprav, ale uhlí mohli naložit toliko 450 tun, což k uskutečnění plánovaného výpadu na Jadran nestačilo.

HAMIDIYE tedy několik dní křižoval na Jónském moři, ale kořist nenalezl. Naštěstí nenarazil ani na žádnou z nepřátelských válečných lodí, které připluly na Korfu 18. února, a Rauf se rozhodl odplout k pobřeží Levanty, kde hodlal navázat spojení s velitelstvím a doplnit zásoby. Křižník zakotvil 23. února v Gaze, kde se velitel dozvěděl, že potřebné palivo (350 tun) je možné získat v blízké Haifě. To sice patřilo Hidžáské železnici, ale nakonec skončilo v podpalubí korzára. Nakládka uhlí představovala pro každou posádku nepříjemnou nikdy nekončící povinnost a pohled na lopotící se námořníky zbrocené potem a umazané mourem, přiměl kapitána k rozhodnutí lapání nepřátelských lodí dočasně přerušit a dopřát svým mužům zasloužený odpočinek. K přílišnému optimismu nesváděl ani pohled na samotný křižník. Uhelný prach sice odstranily proudy vody z požárních hadic a ušpiněný trup, nástavby a komíny překryly nové vrstvy barvy, jenomže takové pozlátko nemohlo zakrýt nepříjemnou pravdu.

Obrázek
Hamidiye-schéma pancéřování a rozmístění výzbroje

Od vyplutí z Dardanel už oběhlo přes pět týdnů a stav lodních strojů a kotlů se stále zhoršoval, přičemž důkladné opravy nešlo, díky všudypřítomnému šlendriánu příznačnému pro Osmanskou říši, provést. Velkým problémem bylo pouhé navázání kontaktu s Konstantinopolí, protože mnoho zdejších přístavů ani nemělo telegraf. Teprve, když HAMIDIYE 27. února dorazil do Antalye, mohl se Rauf konečně spojit s velitelstvím, ale obratem zaslané instrukce jej nepotěšily. Křižník dostal příkaz odplout k pobřeží Albánie, ale ne proto aby napadal nepřátelská plavidla; z obávaného korzára se měla stát obyčejná transportní loď! V Albánií se totiž stále držely zbytky turecké Západní armády, které však trpěly nedostatkem munice a peněžních prostředků, takže v Konstantinopoli rozhodli, že jim je může dopravit HAMIDIYE. Zásobování uhlím na Jadranu mělo zajistit vyslanectví ve Vídni pomocí pronajatých parníků. Úkol to byl riskantní, ale proveditelný a kapitán Rauf stejně neměl na výběr a přímý rozkaz musel splnit.

Z Antalye vyplul křižník 28. února a podél pobřeží Malé Asie se přesunul na Levantské moře. Na malém ostrůvku poblíž Tripolisu nabrali počátkem března uhlí a hlavně naložili 10 000 zlatých lir a 50 tun munice. V Bejrútu už nějaký čas kotvila ALBA, ze které HAMIDIYE doplnil zásoby paliva a pak se ještě nějaký čas potuloval po zdejších přístavech. Teprve 8. března přišly poslední instrukce a ještě téhož dne opustil korzár domovské břehy a brzy už brázdil hladinu Středozemního moře a každá otáčka lodních vrtulí jej přibližovala k nebezpečným oblastem ovládaných nepřátelským loďstvem. Rauf se spoléhal na moment překvapení, jelikož HAMIDIYE od 23. února nespatřila žádná neutrální loď, a v Athénách se mohli pouze dohadovat, kde a kdy se opět vynoří. Turci dokonce vypustili do světa nepravdivou zprávu, že potopil několik transportních lodí se srbskými vojáky, což Řekové vzápětí dementovali, ale i nadále dodržovali nejrůznější plavební omezení a nakrátko vyslali k Suezu torpédoborec LONCHI, aby odkláněl obchodní lodě z nejfrekventovanějších plavebních tras.

