PALBA.CZ

Nacistické projekty diskoplánů

Německo bylo napadáno ke konci války velkými svazy bombardérů a letadel, jeho letiště byla ničena, startovací a přistávací dráhy byly nápadné.
Ale schopnost kolmého startu by umožňovala vzlet z poměrně malé nenápadné plochy. Z těchto důvodů začali Němci pracovat na projektech Flügelradů tzv. diskoplánů.

Mimo jiné se spekuluje o nezjistitelnost těchto strojů tehdejšími radarovými systémy, zajištěné také tvarem disku. Takový letoun ač by nemusel být příliš obratný by mohl sloužit k lokální protiletecké obraně nebo špionážní činnosti. Kdyby se podařilo dosáhnout jeho velké rychlosti mohl by prakticky zasahovat kdykoliv a kdekoliv.

Německý inženýr Richard Miethe prohlásil pro France-Soir: „Pokud létající talíře existují, je to V-7, který jsem postavil v roce 1944 a jehož motory Rusové zabavili ve Vratislavi.“

Toto jsou dva typy disků, nahoře a dole.
První je asi vrtulový typ urychlovaný výfukovými plyny. Druhý disk má několik proudových motorů, které nasávají vzduch nahoře a dole po straně kruhu jsou vypouštěcí klapky výfukových plynů.

V-7 měla být tajnou zbraní, kterou navrhovali tři němečtí inženýři a jeden Ital. Byli to Miethe, Habermohl, Schriever a Alfonzo Belluzzo.
Ital Bellonnzo byl údajně profesorem na fašistické Mediolanské Polytechnice a v letech 1943-45 zmizel z Mediolanu, "z Milána".

V roce 1899 získal Belluzzo cenu za svou studii o hydraulických turbínách. Giuseppe Belluzzo působil jako ministr národního hospodářství a ministr veřejného školství ve vládě Benita Mussoliniho. V době války se mohl věnovat létajícím talířům.

Údajně je to ten samý Belluzzo či příbuzný?, který probudil k životu koncern AGIP Italia a závody Ansaldo v Mediolanu. Po roce 1943 prý na čas Giuseppe Belluzo (tedy ne Alfonzo Bellonzo) zmizel. Možná do Německa nebo snad do východního Německa, do okolí Breslau, dnes Polska? Pracoval s Miethem, Schrieverem a Habermohlem na projektu V7. Belluzzo byl expertem v oblasti spalovacích, parních a hydraulických turbín.

Sack AS-6 testoval kruhové křídlo na základně Brandis, otázka proč, vpředu byl pístový motor.
Podobně to zkoušeli Američané s Vought XF5U s drakem ve tvaru vztlakového tělesa (plochého disku).

Létající aparát v Praze Kbely byl údajně opatřen motorem Argus, raketový, či pulsační, či pomocné raketové
Podle výpovědi svědků, které shromáždil časopis Flugzeug, dělal aparát po letišti asi 3 až 4 metrové skoky.

Další vylepšené návrhy stroje z Breslau.

Diskoplán - popis létajícího stroje, a poválečný vývoj.

Příspěvek o tajném areálu v Polsku, Die Glocke a testu létajících talířů Haunebu


Focke-Wulf Triebflügel, Heinkel Wespe, a podobné typy letounů

Dokumentace projektu Triebflügel padla do rukou americké armády. Lockheed XFV místo rotujících křídel použil turbovrtulový motor Allison YT40-A-6 o velkém výkonu a dvě třílisté protiběžné vrtule překrývající gyroskopický efekt. XFV byl velmi náročný na pilotáž. Vývojový program byl ukončen po stavbě a otestování prototypu.

Heinkel "Wespe" byl název projektové studie společnosti Heinkel-Werke v letech 1944/45 pro revoluční program VTOL pro vývoj lehkého stíhacího letounu. Vosa měla neobvyklé uspořádání rotoru, poloha pilota vleže a konstrukce křídla, která nepočítala s konvenčním křídlem, ale prstencem kolem vrtule.