Obrázek
Hamidiye

Korzár se 11. března přiblížil k Otrantské úžině, kde u italského pobřeží měly čekat zásobovací lodě. Žádní uhlíři se však neobjevili a kapitána Raufa to po předchozích zkušenostech ani nepřekvapovalo. S tím, že mu vláda není schopná zajistit logistickou podporu v neutrálních vodách, se už dávno smířil, takže jen znechuceně mávl rukou a pokračoval v plavbě. Však on už si nějak poradí! Náladu mu vylepšilo setkání s řeckým nákladním parníkem. Jeho kapitán bez odporu zastavil a turecké komando zjistilo, že zadrženou lodí je LEROS plující z Albánie. Parník nevezl žádný náklad, ale velkou cenu měly získané informace. Rauf se od kapitána dozvěděl, že na Korfu má základnu obrněnec PSARA a několik dělových člunů a torpédoborců, ale Řek také prozradil, že v San Giovanni di Medua kotví transportní lodě. To by byla panečku onačejší kořist než jeden malý parník! Jenomže rozkaz je rozkaz a prvořadým úkolem bylo dopravit Západní armádě munici a peníze. Řecká posádka putovala do zajetí a Turci se rozhodli parník potopit. K tomu by sice stačilo pár dobře mířených granátů, ale dělostřelba mohla prozradit polohu křižníku, takže HAMIDIYE použil kloun a LEROS potopil proražením lodního boku.

Pak křižník odplul k albánskému pobřeží do oblasti mezi Valonou a Dračí, aby v ústí řeky Semen vyložil vezený náklad. Rauf nařídil spustit červenou válečnou vlajku s bílou hvězdou a muslimským půlměsícem, aby ošálil nepřátelské pozorovatele, kteří HAMIDIYE při troše štěstí mohli považovat za italský křižník LIBIA, stavěný původně pro Osmanskou říši. Během vykládky se na obzoru objevil torpédoborec LONCHI, který také spatřil zakotveného korzára a rozhodl se podezřelou loď obhlédnout zblízka. Nakonec se přiblížil až na 4,5 km, ale zdálo se, že jeho pravou totožnost neodhalil, takže ani Turci nezahájili boj, třebaže torpédoborec se na tuto vzdálenost jevil jako dobrý cíl. LONCHI brzy zmizel za obzorem, ale jeho radiotelegrafická stanice odvysílala depeši o přítomnosti neznámého křižníku u albánského pobřeží. Kapitán Rauf nehodlal riskovat, že jej v ústí řeky zastihne PSARA, proti jehož dělům kalibru 274 mm by neměl žádnou šanci, a proto vykládku raději přerušil a rozhodl se nebezpečnou oblast opustit.

Obrázek
Řecký torpédoborec Lonchi

Ještě předtím však hodlal zničit řecké transportní lodě. Při obeplouvání majáku u Drače HAMIDIYE v 10:40 krátce ostřeloval srbský vojenský tábor, což však protivníka varovalo a zdejší radiotelegrafista o útoku informoval ostatní přístavy. Tato akce se jeví jako zbytečná, protože nepříteli nemohla způsobit vážnější škody a zbytečně zalarmovala obranu celého pobřeží. Velitelství San Giovanni di Medua okamžitě nařídilo všem lodím najet na mělčinu a začít s vykládkou, ale velitelé některých plavidel tento rozkazu nemohli uposlechnou, jelikož neměli v kotlích dostatek páry. Maximální rychlostí plující HAMIDIYE se k přístavu přiblížil kolem poledne 12. března 1913 a Rauf se brzy přesvědčil, že zajatý kapitán nelhal, a že mu osud nadělil bohatou kořist. Toho dne zde kotvil rakousko-uherský parník SCUTARI a řecké transportní lodě ZEVA, MARIKA, ZANOF SIFNEOS, HARISONALIS SIFNEOS, TRIFILYA, ELPIS a N. VERVENIOTIS, na jejichž palubách bylo přes 6000 srbských vojáků, množství zbraní, munice, tažných zvířat, tři letadla a 28 polních pekáren.

I tentokrát byl Rauf připraven jednat podle mezinárodního práva a vyzval nepřátelské parníky ke kapitulaci, ale na HAMIDIYE zahájila palbu pobřežní baterie, což osud řeckých lodí zpečetilo. Křižník proplul podél ústí přístavu stříleje ze všech děl na levém boku, pak provedl obrat o 180 stupňů a do boje zasáhly i zbraně na pravoboku. Bombardování přístavu trvalo jen půl hodiny, ale škody byly značné. Příval granátů střední a malé ráže neomylně zasahoval nehybné lodě a rval na kusy jejich nepancéřované trupy. Záhy vzplály první požáry a přímý zásah přivedl k výbuchu kotel na ZEVĚ. Brzy tekla krev a do hluku dělostřelby se mísilo sténání raněných a volání o pomoc. Na zasažených plavidlech vypukla panika; srbští vojáci a řečtí námořníci hledali spásu ve vodě, ale mnoho pěšáků obtížených plnou polní nedokázalo doplavat ke břehu a utonulo. Nájezdník v 12:45 palbu zastavil a zmizel směrem na sever, nechávaje za sebou smrt a zkázu. Ze sedmi řeckých lodí bylo šest zničeno, popřípadě těžce poškozeno, a o život přišlo 120 mužů, zatímco stovky dalších utrpěly zranění. HAMIDIYE nepochybně dosáhl velkého úspěchu, ale posádka musela oslavy odložit na příhodnější dobu, protože na obzoru se každou chvíli mohly vynořit nepřátelské válečné lodě.

Obrázek
Trasa výpadu na Jaderské moře

Rauf měl v úmyslu navázat prostřednictvím Rakušanů spojení s ambasádou ve Vídni, ale Marconiho aparát jeho naděje opět zklamal, takže nezbývalo než změnit kurz a pokusit se využít noční tmy, prorazit blokádu Otrantské úžiny a odplout do Alexandrie. Korzár přeplul Jaderské moře a podél podpatku italské boty zamířil na jih. Obávaný řecký obrněnec ani torpédoborce se neukázaly, ale na západ od mysu Rodoni hlídkovaly dělové čluny ALPHEOS, EURATAS, PENEOS a ACHELAOS. Obstarožní a zoufale pomalé jednotky nepředstavovaly přílišné nebezpečí a HAMIDIYE svedl s ACHELAOSEM krátký dělostřelecký duel, v němž mu poškodil ovládání kormidla a donutil k útěku do Drače. Cesta na Středozemní moře byla volná a vítězný korzár pokračoval v plavbě jižním kurzem. Posádka udržovala ekonomickou rychlost a doufala, že vzdálenost dělící je od cíle plavby se bude zmenšovat rychleji než zásoby paliva, kterého před pokusem o průlom zbývalo v uhelných jamách jen 250 tun. Bohyně Fortuna však při nich stála, takže nikým neobtěžovaný křižník doplul do prostoru mezi ostrovy Kréta a Sicílie, kde změnil kurz na jihovýchod a 16. března zakotvil v Alexandrii.

Tento přístav si Rauf vybral proto, jelikož se obával, že Řekové zablokují turecké pobřeží a pokusí se mu znemožni další zásobování. Jeho rozhodnutí nebylo bez rizika, neboť se klidně mohlo stát, že Britové mu odmítnou prodat uhlí a tím jej donutí válečné operace ukončit. To se naštěstí nestalo. Jednak se do celé záležitosti vložil egyptský chediv a hlavně se HAMIDIYE po vítězství u San Giovanni di Medua přes noc proslavil a jeho husarský kousek oslavovali novináři z celé Evropy. Díky tomu mohli Turci za hranicí teritoriálních vod přeložit 450 tun uhlí a nerušeně odplout do Gazy, odkud pokračovali k Haifě. Zde námořníci naložili další palivo a křižník odpluli do Bejrútu, kde odevzdali munici a peníze, které nestačili vyložit v Albánii. Následně se korzár v podstatě bez konkrétního cíle přesouval mezi tureckými přístavy a doplňoval zásoby uhlí, potravin a sladké vody.

Obrázek
Hamidiye

Velitelství se v opojení nad úspěšným výpadem chystalo HAMIDIYE znovu vyslat na Jaderské moře, ale kapitán Rauf se držel přísloví „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ a tento záměr nepodporoval. V Řecku se z katastrofy u San Giovanni di Medua poučili a nejenže posílili ochranu vojenských transportů, ale intenzivně pátrali po drzém nájezdníkovi, odhodláni jej konečně zničit. Ve hře nebyla toliko prestiž válečného námořnictva, ale Řekové museli nějak uchlácholit srbského spojence, protože většinu obětí tvořili Srbové, takže Athény měli Bělehradu co vysvětlovat. Proto Rauf raději nikde nekotvil déle než několik dní, aby minimalizoval možnost, že jej silnější nepřítel zaskočí na rejdě některého přístavů.