Bachem Ba 349 Natter byl jednoúčelový raketový přepadový stíhací letoun s pomocnými startovacími motory Schmidding SG 34. Hlavní motor byl Walter HWK 109-509 A, jako u Messerschmitt Me 163 Komet.

Plánovaná stíhačka Heinkel P.1080 měla mít dva náporové motory DFS (Deutsche Forschungsanstalt für Segelflug). Pro vzlet byl letoun vybaven pomocnými motory na tuhé palivo RATO (zkratka pro raketově asistované startovací zařízení) a odhoditelným podvozkem.

Náporový motor, také známý jako ramjet, je typ reaktivního motoru, který nevyžaduje žádné rotující části, jako jsou kompresory nebo turbíny. Náporový motor vynalezl René Lorin.

Aerodyne
Princip Aerodyne spočívá v kombinaci generování vztlaku a pohonu v jediné konstrukční jednotce neboli proudovém kanálu, tj. prstencovém křídle s ventilátorem. Klapky na konci proudového kanálu umožňují přesměrování a/nebo odklonění vzduchu proudícího skrz něj jako tah, pohon nebo kombinaci obojího. Díky tomu by Aerodyne mohl létat v celém rozsahu od visení až po plný dopředný let.

Alexander Martin Lippisch byl německý průkopník aerodynamiky. Významně přispěl ke studiu létajících křídel, delta křídel a pozemního efektu.


Zprávy z tehdejšího tisku o UFO

Německé projekty rotujících lopatek disku a Focke-Wulf Triebflügel byly prvními pokusy o vytvoření stíhačky s vertikálním startem.

Dipl.-Ing. G. Sautier podal tisku zprávu o méně známých projektech.

Letoun Focke-Wulf Triebflügel s kolmým startem měl být poháněn trojicí nastavitelných nosných ploch umístěných v první třetině trupu, které kolem něho rotovaly jako rotor vrtulníku.
Na konci křídel byly instalovány malé náporové motory, které by byly během startu urychlovány na provozní rychlost malými raketami na tuhé palivo; ty by byly odhozeny po dosažení vzletové rychlosti.

Habermohlův design měl rozdílné rozměry lamelových lopatek, a tryskový, raketový pohon pro roztáčení vrtule?

Pod označením V-7 se někdy neuvádí pilotovaný talíř, ale ze země vystřelovaná a naváděná Flakmine "Feuerball".

Model s odpalovací rampou.

Feuerball česky "ohnivá koule" bylo podle některých zdrojů zařízení schopné rušit rádiové a radarové systémy a motory spojeneckých letadel prostřednictvím vyzařování intenzivních elektromagnetických polí a plynů.

Feuerball možnosti okolo nazi UFO
Pojem "Feuerball" se objevuje v různých kontextech.

- Die Glocke (Zvon):
Jedna z teorií spojuje "Feuerball" s projektem Die Glocke, tajným nacistickým zařízením, které mělo mít antigravitační a energetické vlastnosti.

- Prototyp létajícího stroje:
Podle některých zdrojů byl "Feuerball" název pro kruhový, bezpilotní stroj, který měl automaticky vyhledávat a ničit nepřátelská letadla pomocí tepelných emisí.

Více Podzemní továrny v Porýní a Foo Fighters

Zajímavé...

Po druhé světové válce našli někteří bývalí nacističtí vědci a technici, zejména ti, kteří se podíleli na vývoji raket, útočiště a zaměstnání v Egyptě.
Cílem operace Damocles, tajné kampaně izraelské zpravodajské služby Mossad, bylo narušit program. Hlavní taktikou operace Damocles byly dopisové bomby, únosy, a vydírání.

TEL-AVIV, červen (speciální zpráva pro „France-Soir“) Skupina německých expertů na „zbraně V“, kteří pracovali pro egyptskou vládu na výrobě rádiem řízených raket, byla nedávno vyhoštěna káhirskými úřady.
Tito specialisté z Fyzikální pracovní společnosti (PAG) v čele s Dr. Kurtem Füllnerem a panem Hermanem Plitzkenem odmítli po dokončení své práce dodat Egyptu své tajné plány.

Couzinet disk

Podle některých zpráv mohli Němci také experimentovat s návrhem disku podobný tomu, který byl použil René Couzinet v původním návrhu.

Dvě protiběžně rotující nastavitelné vrtule (jako vrtulníky Kamov), které se otáčely kolem pevné střední části disku, ve které je umístěn kokpit, motory a podvozek.


Úvahy o parametrech létajících disků

Na těchto projektech je samozřejmě nejzajímavější jejich pohon, tedy jak se tyto disky dostávaly do velkých výšek? Většinou různí fantastové píší jen obecně. Mluví se o „levitačním pohonu“ nebo o „magnetickém impulsním řízení“, co si ovšem máme konkrétně pod tím přestavit?

Rovněž rychlost 3 Mach a více se zdá fantastická. Kde by to bralo energii (píše se o alternativních zdrojích), jaké materiály byly použity? To už jsou pohádky. Zde se můžeme na rozumné úrovni bavit o jakýchsi vznášedlech, ovšem žádných extrémních výkonů, tomu se dá ještě věřit.

Přesto na každém šprochu pravdy trochu. Pokusím se zde stručně popsat některé technologické principy tzv. nazi-ufo.

Projekty LZE rozdělit podle pohonu do ČTYŘ skupin:

a) turbínový vírový pohon, vortex, Repulsine (Viktor Schauberger)

b) vrtulníkový pohon (BMW Flügelrad - Dr. Richard Miethe, Flügkreisel - Ing. Rudolf Schriever)

c) tryskový proudový pohon z několika výfukových trysek po obvodu disku (Miethe-Belluzzo)

d) antigravitační pohon (Haunebu, Die Glocke)


Projekty Repulsine, Vril, Viktor Schauberger

Do první skupiny, mající reálný podklad, patří vírový pohon Repulsine, který byl použit u modelů konstruktéra Viktora Schaubergera. Turbína měla vysoké otáčky a vytvářela vír, potažmo vztlakovou sílu. Turbína nasávala z horní části talíře vzduch a tím vytvářela nahoře podtlak a na opačné straně směrem dolů přetlak. Vznikal podobný jev jako u tajfunu, vzduch se stáčel do cykloidy a talíř vstoupal nahoru. Schauberger vyrobil dva typy modelů na kterých ověřoval svoje úvahy, reálnost a účelnost konstrukce.

O společnosti Vril, které měl být prý Schauberger členem, píší mimo jiné autoři knihy Jitro kouzelníků.
Historický výzkum došel k závěru, že okultní skupiny, např. Thule, které v té době existovaly neměly na NSDAP a Adolfa Hitlera zásadní vliv.
Nicméně na Heinricha Himmlera a část SS vliv mít mohly.


Projekty BMW Flügelrad

Do druhé skupiny patří například BMW Flügelrad, který byl poháněn proudovými motory BMW 003. Flugelrad byla série experimentálních strojů na principu vrtulníku. Případně Flügkreisel od Ing. Rudolf Schriever. Vrtule byly namontovány okolo středu plavidla.

BMW Flügelrad III měl mít průměr asi 24 metrů. Jako pohon byly plánovány dva proudové motory druhé generace.
HeS 011 nebo BMW 018 o výkonu 1300 až 3400 kg. Motory byly uspořádány nad sebou a odděleny rotorem.

Vespodu stroje byl umístěn proudový motor, jehož proud vzduchu byl usměrňován řiditelnými lamelami nahoru, kde roztáčel vrtulníkové ústrojí.
Je otázka, zda nedocházelo také k roztáčení vrtule motorem od převodovky, což by bylo efektivnější. Podobně jako to měl Couzinet disk.

Nebo pomocí malých raketových motorů na konci některých lamel, křídel, podobně jako u Focke-Wulf Triebflügel.

Na horní straně byl umístěn další proudový motor, kde byl výfuk proudového motoru rozdělen na pravý a levý pro účely řízení stroje

Přítlačné trysky byly rozděleny na dvě trysky, které byly vybaveny ventily a umožňovaly tak každý letový manévr.

- Při stoupání byl zvýšen výkon spodního motoru a trysky horního motoru směřovaly vzhůru.
- Při sestupu byl zvýšen výkon horního motoru a přítlačná tryska spodního motoru směřovala dolů.