K dalšímu výpadu vyplul korzár 29. března z Antalye a tentokrát se jeho lovištěm mělo stát okolí Kréty. Turci nevěděli, že tyto vody střeží PSARA a několik torpédoborců, ale HAMIDIYE se zřejmě plavil pod šťastnou hvězdou, takže žádné nepřátelské válečné lodě nepotkal a 30. března získal další kořist. Jeho poslední obětí se stala řecká plachetnice ISPANDIS vezoucí stavební materiál, které se zmocnil východně od Kréty. Protože panovaly pochybnosti ohledně vlastnictví zadrženého plavidla, bylo rozhodnuto ISPANDIS nepotápět. HAMIDIYE plachetnici odvlekl k tureckému pobřeží poblíž města Silifke, kde Rauf na jeho ochranu zanechal několik námořníků vyzbrojených kulometem a dvěma lehkými děly. Tato opatření nebyla vůbec přehnaná, jelikož Řekové se dvakrát pokusili ISPANDIS osvobodit; první útok Turci odrazili, ale při druhém museli plachetnici potopit.

Obrázek
Hamidiye

Křižník zatím proplul úžinou mezi Kyprem a tureckým pobřežím a 2. dubna shodil kotvu v Taşucu. Zde se mělo uskutečnit setkání s uhlíři vyslanými z Bejrútu, jenomže namísto slíbených zásobovacích lodí, se kapitán dozvěděl Jobovu zvěst o obrněnci HYDRA a dalších řeckých válečných lodích poblíž Silifke. Situace byla vážná a pokud by Řekové zaútočili na Taşucu, byla naděje na únik minimální, protože zchátralý HAMIDIYE nutně potřeboval provést rozsáhlé opravy. Vážné obavy vzbuzoval stav pohonné jednotky. Dva kotle museli strojníci odpojit a zbývající měly zanesená topeniště a popraskané trubky, takže rychle ztrácely vodu a také oba parní stroje už doslova mlely z posledního.

Za této situace nebylo ani pomyšlení na svedení bitvy a kapitán Rauf se chtě nechtě musel začít smiřovat se skutečností, že válka pro něj skončila. Nezlomný velitel se přesto rozhodl odplout do Gazy a pokusit se provést nejnutnější opravy, ale když tam 5. dubna připlul, dostal hlášení, že Řekové zablokovali Bejrút a odřízli jej od zásob uhlí. To byl definitivní konec. HAMIDIYE se 6. dubna doploužil do Port Saidu, následujícího dne proplul Suezským kanálem a 9. dubna zakotvil v Džiddě. Z Port Saidu kapitán informoval velitelství o přerušení korzárských operací nejméně na dva měsíce, během kterých se posádka měla věnovat opravám. Před Suezem se brzy objevila nepřátelská eskadra tvořená kromě obrněnce HYDRA torpédoborci KERAVNOS a DOXA. Pokud by řecké lodě propluly Suezem, byl Rauf připraven zamířit do některého neutrálního přístavu a nechat křižník internovat, ale v opačném případě stále doufal, že se jej podaří alespoň provizorně opravit a uvést do bojeschopného stavu.

Obrázek
Hamidiye a jeho velitel

Džiddu korzár opustil 14. dubna a přemístil se k malému ostrovu Kamarān poblíž jemenského pobřeží, kde se posádka pustila do oprav. Jemen patřil k nejodlehlejším provinciím Osmanské říše a zdejší obyvatelstvo se v nedávné minulosti nejednou pokusilo o svržení turecké nadvlády, takže svrchovanost vládnoucího sultána nad tímto územím byla čistě formální a větší autoritě se těšili místní hodnostáři. S těmi kapitán Rauf navázal přátelské styky už před několika lety, kdy sem zavítal jako velitel torpédového křižníku PEYK-I ŞEVKET, díky čemuž mohl počítat s jejich podporou. Místní hodnostáři se několikrát ukázali na palubě slavného korzára, ale z Konstantinopole se posádka žádné konkrétní podpory nedočkala a náročné práce musela zvládnout bez dodávky náhradních dílů. Křižník své ostrovní útočiště několikrát nakrátko opustil, aby se zásobil proviantem a uhlím, ale většinou se zdržoval na Kamarānu. Třebaže řecké válečné lodě se na Rudém moři neukázaly, rozhodlo se turecké velitelství 23. května odeslat korzára do Basry. K tomuto zbytečnému přesunu však nakonec kvůli uzavření míru nedošlo, takže když HAMIDIYE 15. června Kamarān opustil, neplavil se do Perského zálivu, ale do Suezu, kde jej přivítali 19. května.