- Pro ostrou levou zatáčku musela být levá tryska uzavřena.
- Pro ostrou pravou zatáčku musela být pravá tryska uzavřena.

- Pro otáčení doleva při rolování lehce nad zemí byla levá horní přítlačná tryska nasměrována nahoru a pravá spodní tryska dolů.
- Pro otáčení doprava bylo nutné provést stejné ovládací prvky pouze v opačných směrech.

- Na začátku byl rotor zrychlen a dvě spodní přítlačné trysky byly nasměrovány nahoru.

Během vodorovného letu byly listy rotoru uvedeny do polohy nula stupňů a chovaly se jako konvenční křídla.

BMW Flügelrad III pracovalo s dvojitým prouděním nahoře dole, vybavené dvěma motory BMW 018, aby dokázalo proveditelnost tohoto druhu autogyrové fantazie.

V roce 1944 byl sestrojen model BMW Flügelrad I.

Osádku stroje tvořili dva muži, na kabině bylo umístěno aerodynamické kormidlo.
Vrtulový rotor měl průměr 8 metrů a 16 lopatek. První letové zkoušky se prováděly na podzim 1944 v Neubibergu na letištní ploše blízko závodů BMW v Mnichově.

Další model BMW Flügelrad II V-1 už neměl kormidlo, které se ukázalo jako zbytečné, ale rotor byl zvětšen na 12,6 metrů. První let se údajně uskutečnil v Praze Kbely v únoru 1945.

Byly rozpracovány i další verze stroje:

BMW Flügelrad I V-3 - v modelu
BMW Flügelrad II V-2 - ve stadiu výstavby
BMW Flügelrad III - v navrhovací fázi

Oba BMW Flugelrad II V-2 a V-3 používaly dva motory BMW 003, ale byla zvětšena pilotní kabina pro posádku čtyř lidí. Vrtulový rotor byl zvětšen na 14,4 metrů (verze V-2 měla 24 lopatek, zatímco V-3 disponovala 21 lopatkami).

Po sérii ověřovacích zkoušek měl být sestrojen finální BMW Flügelrad III, jehož sériová výroba se měla rozjet v podzemní továrně.

Tento diskoplán měl být poháněn dvěma proudovými motory BMW 018. Do horní a dolní kabiny se mělo vejít celkem 6 lidí, rotor měl mít průměr 24 metrů s 32 diskovými lopatkami, mimo jiné se plánovala výbava špionážními kamerami. Nicméně všechny tyto práce ustaly v dubnu 1945. Všechny modely a dokumentace byly zničeny před příchodem Rudé armády.


Projekty Miethe-Belluzzo, princip Coanda aerodyne

Do třetí skupiny patří Miethe-Belluzzo projekty z Breslau. Využívající trysky, turbíny, či několik proudových, nebo raketových motorů.

Miethe-Belluzzo-Coanda aerodyne.
Vztlak disku /kolmý start/ byl výsledkem reakce několika výtlačných trysek vypouštějících velké proudy vzduchu dolů.


Projekty Haunebu

Do čtvrté skupiny patří neuvěřitelný antigravitační pohon (např. Haunebu), který využíval rotující plazmy uzavřeném válci k vytváření silného elektromagnetického či kvantového pole, které emitovalo výboje, či antigravitační sílu.
Součástí stroje mohl být Teslův transformátor o velkém výkonu, speciální magnetické motory. Nebo zařízení na jiné bázi.

Popis diskového letadla (znázorněného na Fig. 2) zcela založeného na nekonvenčních technologiích:

Nebo různě kombinované pohony. O těchto strojích existují zmatečné informace, ale některé principy viz schéma výše.

Plazma měla speciální „monoatomární“ substanci s velice malým podílem elektronů a rotovala v prstenci vysokou rychlostí. Tím vznikalo antigravitační pole, které zeslabovalo gravitaci.

Konstruktéři Richard Miethe a Rudolf Schriever byli prý odvezeni do Spojených států, kde pomáhali rozvíjet americké a kanadské projekty.
V tajných archívech SS objevili Američané a Britové údajně řadu fotografií, mimo jiné také fotografie zobrazující disky Haunebu a Vril.


BMW_Flugelrad_III_mod.


USAF_projekt.

Dodatek Viktor Schauberger.

Na hladině vody bylo možné pozorovat směr vírů pohonu Repulsine vyrobeného z mědi.
Vesmírný pohon EmDrive je také vyroben z mědi.

Více Die Glocke - záhadná nacistická technologie

Nebo Příspěvek o tajném areálu v Polsku a testy létajících talířů Haunebu


Viktor Schauberger se tak nedobrovolně stal občanem Říše a brzy měl být donucen ke spolupráci.
Když v roce 1939 vypukla válka, tak se o něj, jeho patenty a vynálezy, začala zajímat SS.
Viktor začal nedobrovolně spolupracovat na vojenském využití jeho vynálezů.

Konec války se rychle přiblížil a Schaubergerovy motory byly ukořistěny Rusy a Američany.
Mezitím se společnost AVRO Canada se obrátila na Schaubergera a tým vedený Dr. Richardem Miethem, s cílem pokračovat v projektu vojenského využití motoru s vnitřním systémem oběhu vzduchu. Schauberger návrh odmítl a místo toho zasvětil zbytek svého života mírovému využití vírové technologie.

https://www.kabinetkuriozit.eu/viktor-s ... ticke-ufo/


Základem EmDrive je speciální měděná rezonanční uzavřená trychtýřová dutina, do které elektronka typu MAGNETRON generuje mikrovlny. Tím se údajně vyvíjí tah. Předpokládá se, že se specifickým kónickým tvarem vytváří rozdíl tlaku na předním a zadním konci zařízení. To, co by motor muselo vznést, by byl silný zdroj elektrické energie.

Martin Tajmar z německé Technische Universität Dresden ale zveřejnili v sérii odborných studií, závěry, a podle nich EmDrive zřejmě nevytváří žádný tah? Dřívější experimenty přitom hlásily určité pozitivní výsledky. Koncept EmDrive je přesto zajímavý, a rozhodně bychom neměli rezignovat na výzkum převratných typů pohonů.

Fotony elektromagnetického záření mají také hybnost a jejich vyzařování vede ke klasickému tahu odpovídajícímu zákonu akce a reakce a zákonu zachování hybnosti. Ovšem v tomto případě bude maximální produkovaný tah VELMI malý.

Teoretické vysvětlení fungování motoru je možné vysvětlit také s použitím kvantové teorie pole a vlastností kvantového vakua.


Patent Radial flow lift device. Zařízení pro zdvih pomocí radiálního proudění.

Tento vynález se vztahuje k zařízení, které využívá Coandův efekt k odklonění proudu tekutiny, čímž se vytvoří požadovaný tah. Coandův jev má tendenci udržovat proud tekutiny připojený k povrchu, přes který proudí.

Patentová specifikace U.S. Patent č. 2,978,206 popisuje disk, kde ventilátor způsobuje proudění vzduchu po povrchu, který je obecně popisován jako parabolický a který má malý poloměr zakřivení na horním okraji povrchu.

Vynález vznikl na základě úvahy o tom, že optimálního vztlaku by se dosáhlo snížením na minimum plochy, po které musí paprsek proudit, aby byl odkloněn o požadované množství.

Vynálezci se zdálo, že na rozdíl od předchozích návrhů lze očekávat, že optimální tvar vrchlíku bude sledovat křivku podobnou vztahu mezi šířkou b paprsku a radiální vzdáleností x.

https://patents.google.com/patent/US7857256B2/


Coanda efekt

Když se kapalina pohybuje vysokou rychlostí v blízkosti zakřiveného povrchu, přizpůsobí se tomuto zakřivení. To platí i pro vzduch, ale rychlost proudění musí být pro účinnost mnohem vyšší. Jedná se o „sací“ efekt. Coanda s ním sám rychle experimentoval, než v roce 1938 podal tři nové patenty na pohon.

Navzdory tomuto pozoruhodnému nápadu se o něj oficiálně zájem neprojevil až do německé okupace Paříže v roce 1940.