V Egyptě pobyl křižník až do 22. srpna, kdy odplul do Konstantinopole, kam dorazil 7. září 1913. Osmanská říše válku prohrála a podpisem Londýnské mírové smlouvy svým přemožitelům odstoupila rozsáhlá území na Balkánském poloostrově. Turecké pozemní sily se během tohoto konfliktu příliš nevyznamenaly a stejně rozpačitě vyznělo i nasazení námořnictva. Jedinou výjimku představovala korzárská plavba křižníku HAMIDIYE, jehož úspěchy posloužily jako hojivý balzám na sebevědomí národa otřeseného pokořující porážkou. Proto se na palubu křižníku dostavil i sultán Mehmed V. a kapitán Rauf a jeho posádka byli oslavováni jako národní hrdinové. Všichni námořníci obdrželi pamětní medaili a HAMIDIYE se dočkal i zvěčnění na poštovní známce. Velké popularitě se korzár těšil i v zahraničí a někteří novináři jej dokonce nekriticky přirovnávali k legendární ALABAMĚ, která pod vlajkou Konfederace napadala americké obchodní lodě za války Severu a Jihu.

Obrázek
Kapitán Rauf

Srovnávání HAMIDIYE s největší legendou korzárské války samozřejmě není namístě, ale i při střízlivém zhodnocení jeho činnosti je nepochybné, že se jednalo o velký úspěch. Během několikaměsíční kampaně potopil, zajal a nebo těžce poškodil devět řeckých lodí (dříve zajatou bulharskou plachetnici nepočítaje), a i když Řekové některé později vyzvedli a opravili, do války již žádná nezasáhla. HAMIDIYE také narušil nepřátelskou námořní plavbu v celém východním Středomoří a zkomplikoval přepravu srbských vojsk. Jeho činnost zaměstnala mnoho nepřátelských válečných lodí, protože admirál Kunduriotis postupně od hlavních sil odvelel dva pobřežní obrněnce a několik torpédoborců, takže nemohl vítězství u Lemnosu využít k útoku na Dardanely.

Nejvyšší chválu si zaslouží osoba jeho velitele. Hüsseyin Rauf svěřený úkol splnil na výbornou a právem si vysloužil uznání doma i v zahraničí. Za odměnu byl jmenován velitelem rozestavěné bitevní lodě SULTAN OSMAN I., kterou však Britové po zahájení první světové války zabavili. Jeho kariérní vzestup pokračoval i v následujících letech a v říjnu 1918 se stal ministrem námořnictví. Právě on za Osmanskou říši podepsal 30. října 1918 na palubě britské bitevní lodě AGAMEMNON příměří se zástupci Dohody a v politice se angažoval i v následujících letech. Po vyhlášení Turecké republiky se nakrátko stal ministrem zahraničí, jenomže záhy byl ze země vypovězen a vrátit se mohl až po Atatürkově smrti. Ve 30. letech přijal příjmení Orbay a od roku 1942 působil jako turecký velvyslanec v Londýně. Zemřel v Konstantinopoli 16. července 1964 a dodnes patří mezi nejuznávanější turecké námořní velitele.

HAMIDIYE prošel na podzim 1913 důkladnou opravou a ještě před koncem roku se vrátil do služby. Aktivně se zúčastnil námořních operací na Černém moři během první světové války a přežil i bouřlivý rozpad Osmanské říše a vznik novodobého tureckého státu. Během Velké války došlo k přezbrojení Kruppovými děly, takže křižník nyní nesl dva nové kanóny kalibru 150 mm a osm ráže 76 mm. Z původní výzbroje si ponechal jenom po dvou dělech ráže 47 a 37 mm, společně s dvojicí torpédometů. Ve 20. letech prošel větší rekonstrukcí a dostal nový velitelský můstek. Později se zvažovala i další přestavba spojená s přechodem na naftové vytápění kotlů, ale k tomu nikdy nedošlo. HAMIDIYE pouze obdržel další protiletadlová děla a počátkem 40. let odstranili zadní stožár. Beznadějně zastaralý křižník už v té době sloužil jen jako školní loď a po druhé světové válce jej vyřadili. Nějakou dobu byl ještě využíván jako muzeum, ale v r. 1964 jej námořní správa prodala na šrot. Bohužel v chudém Turecku se nenašly prostředky na přeměnu lodě na národní památník a ani v zahraničí jeho konec nevzbudil žádné emoce.