Patent US2108652A ze dne 15. února 1938 se týkal zrychlení proudění vzduchu po obvodu konkávního disku.
https://patents.google.com/patent/US2108652A/

Hyperpohon (vysoký vztlak) typu Coanda s toroidní nádrží stlačeného vzduchu a prstencovou mezerou, autor Henri Coanda, patent US2988303A z června 1961.
Předmětem vynálezu je poskytnout letadlo, ve kterém je vztlak letadla výsledkem reakce několika výtlačných trysek vypouštějících velké masy vzduchu dolů.

Nebo „Turbomobil“ patent US2734699A udělený Alexandru Lippischovi v roce 1956.
Bezkřídlé letadlo, které zahrnuje kombinaci obecně prodlouženého trupu a s pohonnými prostředky tlačícími vzduch dolů, aby podpořil letadlo a dozadu, aby tlačil letadlo dopředu.


BMW Flügelrad

Flügkreisel - Ing. Rudolf Schriever

Turbínový pohon (Viktor Schauberger)




Antigravitační pohon


Propulsion-system.

Docela by mě zajímalo, jak chtěli provést to s tou plazmou, je vůbec dokázany, že by se na tomto principu dala vtvořit antigravitace?

Mimo jiné se spekuluje o nezjistitelnost těchto strojů tehdejšími radarovými systémy, zajištěné také tvarem disku.

Proc by to melo bejt hur zjistitelny (ci dokonce vubec), nez bezny letadla?

btw: kdyz by byl kolmej start, slo by to nahoru "na plocho", nebo "na hranu"?

Vtip je v tom, že radarové vlny se odrazí do prostředí mimo radar. Vlny se budou u diskoplánu odrážet od spodní plochy (úhel dopadu se rovná úhlu odrazu, ale na opačnou stranu). Nejde tedy o úplnou eliminaci, ale o nejběžnější možnosti odrazu. Nebo je možné vytvarovat disk tak, aby jeho plochy (obliny) měly velký poloměr zakřivení, jako to je u kabiny a hrany disku. Nebo je zakulacený celý disk jako třeba u Haunebu III. Navíc je možné ještě natřít povrch nějakým materiálem, který pohlcuje radarové záření.

Melkor píše:Docela by mě zajímalo, jak chtěli provést to s tou plazmou, je vůbec dokázany, že by se na tomto principu dala vytvořit antigravitace?

Ano v Americe a Rusko už na tom pracují.

Část britské společnosti BAeSystems, bývala British Aerospace, oznámila zahájení výzkumného projektu s názvem Greenglow (Zelený žár nebo také Zelené vzrušení nebo také Zelený salát). Tento projekt se bude zabývat výzkumem antigravitace a jejího využití jako bezpalivového zdroje energie. Podobným výzkumem se údajně zabývají rovněž v NASA.

Melkore mrkni na www.americanantigravity.com/gct-2005.shtml

Informace o antigravitaci nejsou zatím příliš konkrétní. Ale jev „znovuobjevil“ ruský fyzik Podklentov, kterému se údajně podařilo snížit velikost gravitační síly o 2 % (míněno vzhledem ke stejně hmotnému „původnímu“ tělesu). Ale to už je poměrně stará informace. Podklentov tehdy působil (v roce 1992) na univerzitě ve finském Tampere.

Psalo se, že jeho zařízení se skládalo z disku z ultravodivého materiálu, který byl ochlazen na velmi nízkou teplotu. Účinkem magnetického pole pak byl udržován ve vzduchu (respektive ve vzduchoprázdnu) a uveden do rotačního pohybu. V tuto chvíli mělo dojít ke snížení hmotnosti, protože gravitační síla působící na těleso dle Podklentova klesla. Nyní se tedy už intenzivně pracuje na zesílení tohoto jevu.