Obrázek
Hamidiye na pamětní minci

V té době už totiž jeho sláva dávno pohasla. Ještě v r. 1914 si Američané vyžádali jeho účast na slavnostním otevření Panamského průplavu, a když o něco později Hüssein Rauf navštívil Německo, dočkal se uznání od samotného císaře Viléma II. Jenomže tehdy už naplno zuřila první světová válka a veřejnost obrátila svoji pozornost k německým korzárům, jejichž činy HAMIDIYE zcela zastínily. Proto dodnes vycházejí další a další publikace popisující slavné kampaně německých korzárských lodí (EMDEN, KARLSRUHE, MOWË, WOLF), ale na jejich skromnějšího předchůdce se neprávem zapomnělo. Jeho nevšední příběh však přesto stojí za připomenutí a i po stu letech může zaujmout novou generaci čtenářů.

Technické parametry křižníku Hamidiye v r. 1904:
Výrobce: Sir W.G. Armstrong, Whitworth & Co.
Vstup do služby: 25. duben 1904.
Standardní výtlak: 3805 tun.
Délka: 112,7 m.
Šířka: 14,48 m.
Ponor: 4,88 m.
Výkon strojů: 12 000 koňských sil.
Doplavba: 5500 námořních mil při ekonomické rychlosti 10 uzlů.
Rychlost: 22 uzlů.
Pancéřování: paluba: 37,5 mm (skosy 102 mm), štíty 152mm děl: 15 mm.
Výzbroj: 2 x 152 mm, 8 x 120 mm, 6 x 47 mm, 6 x 37 mm, 2 x torpédomet.
Posádka: 400 mužů.

Poznámka: Tento článek jsem poprvé publikoval v r. 2013 na fóru Vojna.net, a o dva roky později, po stylistických úpravách a doplnění posážemi o genezi projektu a útoku bulharských torpédovek, jej vydalo specializované nakladatelství Kanon v ediční řadě Válečné lodě minulosti.

Použité zdroje:
Морская Кампания 7/2011.
Балканская война 1912-1913 годов на море. Petrohrad 2005.
Bernd Langensiepen, Ahmet Güleryüz: The Ottoman Steam Navy 1828-1923. Vydalo nakladatelství Conway Maritime Press 1995.
Ю.Ю. Ненахов: Энциклопедия крейсеров 1860-1910. Vydalo nakladatelství ХАРВЕСТ 2006.
http://www.turkeyswar.com/warship-hamidiye.html
http://www.shipstamps.co.uk/forum/viewt ... ightbox/1/
http://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od Polarfox »

jarl píše:Hamidiye a jeho velitel
Tady se bude jednat o kresbu bitevní lodi Sultan Osman I.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od jarl »

Je to tak. Už jsem ten obrázek vyměnil. Takhle to dopadá, když se něco hledá na poslední chvíli.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od Zemakt »

Nejvyšší chválu si zaslouží osoba jeho velitele
Vypadá to, že to snad ani nemohlo být Turek, či co... Díky Jarle, přečetl jsem si to znova a s chutí.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od jarl »

Díky, za pochvalu. Od prvního publikování článku už uběhly čtyři roky, takže dnes bych jej napsal jinak, ale věřím, že i tak si na Palbě své čtenáře najde, protože se jedná o zajímavé téma.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od El Diablo »

Pěkný článek!
První balkánská válka se do historie námořního válčení zapsala díky řecké ponorce DELFIN, jež jako první podmořský člun v dějinách použil samohybné torpédo a další primát si připsali řečtí aviatici, kteří provedli pumový útok na turecké válečné lodě.
BTW víme víc?
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od jarl »

Kdysi už jsem o tom napsal toto:
jarl píše:Několik dní po skončení bitvy se odehrála jedna zajímavá epizoda v historii letectva. Dne 24. ledna 1913 odstartoval z ostrova Tenedos letoun, jehož posádka ve složení poručík Michael Moutousis a praporčík(?) Aristeides Moraitinis, se přiblížila k turecké námořní základně u mysu Nagara a přesně zakreslila pozici nepřátelského loďstva. Poté zaútočila čtyřmi pumami nejenom na turecké válečné lodě, ale i na přístavní zařízení, přičemž bylo podle řeckých zdrojů zabito několik desítek Turků. Nepřátelské ztráty jsou pravděpodobně silně přemrštěné, protože vzhledem k nízké nosnosti tehdejších letadel se pod označením „pumy“ dost možná skrývají obyčejné ruční granáty.

Řečtí aviatici se po 2 hodinách a 20 minutách v pořádku vrátili a při svém letu překonali vzdálenost 180 km. Nejednalo se o první letecké bombardování v dějinách, neboť tento primát již od roku 1911 drželi Italové, ale dozajista šlo o první využití letectva k útoku na válečné lodě a k námořnímu průzkumu. Celé akci se dostalo značné publicity nejenom v Řecku ale i v zahraničí a oba letci se rázem proslavili.

Obrázek
Michael Moutousis a jeho letoun
Ty údaje jsem tenkrát našel na nějakém řeckém webu a luštil je pomocí google překládače, takže jsem možná zkomolil jména těch řeckých pilotů, ale takhle nějak se to doufejme odehrálo.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od Rase »

Díky za skvělý článek.
Dost mě zaujal tehdejší postoj Britů - čekal bych že budou Osmanům trochu nadržovat, nebo alespoň jim nebudou házet klacky pod nohy. Přeci jen často byli jediní, kde se turků zastával a snažil se, udržet v oblasti alespoň zdání rovnováhy sil a od krymské války byla nemalá část britské společnosti "pro-turecká". Asi se jim ale moc nelíbilo, když se turecké lodě jakkoliv přiblížily k Suezu - přeci jen Britové se nehodlali o Egypt dělit, byť oficiálně patřil pod Osmanskou říši. Britové možná měli strach z povstání, kdyby se při pobřeží déle motala nepřátelská loď - zvlášť Turecká
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od El Diablo »

Michael Moutoussis
https://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Moutoussis
Jeho letadlo:
Farman MF.7 v řecké úpravě jako hydroplán
https://en.wikipedia.org/wiki/Farman_MF.7
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od jarl »

Rase, britské obavy o Egypt v jejich postojích během balkánských válek asi nehrály roly. V Egyptě byl klid a nějaké protibritské povstání vyvolané Turky tam asi nehrozilo. Britové opravdu byli většinou na straně Turků, takže například tamější námořnictvo se pokoušeli reformovat britští důstojníci, ale v počáteční fázi války asi tak jako jinde zafungovaly sympatie veřejnosti ke křesťanským státům. Teprve poté, co se ukázalo, že Balkánská liga může Turky vyhnat z Evropy, snažila se Británie a ostatní mocnosti její územní požadavky korigovat, ale moc toho nezmohly, protože Turci prohrávali na všech frontách.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od Martin Hessler »

Tohle čtení mě vysloveně nadchlo. Turci jsou v novodobé válečné historii dost opomíjení - tedy alespoň v tom smyslu, že přes všechny nedostatky jejich armády dané společenským a ekonomickým stavem země se jedná především o národ bojovníků. Hodně se toho napsalo o spojeneckém neúspěchu na Gallipoli (asi největší Winstonův vojenský průšvih), ale urputnost a statečnost tureckých obránců přitom zdůraznil málokdo.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od ringlett »

jarl píše:
Zapomenutý korzár

Moc pěkné, děkuji
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Zapomenutý korzár

Příspěvek od jarl »

Jsem rád, že tento článek čtenáře na Palbě zaujal a beru to jako povzbuzení do další práce, protože podobná témata většinou projdou skoro bez povšimnutí. Co se pozmánky Martina Hesslera týče, Turci při obraných bojích většinou prokazovali velkou houževnatost a pokud byli vedeni schopnými důstojníky, byli nebezpečnými soupeři. Během první balkánské války takto dokázali před Bulhary udržet poslední opevněnou linii u Istanbulu, a i obklíčený Skadar dlouho odolával útokům Černohorců.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Ostatní státy a země“