Vtip je v tom, že radarové vlny se odrazí do prostředí mimo radar. Vlny se budou u diskoplánu odrážet od spodní plochy (úhel dopadu se rovná úhlu odrazu, ale na opačnou stranu). Nejde tedy o úplnou eliminaci, ale o nejběžnější možnosti odrazu. Nebo je možné vytvarovat disk tak, aby jeho plochy (obliny) měly velký poloměr zakřivení, jako to je u kabiny a hrany disku. Nebo je zakulacený celý disk jako třeba u Haunebu III. Navíc je možné ještě natřít povrch nějakým materiálem, který pohlcuje radarové záření.

imho kdyby o tom vedeli, tak by to pouzivali i u letadel, nemyslis?

Jak to vůbec bylo s údajnými "stealth" vlastnostmi Ho 229? Snad se údajně počítalo i s nějakým speciálním nátěrem...ale není to vše jen zas nějaká legenda?

Do dnes se hleda na Sumave nacisty ukrytej poklad

Kdyby nacisti nejakej nater meli, tak by ho prece pouzivali v Korei Amici, nebo aspon ve Vietnamu... ja na tohle proste moc neverim, spis vubec

Taky jsem kdesi cetl, ze litajici talire byly zkouseny v Praze-Kbelich... i konstruovany, snad v Letnanech

Já taky četl knížky od Součka ...ne, vážně, pokládám to z naprosté většiny za legendy...něco se vyvíjelo, ale tak na papíru, možná malé modely, víc ne...

Horten 229 Gotha měl určité vlastnosti „Stealht“. Bylo to dáno jeho konstrukcí, neboť dřevo, které tvořilo část jeho konstrukce pohlcovalo určité procento radarových vln, dále Gotha neměla zadní kormidlo. Letoun byl potažen materiálem z překližky, která obsahovala jemně granulované dřevěné uhlí. Rovněž měl plochy o velkém poloměru zakřivení. Podívejte se dnes na americký bombardér B2.

Byly zkoušeny nátěry pohlcující radarové vlny. V tomto nevidím, žádný problém, protože je známo, že elektromagnetické záření o určité vlnové délce některé materiály opravdu pohlcují. Pokud dnes třeba radary mění svoji frekvenci a vlnovou délku může být problém udělat nějaký univerzální nátěr. Ale pokud dříve byly radary naladěny na jednu frekvenci (rozsah frekvencí) nemusel být problém najít vhodný nátěr.

Pánové jinak musíme rozlišovat mezi těmi talíři. Jako pravděpodobné, že ve Kbelích se zkoušel typ BMW I V1 (princip vrtulníku). Jeho konstrukce nebyla nijak „světoborná“, resp. reálná možnost sestrojení. Šlo o disk, který využíval proudový motor BMW, jeho výfuk roztáčel lopatky talíře.

www.luftarchiv.info/flugscheiben/bmw.htm


Praha_Kbely_hangar.


BMW_III_disk.

Jakou měly mít výzbroj a jak měla být umístěna?

plazmovy a supersonicky dela

K té výzbroji, pravděpodobně by se jednalo o kanony MK 103 nebo MK 108.

A ještě připojuji přílohu – povrch Gotha.

zajimavy pocteni
http://www.ufoinfo.com/news/fssh.shtml 8)

To slovo antigravitácia pôsobí dosť zavádzajúco. Vzbudzuje totiž dojem, že môžete nejakým spôsobom odstrániť gravitačné pole, čo je hlúposť. Môžete ho maximálne vykompenzovať nejakou inou silou. To vznášanie sa supravodiča ochladeného pod kritickú teplotu v magnetickom poli alebo naopak magnetu nad podobne ochladeným supravodičom je pomerne známy jav. Je to dôsledok Meissnerovho efektu, resp. ideálneho diamagnetizmu supravodičov, čo je ich základná vlastnosť. Ale s gravitáciou samotnou to nemá nič spoločného.

Jeden německý diskoplán je doložený fotograficky i dokumentačně.Jmenovalo se to Sack AS-6 a zajímavé je,že jako model to p.Sackovi lítalo dobře,ale ve skutečné velikosti se to jen tak ploužilo po louce s občasným povyskočením.Mělo to motor Argus,kabinu a podvozek z Me-109E.Z uvedeného plyne,že s pokusy pp.Habermohla,Schrievera and comp.to asi nic společného nemělo...